Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2340/2026

20 Cdo 2340/2026-157

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Aleše Zezuly a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných A) J. S., a B) J. S.,proti povinnému P. H., zastoupenému Mgr. Janem Matznerem, advokátem se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, pro 251 083 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky v Liberci, ze dne 3. března 2026, č. j. -122, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

1/ Ve shora označené věci Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 3. 3. 2026, č. j. -122, k odvolání oprávněných a povinného potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 8. 7. 2025, č. j. -81 (dále „usnesení okresního soudu“), v části výroku o zamítnutí návrhu povinného na zastavení exekuce co do vymáhané pohledávky ve výši 34 000 Kč, v části výroku o zastavení exekuce pro pohledávku ve výši 203 369,6 Kč usnesení okresního soudu změnil tak, že se návrh povinného na zastavení exekuce v tomto rozsahu zamítá.

2/ Usnesení odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, o němž Nejvyšší soud rozhodl jako soud dovolací podle , , ve znění ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony), dále rovněž „ “, a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno k tomu legitimovaným účastníkem exekučního řízení (viz , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů - dále „ex. řád“), dospěl ve lhůtě uvedené v ustanovení bez jednání ( věta první ) k závěru, že dovolání není přípustné ( a contrario), resp. není pro vady obsahu projednatelné ( ve spojení s ).

3/ Podle ustanovení není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

4/ Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění jednoho ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání, je podle ustanovení obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v posuzované věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. Jiný výklad by vedl ke zjevně nesprávnému (textu odporujícímu) závěru, že dovolání je ve smyslu ustanovení přípustné vždy, když v něm dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2013, sp. zn. , ze dne 23. července 2013, sp. zn. , ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. , ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. , ze dne 23. října 2013, sp. zn. , ze dne 31. října 2013, sen. zn. , a ze dne 30. ledna 2014, sen. zn. ), přičemž musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.).

5/ Výše uvedeným zákonným požadavkům dovolatel v posuzované věci nedostál, neboť, ačkoli zastoupen advokátem, na vymezení konkrétního hlediska přípustnosti dovolání ze čtyř taxativně určených zákonných možností zcela rezignoval, jestliže v dovolání citoval toliko znění bez bližšího náznaku se zřetelem k celému textu dovolání, jaké konkrétní hledisko přípustnosti dovolání považuje ve vztahu k té které předložené otázce za splněné.

6/ Nejvyšší soud proto dovolání povinného v souladu s ustanovením odmítl.

7/ O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodováno ve zvláštním režimu (s odkazem na § 87 a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 10. 2026

JUDr. Aleš Zezula předseda senátu