Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3805/2020

-349

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Ekonprofi, s. r. o., se sídlem v Brně, Útěchov č. ev. 104 (identifikační číslo 255 67 870), zastoupené Mgr. Tomášem Pelíškem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8, proti žalované B. N., bytem v XY, zastoupené Mgr. Vladimírem Kubíkem, advokátem se sídlem v Kroměříži, Tovačovského 318/18, o 252.359,56 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 6. 2020, č. j. -284, t a k t o:

Dovolání se zamítá.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 26. 6. 2019, č.j. -230, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení 201.924,56 Kč s příslušenstvím (smluvními úroky a úroky z prodlení) a 30.000 Kč (smluvní pokuta). Žalobkyni uložil zaplatit na nákladech řízení žalované 99.065,36 Kč a státu 1.837 Kč.

Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podala žalobkyně odvolání.

Usnesením ze dne 25. 6. 2020, č.j. -284, Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci zamítl návrh žalobkyně, aby na její místo vstoupila do odvolacího řízení B., se sídlem v XY, identifikační číslo XY (dále jen „společnost B.“). Odvolací soud uzavřel, že navržený vstup postupníka ze smlouvy o postoupení pohledávky do řízení je účelovým zneužitím procesní úpravy, neboť žalobkyně se snaží vyhnout případným nepříznivým následkům spojeným s procesním neúspěchem v odvolacím řízení, tedy s povinností hradit ve sporu úspěšné účastnici (žalované) náklady řízení potřebné k účelnému bránění práva (, ).

Dovolání – přípustné podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „“) –, jímž žalobkyně napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není důvodné.

Skutečnosti, z nichž odvolací soud dovodil, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle () je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se eventuální pohledávka na náhradu nákladů řízení stala nedobytnou, a které neposoudil jen jako „prostou obavu“ o vymahatelnost potencionálního nároku na náhradu nákladů řízení, přezkumu v dovolacím řízení nepodléhají.

Smlouvou z 24. 1. 2020 postoupila žalobkyně za úplatu ve výši 60.000 Kč společnosti B. pohledávku, která je předmětem řízení. Tuto skutečnost žalobkyně oznámila 30. 1.2020 soudu a 5. 2. 2020 navrhla, aby odvolací soud rozhodl o vstupu postupníka do řízení. Společnost B. vyslovila podáním z 11. 2. 2020 souhlas se vstupem do odvolacího řízení. Žalobkyně pohledávku postoupila po rozhodnutí, jímž soud prvního stupně její žalobě nevyhověl a zavázal ji „k úhradě nikoliv nepatrných nákladů řízení.“ Společnost B. vznikla a byla zapsána do obchodního rejstříku 26. 10. 2019, tj. rovněž po rozhodnutí soudu prvního stupně o věci, předmětem jejího podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jejím účelem je správa vlastního majetku [„Takto vymezenému předmětu podnikání neodpovídá podnikání v oblasti odkupu pohledávek či jejich obchodování (následné postupování), … obsahově odpovídá živnosti - služby v oblasti administrativní správy a služby organizačně hospodářské povahy (viz. bod 70. Přílohy č. 4 ).“]. Základní kapitál společnosti B. činí 1.000 Kč a jediným jednatelem a společníkem žalobkyně i postupníka je M. Š.

Podle ustanovení , má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v (odstavec 1/). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho, kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2/). Ustanovení platí obdobně (odstavec 3/).

Rozhodovací praxe je ustálena v tom, že předmětem řízení o návrhu podle není posouzení, zda tvrzené právo (povinnost), jež mělo být převedeno nebo které mělo přejít na jiného, dosavadnímu účastníku svědčí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 37/2004). Právní skutečností, se kterou právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo povinnosti účastníka řízení ( ), je i smlouva o postoupení pohledávky ( a násl. , , ve znění pozdějších předpisů). Při zkoumání předpokladů pro vydání rozhodnutí o procesním nástupnictví proto také není namístě zkoumat platnost postupní smlouvy.

V usnesení ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 46/2012, Nejvyšší soud nevyloučil možnost „ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení (podle kterého v občanském soudním řízení soudy projednávají a rozhodují spory a jiné právní věci a provádějí výkon rozhodnutí, která nebyla splněna dobrovolně; dbají přitom, aby nedocházelo k porušování práv a právem chráněných zájmů fyzických a právnických osob a aby práv nebylo zneužíváno na úkor těchto osob).“ Takový postup je namístě např. tehdy, lze-li podle toho, co v řízení vyšlo najevo, dovodit, „že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.“ Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, však k takovému kroku nepostačuje. K uvedeným závěrům se přiklonil i Ústavní soud, který v nálezech ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. , a ze dne 9. 4. 2015, sp. zn. , jako příznačné okolnosti svědčící o zneužití procesní úpravy jmenoval „nezřetelný důvod postoupení žalované pohledávky, nedostatek typického komerčního motivu postoupení, jestliže postupník je současně ovládající společností postupitele,“ nebo „nejasný majetkový a obchodní substrát.“ K takovým skutečnostem patří nejen časové souvislosti – rozhodnutí soudu prvního stupně, podání odvolání, vznik a zápis společnosti (postupníka) do obchodního rejstříku, uzavření smlouvy o postoupení pohledávky –, ale i výše úplaty za postoupení a předmět podnikání postupníka (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2018, sp. zn. , ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , ze dne 16. 7. 2015, sp. zn. , ze dne 22. 11. 2017, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2016, sp. zn. , a ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. ).

Lze uzavřít, že odvolací soud rozhodl v souladu s tím, co je – s odkazy na judikaturu Nejvyššího a Ústavního soudu – uvedeno výše, tedy správně; dovolací soud proto dovolání zamítl (, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud nerozhodoval, neboť tímto rozhodnutím řízení nekončí a o nákladech bude rozhodováno v konečném rozhodnutí ve věci.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. 9. 2021

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu