Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

30 Cdo 1833/2015

U S N E S E N Í

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í( ):

Dovolání žalobkyně (dále též „dovolatelka“) proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací soud“) trpí vadami, které nebyly ve lhůtě vymezené v odstraněny a nelze pro ně v dovolacím řízení pokračovat.

V daném případě se žalobkyně domáhala úhrady zadostiučinění za údajnou nemajetkovou újmu vzniklou jí na základě nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce trestního řízení, k němuž se dovolatelka připojila se svým nárokem jako poškozená. V předmětném trestním řízení bylo stanoveno, že poškození mohou uplatňovat svá práva pouze prostřednictvím společného zmocněnce. Dovolatelka však nebyla zahrnuta mezi poškozené a rozsudek vydaný v předmětném trestním řízení jí nebyl doručen; z toho dovolatelka usuzovala, že „řízení není ve vztahu k ní dosud skončeno.“ Dovolatelka dále namítala, že délka řízení odůvodňuje přiznání zadostiučinění. Odvolací soud v odůvodnění (v záhlaví označeného) rozsudku vyložil, že „újma nemohla vzniknout poškozenému i v době, kdy bylo řízení pravomocně skončeno“, přičemž o „výši nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení se poškozený dozví nejpozději k okamžiku skončení posuzovaného řízení.“ Odvolací soud v rozsudku dále konstatoval, že žalobou uplatněný nárok je promlčen, jelikož žaloba byla podána dne 20. listopadu 2013, zatímco řízení bylo pravomocně skončeno k 9. březnu 2010, z čehož vyplývá, že „šestiměsíční promlčecí doba stanovená v § 32 odst. 3 zákona uplynula marně.“

Proti tomuto rozsudku podala dovolatelka dovolání, z nějž však není zřejmé, v řešení které konkrétní otázky se odvolací soud odchýlil a od které ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Dovolatelka totiž prostřednictvím svého advokáta v podaném dovolání nevymezila žádné ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání taxativně vymezených v ; neuvedla okolnosti, z nichž by bylo možné usuzovat, že by v souzené věci šlo (mělo jít) o případ (některý ze čtyř v úvahu přicházejících), v němž napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva: 1) při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo 2) která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo 3) která je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo 4) má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Lze k uvedenému dodat, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. , které je – stejně jako níže cit. usnesení - veřejnosti přístupné na internetových stránkách Ústavního soudu http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. , „naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.“

Z uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání žalobkyně odmítl (, věta první, ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 20. května 2015

JUDr. Pavel V r c h a

předseda senátu