Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
17 C 152/2020-217
Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Vobrovou ve věci
žalobce: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO 69797111
sídlem Rašínovo nábř. 390/42, 128 00 Praha 2
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 23 904 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky 530 Kč s příslušenstvím a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 995 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení zastavuje.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 374 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 374 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 229,52 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady státu - soudní poplatek ve výši 837 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, do tří dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky 530 Kč s příslušenstvím a co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 995 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení zastavuje. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 23 374 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 23 374 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 3 229,52 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náklady státu - soudní poplatek ve výši 837 Kč na účet Obvodního soudu pro Prahu 1, do tří dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobou ze dne 23. 5. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 29 899 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že je příslušná k hospodaření s pozemkem parc. číslo o výměře 498 m2, druh pozemku zahrada, který je zapsán u stát. instituce, stát. instituce na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální uzemí, který je ve vlastnictví České republiky (dále jen„ pozemek žalobkyně“). Žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří (dále jen„ pozemek žalované“), jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. anonymizováno, to vše zapsáno u stát. instituce, stát. instituce na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální uzemí. Pozemek žalobkyně navazuje na pozemek žalované, jehož součástí je rodinný dům, je součástí oplocené zahrady a jako zaplocená část zahrady je žalovanou užíván. Nemovitosti uvedené výše, které tvoří společně jeden funkční celek, jsou užívány výlučně žalovanou. Protože užívací vztah k pozemku žalobkyně nebyl smluvně upraven, žalovaná užívá uvedený pozemek bez právního důvodu. Žalobkyně se původně domáhala náhrady za užívání jejího pozemku žalovanou bez právního důvodu v období od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2016. Výše obvyklého nájemného byla stanovena odborným pracovníkem žalobkyně ve výši 7 968 Kč ročně. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky, žalovaná ji však ani přes výzvu nezaplatila.
2. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok žalobkyně neuznává, neboť pozemek žalobkyně neužívá, využívá jej prozatím jako inspirativní zdroj pro její uměleckou tvorbu. Dále žalovaná uvedla, že pozemek žalobkyně nikdy neměla možnost využívat ve formě obdělávání, sázení a sklízení. Vyjádření jejího postoje v roce 2017 v souvislosti s odkoupením pozemku považuje žalovaná za odůvodnění jejího záměru koupě pozemku žalobkyně, nikoli to, že by tento pozemek byl žalovanou automaticky užíván. Jakékoli kosení, úklid po záplavách či udržování pozemku žalobkyně ze strany žalované před rokem 2018 bylo z její strany pouze nutností pro udržování kvality životního a ekologického prostředí v okolí, neboť žalobkyně se do té doby o pozemek vůbec nestarala. Dále žalovaná uvedla, že oplocení pozemku převzala po svých právních předchůdcích. Pozemek žalobkyně bezprostředně hraničí s potokem anonymizováno, který se pravidelně rozvodňuje a pozemek žalobkyně zaplavuje, jakékoliv využití tohoto pozemku tedy nepřipadá v úvahu. Naopak jej žalovaná musí pravidelně uklízet a čistit po uvedených záplavách. Dále žalovaná rovněž nesouhlasila s výší bezdůvodného obohacení, neboť se jedná o zemědělský pozemek, jehož cena je mnohem nižší. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení žalovaného nároku za období od 1. 4. 2013 do 31. 12. 2013.
3. Na základě vznesené námitky promlčení vzala žalobkyně svou žalobu za období od 1. 4. 2013 do 21. 12. 2013, tedy co do částky 5 995 Kč zpět a soud řízení co do této částky usnesením ze dne 9. 10. 2018, č.j. 11 C 125/2018 -42 zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka 23 904 Kč s příslušenstvím. K námitce žalované ohledně výše bezdůvodného obohacení pak žalobkyně předložila znalecký posudek o ceně nemovitostí.
4. Soud ve věci nařídil ústní jednání na den 24. 8. 2022, žalovaná se k tomuto jednání bez omluvy nedostavila, ač jí bylo řádně doručeno předvolání k tomuto jednání, soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř jednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
5. Soud ve věci provedl dokazování a zjistil následující skutkový stav:
6. Česká republika je vlastníkem a Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových je příslušný hospodařit s pozemkem parc. číslo o výměře 498 m², druh pozemku zahrada, který je zapsán u stát. instituce, stát. instituce na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální uzemí. Žalovaná je vlastníkem nemovitých věcí - pozemku parc. č. st. anonymizováno, zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba adresa, rodinný dům, stavba stojí na pozemku parc. č. st. anonymizováno, to vše zapsáno u stát. instituce, stát. instituce na listu vlastnictví číslo pro obec a katastrální uzemí (prokázáno výpisy z katastru nemovitostí). Pozemek žalobkyně navazuje na pozemek žalované, jehož součástí je rodinný dům, je součástí oplocené zahrady a jako zaplocená část zahrady je žalovanou užíván. Nemovitosti uvedené výše, které tvoří společně jeden funkční celek, jsou užívány výlučně žalovanou (prokázáno mapou a fotografiemi). Znaleckým posudkem o ceně nemovitých věcí ze dne 23. 6. 2021, číslo zpracovaným společností právnická osoba – znaleckým ústavem v oboru Ekonomika, jméno a odhady – nemovitosti, se sídlem adresa, spolu s dodatkem číslo ke znaleckému posudku o ceně nemovitých věcí číslo ze dne 22. 9. 2021 byla stanovena cena nájmu předmětného pozemku obvyklá v daném místě a čase. Peněžitá náhrada za užívání předmětného pozemku bez právního důvodu za rok 2014 byla stanovena ve výši 7 763 Kč, za rok 2015 ve výši 7 794 Kč a za rok 2016 ve výši 7 817 Kč. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky výzvou ze dne 15. 11. 2017 s tím, že dlužná částka měla být uhrazena nejpozději do 14. 12. 2017. Žalovaná tuto povinnost nesplnila.
7. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
8. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Jak vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1787/2020 , v případě pozemku zastavěného stavbou ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemku povinnosti vlastníka pozemku strpět jeho užívání koresponduje povinnost vlastníka stavby poskytnout za užívání pozemku náhradu; neplní-li vlastník stavby tuto povinnost, obohacuje se tím na úkor vlastníka pozemku, neboť se nezmenšuje jeho majetek, ač by se tak v případě plnění uvedené povinnosti nepochybně dělo (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 28 Cdo 3348/2015 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 5. 2019, sp. zn. 28 Cdo 756/2019 ; z rozhodovací praxe Ústavního soudu srov. např. usnesení ze dne 15. 4. 2014, sp. zn. II. ÚS 268/14 , nebo ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. IV. ÚS 3490/13 ). Uvedené závěry lze pak vztáhnout i na spoluužívané pozemky stavbou bezprostředně nezastavěné, tvoří-li se zastavěným pozemkem funkční celek – ucelený areál (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2746/2013 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5455/2016 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 4. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4558/2014 , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 3. 2018, sp. zn. 28 Cdo 5808/2017 ).
10. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn 28 Cdo 1321/2011 vzniká bezdůvodné obohacení i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (jakou plochu, jak často, případně kolikrát konkrétně se na něm zdržoval). I v takovém případě se výše bezdůvodného obohacení musí odvíjet od výše nájemného odpovídající nájemní smlouvě v daném místě, čase ve vztahu k celému pozemku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. 25 Cdo 845/1999 , nebo rozsudek ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. 30 Cdo 199/2007 ).
11. Po provedeném dokazování soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Ve věci bylo prokázáno, že pozemek žalobkyně a pozemek žalované tvoří jeden funkční celek, který je v důsledku oplocení přístupný pouze pro žalovanou, a to bez ohledu na to, zda oplocení realizovala žalovaná sama, či tak učinili její předchůdci. Žalovaná uvedeným způsobem ovládala pozemek žalobkyně natolik, že ač nebyla jeho vlastníkem, byla to výlučně ona, kdo jej mohl využívat pro své potřeby (bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně využívala), když žalobkyně byla uvedeným oplocením z užívání svého pozemku vyloučena. Tímto svým jednáním získala žalovaná na úkor žalobkyně majetkový prospěch - bezdůvodné obohacení. Skutečnost, že pozemek žalobkyně bývá často zaplaven a že jej proto žalovaná fakticky nemůže užívat, není podstatná, a to právě s ohledem na oplocení pozemku a jeho faktické připojení k pozemku žalované. Navíc pak sama žalovaná v dopise zaslaného žalobkyni dne 14. 3. 2017 uvedla, že pozemek užívá jako zelinářskou, ovocnou a okrasnou zahradu a má zájem o jeho odkoupení (viz dopis žalované ze dne 14. 3. 2017). Ze všech uvedených důvodů shledal soud nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení za užívání pozemku opodstatněným.
12. Výši tohoto obohacení za období od 1. 1. 2014 do 31. 12. 2016 pak soud stanovil dle uvedeného znaleckého posudku částkou 23 374 Kč (součet částek 7 763 Kč za rok 2014, 7 794 Kč za rok 2015 a 7 817 Kč za rok 2016). Soud se ztotožnil s tím, že se nejedná o zemědělský pozemek, ale o pozemek tvořící funkční celek s nemovitostmi žalované.
13. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku ve stanovené lhůtě, ocitla se s placením dluhu v prodlení od 15. 12. 2017, soud proto přiznal žalobkyni od uvedeného data i nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
14. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala svou žalobu co do částky 530 Kč s příslušenstvím zpět s ohledem na skutečnost, že ve znaleckém posudku byla výše peněžité náhrady za užívání jejího pozemku stanovena o uvedenou částku nižší, soud řízení co do této částky s příslušenstvím zastavil (výrok I.). Zároveň soud zastavil řízení i co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 995 Kč od 15. 12. 2017 do zaplacení, neboť i ohledně tohoto úroku z původně žalované náhrady za užívání pozemku za rok 2013 byla žaloba vzata při jednání dne 24. 8. 2022 zpět.
15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , neboť žalobkyně byla s ohledem na zpětvzetí žaloby co do částky 6 525 Kč v řízení úspěšná pouze částečně. Náklady žalobkyně tvoří paušální náhrada za 9 úkonů právní služby á 300 Kč dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/ 2015 Sb a dále jízdné k jednání z obec do obec a zpět ve výši 3 067 Kč, celkem tedy 5 767 Kč. Úspěch žalobkyně pak činí 78 %, neúspěch 22 %, soud jí proto přiznal 56 % jejích nákladů (78 % - 22 %), tj. částku 3 229,52 Kč.
16. Ve výroku IV. pak soud uložil žalované povinnost zaplatit státu jeho náklady – soudní poplatek ve výši 837 Kč, neboť žalobkyně je od placení soudního poplatku ze zákona osvobozena (§ 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích) Soudní poplatek by v daném případě činil 1 495 Kč, žalovaná je povinna zaplatit státu dle poměru úspěchu ve věci 56 % z tohoto poplatku, tj. částku 837 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu Praha, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 1. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.