Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1115/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce statutárního města Zlín, se sídlem ve Zlíně, náměstí Míru 12, zastoupeného JUDr. Pavlem Fišerem, advokátem se sídlem ve Zlíně, Benešovo nábřeží 3954, proti žalovaným 1. M. K., 2. M. K., oběma bytem ve Z., o zaplacení částky 102.085,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 3. ledna 2013, č. j. -93, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žádný z účastníků

nemá právo

na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce napadl dovoláním rozsudek odvolacího soudu, kterým změnil rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 11. 2011, č. j. -42, tak, že zamítl žalobu v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 51.042,50 Kč s úroky z prodlení, odmítl odvolání žalobce proti výrokům, kterými byla zamítnuta žaloba co do zaplacení částky 51.042,50 Kč s úroky z prodlení, a bylo rozhodnuto o nákladech řízení před soudem prvního stupně; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po nabytí účinnosti , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, tj. po 1. 1. 2013, projednal Nejvyšší soud podle čl. II bodu 1, 7 tohoto zákona dovolání a rozhodl o něm podle , , ve znění (dále též jen „”).

Podle (ve spojení s , 3) dovolací soud dovolání odmítl, neboť má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Přípustnost dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, jimiž se odvolací řízení končí, upravuje a , náležitosti dovolání pak

Podle může být dovolacím důvodem jen nesprávné právní posouzení věci. K náležitostem dovolání patří mj. i vymezení důvodu dovolání (), tj. z dovolání musí vyplývat, které otázky hmotného či procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí spočívá, vyřešil odvolací soud chybně, a proč tyto závěry považuje dovolatel za nesprávné. Dovolatel musí () rovněž uvést v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v považuje za splněné.

Nic z toho však dovolatel v dovolání neuvedl. V úvodu svého dovolání jen uvedl, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení by měla být dovolacím soudem právní otázka posouzena jinak“ a že „spočívá na nesprávném právním posouzení věci a odvolací soud se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

K projednání dovolání však nepostačuje pouhá citace textu ustanovení , aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.

Dovolatel zřejmě přehlédl, že napadené rozhodnutí bylo vydáno až po účinnosti , a je proto třeba postupovat podle ve znění od 1. 1. 2013. V dovolání totiž zjevně odkazuje na ve znění do 31. 12. 2012 (např. uplatňuje dovolací podle , že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, ačkoli , ve znění od 1. 1. 2013, již na písmena členěn není a upravuje jen jeden dovolací důvod – nesprávné právní posouzení).

Dovolání, které neobsahuje vymezení důvodu dovolání ( ), ani vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( ), je vadným podáním, které může dovolatel doplnit o chybějící náležitosti jen do uplynutí dovolací lhůty ( věta první, ). Protože tak dovolatel neučinil a v dovolacím řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, dovolací soud dovolání odmítl (, ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.V Brně dne 16. května 2013JUDr. Pavlína Brzobohatápředsedkyně senátu