Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
34 A 4/2026 - 63.pdf
PDF · 0 B
No categories available
34 A 4/2026 - 63
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Lenkou Bahýľovou, Ph.D. ve věci
žalobce: K. M. Z. E.
bytem X
zast. obecnou zmocněnkyní R. E.
bytem X
proti
žalovanému: Ministerstvo zahraničních věcí České republiky
sídlem Hradčanské náměstí 5, 118 00 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. 307562-2/2025-MZV/VO,
takto:
I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 12. 2025, č. j. 307562-2/2025-MZV/VO, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a napadené rozhodnutí
1. Žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 12. 2025, č. j. 307562-2/2025-MZV/VO („napadené rozhodnutí“), rozhodl v řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza tak, že rozhodnutí Velvyslanectví České republiky v Káhiře ze dne 5. 10. 2025 o zamítnutí žádosti o krátkodobé vízum č. X, podané dne 21. 8. 2025 („rozhodnutí správního orgánu I. stupně“) je v souladu s § 20 odst. 5 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb. , o pobytu cizinců („zákon o pobytu cizinců“). Správní orgán žádost o udělení víza rodinnému příslušníku občana EU zamítl, neboť se žalobce dopustil obcházení zákona o pobytu cizinců s cílem získat vízum k pobytu na území.
2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shrnul dosavadní průběh správního řízení a pro věc relevantní právní východiska. Shledal, že správní spis obsahuje základ pro všechny závěry správního orgánu a že správní orgán vzal v potaz relevantní skutečnosti jednotlivě a posoudil je i v jejich vzájemném souhrnu. Rozhodnutí správního orgánu I. stupně žalovaný vyhodnotil jako přezkoumatelné. Bylo jednoznačně prokázáno, že manželství žalobce bylo uzavřeno čistě účelově a žalobce nemá v úmyslu vést s občankou ČR rodinný život. Prostřednictvím sňatku se snaží pouze získat právo vstupu a pobytu v EU/ČR.
II. Shrnutí obsahu žaloby
3. Podle žalobce účelovost manželství nebyla prokázána a mezi skutkovými zjištěními a závěry žalovaného chybějí logické vazby. Žalovaný bez dostatečného podkladu dovozoval motivaci žalobce získat pobyt v některém členském státě Evropské unie, aniž by zjišťoval, zda by o takové oprávnění žalobce měl zájem i bez existence manželského vztahu. Bez řádného objasnění hodnotil pracovní působení žalobce na univerzitě a možnost skloubit je s pobytem v České republice.
4. Úvahy žalovaného, který posuzoval délku a intenzitu partnerského vztahu žalobce, jsou nepřezkoumatelné, neboť z odůvodnění není zřejmé, zda žalovaný tyto skutečnosti hodnotil v jeho prospěch či neprospěch. Žalobce se s manželkou znal přibližně tři roky před uzavřením oficiálního sňatku. Nejprve uzavřeli tradiční sňatek a o vízum žalobce požádal až s výrazným časovým odstupem od uzavření manželství, což podle něj nesvědčí o snaze co nejrychleji získat pobytové oprávnění.
5. Žalobce dále namítal, že správní orgány nepřiměřeně přihlížely k tomu, že manželé dosud nesdíleli dlouhodobě společnou domácnost. Společné soužití manželů bylo objektivně omezeno rodinnými poměry manželky, která pečuje o dvě nezletilé děti školního věku a nemohla dlouhodobě pobývat v Egyptě, přesto jej opakovaně navštěvovala i s dětmi a žalobce s nimi navázal blízký vztah.
6. Nejasné je podle žalobce i hodnocení skutečnosti, že žalobce finančně podporoval manželku v České republice. Žalovaný sám uvedl, že takové jednání je u egyptských žadatelů neobvyklé, nevysvětlil však jaký význam této okolnosti přikládá ve vztahu k účelovosti sňatku. Správný není ani závěr žalovaného, že oba manželé shodně uvedli úmysl žalobce požádat o přechodný pobyt a v České republice zůstat a pracovat. Podle žalobce obsah jejich výpovědí takový závěr nepodporuje, neboť jeho manželka uvedla, že měl původně přicestovat pouze na návštěvu a následně se vrátit do Egypta, případné další pobytové plány spolu podle jejích slov dosud neřešili. Rozdíly ve výpovědích svědčí spíše o jejich spontánnosti než o předem koordinovaných odpovědích.
7. Žalobce nesouhlasí s argumentací žalovaného, podle níž je věkový rozdíl žalobce a jeho manželky v egyptské společnosti kulturně neakceptovatelný a svědčí o účelovosti manželství. Žalobce a jeho manželka tvoří smíšený česko-egyptský pár a plánují společný život v České republice. Jejich vztah by neměl být posuzován výlučně optikou tradičních egyptských společenských norem.
8. Nesprávné je i hodnocení některých rozdílů ve vzájemných znalostech manželů. Žalobce byl během pohovoru dotazován pouze na nezletilé děti manželky, které s ní žijí ve společné domácnosti. Žalobce se zajímal pouze o vztah manželky s otcem jejích nezletilých dětí, ani jeden z manželů nepovažoval za nutné probírat své předchozí vztahy.
9. Žalobce dále namítal, že samotná délka trvání manželství ani absence společných finančních či jiných dlouhodobých závazků nemohou svědčit o účelovosti sňatku. Zdůraznil, že právo na rodinný život vzniká již uzavřením manželství a že dlouhodobé nucené odloučení nelze vykládat k tíži manželů. Pokud jde o společné závazky, uvedl, že za situace, kdy nemohou realizovat společný rodinný život a nemají jistotu ohledně budoucího soužití, by bylo převzetí významnějších finančních závazků fakticky obtížné a nezodpovědné. Nesprávný je podle žalobce také závěr žalovaného o existenci jazykové bariéry mezi manžely. Jeho znalost angličtiny je na dobré úrovni, neboť působí jako asistent na univerzitě v K., angličtinu každodenně používá v zaměstnání a publikuje v tomto jazyce odborné práce. Správní orgány podle něj neunesly důkazní břemeno ohledně tvrzené účelovosti manželství a napadené rozhodnutí je proto nezákonné.
III. Shrnutí vyjádření žalovaného
10. Žalovaný ve vyjádření navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. K tvrzenému porušení čl. 8 Úmluvy uvedl, že toto ustanovení nezakládá povinnost státu respektovat volbu manželů ohledně země společného pobytu. Žalobce a jeho manželka podle něj mohou rodinný život realizovat v Egyptě nebo jiné zemi a okolnost, že manželka pečuje o školou povinné děti, nepředstavuje objektivní nemožnost takového soužití.
11. Námitku nedostatečně zjištěného skutkového stavu žalovaný odmítl s tím, že správní orgány hodnotily všechny okolnosti ve vzájemné souvislosti. Účelovost manželství podle něj zpravidla nelze prokázat přímým důkazem, ale uzavřeným řetězcem nepřímých indicií, který byl v daném případě dostatečný.
12. K jednotlivým výtkám žalobce uvedl, že absence dlouhodobého právního či finančního závazku představovala pouze jednu z hodnocených indicií, stejně jako věkový rozdíl mezi manžely. Pár před sňatkem nevedl dlouhodobý vztah vykazující znaky skutečného společného soužití. Přestože se manželé znali několik let, osobně spolu strávili pouze přibližně dvanáct týdnů během krátkodobých návštěv převážně dovolenkového charakteru, ani jejich komunikace podle žalovaného neobsahovala řešení běžných manželských a rodinných záležitostí.
13. Významná je také absence společné domácnosti, manželé podle něj mohli alespoň po určitou dobu žít společně v Egyptě. Je pravda, že napadené rozhodnutí nesprávně uvádělo, že oba manželé shodně hovořili o žalobcově záměru požádat o přechodný pobyt, tato chyba však neovlivnila zákonnost rozhodnutí. Podstatné bylo, že manželé neměli konkrétní společnou představu o budoucím bydlení, financování domácnosti ani žalobcově pracovním uplatnění v České republice a žalobce nepodnikal kroky k osvojení českého jazyka či integraci. Nesprávný byl i údaj o omezené znalosti angličtiny žalobce. Jednalo se o chybu v psaní. Při vlastním hodnocení žalovaný vycházel z dobré znalosti angličtiny a tuto okolnost nepřičítal k tíži žalobce.
14. Vysvětlení žalobce o tom, proč neznal počet předchozích manželství své manželky a proč nezmínil také její dospělé děti, je podle žalovaného účelové. Jedná se o základní informace, které by si manželé v autentickém vztahu zpravidla sdělovali.
15. Žalovaný uzavřel, že žádné z pozitivních kritérií svědčících proti účelovosti nebylo naplněno, zatímco souhrn zjištěných okolností, zejména omezený osobní kontakt, absence společné domácnosti a závazků, nedostatečná vzájemná znalost, rozdílné představy o budoucnosti a chybějící konkrétní plán společného života, podporoval závěr, že převládajícím účelem manželství bylo získání práva vstupu a pobytu, a zamítací důvod podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců byl proto naplněn.
IV. Replika žalobce
16. Žalobce nesouhlasil s vyjádřením žalovaného. Argumentace žalovaného je postavena na účelových spekulacích, vnitřních rozporech při hodnocení finanční situace, nesprávně zjištěném skutkovém stavu a na zcela nepřípadném odkazu na judikaturu, kterou na posuzovanou věc aplikovat nelze. Žalovaný se ve svém vyjádření uchyluje k bagatelizaci rodinného života žalobce a operuje s chybnými skutkovými závěry.
17. Žalobce se prokazatelně a aktivně finančně podílí na chodu společné domácnosti a zajištění potřeb nezletilých dětí. Má nepravidelný, avšak dlouhodobě stabilní příjem. Rodinný život žalobce a jeho manželky byl dle žalobce prokázán. Žalovaný ignoruje rozsáhlou fotodokumentaci a fakt, že rodina v mezidobí denně intenzivně komunikuje prostřednictvím videohovorů. Společný život byl realizován s maximální intenzitou, nezletilé děti manželky žalobce se pobytů účastnily v maximální možné míře s ohledem na školní docházku.
18. Pokud jde o dospělé děti manželky, žalobce vysvětlil, že tyto děti již nežijí ve společné domácnosti s jeho manželkou a vedou vlastní samostatné životy. Žalobce přiložil čestná prohlášení těchto dospělých dětí i dopis nezletilých dvojčat. Žalovaný tyto přímé projevy dětí manželky žalobce zcela ignoruje. Žalovaný žalobci vytýká údajnou neznalost českého jazyka, nezájem o Českou republiku a nedostatečnou integraci. Tyto námitky jsou v kontextu žádosti o krátkodobé vízum zcela irelevantní. Zájem o Českou republiku je v případě žalobce vymezen jeho manželstvím a přítomností dětí manželky. Odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 A 28/2022 -39, je zcela nepřípadný. Žalobce dále zdůraznil zásah do nejlepšího zájmu dětí a ohrožení zdraví manželky žalobce.
V. Posouzení věci soudem
19. Žaloba je přípustná a podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb. , soudní řád správní , „s.ř.s. “) v zákonné lhůtě (§ 172 odst. 1 zákona o pobytu cizinců). Soud vycházel ze skutkového a právního stavu, který zde byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ), a napadené rozhodnutí přezkoumal v mezích včas uplatněných žalobních bodů (§ 75 odst. 2 s. ř. s. s. ř. s. ). Ve věci rozhodl bez jednání, neboť pro tento postup byly splněny zákonem stanovené podmínky (§ 51 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. ) a konání jednání soud nepovažoval za nezbytné.
20. Žaloba je důvodná.
21. Žalobce je manželem státní občanky České republiky. Manželka žalobce je přihlášena k trvalému pobytu na území, žalobce je tedy rodinným příslušníkem občana Evropské unie ve smyslu § 15a odst. 2 ve spojení s § 15a odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců a jeho žádost o krátkodobé vízum podléhá zvláštnímu režimu § 20 odst. 4 až 7 tohoto zákona.
22. Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/38/ES o právu občanů Unie a jejich rodinných příslušníků svobodně se pohybovat a pobývat na území členských států (dále též jen „směrnice“ či „směrnice 2004/38/ES“) se podle svého čl. 3 odst. 1 přímo vztahuje na občana Unie, který se pohybuje nebo pobývá v jiném členském státě, než jehož je státním příslušníkem, a na jeho doprovázející nebo následující rodinné příslušníky. Manželka žalobce právo volného pohybu nevyužila (ze spisu to není zřejmé), je tak na místě vycházet primárně z § 15a odst. 2 a § 20 zákona o pobytu cizinců, přičemž směrnici lze použít pouze jako interpretační východisko. Článek 35 směrnice umožňuje členským státům odepřít, pozastavit nebo odejmout právo přiznané směrnicí v případě zneužití práva nebo podvodu, například účelového sňatku.
23. Podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců se cizinci, který žádá o krátkodobé vízum jako rodinný příslušník občana Evropské unie, sám není občanem Evropské unie a hodlá doprovázet občana Evropské unie na území nebo následovat občana Evropské unie, který na území pobývá, krátkodobé vízum neudělí, jestliže se dopustil obcházení tohoto zákona s cílem získat vízum k pobytu na území, zejména pokud účelově uzavřel manželství.
24. Pro naplnění tohoto důvodu musí správní orgány na základě řádných skutkových zjištění jednoznačně prokázat, že žalobce vstoupil do manželství výlučně za účelem získání práva volného pohybu a pobytu, na které by jinak neměl nárok, a nikoli za účelem uzavření opravdového manželství, resp. vedení skutečného společného manželského života. Důkazní břemeno nese správní orgán. Neexistence společné domácnosti může být jednou z indicií, sama o sobě však závěr o účelovosti manželství neprokazuje (srov. rozsudky NSS ze dne 9. 12. 2015, č. j. 4 Azs 228/2015 -40, ze dne 26. 9. 2018, č. j. 10 Azs 68/2018 -39, a ze dne 20. 11. 2025, č. j. 9 Azs 30/2025 -42).
25. Směrnice 2004/38/ES ani zákon o pobytu cizinců neobsahují vyčerpávající soubor znaků účelového manželství. Jako právně nezávazná výkladová vodítka lze použít zejména sdělení Komise COM(2009) 313, jehož obecné pokyny byly nahrazeny sdělením Komise C/2023/8500, a příručku připojenou ke sdělení Komise COM(2014) 604, určenou k řešení údajných účelových sňatků v kontextu práva občanů Unie na volný pohyb. Indikativní kritéria v těchto dokumentech nejsou samostatnými zákonnými podmínkami. Jde pouze o podněty k dalšímu prověřování; z jejich mechanického naplnění nebo nenaplnění nelze bez zohlednění všech okolností konkrétní věci vyvodit automatický závěr.
26. Mezi okolnosti, které mohou nasvědčovat tomu, že zneužití práva je nepravděpodobné, patří zejména to, že by státní příslušník třetí země mohl získat právo pobytu nezávisle na sňatku nebo již v členském státě legálně pobýval, že pár žil před sňatkem v dlouhodobém vztahu, měl po delší dobu společné bydliště či domácnost, že manželství trvá delší dobu nebo že pár přijal vážný dlouhodobý právní či finanční závazek se společnou odpovědností.
27. K okolnostem, které mohou vyvolat potřebu dalšího prověřování, naopak patří zejména to, že se pár před svatbou nikdy nesetkal, že se manželé významně rozcházejí v osobních údajích, okolnostech prvního setkání nebo důležitých osobních informacích, že nemluví společným jazykem, že byla za uzavření sňatku předána peněžní částka či dar mimo kulturně obvyklé věno, že je u některého z manželů prokázána minulá účast na účelovém sňatku nebo jiném pobytovém podvodu, že se rodinný život rozvinul až po uložení povinnosti vycestovat nebo že se pár rozešel krátce poté, co státní příslušník třetí země získal právo pobytu. Také tyto okolnosti musí být posouzeny v kontextu a s ohledem na jejich konkrétní závažnost.
28. Posouzení, zda bylo manželství uzavřeno účelově, je otázkou skutkovou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2013, č. j. 1 As 58/2013 -43, bod 23). Správní orgány musí zjistit skutkový stav v takovém rozsahu, aby o závěru, že žadatel uzavřel manželství výlučně za účelem získání pobytového oprávnění a neměl úmysl vést opravdový manželský život, neexistovaly důvodné pochybnosti. Jednotlivé indicie je třeba hodnotit ve vzájemných souvislostech a se zřetelem k individuálním poměrům konkrétního páru.
29. Na řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza se v rozsahu stanoveném § 168 odst. 1 zákona o pobytu cizinců neuplatní části druhá a třetí správního řádu . Na odůvodnění rozhodnutí proto nelze mechanicky klást všechny požadavky plynoucí z § 68 odst. 3 a § 89 správního řádu . Rozhodnutí však musí obsahovat dostatečně konkrétní právní a skutkové důvody, z nichž je patrné, proč nebyly důvody neudělení víza v novém posouzení shledány vadnými. Žalovaný musí zohlednit také podklady připojené k žádosti o nové posouzení, pokud reagují na důvody prvotního zamítnutí. Považuje-li určité tvrzení za nepřípustnou novou skutečnost podle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců, musí srozumitelně uvést, proč tomu tak je (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2015, č. j. 5 Azs 89/2015 -30).
30. Žalovaný se musí vypořádat s námitkami, které žadatel uplatnil v žádosti o nové posouzení. Z rozhodnutí musí být zejména zřejmé, jak vyhodnotil vysvětlení rozporů zjištěných při pohovorech a proč je případně nepřijal (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2020, č. j. 1 Azs 79/2019 -27).
31. Výpovědi učiněné při pohovorech jsou významnými důkazními prostředky. Vyplynou-li z nich rozpory, které mají být použity v neprospěch žadatele, je třeba zohlednit jejich závažnost a podle okolností dát manželům možnost je vysvětlit, zejména pokud se v podstatných otázkách shodují a rozdíly se týkají méně významných detailů. Stejně tak nelze bez odůvodnění pominout podklady, které žadatel připojil k žádosti o nové posouzení právě jako reakci na vytýkané rozpory (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2025, č. j. 5 Azs 279/2024 -28).
32. Úkolem soudu není nahradit hodnocení správních orgánů vlastním závěrem o opravdovosti manželství. Soud přezkoumává, zda skutkové podklady a úvahy obsažené v napadeném rozhodnutí mohly zákonným a přezkoumatelným způsobem unést závěr podle § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců. Může proto dospět k závěru, že dosavadní podklady nepostačují, aniž by vyloučil, že po jejich řádném doplnění a vyhodnocení správní orgán znovu shledá manželství účelovým (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 8. 2026, č. j. 10 Azs 93/2026 -44).
33. V projednávané věci žalovaný ani zastupitelský úřad nevysvětlili přesvědčivě význam všech skutkových zjištění a nezabývali se některými okolnostmi, které mohly jejich závěr oslabovat. Soud proto dospěl k závěru, že dosavadní podklady a způsob jejich hodnocení nepostačují k jednoznačnému prokázání opaku. K tomu je nutno připomenout, že rozhodnutí založené na tom, že získání pobytového oprávnění bylo pouze „převládajícím“ účelem manželství, neodpovídá standardu § 20 odst. 5 písm. e) zákona o pobytu cizinců, který vyžaduje prokázání výlučného účelu.
34. Zastupitelský úřad považoval za naplněnou jednak indicii významných neshod v osobních údajích a důležitých informacích o manželích, jednak indicii zranitelnosti občanky Evropské unie v důsledku její finanční či jiné situace. Druhou z nich však blíže neodůvodnil a žalovaný s ní v napadeném rozhodnutí dále nepracoval. Není proto zřejmé, z jakých konkrétních skutečností měla zranitelnost manželky žalobce vyplývat a jak souvisela s úmyslem žalobce.
35. Při hodnocení pozitivních indicií žalovaný uvedl, že nelze konstatovat, že by žalobce bez problémů získal právo pobytu nezávisle na manželství, že by manželé po delší dobu sdíleli domácnost, že by jejich manželství trvalo delší dobu nebo že by přijali vážný dlouhodobý právní či finanční závazek se společnou odpovědností. Zabýval se také délkou jejich vztahu před sňatkem, z odůvodnění však není srozumitelné, k jakému závěru v této otázce dospěl a zda zjištěné okolnosti hodnotil ve prospěch, či neprospěch žalobce.
Délka a vývoj vztahu manželů
36. Teprve z vyjádření k žalobě vyplývá tvrzení žalovaného, že nebylo naplněno žádné z pozitivních indikativních kritérií. Takové dodatečné vysvětlení však nemůže nahradit chybějící úvahu v napadeném rozhodnutí. Z něj není dostatečně patrné, jak žalovaný posoudil délku vztahu před sňatkem a jakou váhu přisoudil četnosti a průběhu osobních setkání manželů.
37. Žalovaný na straně 7 napadeného rozhodnutí uvedl, že se manželé před svatbou cíleně setkali pouze jednou. Ze správního spisu však plyne, že oficiálnímu sňatku v Káhiře dne 2. 8. 2023 předcházely tři pobyty manželky žalobce v Egyptě: první v prosinci 2019, druhý od 13. 2. 2020 do 3. 3. 2020, při němž uzavřeli neúřední orfi sňatek, a třetí od 17. 7. 2021 do 28. 8. 2021, kdy manželka přicestovala také se svými nezletilými dcerami. Před oficiální svatbou se tedy manželé osobně setkali třikrát. Jednotlivé pobyty trvaly podle podkladů 10, 19 a 42 dní. Po uzavření manželství přicestovala manželka žalobce s dcerami do Egypta ještě od 13. 9. do 29. 9. 2024. Žalovaný měl tento časový průběh přesně zachytit a vysvětlit jeho význam.
38. Při druhé návštěvě uzavřeli manželé neúřední orfi sňatek, a to ještě za trvání předchozího manželství manželky žalobce. Správní orgány současně uvedly, že tento úkon umožňoval páru intimní soužití a v tradičním muslimském rodinném prostředí byl pro takové soužití vyžadován. Z napadeného rozhodnutí však není zřejmé, zda a proč žalovaný tuto okolnost považoval za indicii účelovosti. Samotné uzavření orfi sňatku není bez dalšího jednoznačně příznivé ani nepříznivé; jeho váhu bylo třeba vysvětlit s ohledem na konkrétní kulturní, právní a skutkové souvislosti.
39. Časový sled setkání od roku 2019 do roku 2024 vykazuje postupný vývoj: nejprve manželka přicestovala sama, při další návštěvě pár uzavřel orfi sňatek, poté se žalobce osobně seznámil s jejími nezletilými dcerami, při následující návštěvě bylo uzavřeno oficiální manželství a při poslední návštěvě manželka opět přicestovala s dcerami. Žalobce absenci setkání v roce 2022 vysvětlil pandemií COVID-19. Soud z uvedeného nevyvozuje opravdovost manželství, správní orgány však měly vysvětlit, proč ani tento vývoj vztahu přijatý závěr neoslabuje.
40. Správní orgány dále nevysvětlily, jak hodnotily tvrzení, že se žalobce osobně zná s nezletilými dcerami své manželky, opakovaně s nimi trávil čas a s manželkou denně komunikuje prostřednictvím zpráv a videohovorů. Žalobce deklaroval úmysl žít s manželkou a jejími dcerami jako rodina. Nešlo o okolnosti, které by samy prokazovaly opravdovost manželství, žalovaný však měl jejich věrohodnost a význam posoudit.
41. Povinnost posoudit individuální okolnosti nemohl žalovaný splnit pouhým odkazem na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 4. 2025, č. j. 33 A 37/2024 -58, podle něhož ani delší známost nemusí zaručovat dostatečné vzájemné poznání partnerů, nebyli-li vystaveni situacím provázejícím běžné soužití. Tento obecný závěr může být relevantní, žalovaný však nevysvětlil, jak se promítá právě do vztahu žalobce a jeho manželky. Právní úprava ani judikatura nepředpokládají jediný standardní model manželského života; význam mají konkrétní okolnosti a úmysl žadatele.
42. Posouzení délky a vývoje vztahu proto v soudním přezkumu neobstálo. Z napadeného rozhodnutí není srozumitelně patrný výsledek hodnocení a žalovaný se nevypořádal se všemi podstatnými okolnostmi. Soud tím však nenahrazuje jeho úvahu vlastním závěrem, že byla pozitivní indicie dlouhodobého vztahu naplněna.
43. Předmětem posouzení není, zda manželé odpovídají určité představě o kvalitě, pevnosti či intenzitě manželského svazku. Rozhodný je úmysl žalobce při uzavření manželství a jeho záměr vést opravdový manželský život. Míra vzájemné znalosti manželů je v tomto směru relevantní indicií, nemůže však být hodnocena izolovaně ani být sama o sobě rozhodující.
Rozpory ve vzájemné znalosti manželů
44. Zastupitelský úřad považoval za naplněnou negativní indicii spočívající ve významných neshodách v osobních údajích, okolnostech prvního setkání nebo jiných důležitých informacích. Také žalovaný hodnotil neznalost některých údajů o manželce v neprospěch žalobce, aniž tuto úvahu výslovně přiřadil k uvedené indicii.
45. Žalobce neuvedl, že jeho manželka má vedle dvou nezletilých také dvě zletilé děti, ani že v minulosti uzavřela více manželství. Správní orgány mu dále vytkly nesprávné informace o vozidle manželky a o tom, zda proti ní bylo vedeno trestní řízení nebo zda byla odsouzena. V žádosti o nové posouzení žalobce vysvětlil, že při pohovoru hovořil o nezletilých dětech žijících s manželkou ve společné domácnosti a že manželé nepovažovali za podstatné podrobně probírat své dřívější vztahy.
46. Žalovaný toto vysvětlení označil za účelové, nevysvětlil však, z jakého důvodu je nepřijal a jakou váhu přikládá jednotlivým neznalostem. Soud připouští, že neznalost podstatných rodinných poměrů může být relevantní okolností v neprospěch opravdovosti vztahu; žalovaný však musí rozlišit význam jednotlivých otázek, přesně zachytit odpovědi manželů a vypořádat jejich vysvětlení ve spojení s ostatními podklady.
Ostatní indicie a tvrzená migrační motivace žalobce
47. Žalovaný neshledal, že by žalobce mohl bez obtíží získat právo pobytu nezávisle na manželství, že by manželé po delší dobu sdíleli domácnost nebo že by přijali vážný dlouhodobý právní či finanční závazek se společnou odpovědností. Absence pozitivní indicie sama o sobě nepředstavuje důkaz zneužití práva a nemůže nahradit konkrétní okolnosti svědčící o výlučně účelovém uzavření manželství. V celkovém hodnocení však znamená, že zde není daná okolnost snižující pravděpodobnost zneužití, a může proto nabýt významu ve spojení s jinými řádně prokázanými skutečnostmi.
48. Kritérium možnosti získat pobytové oprávnění nezávisle na manželství je objektivním pomocným vodítkem. Nelze je zaměňovat s otázkou, zda by měl žalobce obecný zájem pobývat v České republice nebo Evropské unii i bez manželství. Ani migrační, pracovní či ekonomická motivace sama o sobě neprokazuje účelové manželství, pokud žadatel současně zamýšlel vést opravdový manželský život. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že žalobce je motivován opustit zemi původu a cíleně uzavírá sňatek s občankou Evropské unie nebo České republiky. Nevysvětlil však, z jakých konkrétních zjištění takovou motivaci dovodil, ani proč by právě ona prokazovala, že získání pobytového oprávnění bylo výlučným účelem uzavření manželství.
49. Manželka žalobce pečuje o nezletilé děti školního věku, zatímco žalobce dosud neměl pobytové oprávnění v České republice. Tyto okolnosti mohou rozumně vysvětlovat, proč manželé doposud dlouhodobě nesdíleli společnou domácnost. Neznamená to, že absence společného soužití je zcela bez významu; žalovaný však měl toto vysvětlení individuálně posoudit a uvést, proč je nepovažuje za dostatečné. Obecné tvrzení, že školní docházka dětí není omezena na Českou republiku, takové posouzení nenahrazuje.
50. Obdobně bylo třeba posoudit vysvětlení žalobce, že převzetí významného společného právního nebo finančního závazku bylo při nejistotě ohledně společného pobytu obtížné. Správní orgány současně uvedly, že je neobvyklé, aby egyptský žadatel o pobytové oprávnění posílal české manželce finanční prostředky, nevysvětlily však, jaký význam této okolnosti přikládají.
51. Pokud správní orgány přikládaly význam věkovému rozdílu manželů nebo tvrzené kulturní neakceptovatelnosti vztahu v egyptské společnosti, musí uvést konkrétní a ověřitelný podklad pro takový závěr a vysvětlit jeho vztah k úmyslu právě tohoto žalobce. Obecný kulturní předpoklad ani odchylka od obvyklého modelu vztahu samy o sobě účelovost manželství neprokazují. Žalovaný ve vyjádření dále připustil nesprávnost údaje o omezené znalosti angličtiny žalobce. Tato okolnost proto nemohla být použita v jeho neprospěch.
Další skutečnosti hodnocené v neprospěch žalobce
52. V neprospěch žalobce žalovaný hodnotil také údajně rozdílné odpovědi manželů o společné budoucnosti. Ve vyjádření k žalobě však připustil, že napadené rozhodnutí nesprávně uvádělo jejich shodu v tom, že žalobce hodlá požádat o přechodný pobyt. Současně nově argumentoval rozdílnými představami manželů, nedostatečnou komunikací o budoucnosti a chybějící iniciativou žalobce k integraci v České republice. Tyto dodatečné důvody však nebyly obsaženy v napadeném rozhodnutí a jeho případný nedostatek nemohou napravit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003 -58).
53. Z protokolu o pohovoru ze dne 9. 9. 2025 plyne, že žalobce vyjádřil úmysl žít s manželkou v České republice, zároveň však uvedl, že musí nejprve dokončit studium a že nyní přicestuje pouze na návštěvu na dobu přibližně dvou až dvou a půl měsíce. Manželka žalobce při pohovoru dne 10. 9. 2025 uvedla, že v budoucnu chtějí žít v České republice společně s jejími dětmi. Nevěděla, zda žalobce při této návštěvě požádá o pobytové oprávnění, neboť o tom dosud nehovořili; uvedla však, že při dlouhodobém pobytu by chtěl pracovat v oblasti stavebnictví a konstrukčního designu.
54. Uvedené odpovědi se shodují v bezprostředním účelu cesty, kterým měla být krátkodobá návštěva, i v obecné dlouhodobé představě společného života v České republice. Rozcházejí se nebo zůstávají neurčité v otázce konkrétního načasování a druhu budoucího pobytového oprávnění. Žalovaný měl přesně vymezit, v čem spatřuje podstatný rozpor, dát mu odpovídající váhu a vypořádat možnost, že manželé dosud konkrétní pobytový postup neplánovali; takové přesvědčivé vysvětlení napadené rozhodnutí neobsahuje.
55. Také skutečnost, že se žalobce dosud neučil český jazyk nebo nepodnikal jiné kroky k integraci, je třeba hodnotit ve vztahu ke krátkodobému účelu posuzované žádosti a k jeho tvrzení, že musí dokončit studium v Egyptě. Bez dalšího nejde o rozhodující indicii účelovosti. Odkaz žalovaného na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 1. 2023, č. j. 17 A 28/2022 -39, nenahrazuje individuální posouzení odlišných skutkových okolností projednávané věci.
Nedostatky skutkových podkladů a vypořádání předložených listin
56. Podstatné skutkové závěry musí vycházet z konkrétních, zjistitelných a ověřitelných podkladů obsažených ve správním spise. I s přihlédnutím ke zvláštní a méně formální povaze vízového řízení musí být možné ze spisu zjistit alespoň původ rozhodné informace, ověřit její obsah a přezkoumat význam, který jí správní orgán přisoudil. To platí zejména tehdy, má-li být informace použita v neprospěch žadatele.
57. Předchozí manželství manželky žalobce a existence jejích dvou zletilých dětí nejsou podle procesních tvrzení stran sporné a existence zletilých dětí má být doložena jejich čestnými prohlášeními. V této části proto případná vada nespočívá v úplné absenci skutkového podkladu, nýbrž v tom, zda správní orgány přesně zjistily obsah odpovědí žalobce a srozumitelně vysvětlily význam jeho neznalosti. Naproti tomu pro tvrzení o případném trestním řízení vedeném proti manželce žalobce a o vlastnictví motorového vozidla není podle obsahu předloženého spisu identifikovatelný podklad. Mají-li být tyto skutečnosti použity v neprospěch žalobce, musí být jejich zdroj a obsah ve spise zachycen.
58. Žalovaný dále nevysvětlil, jak vyhodnotil fotografie dokumentující vztah manželů, jejich společný čas s nezletilými dcerami manželky, dopis nezletilých dětí ani čestná prohlášení zletilých dětí. Podklady, které reagovaly na důvody neudělení víza a byly předloženy v rámci žádosti o nové posouzení, nebylo možné bez dalšího pominout jako nové skutečnosti. Žalovaný měl posoudit jejich věrohodnost a význam, případně vysvětlit, proč je podle § 180e odst. 3 zákona o pobytu cizinců nemohl zohlednit (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 5 Azs 89/2015 -30 a usnesení č. j. 5 Azs 279/2024 -28).
59. V soudním řízení žalobce předložil rovněž informaci o odborném článku publikovaném v angličtině, zprávu psycholožky ze dne 26. 5. 2026, vyjádření základní školy z května 2026, další osobní dopisy nezletilých dětí a fotografie z rodinné oslavy v Tantě. Listin y vzniklé až po vydání napadeného rozhodnutí nebyly jeho podkladem a soud na nich s ohledem na § 75 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. nezaložil závěr o nezákonnosti rozhodnutí. Žalobce je může předložit žalovanému v dalším řízení; bude na žalovaném, aby posoudil jejich přípustnost, věrohodnost, časovou relevanci a důkazní význam. Soud jejich hodnocení ani výsledek nového posouzení nepředjímá.
60. Žalovaný ve vyjádření reagoval také na tvrzený zásah do práva na rodinný život podle čl. 8 Úmluvy. Protože soud napadené rozhodnutí ruší pro nedostatečné zjištění a hodnocení rozhodných okolností, nepovažoval za účelné definitivně posuzovat proporcionalitu zásahu, která může záviset na výsledku nového řízení.
VI. Závěr a náklady řízení
61. Soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. s. ř. s. Není z něj dostatečně patrné, jak žalovaný hodnotil délku a vývoj vztahu, jakou váhu přisoudil jednotlivým rozporům ve výpovědích, proč nepřijal vysvětlení žalobce ani jak se vypořádal s včas předloženými podklady, které mohly jeho závěr oslabovat. Důvody doplněné až ve vyjádření k žalobě nemohou chybějící odůvodnění napadeného rozhodnutí nahradit.
62. Dále, správní spis neobsahuje podklad pro zjištění týkající se trestního řízení vedeného proti manželce žalobce a vlastnictví jejího vozidla. V tomto rozsahu je dán také důvod podle § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. s. ř. s. Předchozí manželství a existence zletilých dětí naproti tomu nejsou skutečnostmi bez opory ve spise; nedostatek rozhodnutí v této části spočívá v nevysvětleném významu těchto skutečností a v nedostatečném vypořádání odpovědí žalobce.
63. Soud proto napadené rozhodnutí zrušil a podle § 78 odst. 4 s. ř. s. s. ř. s. věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. V něm bude žalovaný vázán právním názorem soudu (§ 78 odst. 5 s. ř. s. s. ř. s. ), znovu posoudí žádost o nové posouzení důvodů neudělení krátkodobého víza a vyhodnotí všechny použitelné podklady a relevantní okolnosti v jejich vzájemné souvislosti. Bude-li nadále vycházet z rozporů ve výpovědích, přesně je vymezí, zohlední jejich význam a vypořádá vysvětlení manželů. Teprve poté bude možné vyhodnotit a případně přezkoumat, zda je manželství žalobce opravdové.
64. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 60 odst. 1 s. ř. s. s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů, které důvodně vynaložil proti žalovanému. Tyto náklady spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 3 000 Kč. Protože žalobce zastupovala obecná zmocněnkyně, je podle § 64 s. ř. s. s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 3 občanského soudního řádu náhrada splatná přímo žalobci.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává u Nejvyššího správního soudu. V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Brno dne 2. září 2026
Lenka Bahýľová v. r.
samosoudkyně