Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 ICdo 154/2025-459

KSBR 33 INS 25853/2019 73 ICm 1008/202133 ICdo 154/2025-459

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně Master Property a. s., identifikační číslo osoby 269 51 011, se sídlem v Brně, Purkyňova 3030/35e, zastoupené JUDr. Michalem Bortelem, advokátem, se sídlem v Brně, Mezírka 775/1, proti žalované LIQUIDATORS v. o. s., identifikační číslo osoby 248 17 465, se sídlem v Praze, Slezská 2033/11, jako insolvenční správkyni dlužníka Ing. Vladimíra Silnici, identifikační číslo osoby 670 12 671, se sídlem ve Šlapanicích, Brněnská 1324/95, zastoupené Mgr. Pavlem Madronem, advokátem, se sídlem v Praze, Chvalova 1696/10, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Ing. Vladimíra Silnici, identifikační číslo osoby 670 12 671, se sídlem ve Šlapanicích, Brněnská 1324/95, zastoupeného JUDr. Petrem Procházkou, advokátem se sídlem v Brně, nám. Svobody 77/12, o vyloučení věci z majetkové podstaty, vedené u Krajského soudu v Brně, pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 12. 6. 2025, č. j. , -434, takto:

Odůvodnění:

Žalobkyně se žalobou podanou dne 5. 4. 2021 domáhala vyloučení jednotky č. 1005/55 - způsob využití jiný nebytový prostor, kancelář, vymezené v budově Veveří č.p. 1005, nacházející se na parcelách č. 1414/6 a 1426, zapsané v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na listu vlastnictví č. 3710, pro katastrální území Veveří, včetně spoluvlastnických podílů o velikosti ideálních 2926/106081 k pozemkům parcelní č. 1414/6 a parcelní č. 1426, druh pozemků zastavěná plocha a nádvoří a ke společným částem budovy nacházející se na těchto pozemcích s adresou Veveří č.p. 1005; spoluvlastnický podíl o velikosti ideálních 2926/49765 k výměníkové stanici o ploše 23,2 m2 a kočárkárně o ploše 25,2 m2 rovněž v budově Veveří č.p. 1005, vše zapsáno v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro Jihomoravský kraj, Katastrální pracoviště Brno-město, na listu vlastnictví č. 816, pro katastrální území Veveří (dále jen „předmětné nemovitosti“), z majetkové podstaty dlužníka.

Vrchní soud v Olomouci (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 12. 6. 2025, č. j. , -434, změnil rozsudek ze dne 26. 6. 2024, č. j. -350 ( ), jímž Krajský soud v Brně (dále jen „soud prvního stupně“) zamítl žalobu na vyloučení předmětných nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka tak, že se předmětné nemovitosti z majetkové podstaty dlužníka vylučují, změnil výrok o nákladech řízenía současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud tak rozhodl v pořadí třetím rozhodnutím, když nejprve usnesením ze dne 21. 6. 2022, č. j. -136, zrušil (jako nepřezkoumatelné a skutkově nepodložené) rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 18. 10. 2021, č. j. -104, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, následně usnesením ze dne 19. 12. 2023, č. j. -287, zrušil rozhodnutí soudu prvního stupně ze dne 17. 5. 2023, č. j. -253, a věc mu vrátil k dalšímu řízení s tím, že řádně nevyhodnotil skutkové okolnosti týkající se vzniku (vytvoření) jednotlivých bytů a nebytového prostoru a následné koupě a neprovedl řádně výklad projevené vůle účastníků právního jednání.

Odvolací soud vyšel ze zjištění, že usnesením ze dne 7. 2. 2020, č. j. -10, zjistil insolvenční soud úpadek dlužníka, povolil jeho řešení oddlužením a ustanovil do funkce insolvenčního správce žalovanou. Žalobkyně do insolvenčního řízení dlužníka včas přihlásila pohledávku vedenou pod č. P12, sestávající ze tří dílčích pohledávek v celkové výši 9 527 325,56 Kč. Dílčí pohledávku č. 1 přihlásila žalobkyně jako nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši jistiny 7 527 322,56 Kč z titulu bezdůvodného obohacení a s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení) ve výši 1 Kč(dále jen „dílčí pohledávka č. 1“).Dílčí pohledávku č. 2 přihlásila žalobkyně jako nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši jistiny 2 000 000 Kč z titulu smluvní pokuty dle článku IV. odst. 2 dodatku č. 1 ke kupní smlouvě, s příslušenstvím (zákonným úrokem z prodlení)ve výši 1 Kč (dále jen „dílčí pohledávka č. 2“).Dílčí pohledávku č. 3 přihlásila žalobkyně jako nezajištěnou a nevykonatelnou ve výši jistiny 1 Kč z titulu náhrady nákladů vynaložených na zastoupení žalobkyně v řízení o určení. Všechny tři dílčí pohledávky byly žalovanou popřeny co do pravosti s odůvodněním, že ani jedna nevznikla. Žalovaná v popěrném úkonu namítala, že splatnost části kupní ceny je vázána na nesplnitelnou podmínku, která způsobuje nemožnost plnění a neurčitost předmětu kupní smlouvy. Nemožnost plnění spatřuje v tom, že v kupní smlouvě se dlužník zavázal převést předmětné nemovitosti, přičemž podle dodatku č. 1 této smlouvy má být převedeno pět nespecifikovaných bytových jednotek (které nejsou předmětem kupní smlouvy) a jedna nebytová jednotka. Neplatnost smlouvy se týká jejího předmětu a splatnosti kupní ceny vázané na nesplnitelnou podmínku. Do soupisu majetkové podstaty z 5. 8. 2020 (v insolvenčním rejstříku zveřejněném dne 13. 8. 2020) žalovaná sepsala sporné předmětné nemovitosti.

Žalobkyně (jakožto kupující) uzavřela s dlužníkem (jakožto prodávajícím) dne 7. 7. 2014 kupní smlouvu, ve znění dodatku č. 1 (jímž byla sjednána splatnost kupní ceny formou osmi splátek za kumulativně stanovených podmínek) o převodu vlastnictví předmětných nemovitostí. Dne 18. 8. 2014 provedl katastrální úřad vklad vlastnického práva žalobkyně do katastru nemovitostí s účinkem ke dni 7. 7. 2014. Odvolací soud zjišťoval skutečnou vůli smluvních stran, pročež zopakoval důkaz emailovou korespondencí mezi členem představenstva žalobkyně Ing. Petrem Vošmerou a dlužníkem. Z ní vzal za prokázané, že záměrem smluvních stran bylo převést vlastnictví k předmětným nemovitostem na žalobkyni s tím, že nebytový prostor bude následně dlužníkem přestavěn na pět bytových jednotek a jednu nebytovou jednotku; z počátku směřovala vůle smluvních stran k tomu, že nejprve dojde k přestavbě nebytové jednotky na pět bytových a jednu nebytovou jednotku a až poté dojde k převodu vlastnického práva z dlužníka na žalobkyni, avšak vůle smluvních stran se v důsledku časových průtahů změnila. Za stěžejní při zjišťování vůle smluvních stran odvolací soud považoval email ze dne 1. 7. 2014, ve kterém si žalobkyně vymínila k zajištění investice do přestavby prodej nebytového prostoru a repliku dlužníka, který s požadovaným řešením souhlasil. Následně si smluvní strany předávaly návrh kupní smlouvy a její úpravy, přičemž kupní smlouvu ve znění dodatku č. 1 uzavřely ve znění dokumentu ze dne 7. 7. 2014.

Na podkladě uvedených skutkových zjištění se odvolací soud nejprve zabýval předpoklady, za nichž může vyhovět žalobě o vyloučení majetku z majetkové podstaty dle , o úpadku a způsobech jeho řešení (dále jen „ “). S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, uvedl, že excindační žalobě může vyhovět, jestliže a/ označený majetek byl insolvenčním správcem pojat do soupisu majetkové podstaty, b/ vylučovací žaloba byla podána osobou odlišnou od dlužníka a byla podána v zákonné lhůtě, c/ žalovaným byl insolvenční správce, d/ žaloba byla podána v době, kdy trvají účinky rozhodnutí o úpadku a sporný majetek je stále sepsán v majetkové podstatě a e/ osoba, která se domáhá vyloučení majetku ze soupisu prokázala nejenom to, že tento majetek neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut, nýbrž k tomuto majetku prokázala své právo, které zařazení do soupisu bránilo, popř. že existuje jiný důvod, pro který neměl být zahrnut do soupisu. Za naplněné měl první čtyři důvody, kdy pouze poslední důvod (zdali žalobkyni svědčí právo, které by vylučovalo zařazení majetku do soupisu)považoval za sporný. Konstatoval, že neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti nastává, pokud trpí vadami, které ji činí neplatnou (jedná se příkladem o její rozpor se zákonem, o nedostatek formy, o nedostatek způsobilosti jednajících osob, o omyl, o podvod, o tíseň a další). Může se taktéž jednat o situaci, kdy chybí vážná vůle jednající osoby či o simulované právní jednání, kdy strany pouze předstírají vůli právní jednání učinit, ale jejich projev vůle nesměřuje k vyvolání právních následků. Projev vůle smluvních stran vyložil a dospěl k závěru, že přes původní záměr nebytový prostor přestavět na bytové jednotky a nebytový prostor a poté převést, byla uzavřena smlouva na převod předmětné nemovitosti jako nebytového prostoru. Námitce žalované týkající se nedostatku vůle smluvních stran k prodeji nemovitosti jako nebytového prostoru proto nepřisvědčil. Obstát podle odvolacího soudu nemůže ani námitka žalované, že sjednané plnění je nemožné; o nemožnost plnění se nejednalo a nejedná, protože předmět plnění podle kupní smlouvy existoval a byl způsobilý k předání, nadto i zamýšlená přestavba nebytového prostoru (k jejíž nerealizaci upíná žalovaná námitku nemožnosti plnění) byla reálně možná, přičemž samotná skutečnost, že nedošlo mezi smluvními stranami ke shodě, na těchto závěrech nic nemění. Závěrem se odvolací soud zabýval námitkou žalované, která nemožnost plnění spojuje s ujednáním o kupní ceně v dodatku č. 1 ke kupní smlouvě. Konstatoval, že právní úprava , (dále jen „o. z.“), se s účinností od 1. 1. 2014 odklonila od pojetí kupní ceny jako podstatné náležitosti kupní smlouvy, a tedy její absence či nepřesné určení či její splatnost a podmínky splatnosti nezpůsobují neplatnost převodní smlouvy. Odvolací soud uzavřel, že kupní smlouva uzavřená mezi žalobkyní a dlužníkem je platná a vlastnické právo přešlo intabulací na žalobkyni, když žalované ani vedlejšímu účastníkovi se nepodařilo existenci vlastnického práva žalobkyně vyvrátit či prokázat silnější právo k předmětné nemovitosti.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z toho, že „odvolací soud vyřešil v rozporu, posoudil v rozporu s ustálenými východisky přezkumu vylučovací žaloby (zásada materiálního vlastnictví versus význam intabulace“ a dále z toho, že „nebyly v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu pro poměry po 1. 1. 2014 a pro kolizi § –552 o. z. s v této konfiguraci řešeny“ a že se odvolací soud „odchýlil i od závazných pokynů vyslovených v jeho zrušujícím usnesení ze dne 21. 12. 2023 ( -287). V dovolání formuluje následující dovolací otázky:

1) „Je kupní smlouva ze dne 7. 7. 2014 (ve znění dodatku č. 1) k existující nebytové jednotce zdánlivá, jestliže skutečná vůle účastníků směřovala k převodu budoucích výhradně bytových jednotek (v té době neexistujícího předmětu prodeje), které měly vzniknout na základě samostatné smlouvy o dílo, jež nebyla uzavřena a její předmět nebyl určen?“

2) „Lze pátou podmínku úspěchu excindační žaloby podle („žalobci svědčí právo vylučující soupis“) ztotožnit s pouhým vkladem práva do katastru nemovitostí, anebo je soud povinen přezkoumat i samotný nabývací titul včetně námitek simulace a zdánlivosti?“

3) „Může se odvolací soud v dalším řízení odchýlit od svého dřívějšího závazného právního názoru, jímž uložil přezkoumat vůli stran, povahu plánované přestavby a smlouvy o dílo, aniž by došlo ke změně skutkového stavu?“

Pokud jde o otázku pod bodem 1), připomíná, že je-li listinný projev v rozporu se shodnou vůlí smluvních stran směřující k převodu budoucích bytových jednotek, jedná se o zdánlivé právní jednání, které nemůže založit platný nabývací titul. Samotné formální označení předmětu v ě proto nemůže obstát, odporuje-li prokázané shodné vůli účastníků směřující k jinému, budoucímu plnění. Rozhodnutí odvolacího soudu považuje za překvapivé, protože odvolací soud neseznámil účastníky řízení se svým odlišným předběžným právním názorem ve věci a porušil její právo na spravedlivý proces tím, že bez zopakování dokazování dospěl k odlišnému skutkovému stavu. Ve vztahu k otázce pod bodem 2) žalovaná argumentuje tím, že odvolací soud založil závěr o vlastnictví žalobkyně výlučně na skutečnosti, že vklad jejího vlastnického práva do katastru nemovitostí byl proveden a „trvá“, aniž by se věcně vypořádal s námitkami o neplatnosti nabývacího titulu, čímž redukoval pátou podmínku vylučovací žaloby. Pokud jde o otázku pod bodem 3), žalovaná odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil od závazného právního názoru, který vyslovil ve svém předchozím zrušujícím usnesení. Prosazuje, že takový postup nerespektuje nálezy Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. , ze dne 14. 9. 2007, sp. zn. , a ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. . Závěrem žalovaná polemizuje s odkazem odvolacího soudu na řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (jehož předmětem bylo určení dlužníkova vlastnického práva k předmětným nemovitostem), přičemž má za to, že odkaz na nepravomocné rozhodnutí Městského soudu zapříčinilo nesprávné právní posouzení v této věci. Součástí dovolání učinila žádost o odklad právní moci a vykonatelnosti napadeného rozsudku a navrhla, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „ “).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud ( ).

Podle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ až 238a ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Otázka formulovaná pod bodem 1) není způsobilá přípustnost dovolání založit proto, že ačkoli žalovaná v dovolání avizuje uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v větě první , její námitky ve skutečnosti nesměřují proti právnímu posouzení věci, nýbrž odvolacímu soudu vytýká nesprávnost skutkových zjištění, na nichž právní posouzení věci založil. Dovolatelka prosazuje, že skutečná vůle smluvních směřovala k převodu bytových jednotek (tedy v té době neexistujícího předmětu prodeje), které měly v budoucnu vzniknout na základě samostatné smlouvy o dílo, jež nebyla uzavřena a její předmět nebyl určen. Oproti přesvědčení dovolatelky odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění, že původní vůle smluvních stran směřovala k tomu, že dlužník nejprve přestaví nebytový prostor na prostor bytový a kancelář a následně bytové jednotky a kancelář převede do vlastnictví žalobkyně, v průběhu kontraktačního procesu z časových důvodů smluvní strany svou vůli změnily v tom směru, že přes původní záměr uzavřely smlouvu o převodu předmětné nemovitosti jako nebytového prostoru, který následně měl být přestavěn. Platí, že dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a jeho správnost (úplnost), jakož i samotné hodnocení důkazů, nelze úspěšně v dovolacím řízení zpochybnit. Vychází-li kritika právního posouzení věci z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel odvolací soud, nejde o regulérní uplatnění dovolacího důvodu podle věty první Dovolatelka zjevně uvedený předpoklad pomíjí, neboť kritiku právního posouzení věci odvolacím soudem staví na skutkové verzi, kterou v dovolání prosazuje.

Namítá-li dovolatelka v této souvislosti překvapivost napadeného rozhodnutí, kterou dovozuje z toho, že ji odvolací soud neseznámil se svým odlišným právním názorem a vytýká-li mu, že porušil její právo na spravedlivý proces, protože se odchýlil od skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, aniž by zopakoval dokazování, nezpochybňuje žádné právní závěry odvolacího soudu, nýbrž odvolací soud viní z toho, že zatížil řízení vadami, které mohly mít za následek nesprávné posouzení věci. Nejde totiž o otázky správnosti či nesprávnosti právního posouzení věci podle , tj. o otázky, na jejichž řešení napadené rozhodnutí závisí, nýbrž o otázky případné existence či neexistence vad řízení ve smyslu věty druhé (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. ). K vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí (jsou-li skutečně dány), dovolací soud přihlédne jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Jen pro úplnost dovolací soud připomíná, že rozhodnutí je překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech, které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli, ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. ). Jestliže odvolací soud zopakoval důkaz emailovou korespondencí mezi Ing. Petrem Vošmerou a dlužníkem, na jejímž základě dospěl k jinému skutkovému závěru než soud prvního stupně, pak nelze hovořit o tom, že by jeho rozhodnutí bylo překvapivé. Výtky, že odvolací soud nezopakoval dokazování, nemají oporu v obsahu spisu; odvolací soud totiž dokazování (v rozsahu potřebném pro jeho rozhodnutí) zopakoval. Poučení účastníků řízení podle ( ) přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li tvrzení účastníků a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle přistupovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. , a jeho rozsudky ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. , ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. , a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. ).

Ani otázka formulovaná pod bodem 2) není způsobilá přípustnost dovolání založit. Dovolatelce nelze přisvědčit v tom, že odvolací soud založil závěr o vlastnickém právu žalobkyně výlučně na skutečnosti, že jeho vklad do katastru nemovitostí byl proveden a „stav trvá“, aniž by se věcně vypořádal s námitkami směřujícími proti platnosti nabývacího titulu. Odvolací soud se v napadeném rozhodnutí platností kupní smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a dlužníkem řádně zabýval (viz body 18 až 26 napadeného rozhodnutí), popsal, jaké skutečnosti mohou způsobit neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti a náležitě odůvodnil, že žádná z dovolatelkou namítaných skutečností není způsobilá založit neplatnost posuzované kupní smlouvy (ve znění dodatku č. 1).

Námitkou uplatněnou v argumentaci ve vztahu k otázce pod bodem 3), že se odvolací soud odchýlil od svého dřívějšího závazného právního názoru, dovolatelka nevystihla způsobilý dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci, nýbrž opět namítá vady řízení, k nimž – jsou-li dány – dovolací soud přihlédne jen je-li dovolání přípustné; samy o sobě nejsou způsobilé přípustnost dovolání založit. Řečeno jinak, argumentace dovolatelky nemíří na správnost či nesprávnost právního posouzení věci, tj. na otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. , ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 15. 9. 2015, sp. zn. ). Odkazy na rozhodnutí Ústavního soudu jsou tak bezpředmětné.

Ačkoli žalovaná v dovolání výslovně uvedla, že jím brojí proti všem výrokům rozsudku odvolacího soudu, tedy také proti jeho nákladovým výrokům, ve vztahu k nim žádné konkrétní výhrady neuplatnila. Ostatně proti rozhodnutí o nákladech řízení není dovolání podle přípustné.

Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu , Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ). Za této situace již samostatně nerozhodoval o současně podaném návrhu na odklad právní moci napadeného rozhodnutí [ ], jenž tak sdílí osud (nepřípustného) dovolání (k ústavní konformitě takového postupu srovnej zejména nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být v posuzovaném případě odůvodněn ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 12. 2025

JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu