Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1075/2026

20 Cdo 1075/2026

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Česká spořitelna a. s., se sídlem v Praze 4 - Krči, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 45244782, proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Václavem Stehlíkem, advokátem se sídlem v České Lípě, U Synagogy 701/2, za účasti původní oprávněné BNP Paribas Personal Finance, se sídlem bd Hausmann 1, 75009 Paříž, Francie, zapsané v obchodním rejstříku vedeném u Obchodního soudu v Paříži pod č. 542 097 902 (1954B09790), zastoupené JUDr. Michaelou Fuchsovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze, Voršilská 130/10, pro 61 463,04 Kč s příslušenstvím, vedené u soudního exekutora Mgr. Tomáše Voborníka, Exekutorský úřad Pardubice, pod sp. zn. 195 EX 102/18, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 23. srpna 2024, č. j. -188, t a k t o:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

1) Ve shora specifikované věci Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 23. 8. 2024, č. j. -188, k odvolání povinného potvrdil usnesení soudního exekutora Mgr. Tomáše Voborníka, Exekutorský úřad Pardubice (dále „exekutor“), ze dne 11. 1. 2024, č. j. 195 EX 102/18-176, jímž exekutor rozhodl, že na straně oprávněné bude dále pokračováno s novou oprávněnou Českou spořitelnou a. s. (dále též „nová oprávněná“).

2) Odvolací soud vyšel ze zjištění, že exekuce je vedena u exekutora pod sp. zn. 195 EX 102/18 pro vymožení pohledávky ve výši 61 463,04 Kč s příslušenstvím podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v České Lípě ze dne 23. 5. 2017, č. j. -19 ve spojení s usnesením odvolacího soudu ze dne 13. 11. 2017, č. j. -29 (dále „exekuční titul“). Dne 20. 11. 2023 původní oprávněná BNP Paribas Personal Finance (viz její identifikační údaje v záhlaví tohoto usnesení, dále „původní oprávněná“) navrhla, aby do řízení vstoupil postupník (nová oprávněná), neboť nastala právní skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod práva, o které v řízení jde. Původní oprávněná k návrhu na vstup nové oprávněné podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále „ex. řád“), doložila výpis notářského zápisu notáře Mgr. Radima Neubauera ze dne 1. 11. 2023, sp. zn. NZ 369/2023, v němž zmocněnci původní oprávněné a nové oprávněné osvědčili souhlasným prohlášením, že původní oprávněná jako postupitel a nová oprávněná jako postupník uzavřeli dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia úvěrových smluv, rámcových smluv a pojistných smluv uvedených v seznamu tvořícím přílohy č. 3 – 2671 notářského zápisu, v němž je zahrnuta rovněž vymáhaná pohledávka vůči povinnému identifikovanému jménem a příjmením, jeho datem narození; pohledávka je specifikována unikátním identifikačním číslem, kterým je číslo podúčtu, na nějž byl povinnému poskytnut spotřebitelský úvěr ze strany CETELEM ČR, a. s., jejíž nástupnickou obchodní korporací se s účinností od 1. 6. 2015 stala původní oprávněná. Ta rovněž doložila, že smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2023 je přílohou předmětného notářského zápisu.

3) Odvolací soud dospěl k závěru, že původní oprávněná prokázala převod vymáhané pohledávky na novou oprávněnou ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 ex. řádu a nová oprávněná výslovně udělila souhlas se svým vstupem do řízení ve smyslu § 36 odst. 5 ex. řádu, čímž byly završeny veškeré podmínky procesního nástupnictví nové oprávněné.

4) Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tvrzením, že usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud v rozhodovací praxi dovolacího soudu nebyla řešena nebo by měla být řešena odlišně. Takovou otázkou je, zda byly splněny všechny podmínky pro procesní nástupnictví, neboť podle názoru povinného k tomu nedošlo a napadené rozhodnutí spočívá na vadném právním názoru odvolacího soudu, který kvalifikoval exekuční titul dosavadní oprávněné jako platný a vykonatelný. V dovolacím řízení by tak mělo být jednoznačně určeno, zda původní oprávněná disponuje platným exekučním titulem proti povinnému, a mohlo tak dojít k procesnímu nástupnictví nové oprávněné. V důsledku nařízené dražby majetku povinného dovolatel navrhl, aby „dovolání byl přiznán odkladný účinek“.

5) K dovolání se vyjádřila původní oprávněná tak, že dovolání povinného není přípustné. Vedle obecných náležitostí je nezbytným předpokladem řádného dovolání vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu , , ve znění pozdějších předpisů, dále „ “. Povinný pouze v obecné rovině uvádí, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která buď dosud nebyla dovolacím soudem řešena nebo by měla být řešena odlišně. Takové tvrzení bez dalšího je však zcela nedostatečné a neodpovídá ustáleným požadavkům judikatury dovolacího soudu na obsah dovolání. V důvodech dovolání totiž povinný výslovně nevymezil žádnou konkrétní právní otázku, která by měla přípustnost dovolání založit. Ve vztahu k otázce procesního nástupnictví nové oprávněné je obsahem dovolání povinného nesouhlas s hodnocením důkazů, přičemž samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem (opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení ) nelze úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem.

6) Nová oprávněná ve svém vyjádření označila dovolání povinného za neopodstatněné.

7) Nejvyšší soud jako soud dovolací rozhodl o dovolání povinného podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. října 2014, sp. zn. ), dospěl k závěru, že dovolání není přípustné ( výkladem a contrario), resp. není pro vady obsahu „projednatelné“ ( ve spojení s ).

8) Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. října 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. ), přičemž z obsahu dovolání musí být patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. uveřejněné pod číslem rozh. obč.). Má-li být dovolání přípustné proto, že „napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena“, musí být z obsahu dovolání patrno, kterou otázku hmotného nebo procesního práva má dovolatel za dosud nevyřešenou dovolacím soudem. Způsobilé vymezení předpokladu přípustnosti dovolání, podle kterého „dovolacím soudem vyřešená otázka má být posouzena jinak“, pak předpokládá uvedení údajů, ze kterých vyplývá, od kterého svého řešení (nikoli tedy řešení odvolacího soudu v napadeném rozhodnutí) otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit a alespoň stručně uvedení, pro jaké důvody by měla být taková právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak (srov. například již uvedené usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. ).

9) Povinný v dovolání především blíže nespecifikoval rozhodnou právní otázku (toliko namítal, že nebylysplněny všechny podmínky procesního nástupnictví - viz bod IV. dovolání), k předpokladu přípustnosti založeného na „odlišném“ řešení právní otázky dovolacím soudem ( in fine) neoznačil příslušnou judikaturu dovolacího soudu, která má být překonána (alespoň v rovině právních závěrů Nejvyššího soudu) a nevypořádal se důsledně s důvodem dovolání ( a 3 ), neboť kritikou hodnocení provedených důkazů a nastíněním vlastní představy účastníka řízení ohledně výsledku dokazování nelze uvedené nezbytné náležitosti dovolání prosadit (z mnoha rozhodnutí dovolacího soudu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2014, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. února 2022, sp. zn. ).

10) Přes zásadní neprojednatelnost obsahově vadného dovolání považuje dovolací soud za vhodné k problematice procesního nástupnictví v exekučních poměrech poznamenat, že v usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 18. října 2017, sp. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč., bylo vysvětleno, že i tehdy, dojde-li ke změně v osobě oprávněného z exekučního titulu až poté, co je exekuce nařízena (při jejím provádění), se prosadí závěr, že při posuzování námitek povinného vůči postoupení pohledávky mezi dřívějším a nynějším oprávněným (původním věřitelem) a povinným (dlužníkem) je třeba vyjít z toho, že se až ve stádiu řízení o zastavení exekuce otevírá prostor k posouzení nikoliv jen obecných předpokladů pro vedení výkonu rozhodnutí či exekuce (srov. , b/ ), nýbrž i toho, zda výkon rozhodnutí (exekuce) je přípustný (přípustná) podle norem hmotného práva (srov. , f/, g/ ), a to včetně posouzení otázky, zda je věcná legitimace (procesně) oprávněného vskutku dána. Proto až ve fázi řízení o zastavení exekuce je v úplnosti a zpravidla při jednání cestou procesního dokazování ( ) hodnocena i povinným vznesená námitka nedostatku věcné legitimace oprávněného (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. února 2010, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. dubna 2004, sp. zn. ).

11) Uvedený závěr je zřejmý již z dikce ustanovení ex. řádu (obdobně viz ustanovení ), jež předpokládá, že veškerá zjištění za účelem posouzení splnění tam stanovených podmínek soud provede z „listin“, tedy nikoliv procesním dokazováním, k němuž by bylo nutné nařídit jednání. Tato „zjištění“ se vedou jen v „obecné rovině“ (exekuční soud toliko zkoumá, zda se z kvalifikovaných listin, připojených k návrhu, podává, že právo z exekučního titulu přešlo na jiného). Předmětem zkoumání soudu v této fázi tudíž nejsou (nemohou být) vedlejší skutečnosti, jež z exekučního titulu nebo z listin prokazujících převod (přechod) práva z exekučního titulu přímo neplynou, případně které (budou-li prokázány) jsou s to založit důvod zastavení exekuce ( ).

12) Ve vztahu k poměrům posuzované věci vyslovený závěr znamená, že za předpokladu řádného průkazu postoupení exekvované pohledávky způsobem vyžadovaným v § 36 odst. 4 ex. řádu nesvědčí povinnému ve stadiu rozhodování o procesním nástupnictví námitka, že k postoupení pohledávky podle hmotného práva nedošlo (nebylo účinné), jinými slovy na řešení předestřené otázky obsahující uvedenou námitku napadené usnesení odvolacího soudu ve smyslu nezávisí. Tvrzení o rozporu postupní smlouvy s hmotným právem může být relevantní až ve fázi pozdější, tj. při přezkoumávání návrhu povinného na zastavení exekuce podle (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. dubna 2022, sp. zn. ).

13) Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením odmítl.

14) Návrhem dovolatele na odklad „účinků“ napadeného usnesení odvolacího soudu (u něhož lze z podstaty věci toliko odložit právní moc) se Nejvyšší soud nezabýval se zřetelem k nálezu Ústavního soudu ze dne 23. srpna 2017, sp. zn. , který vyslovil, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení, není „projednatelný“ ani návrh na odklad právní moci či vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o návrh akcesorický. Nejvyšší soud nadto odmítl dovolání povinného v Ústavním soudem akceptované přiměřené lhůtě (srov. tentýž nález Ústavního soudu).

15) O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. 10. 2026

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu