Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1299/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce Česká republika – Ministerstvo obrany, proti žalovanému m. Ch., zastoupenému advokátkou, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp.zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21.1.2009, č.j. -135, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21.1.2009, č.j. -135, se ve výrocích I. a IV. zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í  :

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací svým výrokem I. rozsudku (č.j. -135) změnil rozsudek Okresního soudu v Chebu ze dne 14.11.2008, č.j. -109, tak, že určil jako vlastníka pozemkových parcel č. 633, 634 a 2320 v katastrálním území Ch. žalobce – Českou republiku, s právem hospodaření s majetkem státu Ministerstvem obrany ČR. Ohledně ostatních pozemků již o určení vlastnictví, a to ve prospěch žalobce, pravomocně rozhodl soud prvního stupně.

Okresní soud v Chebu tedy vyhověl z větší části žalobě, jíž se žalobce domáhal určení vlastnictví k PK parcelám č. 553, 554, 636, 637, 638, 639, 640, 645, 646, 647, 648, 2319, 633, 634 a 2320 v Katastrálním území Ch., a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 613,- Kč. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že parcely č. 553, 554, v Katastrálním území Ch. byly zkonfiskovány dekretem prezidenta republiky č. 108/1945 Sb. a po zániku obcí k 1.1.1950 pozemky přešly do vlastnictví státu, MNV je pouze spravoval. Žalovaný k těmto pozemkům nepředložil žádné doklady, kterými by prokázal, že by pozemky byly přiděleny obci. U pozemků PK 636 a 637 bylo prokázáno, že se jednalo o pozemky ve vlastnictví obce Ch. od r. 1940, ale obec tyto dva pozemky nabídla ke směně a byly přiděleny k přídělu č. 42 N. p. f. Tyto pozemky tedy rovněž nebyly ve vlastnictví obce k 31.12.1949. U pozemků PK 638, 639, 640, 645, 646, 647, 648 a 2319 bylo prokázáno, že se jedná o pozemky vyvlastněné a konfiskované dle dekretu 108/1945 Sb. původnímu vlastníkovi B. K. in E. konfiskačním výměrem ze 7.11.1946 a přidělené přídělci č. 30 Čsl. stát – Vojenská správa. Nejedná se o pozemky, které byly konfiskovány obci, ale právnické osobě – fondu a nebylo prokázáno, že byly přiděleny obci přídělem do r. 1949. Parcely se staly vlastnictvím státu dnem vydání dekretu o konfiskaci (25.10.1945) a následně byly součástí přídělu. Ohledně uvedených pozemků tak soud prvního stupně žalobě vyhověl a určil vlastnické právo k nim České republice. Co se pozemků PK 633, 634 týče, u těchto bylo prokázáno, že byly zkonfiskovány podle dekretu prezidenta republiky 108/1945 Sb. původnímu vlastníkovi B. K. in E. Ze schváleného grafického přídělového plánu z roku 1947 a přehledu pozemků náležejících do přídělu č. 32 bylo zjištěno, že se jedná o pozemky přidělené městu Ch. jako pozemky náhradní za pozemky nabídnuté ke směně. K dalšímu přídělu došlo až přídělovou u z 20.6.1959 a tedy ke dni 31.12.1949 byly tyto nemovitosti v majetku obce a do vlastnictví obce náleží dle , neboť byl prokázán příděl dle odst. 3 schváleným grafickým přídělovým plánem a jednalo se o pozemky náležející do vlastnictví České republiky k 1.7.2000. Nemohlo tak jít o pozemky federace zaniknuvší k 31.12.1992. Obdobně i k pozemku PK 2320, který je veřejným statkem (cestou), jenž nebyl zkonfiskován, ale z protokolu o směně a výpisy pozemků nabídnutých ke směně a náhradních pozemků je zřejmé, že část tohoto pozemku byla ke směně nabídnuta obcí a další část byla nabídnuta jako náhradní pozemek. Obec Ch. se tedy v rámci směny považovala za vlastníka tohoto pozemku v r. 1947, kdy se jedná o malou místní cestu v katastru obce. Soud tedy co se pozemků č. 633, 634 a 2320 týče žalobu zamítl, neboť bylo dostatečně prokázáno, že se jedná o historický majetek obce.

Žalobce poté proti uvedenému rozsudku podal v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém formálně brojil proti všem výrokům rozsudku. Obsahově však odvolání směřovalo proti výroku, jímž byla zamítnuta žaloba o určení vlastnického práva k parcelám č. 633, 634 a 2320 v k.ú. Ch. Odvolací soud shledal odvolání jako důvodné do výroku II. rozsudku soudu prvního stupně, přičemž se neztotožnil s uvedeným názorem soudu prvního stupně. Právní názor odvolacího soudu vychází z rozsudku NS ČR sp. zn. . Odvolací soud konstatoval, že parcely původního pozemkového katastru č. 633, 634 a 2320 v k.ú. Ch. byly ke dni účinnosti , tedy k 24.5.1991, ve vlastnictví ČSFR a nebyla tak splněna jedna z podmínek, za nichž majetek podle zmíněného zákona přechází do majetku obcí. Vzhledem k tomuto odlišnému právnímu názoru tedy odvolací soud změnil napadený výrok I. rozsudku soudu prvního stupně ve prospěch žalující strany.

Proti rozsudku odvolacího soudu (resp. výroku I. rozsudku) podalo žalované město Cheb dovolání z důvodu nesprávného právního posouzení věci. To mělo spočívat v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu, vyjádřenou zejména v rozhodnutí sp.zn. . Žalovaný v dovolání tvrdil, že odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním závěru, že nemovitý majetek, který do vlastnictví obcí přecházel dle ustanovení , musel být ve vlastnictví ČR již ke dni 24.5.1991. Dále rovněž tvrdil, že poukaz odvolacího soudu na rozhodnutí NS sp.zn. a s tím související usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. je nepřípadný. V těchto řízeních se posuzovaná věc týkala přídělu obci do 31.12.1949 na základě přídělové y ze dne 16.12.1949 a šlo tedy o aplikaci , nikoliv tamtéž. Žalovaná strana žádala, aby dovolací soud zrušil v příslušných výrocích napadený rozsudek a věc v tomto rozsahu vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobce se k dovolání písemně ve stanovené lhůtě nevyjádřil.

Nejvyšší soud zjistil, že žalovaný, zastoupený advokátkou, podal dovolání v zákonné lhůtě ( , ). Žalovaný dovozoval přípustnost dovolání z ust. a dovolací důvod byl uplatněn na základě ustanovení

Dovolací soud shledal dovolání přípustným a to s ohledem na to, že podle ustanovení je dána přípustnost dovolání při změně meritorního rozhodnutí soudu prvního stupně odvolacím soudem.

Dovolání je též důvodné.

Právní názor Nejvyššího soudu se opírá o závěry uvedené zejména v rozhodnutí sp.zn. , přičemž vychází ze skutečnosti, že , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí, doznal změny – mimo jiné i vložením ustanovení , které upravuje další případy přechodu nemovitostí do vlastnictví obcí, a to ke dni 1.7.2000. Smyslem tohoto zákona bylo mj. omezit vlastnictví státu ve prospěch obcí a umožnit obcím hospodaření s dalším majetkem, který do té doby vlastnil stát. Ten tak obcím přenechal další část svého majetku v případech, kdy to zákon výslovně stanovil. K uvedenému viz např. rozsudky sp. zn. , , a další. Z textu zákona nevyplývá, že nemovitosti (věci) předvídané ustanovením musely být ve vlastnictví České republiky ke dni 24.5.1991. Z dikce „Do vlastnictví obcí dnem 1. července 2000 přecházejí i nemovitosti vyjmenované v až d) …“ lze naopak právem dovodit, že mělo jít o nemovitosti, které náležely České republice právě k posledně zmíněnému datu. Tento závěr koresponduje i s čl. II. , podle kterého se nároky založené tímto zákonem v čl. I (zahrnuje i ust. ) nedotýkají věcí nabytých do vlastnictví jiné osoby než státu v době před nabytím účinnosti tohoto zákona.

Na základě řečeného dovolací soud shledal, že odvolací soud posoudil věc po hmotněprávní stránce nesprávně a dovolací důvod podle byl naplněn. Rozhodnutí citované odvolacím soudem – sp.zn. – je odchylkou od jinak konstantní judikatury a neobstojí. Dovolací soud proto podle zrušil v napadeném výroku I. a navazujícím nákladovém výroku IV. rozsudek odvolacího soudu a věc v souladu s vrátil v tomto rozsahu odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odvolací soud, jenž je vázán právním názorem dovolacího soudu, rozhodne v novém řízení o věci též o nákladech dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 18. listopadu 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu