Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 As 51/2003 - 58

Legal thesis

Log in to see the legal thesis

R O Z S U D E K

J M É N E M R E P U B L I K Y

Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Věry Šimůnkové v právní věci stěžovatele Ministerstva práce a sociálních věcí, se sídlem v Praze, Na Poříčním právu 376/1, za účasti P. P., zastoupené JUDr. Jiřím Všetečkou, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Orlická 163, v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2003, č. j. – 34,

t a k t o :

I. Kasační stížnost s e z a m í t á .

II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 27. 8. 2003, č. j. – 34, zrušil na základě žaloby P. P. rozhodnutí stěžovatele ze dne 3. 4. 2002, č. j. 44/11034/7.3.2002, jímž bylo zamítnuto odvolání P. P. a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce v Hradci Králové ze dne 18. 1. 2002, č. j. KaP/6/No/2002, kterým byla jmenované uložena povinnost vrátit přeplatek hmotného zabezpečení v celkové výši 18 147 Kč, neboť bylo zjištěno, že jí hmotné zabezpečení nenáleželo, protože zamlčela, že je jednatelem společnosti S., s. r. o., a byla tak ve smyslu ustanovení , o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) od 11. 5. 1999 neoprávněně zařazena do evidence uchazečů o zaměstnání. Městský soud v odůvodnění uvedl, že z výpisu z obchodního rejstříku vedeného Krajským soudem v Hradci Králové vyplývá, že dnem 1. 4. 1993 byla do obchodního rejstříku zapsána obchodní firma S., s. r. o., přičemž jako statutární orgán a společníci jsou rovněž dnem 1. 4. 1993 zapsáni Ing. V. P. a P. P. Z uvedeného proto vyplývá, že P. P. byla v rozhodné době (v květnu 1999) jak jednatelkou, tak i společnicí společnosti S., s. r. o., a tuto funkci skutečně vykonávala, neboť jménem této společnosti dne 7. 4. 1999 vystavila a na místě zaměstnavatele podepsala zápočtový list pro svou osobu obsahující informace o délce zaměstnání a o průměrném čistém měsíčním výdělku. Stěžovatel a správní orgán I. stupně však tuto skutečnost pouze konstatovaly, aniž by ji vyhodnotily z hlediska ustanovení , které jen obecně stanoví, že do evidence uchazečů o zaměstnání se zařadí občan, který není v pracovním nebo obdobném vztahu, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost, ani se nepřipravuje soustavně pro povolání. Jelikož citovaný zákon neuvádí ani taxativní ani demonstrativní výčet činností, jež lze podřadit pod pojem „pracovní nebo obdobný vztah“, je výklad tohoto pojmu úkolem správního orgánu aplikujícího tuto normu. Vycházeje z takového výkladu pak musí správní orgán zhodnotit, zda konkrétní činnost vykonávaná osobou žádající o zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání je či není pracovním, resp. obdobným, vztahem. S ohledem na uvedené posoudil městský soud napadené rozhodnutí jako nepřezkoumatelné.

Proti rozsudku městského soudu podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost, v níž uplatnil důvod obsažený v , (dále jen „ “), tj. nezákonnost rozhodnutí spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem. Stěžovatel opírá svůj nesouhlas s rozhodnutím městského soudu o doslovnou citaci platné právní úpravy postavení statutárního orgánu obchodní společnosti - společnosti s ručením omezeným - obsaženou v ustanovení , , a násl. a obch. zák., , o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, , o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, , o pojistném na sociální zabezpečení, , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, , o nemocenském pojištění, ve znění pozdějších předpisů a zákona , o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů s tím, že P. P. v písemné formě vědomě jako součást žádosti o zprostředkování zaměstnání podepsala čestné prohlášení, jehož obsah je flagrantním opakem pravdy. Zamlčela své postavení jednatelky v obchodní společnosti, což je podle názoru stěžovatele neslučitelné se statutem uchazeče o zaměstnání. Stěžovatel poukázal na to, že uvedený závěr není pouze výsledkem interpretační úvahy, ale je podložen zněním citovaných právních předpisů, které kladou postavení jednatelky společnosti s ručením omezeným naroveň vztahu pracovnímu. Jestliže se P. P. rozhodla funkci jednatelky vykonávat mimo klasický pracovní poměr a to pouze na naléhání svého manžela, navíc bezplatně a nevyužila tak možností daných jí výše citovanými ustanoveními právních norem, je to její svobodné, avšak zcela subjektivní a právně irelevantní rozhodnutí, které správní orgány nemohou reflektovat. Proto navrhl, aby Nejvyšší správní soud rozhodnutí městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší správní soud přezkoumal na základě kasační stížnosti napadený rozsudek v souladu s ustanovením a 3 , vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil, přičemž neshledal vady, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.

Podle ustanovení se občan, který není v pracovním nebo obdobném vztahu, ani nevykonává samostatnou výdělečnou činnost zařadí do evidence uchazečů o zaměstnání. Podle ustanovení citovaného zákona uchazeči, kterému není do sedmi kalendářních dnů ode dne podání žádosti podle zprostředkováno vhodné zaměstnání nebo zabezpečena možnost rekvalifikace na nové pro něj vhodné zaměstnání, se poskytne hmotné zabezpečení.

Zákonným předpokladem poskytnutí hmotného zabezpečení je tedy zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání. Zákonným předpokladem povinnosti vrátit přeplatek hmotného zabezpečení je pak neoprávněné zařazení do této evidence. Jelikož výslovně váže vznik nároku úřadu práce na vrácení hmotného zabezpečení na skutečnost, že činnost vykonávaná uchazečem o zaměstnání je podřaditelná pod pojem pracovní nebo obdobný vztah, je povinností správního orgánu rozhodujícího o povinnosti vrátit přeplatek hmotného zabezpečení v odůvodnění rozhodnutí náležitě vyložit, na základě jakých právních úvah dospěl k závěru, že činnost vykonávaná uchazečem o zaměstnání, v daném případě jednatel společnosti s ručením omezeným, je právě takovou činnosti, která uchazeče o zaměstnání z práva být zařazen do evidence uchazeče o zaměstnání a pobírat hmotné zabezpečení vylučuje. Vzhledem k tomu, že v odůvodnění žalobou napadeného správního rozhodnutí absentuje jakákoli právní úvaha v tomto směru, městský soud nepochybil, když napadené rozhodnutí stěžovatele zrušil, neboť chybějící zákonné náležitosti správního aktu vyžadované ustanovením , o správním řízení, ve znění pozdějších předpisů, způsobují jeho nepřezkoumatelnost. Nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až v kasační stížnosti podané proti rozhodnutí soudu, jímž bylo správní rozhodnutí zrušeno jako nepřezkoumatelné pro nedostatky v odůvodnění.

Protože Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost stěžovatele důvodnou, zamítl ji podle ustanovení bez jednání postupem podle citovaného zákona.

O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ve spojení s , neboť stěžovatel nebyl v kasační stížnosti úspěšný a P. P. žádné náklady s tímto řízením nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku n e j s o u opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 13. října 2004

JUDr. Eliška Cihlářová

předsedkyně senátu