Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3622/2021

-1011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Zbyňka Poledny v exekuční věci oprávněných a) IT credit, s.r.o., se sídlem v Praze 8, Pernerova č. 502/50, identifikační číslo osoby 26444437, a b) LEXICO, a.s., se sídlem v Olomouci, Legionářská č. 1319/10, identifikační číslo osoby 25856235, obou zastoupených JUDr. Jiřím Machem, advokátem se sídlem v Jindřichově Hradci, Stará cesta č. 205, proti povinné J. D., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Richardem Třeštíkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Masarykova č. 1120/43, pro 3 088 326,85 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. dubna 2021, č. j. -957, takto:

Odůvodnění:

1. Okresní soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 22. 5. 2020, č. j. -895, předmětnou exekuci zastavil v části, v níž je vymáhán smluvní úrok ve výši 10,88 % ročně z částky 3 088 326,85 Kč za období od 18. 10. 2013 do 25. 2. 2014 a úrok z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky 3 088 326,85 Kč za období od 18. 10. 2013 do 25. 2. 2014 (výrok I.); ve zbývajícím rozsahu návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 11. 8. 2013 zamítl (výrok II.). Soud zjistil, že návrh na nařízení exekuce ze dne 24. 4. 2013, doplněný dne 11. 6. 2013 a 15. 7. 2013, podala oprávněná a), která na základě dohody o vymáhání postoupeného nároku s QI investiční společností, a.s., se sídlem v Praze 1, Rybná č. 682/14, identifikační číslo osoby 27911497 – dále jen „QI“, vymáhala předmětnou pohledávku na účet QI. Exekučním titulem je v dané věci exekutorský zápis sepsaný dne 7. 5. 2010 Z. K., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, sp. zn. 054 EZ 6533/10, a pokračování tohoto exekutorského zápisu sepsaného dne 11. 5. 2010 T. P., koncipientkou Mgr. Jiřího Nevřely, soudního exekutora Exekutorského úřadu Praha-východ, sp. zn. 054 EZ 6902/10. Povinná při sepsání exekutorského zápisu prohlásila (a toto prohlášení se stalo součástí exekutorského zápisu), že se společností Raiffeisenbank a.s. se sídlem v Praze 4, Hvězdova č. 1716/2b, identifikační číslo osoby 49240901 – dále jen „RB“ dne 6. 11. 2008 uzavřela smlouvu o úvěru č. 700/515/08/1/01, přičemž svůj závazek z této smlouvy nesplnila řádně a včas a ke dni sepsání zápisu tak RB dluží částku 3 088 326,85 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 14. 12. 2012 mezi RB jako postupitelem a oprávněnou a) jako postupníkem byla postoupena pohledávka RB za povinnou vyplývající z výše uvedené úvěrové smlouvy včetně příslušenství a práv s úvěrovou smlouvou spojených. V průběhu exekučního řízení bylo opakovaně rozhodováno o změně účastníků na straně oprávněné v souvislosti s postupováním exekučně vymáhané pohledávky vůči povinné. Usnesením soudního exekutora JUDr. Lukáše Jíchy, Exekutorský úřad Přerov – dále jen „soudní exekutor“, ze dne 18. 12. 2013, č. j. 103 EX 15677/13-43, které bylo potvrzeno usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 2. 2014, č. j. -69, bylo připuštěno, aby do řízení na místo oprávněné a) vstoupila QI, neboť smlouvou o postoupení pohledávky uzavřené mezi oprávněnou a) a QI dne 7. 12. 2012 byla exekučně vymáhaná pohledávka postoupena na QI a ta se rozhodla nadále tuto pohledávku vymáhat sama svým jménem. Od této smlouvy o postoupení pohledávky však QI dne 1. 10. 2016 odstoupila a na toto odstoupení reagoval Krajský soud v Ústí nad Labem tak, že usnesením ze dne 11. 10. 2016, č. j. -562, připustil, aby do řízení na místo QI opět vstoupila oprávněná a). Poslední změna v osobě oprávněné pak nastala na základě smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi oprávněnou a) a oprávněnou b), což promítl soudní exekutor do usnesení ze dne 5. 8. 2019, č. j. 203 EX 15677/13-288, pravomocným dne 3. 1. 2020, jímž připustil, aby do řízení na místo oprávněné a) vstoupila oprávněná b) a to v rozsahu vymáhání úroku ve výši 10,88 % ročně z částky 3 088 326,85 Kč od 30. 11. 2012 do 25. 2. 2014. K otázce aktivní legitimace oprávněné a) k podání exekučního návrhu soud uvedl, že oprávněná a) k exekučnímu návrhu předložila smlouvu o postoupení pohledávky uzavřenou s RB dne 14. 12. 2012, v níž smluvní strany jednoznačným a určitým způsobem identifikovaly cedovanou pohledávku tak, že ji lze ztotožnit s pohledávkou, která je předmětem tohoto exekučního řízení. Uzavřel, že absence úředně ověřených podpisů účastníků na smlouvě o postoupení pohledávky je pro posouzení věci bez významu. Platí sice, že exekuci ve prospěch jiného, než kdo je v rozhodnutí označen jako oprávněný, lze vést jen, jestliže je prokázáno, že na něj přešlo nebo bylo převedeno právo z exekučního titulu, přičemž přechod nebo převod takového práva lze prokázat jenu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, popřípadě soukromouu opatřenou úředně ověřenými podpisy; tyto požadavky však platí pouze pro fázi řízení, v níž je soudní exekutor pověřen vedením exekuce, případně pro fázi rozhodování o vstupu nabyvatele práva do řízení na místo oprávněné. V řízení o zastavení exekuce ale není potřeba, aby takovéy, ze kterých mají být činěna zjištění a mají být předmětem právního posouzení, měly formu veřejnéy nebo soukroméy s úředně ověřenými podpisy a soud je povinen přihlédnout i k listinám neobsahujícím takové ověření. Není proto pochyb, že původní věřitelka RB platně postoupila nyní exekvovanou pohledávku na oprávněnou a).

2. Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 19. 4. 2021, č. j. -957, usnesení soudu I. stupně potvrdil, přičemž se ve stručnosti ztotožnil s jeho závěry.

3. Proti usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání, neboť má za to, že závěr odvolacího soudu o tom, že je v řízení o návrhu na zastavení exekuce absence úředně ověřených podpisů na smlouvě o postoupení pohledávky bez významu, je v rozporu s ustanovením a 4 ex. řádu a judikaturou dovolacího soudu. Ze zákona jednoznačně vyplývá, že přechod práv vyplývajících z exekučního titulu lze doložit pouzeu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem a žádným jiným dokumentem či důkazem tutou nelze nahradit (k tomu odkazuje např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2019, sp. zn. , a ze dne 29. 3. 2017, sp. zn. ). Dále namítá, že usnesení soudů obou stupňů jsou v rozporu s ustanovením , – dále jen „obč. zák., dle kterého může postupitel podat návrh na nařízení exekuce na majetek povinné k vymožení postoupené pohledávky v případě, že postupník již povinné oznámil postoupení pohledávky. Jestliže postoupení pohledávky bylo oznámeno nebo prokázáno dlužníkovi ( obč. zák.), může postupitel pohledávku vymáhat pouze v případě, že ji nevymáhá postupník a postupitel prokáže dlužníkovi souhlas postupníka s tímto vymáháním. Skutečnost, že QI odstoupila od smlouvy o postoupení pohledávky, vylučuje zpětné nabytí pohledávky postupitelem ( , obchodního zákoníku). Dle dovolatelky soudy taktéž pochybily, když se nevypořádaly se všemi návrhy na provedení důkazů a ani nerozhodly o tom, že prováděny nebudou. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

4. Oprávněné ve vyjádření k dovolání uvedly, že povinná „v chaotickém a nesrozumitelném textu“ převážně vznáší námitky skutkové a dezinterpretuje dřívější rozhodnutí dovolacího soudu. Dovolání považují za zjevně bezdůvodné a navrhují, aby bylo dovolacím soudem odmítnuto.

5. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony) – dále jen „“. Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou ve lhůtě uvedené v ustanovení , dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je přípustné, neboť se odvolací soud v napadeném usnesení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

6. Již v usnesení ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. , dovolací soud vyjevil, že oprávněný, jenž do exekuce vstoupil jako tzv. singulární sukcesor dřívějšího oprávněného, může exekuci po právu vést jen tehdy, když došlo k prokázání přechodu nebo převodu exekvované pohledávkyu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem, nedošlo-li k přechodu nebo převodu práva přímo ze zvláštního právního předpisu (ustanovení ex. řádu je spjato s ustanovením a 4 ex. řádu). Tento fakt plyne z jasné a jednoznačné gramatické dikce ustanovení a 4 ex. řádu, z nichž se podává, že nový oprávněný může vést exekuci, jestliže je přechod práva nebo povinnosti od dřívějšího oprávněného prokázán ( ex. řádu); k průkazu přitom může dojít jen skrzeu vydanou nebo ověřenou státním orgánem nebo notářem ( ex. řádu). Jiný způsob průkazu této okolnosti tedy není možný, a to s ohledem na v průběhu celé exekuce trvající zásady formalizace předpokladů nejen pro zahájení (pro rozhodování o tzv. singulární sukcesi), ale i pro další vedení exekuce, včetně případného rozhodování o návrhu na zastavení exekuce (srov. s ustanovením ex. řádu, v němž se uvádí, že exekuci při výše popsaném způsobu prokázání aktivní legitimace nového oprávněného nelze „vést“). Tentýž závěr je prezentován i v komentářové literatuře (srov. KASÍKOVÁ, Martina. [Účastníci řízení]. In: KASÍKOVÁ, Martina, JIRMANOVÁ, Miroslava, HUBÁČEK, Jaroslav, PLÁŠIL, Vladimír, ŠIMKA, Karel, KUČERA, Zdeněk, NEKOLA, Václav. Exekuční řád. 4. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017).

7. Okolnost, že o vstupu nynějších oprávněných IT credit, s.r.o., a LEXICO, a.s.,do řízení soud již pravomocně rozhodl (usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 10. 2016, č. j. -562, a usnesením soudního exekutora ze dne 5. 8. 2019, č. j. 203 EX 15677/13-288, pravomocným dne 3. 1. 2020), nevede k závěru, že by soud k návrhu povinného na zastavení exekuce neměl opakovaně zkoumat, zda aktuální oprávněný prokázal přechod či převod práva z exekučního titulu ve svůj prospěch zákonem předpokládaným kvalifikovaným způsobem. Dovolací soud totiž v usnesení ze dne 18. 10. 2017, sp. zn. , uzavřel, že soud je vázán rozhodnutím o tzv. singulární sukcesi pouze potud, že je jím napříště jinak vymezeno procesní účastenství na straně oprávněného, nikoli však v tom smyslu, že by již tímto usnesením bylo s konečným důsledkem předurčeno posouzení otázky, zda oprávněný, jenž do exekuce na základě takového pravomocného usnesení vstoupil, je skutečně k vedení exekuce aktivně legitimován.

8. Vzhledem k tomu, že nejsou dány podmínky pro zastavení dovolacího řízení, pro odmítnutí dovolání, pro zamítnutí dovolání nebo pro změnu usnesení odvolacího soudu, Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu podle ustanovení zrušil a věc mu (Krajskému soudu v Ústí nad Labem) vrátil k dalšímu řízení (srov. věta první ).

9. Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( část věty první za středníkem ).

10. O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ), případně o ní bude rozhodnuto ve zvláštním režimu ( a násl. ex. řádu).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 4. 4. 2022

JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu