Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3326/2010

33

Cdo 3326/2010

ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

České televize

se sídlem v Praze 4, Kavčí Hory (identifikační číslo 00027383), zastoupené JUDr. Daliborem Kalcsem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Škroupova 719, proti žalované

GREENGOLF Pardubice a. s.

, se sídlem v Pardubicích, Hlaváčova 392 (identifikační číslo 64828816), zastoupené JUDr. Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem v Brně, Kalvodova 88/1, o 260.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Pardubicích pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 15. 4. 2010, č.j. -69, takto :

I. Dovolání

se zamítá

.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 25.860,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Dalibora Kalcse, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 15. 4. 2010, č.j. -69, změnil rozsudek Okresního soudu v Pardubicích ze dne 16. 9. 2009, č.j. -40 (ve znění opravného usnesení ze dne 10. 11. 2009, č.j. -47), tak, že žalované uložil zaplatit žalobkyni 260.000,- Kč se specifikovanými úroky z prodlení, a rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že žalovaná přihlásila 26 televizních přijímačů nejen po lhůtě stanovené , o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2007 (dále jen „ “), ale i poté, co byla žalobkyní vyzvána, aby zaplatila televizní poplatky a přirážku. Protože výzva z 30. 11. 2007

„splňuje kritéria “

, má žalobkyně právo na zaplacení přirážky za každý televizní přijímač, z něhož nebyla splněna povinnost platit televizní poplatek ( ).

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, poměřuje žalovaná jeho správnost prostřednictvích všech dovolacích důvodů ( , b/ a odst. 3 , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “). Za vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, považuje porušení

„zásady předvídatelnosti a zásady legitimního očekávání“

. Soud ji neupozornil na to, že věc lze po právní stránce posoudit jinak než podle jejího právního názoru, a nevyzval ji, aby v potřebném rozsahu doplnila vylíčení rozhodných skutečností ( ). Odvolací soud – ačkoliv opakoval jen důkaz u (výzvou z 30. 11. 2007) – pominul zjištění, z nichž vycházel soud prvního stupně. V provedeném dokazování nemá podle dovolatelky oporu zjištění odvolacího soudu, podle něhož význam výzvy z 30. 11. 2007 musel být žalované zřetelný, neboť na ni reagovala tak, že dosud nepřihlášené televizní přijímače do evidence přihlásila. O tom, že televizory přihlásila, není pochyb, ale učinila tak až 22. 1. 2008, tj. měsíc a půl po výzvě; mezi doručením výzvy a přihlášením televizních přijímačů není bezprostřední časová souvislost. Oproti odvolacímu soudu prosazuje názor, že výzva z 30. 11. 2007 je neurčitá ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“), a proto nezaložila následek předvídaný ustanovením , tj.

„ztrátu možnosti dodatečně dobrovolně a bez jakýchkoliv sankcí splnit povinnosti poplatníka.“

Ve výzvě není nezaměnitelným způsobem vymezen nárok, který je uplatňován, a to způsobem objektivně seznatelným nejen pro účastníky, ale i pro třetí osoby. Podle žalované absentuje označení

„právního titulu nároku,“

vysvětlení z čeho dovozuje žalobkyně porušení zákona, o jaký případ z těch, které jsou taxativně uvedeny v pod písmeny a/ až e/ , jde a není v ní uvedena výše částky, popř. jak byla vypočtena a z čeho je dovozována. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně se ztotožnila se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu. Nesouhlasí s tím, že řízení trpí v dovolání označenou vadou a zdůrazňuje, že nesrozumitelnost nebo neurčitost výzvy z 30. 11. 2007 není možné spatřovat v chybně uvedeném počtu zjištěných neregistrovaných televizních přijímačů, vlastnila-li žalovaná jen některé z nich. Navrhla zamítnutí dovolání.

Dovolání je přípustné, protože směřuje proti rozsudku, kterým odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé ( ); důvodné však není.

Dovolací soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně jejich obsahového vymezení ( , věta první, ). Přípustnost dovolání založená na rozdílnosti rozhodnutí soudů nižších stupňů umožňuje podat dovolání i z důvodu vymezeného ustanovením Je-li dovolání – jako v projednávaném případě – přípustné, přihlédne dovolací soud též k vadám uvedeným v , odst. 2 písm. a/, b/ a (tzv. zmatečnostem), jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání namítány.

Řízení před soudem prvního stupně a odvolacím soudem není postiženo tzv. zmatečnostními vadami, ke kterým se jinak přihlíží, ani „jinými“ vadami ve smyslu , zejména ne těmi, které výslovně dovolatelka zmínila.

Poučení účastníků řízení podle ustanovení totiž přichází v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu zapotřebí dát účastníkovi prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci mohlo být rozhodnuto. Jinak vyjádřeno, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle ustanovení přistupovat. Situace, na níž dopadá citované ustanovení, v dané věci nenastala, neboť okolnost, zda výzva z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který způsobil následky sledované , bylo možno posoudit i za dosavadního skutkového vylíčení základu uplatněného nároku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. ).

Přisvědčit nelze ani námitce, že odvolací soud procesně neregulérním způsobem modifikoval skutkový stav, z něhož vycházel soud prvního stupně. Zjištění učiněná v řízení před soudem prvního stupně odvolací soud poté, co opakoval důkaz písemnou výzvou z 30. 11. 2007 ( , , ), převzal; to, že jinak než soud prvního stupně vyhodnotil otázku platnosti výzvy, je záležitostí právního posouzení věci.

Výtka podřaditelná dovolacímu důvodu podle rovněž neobstojí.

Za skutkové zjištění, které nemá oporu v dokazování provedeném u soudu prvního stupně nebo u odvolacího soudu, je třeba považovat výsledek hodnocení důkazů soudem, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z ustanovení , protože soud vzal v úvahu skutečnosti, které z provedených důkazů nebo přednesů účastníků nevyplynuly ani jinak nevyšly za řízení najevo, protože soud pominul rozhodné skutečnosti, které byly provedenými důkazy prokázány nebo vyšly za řízení najevo, nebo protože v hodnocení důkazů, popřípadě poznatků, které vyplynuly z přednesů účastníků nebo které vyšly najevo jinak, z hlediska závažnosti (důležitosti), zákonnosti, pravdivosti, eventuálně věrohodnosti je logický rozpor, nebo který odporuje ustanovení až Skutkové zjištění nemá oporu v provedeném dokazování v podstatné části tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro skutkový závěr o věci a tím i pro posouzení věci z hlediska hmotného práva.

Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaná od 5. 9. 2007 vlastní 26 televizních přijímačů, které do evidence přihlásila 22. 1. 2008. Po kontrolách uskutečněných 5. 11. 2007 (v provozovně ve Dříteči 155) a 6. 11. 2007 (v provozovně v Pardubicích, Hlaváčova 392) vyzvala žalobkyně dopisem z 30. 11. 2007 žalovanou k zaplacení dlužných televizních poplatků (7.080,- Kč) a přirážek k poplatkům (590.000,- Kč). Obsahem výzvy, doručené žalované 7. 12. 2007, byl – kromě vyčíslení požadovaného finančního plnění s odkazem na – i údaj o počtu nepřihlášených televizních přijímačů (59). Následně vyšlo najevo, že žalovaná neprovozuje penzion v Pardubicích, Hlaváčova 392; žalobkyně proto požadovala žalobou přirážku jen za 26 televizních přijímačů (260.000,- Kč). Právní posouzení vystavěl odvolací soud na skutkovém závěru, podle něhož žalovaná přihlásila do evidence 26 televizních přijímačů až poté, co ji žalobkyně dopisem vyzvala k zaplacení televizních poplatků s přirážkou. Zda význam sdělení obsaženého ve výzvě byl žalované zřetelný a zda televizní přijímače přihlásila v důsledku výzvy ke splnění povinností, nebylo pro posouzení platnosti právního úkonu významné; jedná se tedy o nepodstatnou část zjištění odvolacího soudu (i kdyby bezprostřední souvislost mezi výzvou a přihlášením televizních přijímačů – jak tvrdí dovolatelka – nebyla, nic to nemění na tom, že evidenční a platební povinnost nesplnila včas).

S právním názorem odvolacího soudu, že výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům z 30. 11. 2007 je platným právním úkonem, který založil účinky stanovené , se dovolací soud ztotožňuje.

Podle ustanovení je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň jeden měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba.

Podle ustanovení platí poplatník, který je právnickou osobou, rozhlasový poplatek z každého rozhlasového přijímače a televizní poplatek z každého televizního přijímače.

Podle ustanovení , je-li poplatníkem fyzická osoba, která je podnikatelem, nebo právnická osoba, rozhlasový nebo televizní poplatek se platí čtvrtletně nejpozději do patnáctého dne prvního měsíce každého kalendářního čtvrtletí. Poprvé se rozhlasový nebo televizní poplatek platí počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, v němž se taková osoba stala poplatníkem, až do konce příslušného kalendářního čtvrtletí v měsíční výši a je splatný nejpozději do patnáctého dne příslušného kalendářního měsíce.

Podle ustanovení , věty první, je poplatník povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do patnácti dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení. Poplatník podle a 4 (tj. fyzická osoba, která je podnikatelem, a právnická osoba) je v oznámení povinen vedle údajů uvedených v uvést počet rozhlasových nebo televizních přijímačů, které jsou základem rozhlasového nebo televizního poplatku, a adresu, kde jsou umístěny (srov. , 4 ).

Podle ustanovení poplatník, který a) nesplnil oznamovací povinnost podle ve stanovené lhůtě, b) při plnění oznamovací povinnosti podle nepravdivě uvedl nižší počet rozhlasových nebo televizních přijímačů nebo neoznámil zvýšení jejich počtu, c) při plnění oznamovací povinnosti podle nepravdivě uvedl nižší počet provozoven, d) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného osvobození od povinnosti platit rozhlasový nebo televizní poplatek, e) uvedením nepravdivých údajů dosáhl neoprávněného odhlášení z evidence poplatníků, je povinen zaplatit Českému rozhlasu kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 5.000,- Kč v případě, že tak učinil v souvislosti s placením rozhlasového poplatku. Pokud tak učinil v souvislosti s placením televizního poplatku, je povinen zaplatit České televizi kromě dlužných poplatků i přirážku ve výši 10.000,- Kč. Přirážka se platí za každý rozhlasový nebo televizní přijímač, za který nebyla splněna povinnost platit rozhlasový nebo televizní poplatek.

Ustanovení odstavce 1 se nepoužije, pokud poplatník splnil všechny své povinnosti včetně zaplacení dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků ještě před tím, než byl provozovatelem vysílání ze zákona vyzván k zaplacení přirážky ( ).

Podle ustanovení , nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

Výzva, kterou má na mysli ustanovení a , je jednostranným právním úkonem provozovatele ze zákona adresovaným poplatníku, který nesplnil oznamovací povinnosti nebo uvedl nepravdivé údaje; vždy je spojena s existencí dluhu, který vznikl neplacením rozhlasových nebo televizních poplatků (srov. ). I když smyslem úpravy je neodrazovat poplatníky od dobrovolného, byť opožděného splnění oznamovací povinnosti, je důsledkem výzvy ztráta možnosti splnit povinnosti bez hrozby sankcí. Existence výzvy, resp. její účinnost, jež nastává dnem, kdy se ocitne v dispoziční sféře adresáta, který má možnost se s jejím obsahem seznámit, je současně předpokladem uplatnění nároku věřitele pořadem práva civilního. Ze lze dovodit, že výzva musí obsahovat údaje o výši dlužných rozhlasových nebo televizních poplatků a o výši přirážky; provozovatel ze zákona v ní rovněž musí stanovit poplatníku přiměřenou lhůtu k jejich úhradě. Nárok, resp. právní titul, z něhož vyplývá, je dostatečně identifikován sdělením, že požadované částky představují dlužné poplatky a přirážku k poplatkům za porušení povinností stanovených (v souzené věci konkrétně za „nepřihlášení TV přijímačů“).

Stejně jako jiné právní úkony musí i výzva k zaplacení dlužných poplatků a přirážek k poplatkům splňovat předpoklad určitosti ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák.; pokud by projev vůle žalobkyně byl po jazykové stránce sice srozumitelný, avšak co do obsahu nejednoznačný, byl by (absolutně) neplatný, nešlo-li by neurčitost obsahu odstranit a překlenout ani za použití výkladových pravidel. Žalovaná se mýlí, dovozuje-li neplatnost výzvy z 30. 11. 2007 pro neurčitost z toho, že „skutkové okolnosti“, tj. údaj o počtu nepřihlášených televizních přijímačů a tím pádem i údaj o výši přirážky k televizním poplatkům, neodpovídaly v době účinnosti výzvy skutečnosti, tedy tomu, že nevlastnila 59, nýbrž 26 televizních přijímačů, ohledně kterých nesplnila evidenční povinnost. Jak již bylo shora řečeno, bez výzvy k zaplacení přirážky se žalobkyně nemůže úspěšně domoci svého práva u soudu, přičemž až v řízení zahájeném podáním žaloby soud v rozhodnutí o věci samé deklaruje, zda je nárok žalobkyně, popřípadě v jakém rozsahu po právu. Není pochyb o tom, že žalobkyně může uplatnit právo na zaplacení přirážky k televizním poplatkům za nižší počet nepřihlášených televizních přijímačů, než vyplývá z údaje obsaženého ve výzvě; platí tedy, že výzva z 30. 11. 2007 požadující úhradu přirážky za 59 neevidovaných televizních přijímačů umožnila žalobkyni domáhat se žalobou u soudu přirážky za 26 nepřihlášených televizních přijímačů, aniž by musela předcházet „nová“ výzva obsahující „správný“ údaj o skutečném počtu předmětů televizních poplatků.

Jestliže se žalovaná stala poplatníkem v září 2007, měla povinnost platit televizní poplatky od 15. 10. 2007 ( ); zaplatila je souhrnnými platbami až v souvislosti s přihlášením televizních přijímačů, tedy 27. 2. 2008 („včetně poplatků za období vlastnictví TV“, tj. dluhu od vzniku poplatkové povinnosti) a 13. 3. 2008. Oznamovací povinnost měla žalovaná splnit ve lhůtě patnácti dnů počítané od 5. 9. 2007 ( , věta první, ); o tom, že se stala poplatníkem informovala přihláškou datovanou 22. 1. 2008. Protože výzva k zaplacení dlužných televizních poplatků a přirážek k poplatkům z 30. 11. 2007 účinky předvídané založila, a protože žalovaná své povinnosti splnila až poté, co jí byla doručena, je nárok žalobkyně opodstatněný a výhrady, jimiž dovolatelka tento (správný) závěr odvolacího soudu zpochybnila, nejsou důvodné.

Nejvyšší soud proto dovolání žalované zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O nákladech dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, a Žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni náklady, které jí v dovolacím řízení vznikly; tyto náklady sestávají z odměny advokáta ve výši 21.250,- Kč ( , , , 3, a , věta první, , v platném znění), z paušální náhrady hotových výdajů 300,- Kč ( a 3 , v platném znění) s připočtením částky 4.310,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ( , , 2 ).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 30. listopadu 2011

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu