Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 4475/2008

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ludvíka Davida, CSc., a soudců JUDr. Josefa Rakovského a JUDr. Jana Eliáše, Ph.D., v právní věci žalobce B. d. K. 1524-1529, zastoupeného advokátem, proti žalované ČR – Ú. pro z. s. ve v. m., za vedlejšího účastenství hl. m. P., zastoupeného advokátkou, o převod pozemků, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. , o dovolání žalované a vedlejšího účastníka proti rozsudku Městského soudu  v Praze ze dne 4. 3. 2008, č.j. -179, takto:

I.    Dovolání žalované se zamítá.

II.   Dovolání vedlejšího účastníka se odmítá.

III. Žalovaná a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit náklady dovolacího řízení v částce 5.117,- Kč k rukám právního zástupce žalobce

a to do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem shora uvedeným změnil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 27. 4. 2006, č.j. -120, tak, že žalovanému stanovil povinnost uzavřít se žalobcem do 15-ti dnů od právní moci rozsudku darovací smlouvu tohoto obsahu: Česká republika – organizační složka Ú. pro z. s. ve v. m. na základě ust. daruje pozemkovou parcelu p.č. 150/6- zastavěná plocha, pozemkovou parcelu č. 150/7 – zastavěná plocha a pozemkovou parcelu č. 150/8 – zastavěná plocha, vše v katastrálním území S., Městská část P. 13, B. d. K. 1524-1529, se sídlem v P. 5, K. 1529, které tyto nemovitosti do svého vlastnictví přijímá. Žalované a vedlejšímu účastníku byla stanovena povinnosti společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 16.756,- Kč. Výrokem III. rozsudku odvolacího soudu byl upraven výčet pozemků uvedený ve výroku I. tak, že k těmto pozemkům byly uvedeny další a to: parcela č. 150/3 – zastavěná plocha, parcela č. 150/4 – zastavěná plocha a parcela č. 150/5 – zastavěná plocha (viz též opravné usnesení na č.l. 189).

Odvolací soud rozhodoval ve věci, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované uzavřít s ním darovací smlouvu podle ustanovení , o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích, s tvrzením, že je vlastníkem bytových domů č.p. 1524-1529 v k.ú. S., které jsou postaveny na stavebních parcelách č. 150/3, 150/4, 150/5, 150/6, 150/7 a 150/8. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně je žalobce družstvem zapsaným dne 23. 10. 1997 do obchodního rejstříku s předmětem podnikání pronájem nemovitostí, bytů

a nebytových prostor. Toto družstvo bylo založeno za účelem zajišťování bytových potřeb svých členů a předmětem jeho aktivit je veškerá činnost vykonávaná při správě, provozu, údržbě a opravách bytového fondu. Žalovaná, tj. Česká republika, byla ke dni 16. 11. 1998 zapsána jako vlastník pozemku p.č. 150/3 až 150/8 (zastavěná plocha), přičemž jako orgán oprávněný s pozemky hospodařit byla zapsána IROP – I. r. o. P., příspěvková organizace vedlejšího účastníka. Podle výpisu z katastru nemovitostí ze dne 9. 1. 2006 byl však již jako vlastník uvedených parcel zapsán vedlejší účastník – hl. m. P. -, a to na základě , o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí.

Odvolací soud dospěl k závěru, že po datu účinnosti , tj. po 24. 5. 1991, byl ohledně dotčených pozemků uplatněn restituční nárok a s ohledem na ustanovení nedošlo k přechodu vlastnictví ze žalované na vedlejšího účastníka; a to i přesto, že restituční řízení již skončilo s negativním výsledkem pro restituenty. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žalobce je oprávněnou osobou k uplatnění nároku podle ustanovení , a protože žalovaná je podle odvolacího soudu osobou povinnou, změnil rozhodnutí prvostupňového soudu tak, jak je shora uvedeno.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož důvodnost spatřovala v nesprávném právním posouzení věci. Dovolatelka tvrdila, že restituční nároky vůči předmětným pozemkům byly uplatněny až po nabytí účinnosti zákona

č. , tj. po 24. 5. 1991, a proto nemohlo dojít k aplikaci ustanovení cit. zákona. Nabytím účinnosti přešly nemovitosti do vlastnictví vedlejšího účastníka. Dovolatelka napadala též výrok rozsudku odvolacího soudu s tím, že podle ní není takový výrok vykonatelný, neboť  podle tohoto rozsudku nelze provést zápis do katastru nemovitostí. Dovolatelka požadovala, aby dovolací soud napadený rozsudek Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání proti rozsudku odvolacího soudu podal též vedlejší účastník.

K dovolání žalovaného a vedlejšího účastníka se vyjádřil žalobce. Souhlasil se závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání žalované a vedlejšího účastníka odmítl.

Dovolání bylo podáno ve lhůtě prostřednictvím osoby s právnickým vzděláním ( , odst. 4 ). Dovolání je přípustné, neboť nižší instance rozhodly o meritu věci ve vztahu k dovolateli odlišně ( ). Dovolací důvod je uplatněn podle

K pozemkům p.č. 150/3 a 150/5 v k.ú. S. byl dne 4. 2. 1992

a k pozemkům  p.č. 150/7, 150/8 a části p.č. 150/6 dne 15. 5. 1992 uplatněn restituční nárok. Z tohoto důvodu uvedené pozemky nepřešly z vlastnictví České republiky do vlastnictví obce (vedlejšího účastníka) podle ; na této skutečnosti nemohla nic změnit ani novela č. 10/1993, která včlenila do ustanovení odstavce 3 a 4. Platí tedy, že z přechodu majetku státu do vlastnictví obcí jsou (primárně, pozn.) vyloučeny věci dotčené restitučním nárokem uplatněným před účinností , ale i po tomto datu, lhostejno zda šlo o nárok oprávněný či nikoliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. ).

Ustanovení , že …do vlastnictví  obcí, na jejichž území se nacházejí, dnem účinnosti tohoto zákona přecházejí věci z vlastnictví České republiky, k nimž ke dni účinnosti tohoto zákona příslušelo právo hospodaření organizacím zajišťujícím investorskou činnost ke komplexní bytové výstavbě…“ nelze interpretovat tak, že rozhodným dnem je jen den nabytí účinnosti v původním znění. Jestliže zákon přinášející pro věc relevantní změny či doplňky, zde tedy ,  nabyl účinnost dnem 1. 1. 1993, pak právě tímto dnem je třeba poměřovat případné restituční nároky obce. Tím spíše je tedy třeba uzavřít, že výchozí přednost před obecní restitucí tu má uplatněný restituční nárok (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , sp. zn. a sp. zn. k aplikaci další novely obecních restitucí, a sice zákona

č. ).

Odvolací soud správně posoudil otázku vlastnictví předmětných pozemků

a vycházeje z ustanovení stanovil povinnost žalované

k bezúplatnému převodu pozemků tvořících jeden funkční celek s bytovými domy, které se nacházejí ve vlastnictví žalobce. Z důvodu unáhleného postupu vedlejšího účastníka došlo v průběhu soudního řízení ke změně zápisu vlastnictví k předmětným pozemkům v jeho prospěch. Dovolací soud, vědom si tohoto stavu zápisu v katastru nemovitostí a postupu katastrálních úřadů při zápisu změny vlastnictví formou záznamu podle ustanovení , odkazuje žalobce – v případě neúspěchu návrhu na zápis do katastru na podkladě výroku odvolací instance – na podání žaloby na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům, a to i přesto, že vlastnictví bylo v tomto řízení jako otázka předběžná odvolacím soudem vyřešena.

Uplatněný dovolací důvod tedy není naplněn a odvolací soud rozhodl ve věci správně. Nejvyšší soud proto dovolání žalované zamítá ( věta před středníkem ).

Podle má v řízení vedlejší účastník stejná práva a povinnosti jako účastník. Jedná však toliko sám za sebe. Jestliže jeho úkony odporují úkonům účastníka, kterého v řízení podporuje, posoudí je soud po uvážení všech okolností.

Vedlejší účastník má podle této úpravy zásadně stejná práva a povinnosti jako účastník řízení a jeho postavení se odvíjí od účastníka, na jehož podporu vystupuje; není však oprávněn provádět úkony znamenající dispozici s řízením, s předmětem řízení nebo s úkony, které učinil sám účastník. Zákon přitom výslovně neřeší, zda je vedlejší účastník oprávněn podat dovolání. Vzhledem k tomu, že v zákoně je výslovně upravena legitimace vedlejšího účastníka pouze k podání odvolání, žaloby na obnovu řízení a žaloby pro zmatečnost – při současném vymezení podmínek, za nichž může tyto opravné prostředky uplatnit -, zatímco o oprávnění vedlejšího účastníka podat dovolání zákon nic neuvádí, je třeba dovodit, že zákon vedlejšímu účastníku oprávnění podat dovolání nedává. Tento výklad (pomocí argumentu e silentio legis) je zastáván nejen v komentářových textech (viz např. Bureš, J., Drápal, L., Mazanec, M. , Komentář. 5. vydání. Praha : C. H. Beck, 2001, s. 995, bod 2.), ale zejména v judikatuře Nejvyššího soudu – srov. R 3/2004.

V daném případě podal dovolání vedlejší účastník na straně žalované, tedy někdo, kdo k tomu nebyl oprávněn. Nejvyšší soud proto takové dovolání podle ustanovení věty první a odmítl.

Žalobce má podle , a právo na náhradu nákladů řízení, vzniklých podáním písemného vyjádření k dovolání. Za tento úkon náleží podle polovina sazby, tj. 4.000,- Kč ( ), neboť byl učiněn pouze jeden úkon právní služby ( cit. vyhlášky). Poté je nutno přičíst režijní paušál ve výši 300,- Kč ( )

a 19 % DPH.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek podle .

V Brně dne 8. září 2009

JUDr. Ludvík David, CSc., v. r.

předseda senátu