Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2321/2022

23 Cdo 2321/2022-739

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Kateřiny Hornochové a soudců JUDr. Pavla Tůmy, Ph.D., a JUDr. Pavla Horáka, Ph.D., ve věci žalobkyně MPM - QUALITY v.o.s.,se sídlem ve Frýdku-Místku, Příborská 1473, identifikační číslo osoby 47987430, zastoupené JUDr. Milanem Kyjovským, advokátem se sídlem v Brně, Jaselská 202/19, proti žalované ELTON hodinářská, a.s., se sídlem v Novém Městě nad Metují, Náchodská 2105, identifikační číslo osoby 25931474, zastoupené JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská třída 15/16, o žalobě žalobkyně na obnovu řízení, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobkyně proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 3. 2022, č. j. -724, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Městský soud v Praze usnesením ze dne 14. 6. 2021, č. j. -682, zamítl žalobu na povolení obnovy řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok II).

K odvolání žalobkyně odvolací soud usnesením v záhlaví uvedeným usnesení soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil, ve výroku II jej změnil, jen pokud jde o výši náhrady nákladů řízení (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně, která považoval za správná a dostatečná pro posouzení věci, a ztotožnil se i s jeho závěrem, že v projednávané věci nejsou dány podmínky pro vyhovění žalobkyní uplatněnému návrhu na povolení obnovy řízení, a to pro uplynutí zákonné objektivní lhůty k podání takového návrhu.

Usnesení odvolacího soudu, výslovně oba výroky, napadla dovoláním žalobkyně s tím, že je považuje za přípustné, neboť má za to, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak. Uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci dle ustanovení , (dále jen „ “).

K dovolání žalobkyně se žalovaná dle obsahu spisu nevyjádřila.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) po zjištění, že dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou, zastoupenou advokátem ( a ), posoudil, zda dovolání obsahuje předepsané náležitosti a je přípustné.

Dle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.

Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Ustanovení stanoví, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). O nesprávné právní posouzení věci jde tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení (či jeho části).

Posuzované dovolání neobsahuje náležitosti vyžadované v , a to řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání. Spatřuje-li dovolatelka přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sp. zn. ).

Dosavadní judikaturu, od níž by se měl dovolací soud odklonit, dovolatelka v posuzovaném dovolání neoznačila. Podle obsahu dovolací argumentace má ostatně zjevně na mysli, že by příslušná otázka (zda skutečně uplynula objektivní lhůta k podání žaloby na obnovu řízení) měla být dovolacím soudem posouzena jinak, než jak ji posoudil soud odvolací. Pouhá polemika dovolatelky s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem s tím, že toto právní posouzení má být jiné, však nepředstavuje řádné vymezení předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ve spojení s (takový předpoklad přípustnosti dovolání nestanoví). Poslední z tam taxativně vypočtených předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, míří totiž pouze na otázku vyřešenou dovolacím soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl dovolací soud odklonit, tj. posoudit tuto otázku jinak, než jak ji posuzoval dosud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Z uvedeného se podává, že pokud dovolatelka pouze polemizuje s právním posouzením věci provedeným odvolacím soudem, resp. s jeho procesním postupem s tím, že toto právní posouzení má být (dle jejího mínění) jiné, nevymezuje řádně ve smyslu ve spojení s , v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Jinými slovy prostřednictvím takové námitky dovolatelky nemůže být naplněn žádný z předpokladů přípustnosti dovolání uvedený v

Dovolací soud dodává, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v ve vazbě na vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. , či usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014, sp. zn. ). Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. 4. 2015, sp. zn. , naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.

Obdobně nedostatkem řádného vymezení předpokladů přípustnosti trpí dovolání i ve vztahu k formulované otázce, „zda lze výjimečně (nad rámec důvodů vyjmenovaných v ustanovení ) připustit překročení/zmeškání objektivní lhůty pro podání žaloby o obnovu řízení, pokud ke zmeškání lhůty došlo prokazatelně v důsledku nezákonnosti rozhodnutí státního orgánu, jeho nesprávného úředního postupu“. Ani v tomto případě dovolatelka blíže neoznačuje dosavadní rozhodovací praxi, od které by se měl dovolací soud odchýlit. Uvádí-li žalobkyně, že tato otázka „představuje otázku zcela zásadního právního významu“, pak dlužno doplnit, že od 1. 1. 2013 již přípustnost dovolání není budována na principu otázek „zásadního právního významu“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2021, sp. zn. ) a dle věty první lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

Jen pro úplnost Nejvyšší soud poznamenává, že odvolací soud řešil otázku včasnosti podání návrhu na obnovu řízení v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, když uzavřel, že v případě, kdy žaloba na obnovu řízení byla podána až po uplynutí zákonem dané objektivní tříleté lhůty, nelze obnovu řízení povolit, nejsou-li dány důvody pro překročení této lhůty dle (k tomu srov. obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2010, sp. zn. , ze dne 29. 4. 2011, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 19. 3. 2015, sp. zn. ). O jedinou výjimku uvedenou v ustanovení (kdy „trestní rozsudek nebo rozhodnutí o přestupku nebo jiném správním deliktu, na jejichž podkladě bylo v občanském soudním řízení přiznáno právo, byly později podle příslušných právních předpisů zrušeny“) se v daném případě nejednalo a ani výkladem či poukazy na nálezy Ústavního soudu ze dne 14. 12. 1997, sp. zn. , a ze dne 4. 2. 1997, sp. zn. , nelze tuto zákonem definovanou výjimku rozšiřovat na další případy (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. ). Ostatně ke stejnému závěru dospěl dovolací soud i za situace, kdy dovolatel (rovněž) odůvodňoval zmeškání objektivní lhůty pro podání žaloby na obnovu řízení pochybením státu (resp. státních orgánů) při výkonu veřejné moci, jež nelze přičítat osobě, která se domáhá obnovy řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. ).

Netvrdí-li tedy dovolatelka okolnosti, s nimiž zákon v spojuje výjimečnou možnost podat žalobu na obnovu řízení jako mimořádný opravný prostředek po uplynutí tříleté objektivní lhůty, není důvodu, aby právní otázka včasnosti podání žaloby na obnovu řízení po uvedené lhůtě byla posouzena podle citovaného ustanovení.

Odkazy dovolatelky na nález Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. , a rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 6. 9. 2005, sp. zn. , nejsou přiléhavé, neboť v uvedených rozhodnutích se Ústavní soud zabýval otázkou rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy, nikoli tedy právní otázkou nastolenou dovolatelkou v této věci.

S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání ( věta první ), dovolání žalobkyně podle ustanovení odmítl.

Přípustnost dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí je vyloučena ustanovením

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje ( ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 9. 2022

JUDr. Kateřina Hornochová

podepsáno JUDr. Pavlem Horákem, Ph.D.

za nepřítomnou předsedkyni senátu