Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

28 Cdo 1321/2011

28

Cdo 1321/2011

ROZSUDEK

a) Z. V.

, bytem v B., zastoupené Mgr. Adamem Bezděkem, advokátem se sídlem v Brně, Hlinky 505/118, a

b) doc. MUDr. M. K., CSc.

, bytem v B., proti žalované

Energo-servis, spol. s r. o.

,

IČ: 469 04 212, se sídlem v Kuřimi, Malá Česká 1246, zastoupené JUDr. Zdeňkem Bařinou, advokátem se sídlem v Troubsku, Nová 33,

o zaplacení částky 117.600,- Kč

,

vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. listopadu 2010, č. j. -127, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žalovaná

je povinna

zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 13.188,- Kč k rukám Mgr. Adama Bezděka, advokáta, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Brně rozsudkem ze dne 29. června 2009, č. j. -111, uložil žalované zaplatit žalobkyni a) částku 5.400,- Kč a žalobkyni b) částku 1.800,- Kč (výrok I). V části o zaplacení dalších 82.800,- Kč žalobkyni a) a 27.600,- Kč žalobkyni b) žalobu zamítl (výrok II) a rozhodl o náhradě nákladů řízení (výrok III). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně jsou podílovými spoluvlastnicemi pozemku o výměře 588 m2, v katastrálním území B. [žalobkyně a) s podílem o velikosti tří čtvrtin, žalobkyně b) jedné čtvrtiny]. Označený pozemek, spolu s dalšími pozemky jiných vlastníků, se nachází v oploceném a ostrahou hlídaném areálu, jehož provozovatelem je žalovaná. K užívání označeného pozemku žalovaná postrádá právní důvod (smlouvu či jiný občanskoprávní titul), proto je povinna vydat žalobkyním takto získané bezdůvodné obohacení (§ 451, § 458 odst. 1 obč. zák.). Jelikož fakticky užívá toliko část pozemku, přes kterou je vedena účelová (neveřejná) komunikace, je – podle závěru soudu prvního stupně – povinna poskytnout žalobkyním náhradu pouze za užívání této části pozemku (o výměře 36 m2), a to ve výši odpovídající obvyklému nájemnému 100,- Kč/m2 ročně, za dobu od 7. 2. 2005 do 7. 2. 2007.

K odvolání žalobkyně a) Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 23. listopadu 2010, č. j. -127, rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku II změnil tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni a) dalších 82.800,- Kč (výrok I), a ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II). Vycházeje ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, pokládal za rozhodující, že pozemek ve vlastnictví žalobkyň je součástí průmyslového areálu provozovaného žalovanou a takto byl oplocen a hlídán ostrahou. Tím žalovaná ovládla celý pozemek a mohla jej pouze ona užívat ke své podnikatelské činnosti; není pak rozhodné, nakolik jej skutečně využívala. Proto je povinna poskytnout vlastníkům pozemku peněžitou náhradu za užívání celého pozemku, který takto bez právního důvodu uchopila a získala na jejich úkor bezdůvodné obohacení (§ 451, § 458 odst. 1 obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání. Co do jeho přípustnosti odkázala na ustanovení (dále jen „ “), co do důvodů měla za to, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci ( ). Zopakovala, že pozemky nacházející se v průmyslovém areálu začala užívat v době, co byl tento areál již oplocen. Tvrdila, že ostraha hlídá pouze její majetek, nikoliv majetek jiných vlastníků; těm v užívání pozemků nebrání. Z pozemků jiných vlastníků využívá pouze ty části, přes které vede účelová komunikace zajišťující přístup k pozemku v jejím vlastnictví. Namítala proto, že ve zbylém rozsahu pozemek ve vlastnictví žalobkyň neužívá ani nedrží. Žalobkyním přisouzenou náhradu pokládá za nepřiměřenou tomu, v jakém rozsahu a intenzitě pozemek sama fakticky užívá. Navrhla, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Žalobkyně a) označila rozsudek odvolacího soudu za správný a navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako zjevně bezdůvodné odmítl.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) věc projednal podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009, neboť dovoláním byl napaden rozsudek odvolacího soudu, který byl vydán po 30. 6. 2009 (srov. článek II, bod 12 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů a další související zákony). Po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastnicí řízení), zastoupenou advokátem ( ), ve lhůtě stanovené a že jde o rozsudek, proti němuž je dovolání přípustné podle , přezkoumal rozsudek bez nařízení jednání ( věty prvé ) a shledal, že dovolání není opodstatněné.

Vady řízení, k nimž Nejvyšší soud u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), nejsou dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Nejvyšší soud se proto – v hranicích otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán důvod uplatněný žalovanou v dovolání, tedy prověřením správnosti právního posouzení věci odvolacím soudem ( ).

O nesprávné právní posouzení věci, které jako dovolací důvod žalovaná uplatňuje ( ), může jít tehdy, posoudil-li odvolací soud věc podle nesprávného právního předpisu, nebo správně vybraný právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

Podle § 451 odst. 2 obč. zák. bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

Podle § 458 odst. 1 obč. zák. musí být vydáno vše, co bylo nabyto bezdůvodným obohacením. Není-li to dobře možné, zejména proto, že obohacení záleželo ve výkonech, musí být poskytnuta peněžitá náhrada.

Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení založenou na tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí od počátku právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění, jež může spočívat například v tom, že bylo něco dáno nebo bylo ve prospěch někoho konáno. O obohacení lze hovořit tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv nebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo.

Příkladem plnění bez právního důvodu je i užívání cizího pozemku bez nájemní smlouvy či jiného titulu opravňujícího užívat cizí věc; prospěch vzniká tomu, kdo realizuje uživatelská oprávnění, aniž by za to platil úhradu a aniž by se tedy jeho majetkový stav zmenšil o prostředky vynaložené v souvislosti s právním vztahem, který zakládá právo věc užívat. Takový uživatel přirozeně není schopen spotřebované plnění v podobě výkonu práva užívání cizí věci vrátit a je proto povinen nahradit bezdůvodné obohacení peněžitou formou. Výše peněžité náhrady musí vycházet z finančního ocenění prospěchu, který účastníku užíváním věci vznikl. Majetkovým vyjádřením tohoto prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného (z judikatury Nejvyššího soudu srov. např. rozsudek ze dne 15. 6. 1999, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53, ročník 2000; rozsudek ze dne 15. 4. 2004, sp. zn. , publikovaný v Souboru Nejvyššího soudu pod C 2701/2004; nebo rozsudek ze dne 28. 11. 2007, sp. zn. ).

Bezdůvodné obohacení vzniká i tomu, kdo svým jednáním dosáhl na úkor vlastníka postavení detentora jeho pozemku tím, že celý oplocený pozemek uzamkl a učinil jej přístupným pro sebe a svou potřebu, a to bez ohledu na to, nakolik intenzivně jej skutečně užíval (jakou plochu, jak často, případně kolikrát konkrétně se na něm zdržoval). I v takovém případě se výše bezdůvodného obohacení musí odvíjet od výše nájemného odpovídající nájemní smlouvě v daném místě, čase ve vztahu k celému pozemku (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2001, sp. zn. , nebo rozsudek ze dne 8. 1. 2008, sp. zn. ).

Přitom i v nyní posuzované věci – jak ze skutkových zjištění odvolacího soudu vyplývá – byl předmětný pozemek součástí oploceného průmyslového areálu hlídaného ostrahou a sloužícího potřebám žalované. Na základě těchto skutečností odvolací soud důvodně usoudil, že žalovaná uvedeným způsobem ovládala pozemek žalobkyň natolik, že ač nebyla jeho vlastníkem, byla to ona, jenž jej mohla využívat pro potřeby své podnikatelské činnosti (bez zřetele k tomu, nakolik intenzivně jej skutečně využívala), tedy že svým jednáním dosáhala na úkor žalobkyň postavení detentora celého pozemku. V takovém případě získala na úkor žalobkyň bezdůvodné obohacení (spočívající v tom, že se její majetkový stav nezmenšil, neboť za užívání pozemku neposkytovala vlastníkům žádnou úplatu), jehož výši (kvantifikovanou peněžitou náhradu; § 458 odst. 1 obč. zák.) je třeba odvíjet od výše nájemného odpovídající nájemní smlouvě v daném místě čase ve vztahu k celému pozemku. Není v tomto směru podstatné, zda vlastníkům pozemků byl ve vstupu do uzamčeného areálu bráněno či nikoliv a zda oplacení areálu bylo zhotoveno již předchůdcem žalované.

Z výše uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je správný. Jelikož Nejvyšší soud nezjistil ani vady řízení, k nimž u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ( ), dovolání zamítl ( , část věty před středníkem, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, a za situace, kdy dovolatelka nebyla ve věci úspěšná a kdy k nákladům plně úspěšné žalobkyně a) patří odměna advokáta stanovená paušální sazbou 21.380,- Kč ( , , , ve znění pozdějších předpisů), krácená o 50 % na částku 10.690,- Kč ( téže vyhlášky), paušální náhrada hotových výdajů advokáta 300,- Kč ( , ve znění pozdějších předpisů) a částka 2.198,- Kč odpovídající 20 % dani z přidané hodnoty z odměny a z náhrad ( ), tj. celkem 13.188,- Kč.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. března 2012

Mgr. Petr Kraus

předseda senátu