Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2270/2025

23 Cdo 2270/2025-148

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., v právní věci žalobce M. D., zastoupeného Mgr. Hynkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Praze 2, Wenzigova 1871/5, proti žalovaným 1) J. M., 2)K. M. a 3) S. D., všem zastoupeným JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Dlouhá 705/16, o zaplacení 3 048 617,44 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 4. 2025, č. j. -111, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaných zaplacení částky 3 048 617,44 Kč s příslušenstvím. Tvrdil, že se na základě smlouvy o postoupení pohledávky stal věřitelem již zaniklé společnosti DM Agro spol. s r. o., identifikační číslo osoby 44792611, přičemž za tuto společnost uhradil část jejího závazku vůči společnosti BELT Enterprises Ltd. Uváděl, že společnost DM Agro spol. s r.o. následně svůj dluh vůči žalobci uznala co do důvodu i výše písemným uznáním dluhu ze dne 12. 3. 2002, v němž byla sjednána splatnost dluhu do 31. 12. 2013. Žalobce tvrdil, že uznaná pohledávka souvisela s obchodem mezi společností DM Agro spol. s r.o. a společností BELT Enterprises Ltd., o dodávce ovcí a beranů, který probíhal na území Spolkové republiky Německo. Dále tvrdil, že žalovaní byli v různých obdobích postupně jednateli zaniklé společnosti, přičemž při výkonu funkce nepostupovali s péčí řádného hospodáře, a proto odpovídají za její závazky. Žalovaný J. M. jako likvidátor navíc provedl likvidaci společnosti, aniž by se s pohledávkou řádně vypořádal.

2. Obvodní soud pro Prahu 4 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 17. 1. 2025, č. j. -86, zamítl žalobu o zaplacení částky 3 048 617,44 Kč s příslušenstvím (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (výrok I napadeného rozsudku) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II napadeného rozsudku).

4. Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost vymezil toliko tím, že napadené rozhodnutí závisí na řešení právní otázky, která má být ve smyslu posouzena jinak. Dovolatel soudům nižších stupňů především vytýkal nesprávné právní posouzení právního režimu závazku, přičemž dovozoval, že písemným uznáním dluhu ze dne 12. 3. 2002 vznikl samostatný závazek s odlišným právním režimem. Uznání dluhu považoval za novaci závazku, jež měla za následek počátek běhu nové promlčecí doby podle , , dále jen „obč. zák.“, a věc proto měla být posouzena podle tohoto právního předpisu, nikoli podle , obchodního zákoníku, dále jen „obch. zák.“.

5. Dovolatel dále namítal, že soudy nižších stupňů vycházely z nesprávně zjištěného skutkového stavu, zejména pokud dovodily existenci kupní smlouvy ze dne 20. 3. 1997, od níž odvozovaly počátek běhu promlčecí doby. Podle dovolatele tato smlouva nevznikla, neboť objednávka měla být učiněna až dne 23. 6. 1997. Současně také poukazoval na tvrzené nesrovnalosti týkající se měny plnění.

6. Z těchto důvodů žalobce navrhl, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Ve vyjádření k dovolání žalovaní zpochybnili dovolací argumentaci žalobce a uvedli, že z dovolání není patrné, kterou právní otázku vztahující se k projednávané věci má dovolací soud posoudit jinak. Zdůraznili, že žalobce řádně nevymezil předpoklady přípustnosti dovolání, jestliže toliko citoval , ztotožnili se se skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů a navrhli, aby dovolací soud dovolání odmítl, případně je zamítl jako nedůvodné, a přiznal jim náhradu nákladů dovolacího řízení.

8. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII ), dále jen „ “.

9. Nejvyšší soud předně podotýká, že v souladu s nepřihlížel k doplnění dovolání ze dne 2. 10. 2025, neboť žalobce dané podání učinil až po uplynutí dovolací lhůty (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2018, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 2020, sp. zn. , a ze dne 18. 4. 2024, sp. zn. ).

10. Dovolání bylo podáno včas ( ), osobou k tomu oprávněnou, zastoupenou advokátem ( a 4 ). Nejvyšší soud dále zkoumal, zda dovolání obsahuje náležitosti vyžadované ustanovením

11. Podle lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

12. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Podle a 3 v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.

14. Ve vztahu k námitce, že uznání dluhu ze dne 12. 3. 2002 založilo samostatný závazek podléhající úpravě , , neboť představovalo novaci závazku, v jejímž důsledku začala běžet nová promlčecí doba podle obč. zák., je dovolání vadné, neboť žalobce nedostál požadavku stanovenému v , když řádně nevymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.

15. V projednávané věci žalobce v dovolání pouze obecně uvedl, že dovolání považuje za přípustné proto, že právní otázka, na níž napadené rozhodnutí závisí, má být dovolacím soudem posouzena jinak. Nejvyšší soud k tomu dodává, že má-li být dovolání podle přípustné proto, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak, je tím myšleno, že pro danou právní otázku existuje určité řešení přijaté v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, avšak dovolatel se domnívá, že Nejvyšší soud by se měl od této své dosavadní rozhodovací praxe odchýlit a již vyřešenou otázku posoudit odlišně, než jak činil v obdobných věcech dosud (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , nebo ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. , ze dne 28. 8. 2024, sp. zn. , či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2024, sp. zn. ).

16. Požadavek žalobce, aby dovolací soud právní otázku posoudil jinak než soud odvolací, uvedenému předpokladu přípustnosti dovolání podle významově neodpovídá. Tvrzení žalobce, že určitá právní otázka měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v napadeném rozhodnutí), a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je samotným dovolacím důvodem ( ), a nikoliv vymezením toho, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 5. 2023, sp. zn. ). Požadavek uvést, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání podle , je odlišný od požadavku na vymezení dovolacího důvodu, jenž spočívá obvykle ve vylíčení právní argumentace, pro kterou považuje dovolatel právní posouzení věci za nesprávné. Jestliže zákonodárce kromě této argumentace požaduje také vyjádření se k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu, pak nelze z pouhého vylíčení dovolacího důvodu usuzovat, že dovolatel již nemusí plnit požadavek plynoucí z (srov. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. ). Dovolatel se ve svém dovolání projednávané věci k relevantní judikatuře Nejvyššího soudu vůbec nevyjádřil, resp. v dovolání nereflektoval žádnou judikaturu Nejvyššího soudu.

17. K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že jeho úkolem není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ). V usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , pak Ústavní soud konstatoval, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2022, sp. zn. ). Obdobně pak i námitka porušení ústavně garantovaných práv dovolatele může být předmětem dovolacího přezkumu jen za předpokladu, že dovolatel i při namítání porušení svých ústavně zaručených práv řádně vymezí, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání v intencích až 238a (srov. bod 57 a 58 stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. , či odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 1.11. 2016, sp. zn. ).

18. Pro úplnost dovolací soud uvádí, že zpochybňoval-li žalobce svými námitkami rovněž samotná skutková zjištění soudů nižších stupňů (resp. jimi dovolacímu soudu podsouval vlastní verzi skutkového stavu věci), pak Nejvyšší soud podotýká, že správnost samotného skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je podle vyhrazen výlučně otázkám právním, a ke zpochybnění skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost dovolání podle (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2023, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. , ze dne 26. 4. 2022, sp. zn. , a ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. ).

19. Při úvaze o tom, zda je právní posouzení věci odvolacím soudem správné, Nejvyšší soud vychází (musí vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových závěrů, které v dovolání na podporu svých právních argumentů nejprve zformuluje sám dovolatel (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2017, sp. zn. , ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , ze dne 25. 2. 2025, sp. zn. , ze dne 28. 5. 2025, sp. zn. , či ze dne 19. 8. 2025, sp. zn. ). Ani tato námitka žalobce tudíž přípustnost dovolání podle založit nemůže.

20. Z výše uvedeného plyne, že podmínky přípustnosti dovolání stanovené v nebyly naplněny, a Nejvyšší soud proto dovolání žalobce dílem pro vady, dílem jako nepřípustné odmítl podle

21. Rozsah dovolání Nejvyšší soud posoudil s přihlédnutím k celkovému obsahu dovolání ( ) a dovodil, že proti rozhodnutí o nákladech řízení dovolání ve skutečnosti nesměřuje a nadto by v uvedeném rozsahu nebylo dovolání podle ani přípustné.

22. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se žalovaní domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 3. 3. 2026

JUDr. Bohumil Dvořák, Ph.D.

předseda senátu