Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 243/2026

20 Cdo 243/2026-116

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněné Red Velvet, s. r. o., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Jurečkova 643/20, identifikační číslo osoby 01807471, zastoupené Mgr. Urszulou Wojnarovou, advokátkou se sídlem v Třinci, Frýdecká 494, proti povinnému J. Š., zastoupenému Mgr. Pavolem Šimonem, LL.M., advokátem se sídlem v Mostě, Čsl. armády 1766/84, pro 600 000 Kč, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. srpna 2025, č. j. -78, takto: Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1/ Ve shora specifikované věci Krajský soud v Ústí nad Labem (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 8. 2025, č. j. -78, k odvolání povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě (dále „soud prvního stupně“) ze dne 4. 11. 2024, č. j. -29, jímž soud prvního stupně zamítl návrh povinného na zastavení exekuce zahájené dne 29. 8. 2024 a vedené soudním exekutorem JUDr. Jiřím Trojanovským, LL.M., Exekutorský úřad Frýdek-Místek, podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2024, č. j. -975, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2024, č. j. -1003 (dále rovněž „exekuční titul“), pro vymožení pohledávky oprávněné ve výši 600 000 Kč.

2/ Odvolací soud nepřisvědčil námitce povinného, že by nařízení exekuce v dané věci představovalo „nepřiměřený zásah do poměrů povinného“, protože jeho deklarovanou ochotu plnit povinnost z exekučního titulu „mimo exekuci“ nelze považovat za důvod pro zastavení exekuce podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále „ “). Neakceptoval rovněž argumentaci povinného ohledně nevykonatelnosti exekučního titulu, který nabyl právní moci dne 15. 7. 2024, kdy Krajský soud v Ostravě vydal pod č. j. -1003 usnesení, jímž odvolání povinného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 1. 2024, č. j. -975, zamítl (§ 139 odst. 1 písm. b/ bod cc/, § 140 odst. 1 písm. a/ a § 141 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále „trestní řád“). Nebyla-li exekučním titulem explicitně stanovena lhůta k plnění, povinný byl povinen pohledávku oprávněné zaplatit do tří dnů od právní moci exekučního titulu ( , odst. 2 , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“).

3/ Proti usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání, jehož přípustnost vymezil tak, že napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek zejména procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a věc má být posouzena jinak“.

4/ V další části dovolání povinný namítal, že vedení exekuce je „nepřiměřené“, má-li dovolatel „zájem náhradu škody oprávněné uhradit, avšak za tímto účelem si musí sjednat úvěr, ze kterého by částku uhradil najednou anebo po splátkách“, v čemž mu exekuce zabraňuje. V tomto bodě je napadené usnesení, jakož i usnesení soudu prvního stupně, nepřezkoumatelné. Dovolatel si je vědom, že exekuční titul byl vydán v rámci trestního řízení, přesto odkazuje (s dílčí citací v textu dovolání) na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. , s důrazem na větu, podle které „se rozsudek, jímž byla v trestním řízení uložena povinnost k náhradě škody, stane vykonatelným, jakmile nabyl právní moci“. V posuzované věci se mohl stát vykonatelným nejdříve v den, kdy bylo rozhodnutí odvolacího trestního soudu povinnému doručeno, k čemuž došlo až po zahájení exekuce (dne 23. 9. 2024).

5/ K opravnému prostředku povinného se vyjádřila oprávněná s návrhem na odmítnutí dovolání, u něhož se povinnému nepodařilo založit přípustnost. Exekuční titul nabyl právní moci dnem vyhlášení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě (15. 7. 2024), není-li pro okamžik skončení řízení rozhodné, zda se účastník o takovém okamžiku dozvěděl osobně při vyhlášení rozhodnutí či až z doručení písemného vyhotovení rozhodnutí, jak plyne z konzistentní judikatury Nejvyššího soudu (z rozsudku ze dne 28. května 2013, sp. zn. , či z usnesení ze dne 20. listopadu 2012, sp. zn. ).

6/ Nejvyšší soud jako soud dovolací (viz ) rozhodl o dovolání povinného podle ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále opět „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz ex. řádu) ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není pro vady obsahu projednatelné ( ve spojení s ), resp. není - se stejným procesním následkem - v důsledku nesplněných zákonných náležitostí přípustné ( a contrario).

7/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konzistentně a dlouhodobě zdůrazňuje, že má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva se jedná a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2018, sp. zn. ). Nedílným předpokladem pro řádné naplnění výše uvedeného je skutečnost, že dovolatelem namítaný rozpor rozhodovací praxe dovolacího soudu s napadeným rozhodnutím nesmí být toliko zdánlivý, nýbrž svým obsahem či právními závěry musí být posuzovaná rozhodnutí ve skutečném (objektivním) rozporu.

8/ Požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu i v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ). Z obsahu dovolání musí být dále patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.). Z povahy předpokladu přípustnosti dovolání dále vyplývá, že v konkrétním případě (ke každé ohlášené právní otázce) může být splněno vždy pouze jedno ze zákonem stanovených kritérií přípustnosti dovolání, neboť splnění jednoho kritéria přípustnosti dovolání vylučuje, aby současně pro řešení téže otázky bylo naplněno hledisko jiné (z mnoha rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2014, sp. zn. , nebo Nejvyššího soudu ze dne 15. února 2018, sp. zn. ).

9/ Shora vyložené náležitosti dovolání povinný v posuzované věci nerespektoval. Při vymezení přípustnosti dovolání směšuje dvě kritéria, nadto nepřesně citovaná (napadené rozhodnutí „závisí na vyřešení otázek zejména procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a věc má být posouzena jinak“), a k takto uvozenému předpokladu namísto formulace řešených otázek polemizuje s přezkoumatelnými závěry odvolacího soudu ohledně „nepřiměřené“ exekuce ve spojení s tvrzením, že (nebýt exekuce) hodlal dluh uhradit či splácet z úvěru, k čemuž příslušnou judikaturu dovolacího soudu nepřiřadil (alespoň v podobě právních závěrů Nejvyššího soudu).

10/ V případě námitky, že exekuční titul nebyl v okamžiku zahájení exekučního řízení vykonatelný (z důvodu nedoručení rozhodnutí odvolacího soudu v „nalézacím“ řízení), sice dovolatel odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2003, sp. zn. , avšak uvedené rozhodnutí se zabývalo skutkově odlišným případem, v němž byly řešeny otázky absence lhůty k plnění exekučního titulu vydaného v trestní věci a materiálních náležitostí exekučního titulu. Mínil-li tedy dovolatel založit přípustnost dovolání na otázce řešené odvolacím soudem v rozporu s rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, není jím označené podpůrné rozhodnutí přiléhavé. Krom toho odvolací soud v napadeném usnesení dostatečným způsobem vykonatelnost rozhodnutí vydaného v trestní věci odůvodnil zákonným režimem plynoucím z trestního řádu, proti čemuž se dovolatel konkrétně nevymezil.

11/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného podle odmítl.

12/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (viz § 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 5. 2026

JUDr. Aleš Zezula

předseda senátu