Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 720/2018

-135

USNESENÍ

M. N.

J. B.

, zastoupené JUDr. Pavlem Kavínkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Králodvorská č. 1081/16, pro 118 800 Kč s příslušenstvím, o návrhu na vyslovení neúčinnosti doručení, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. dubna 2017, č. j. -92, takto:

Dovolání povinné

se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. dubna 2017, č. j. -92, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Mostě ze dne 19. 9. 2016, č. j. -74, podle ustanovení věty první , , ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a část první čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „ “, odmítl, neboť dovolání nesplňuje obligatorní náležitosti dovolání uvedené v ustanovení , když neobsahuje údaj o tom, v čem přesně dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (

§ 42 odst. 4

) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (

§ 237 až 238a

) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolatelka v dovolání ze dne 23. 8. 2017 předpoklad přípustnosti dovolání nevymezila, pouze odcitovala ustanovení a uvedla, že „je zamítnutí návrhu povinné na vyslovení neúčinnosti doručení rozsudku pro zmeškaní Krajského soudu v Ústí nad Labem, č. j. -60, ze dne 26. 10. 2015 odchýlením se od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a jsou tak dány důvody pro zrušení dovoláním napadeného usnesení“.

Má-li být dovolání přípustné podle ustanovení proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu" se řešení této otázky hmotného nebo procesního práva odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. , ze dne 25. září 2013, sp. zn. , publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014). K problematice, zda je třeba trvat na tom, aby dovolatel vymezil předpoklad přípustnosti spočívající v údajném nesouladu dovoláním napadeného rozhodnutí s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu i odkazem na konkrétní judikaturu Nejvyššího soudu, se Ústavní soud při výslovném zohlednění své vlastní judikatury zabýval v nálezu ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. . Mimo jiné uzavřel, že požadavek vymezit, v čem dovolatel spatřuje naplnění podmínek přípustnosti dovolání, jakož i následek nesplnění tohoto požadavku v podobě odmítnutí dovolání, jsou v souladu s ústavním pořádkem. To se týká i případu, kdy dovolatel přípustnost dovolání zakládá na nesouladu rozhodnutí odvolacího soudu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu a kdy musí uvést i judikaturu, s níž je dovoláním napadené rozhodnutí v rozporu a která se vskutku vztahuje k dovolatelem vymezené právní otázce. Dovolatelka však výše uvedenému požadavku na vymezení přípustnosti dovolání nedostála.

Dodává se, že omluvitelným důvodem, při jehož existenci lze ve smyslu ustanovení vyslovit neúčinnost doručení, je překážka (událost), která účastníku řízení nebo jeho zástupci objektivně (nezávisle na jeho vůli) zabránila učinit včas příslušný procesní úkon, případně okolnost účastníkem řízení nebo jeho zástupcem způsobená nebo jinak zaviněná, jestliže ji lze považovat – zejména za přihlédnutí ke všem okolnostem případu a k poměrům účastníka nebo jeho zástupce – za omluvitelnou (srov. např. s usnesením Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. ). Situaci, kdy se povinná na adrese trvalého pobytu dlouhodobě nezdržovala a bylo jí údajně znemožněno si zde přebírat poštu, nelze považovat za objektivní překážku, jež jí brání v přijímání soudních písemností, neboť povinná měla a mohla situaci řešit tím, že si za adresu pro doručování soudních písemností ve smyslu ustanovení zvolí v souladu s ustanovením , o evidenci obyvatel, namísto adresy trvalého pobytu jinou adresu, na které je schopna přijímat soudní písemnosti.

Pokud pak dovolatelka v dovolání tvrdí, že odvolací soud zcela pominul skutečnost, že povinná se sice na adrese svého trvalého bydliště trvale nezdržovala, avšak tento stav nebyl rozhodný pro vyzvednutí či nevyzvednutí předmětné zásilky, neboť z dokazování vyplynulo, že povinná se svou matkou do místa trvalého bydliště občas dojížděla, přičemž však v době uložení předmětné zásilky byla ve stavu odpovídajícímu pracovní neschopnosti a nebylo tak v její moci ověřit případně doručovanou poštu v místě trvalého bydliště, nelze její námitce přisvědčit. Soudy obou stupňů k takovému skutkovému závěru nedospěly, naopak odvolací soud ve svém rozhodnutí uvedl, že „je zřejmé, že povinná spojuje svůj návrh s tím, že na adrese svého trvalého pobytu nebydlí již od roku 2012 a ani zde nemá možnost vyzvedávat doporučené zásilky, přičemž skutečnost, že jí v přístupu k písemnostem brání (resp. bránila) třetí osoba, hodlá prokazovat svědeckou výpovědí své matky“. Dovolatelka tedy ve své argumentaci pomíjí, že uplatněním způsobilého dovolacího důvodu podle není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, a že správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení probíhajícím v procesním režimu účinném od l. 1. 2013 nelze v žádném ohledu zpochybnit. Dovolací přezkum je podle ustanovení vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky či kritika hodnocení důkazů nemohou založit přípustnost dovolání (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. ).

V dovolacím řízení nelze pro výše uvedené nedostatky pokračovat.

Dovolatelka dále navrhuje odklad vykonatelnosti a právní moci dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. , dospěl k závěru, že jsou-li splněny důvody pro odmítnutí dovolání či pro zastavení dovolacího řízení ( ), není „projednatelný“ ani návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, protože jde o návrh akcesorický. S ohledem na výše uvedené se proto Nejvyšší soud nezabýval návrhem povinné na odklad vykonatelnosti a právní moci rozhodnutí odvolacího soudu.

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. 4. 2018

JUDr. Zbyněk Poledna

předseda senátu