Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

21 Cdo 942/2026

21 Cdo 942/2026-289

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v exekuční věci oprávněného R. P., zastoupeného Mgr. Jaroslavem Marténkem, advokátem se sídlem v Brně, U Červeného mlýna č. 570/3, proti povinné M. V. D. W., zastoupené JUDr. Rudolfem Skoupým, advokátem se sídlem ve Svitavách, nám. Míru č. 142/88, pro 1 000 000 Kč, soudním prodejem zástavy, o návrhu povinné na zastavení exekuce, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 24. listopadu 2025, č. j. -228, opravenému usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 18. prosince 2025, č. j. -264, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. K odvolání oprávněného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 24. 11. 2025, č. j. -228, opraveným usnesením téhož soudu ze dne 18. 12. 2025, č. j. -264, změnil usnesení Městského soudu v Brně ze dne 5. 3. 2024, č. j. -170, tak, že návrh povinné na zastavení exekuce vedené soudním exekutorem Mgr. Marcelem Kubisem, Exekutorský úřad Šumperk, pod sp. zn. 139 EX 19400/19, se zamítá. Na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k závěru, že zástavní právo není promlčeno a že jeho uplatnění (exekucí) není v rozporu s dobrými mravy, resp. nepředstavuje zneužití práva ve smyslu ustanovení .

2. Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání povinná. Uvedla, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně „od rozhodnutí “. Dále namítla, že uplatnění nároku oprávněného je natolik rozporné s dobrými mravy, že mu nelze přiznat soudní ochranu, poukázala na „judikaturu Nejvyššího soudu ČR sp. zn. a “, dále na „rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. a rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. “. Navrhla, aby napadené usnesení bylo zrušeno a věc vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

3. Oprávněný se k dovolání nevyjádřil.

4. Dovolací soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání.

5. Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( , , ve znění pozdějších předpisů, dále jen „ “).

6. Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

7. Dovolatelka v podaném dovolání nepředkládá dovolacímu soudu žádnou otázku, která by přípustnost dovolání zakládala.

8. Pakliže dovolatelka namítá rozpor s „rozhodnutím “ (jde o rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. , který byl uveřejněn pod publikačním číslem rozh. obč.), přehlíží, že uvedený rozsudek řeší jinou skutkovou a právní situaci, než byla zjištěna v této věci. Podle výše uvedeného rozsudku platí, že „… uzná-li osobní dlužník vůči svému věřiteli co do důvodu a výše již promlčenou zajištěnou pohledávku, nemá to bez dalšího za následek uznání promlčeného zástavního práva, které pohledávku zajišťuje …“. Dále zde Nejvyšší soud vyslovil závěr, že „… jsou-li v době uznání závazku promlčeny jak uznávaný závazek (zajištěná pohledávka) tak i zástavní právo, které uznávaný závazek zajišťuje, nemá uznání závazku (zajištěné pohledávky) samo o sobě žádný vliv na již promlčené zástavní právo …“.

9. Uvedený rozsudek řeší situaci, kdy k uznání dluhu obligačním dlužníkem došlo tehdy, kdy již jím uznaný dluh byl promlčen; takový závěr však odvolací soud neučinil (srovnej závěry odvolacího soudu v bodě 24 a 27 jeho odůvodnění ve vztahu ke splatnosti dluhu a datům jednotlivých uznávacích prohlášení obligačního dlužníka pana Š.). Rozhodnutí odvolacího soudu tak na řešení otázky, probírané ve výše uvedeném rozhodnutí, nezávisí.

10. Dovolatelka tak svoji námitku (a judikaturu, na níž odkazuje) směřuje k otázce, kterou se však odvolací soud nezabýval; skutečnost, že v dovolání vymezenou otázku odvolací soud řešil a že jeho rozhodnutí na jejím vyřešení závisí (pro napadené rozhodnutí bylo určující), je přitom jedním z předpokladů přípustnosti dovolání podle (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. ).

11. Rozhodnutí odvolacího soudu je naopak v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2008, sp. zn. , apod.).

12. Námitka tak přípustnost dovolání nezakládá.

13. K problematice uplatnění práva v rozporu s dobrými mravy, resp. zneužití práva se Nejvyšší soud vyjadřoval opakovaně, z jeho judikatury lze poukázat na následující závěry.

14. Princip poctivosti a zákaz zneužití práva patří k základním zásadám soukromého práva. Jejich obsah není nikde přesně vymezen, vždy záleží na okolnostech konkrétního případu. Oba principy spolu úzce souvisí, zákaz zneužití práva je považován za jeden z projevů korektivní funkce zásady poctivosti. Poctivost vyjadřuje určitý standard chování v právních vztazích vyžadující čestnost, otevřenost a povinnost brát ohledy na zájmy druhé strany. Zákaz zneužití práva je jedním z korektivů výkonu subjektivních práv. Slouží k tomu, aby pomocí něj byla odepřena právní ochrana takovému výkonu práva, který sice formálně odpovídá zákonu či smlouvě, avšak který je – zpravidla poměřováno hlediskem dobrých mravů – vzhledem k okolnostem konkrétního případu nepřijatelný (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 2. 2019, sp. zn. ). Podle ustálené soudní praxe za dobré mravy je třeba pokládat souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. , který byl uveřejněn pod publikačním číslem rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. , který byl uveřejněn pod publikačním číslem rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 11. 2014, sp. zn. , který byl uveřejněn pod publikačním číslem rozh. obč., nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2020, sp. zn. ). Uvedené pojetí jekonformní i se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. , uveřejněném pod č. 14/1998 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, kterýza dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

15. Právní úprava obsažená v ustanovení , (dále jen „o. z.“) vychází – jak vyplývá z důvodové zprávy k – ze dvou základních pravidel, a to z pravidla neminem laedit, qui suo iure utitur (kdo vykonává svoje právo, nikomu neškodí) a z pravidla mal enim iure nostra uti non debemus (nemáme však zneužívat svoje právo). Z toho důvodu se nezakazuje výkon práva, jímž se právo zneužívá, neboť zneužití není výkonem práva, nýbrž jde o protiprávní (nedovolený) čin, aproto mu nelze přiznat ochranu. Sankcí za zneužití práva je odmítnutí právní ochrany zdánlivého výkonu práva.

16. Zneužitím práva je výkon práva v rozporu s jeho účelem, kdy je právo vykonáno, ačkoliv nositel tohoto práva nemá žádný skutečný nebo má jen nepatrný zájem na jeho výkonu, resp. se projevující jako rozpor mezi užitkem oprávněného, k němuž výkon práva skutečně směřuje, a užitkem oprávněného, pro nějž je právo poskytnuto, jehož lze výkonem tohoto práva obvykle dosáhnout a na němž mají nositelé práva obvykle zájem (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2021, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. , který byl uveřejněn pod publikačním číslem rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ). Zvláštním případem zneužití práva je tzv. šikana jako chování, jímž se právo vykonává za tím určujícím účelem, aby druhé straně byla způsobena újma (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2000, sp. zn. , uveřejněný pod publikačním č. 126/2000 v časopise Soudní judikatura, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 2003, sp. zn. , který byl uveřejněn pod publikačním číslem rozh. obč., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , a v nich vyjádřený právní názor, že za zneužití práva lze považovat takové jednání, jehožcílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právní normou, nýbrž které je v rozporu s ustálenými dobrými mravy vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu).

17. Zákonná ustanovení chránící dobré mravy přitom patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení vkaždém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Rozhodnutí o tom, zda jsou splněny podmínky pro použití těchto zákonných ustanovení, je přitom třeba – vzhledem k výše uvedenému charakteru těchto ustanovení jako právních norem s relativně neurčitou hypotézou – učinit vždy po pečlivé úvaze, v jejímž rámci musí být zváženy všechny rozhodné okolnosti případu. Odpovídající úsudek soudu tak musí být podložen důkladnými skutkovými zjištěními a současně přesvědčivě dokládat, že tato zjištění dovolují v konkrétním případě závěr, že výkon práva jes dobrými mravy skutečně v rozporu (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2007, sp. zn. ), aniž by však bylo možno výslovně formulovat obecné řešení této otázky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 3. 2014, sp. zn. ).

18. Z recentních rozhodnutí potom srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2023, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2022, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 12. 2022, sp. zn. .

19. V dovolacím řízení lze úvahu (odvolacího) soudu o tom, zda v konkrétním případě jdeo výkon práva v rozporu s dobrými mravy (zda se právní jednání příčí dobrým mravům), zpochybnit jen tehdy, je-li tato úvaha z pohledu zjištěných skutečností zjevně nepřiměřená (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněný pod publikačním číslem rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu zedne 23. 4. 2014, sp. zn. ). O takový případ se v projednávané věci nejedná.

20. Odvolací soud se námitkou velmi podrobně a pečlivě zabýval (srovnej bod 29 odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu), jeho úvahy nejsou zcela zjevně nepřiměřené zjištěným okolnostem.

21. Námitky dovolatelky [že „… oprávněný jim žádné informace (o tom, zda je dluh splácen) nepodal …“, že „… dlužník jim sděloval, že dluh je splácen …“, že „… (zástavní věřitel) proti obligačnímu dlužníku dluh nikdy nevymáhal …“, že „… mu půjčoval i další finanční prostředky …“, že „… dlužník povinným uváděl, že dluh splácí …“] brojí protiskutkovým závěrům soudů nižších stupňů a dovolatelka v nich předkládá vlastní skutkové hodnocení; správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů nelze v dovolacím řízení probíhajícím podle ve znění účinném od 1. 1. 2013 důvodně zpochybnit. Dovolací přezkum je totiž ustanovením vyhrazen výlučně otázkám právním, a proto ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pakskutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 25. 2. 2021, sp. zn. ). Pro úplnost je nutné připomenout, že při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musívycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. například odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. , uveřejněného pod publikačním číslem rozh. obč., nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. ).

22. Ani tyto námitky tak přípustnost dovolání nezakládají.

23. Nejvyšší soud České republiky proto dovolání povinné podle ustanovení odmítl.

24. O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (87 a násl. exekučního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. 6. 2026

JUDr. Marek Cigánek předseda senátu