Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

57 CO 192/2022-219

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Lenky Severové a soudců JUDr. Mgr. Marka Del Favera, Ph.D., a Mgr. Daniely Teterové ve věci

žalobce: osobní údaje žalobce

sídlem adresa

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa

o vyklizení bytu

o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 4. 2022, č. j. -173,

takto:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.122 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění:

I. Rozsudek okresního soudu se potvrzuje. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů odvolacího řízení částku 1.122 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Rozsudkem v záhlaví označeným okresní soud uložil žalovanému povinnost vyklidit a (žalobci) předat byt číslo nacházející se ve číslo nadzemním podlaží domu adresa na ulici ulice ve obec na pozemcích p. číslo vše v katastrální uzemí, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a uložil žalovanému nahradit žalobci náklady řízení zaplacením částky 5.000 Kč (výrok II.). Vyšel ze zjištění, že vlastnictví bytové jednotky je v katastru nemovitostí evidováno pro žalobce, přičemž nájem bytové jednotky založený smlouvou ze dne datum uzavřenou na dobu neurčitou byl vypovězen bez výpovědní doby z důvodu zvlášť závažného porušení povinností nájemce, a to dlouhodobého dluhu na nájmu ve výši 1.126.982,43 Kč dne datum. Žalovaný byl vyzván k vyklizení a předání bytu do datum. Další navržené důkazy, které soud specifikoval, neprovedl s odůvodněním, že„ nemohly sloužit k objasnění projednávané věci“, popřípadě„ žalovaný na jejich provedení netrval“. Zjištěný skutkový stav podřadil pod , a , (dále jen „ o. z.“), a protože žalobce, vlastník bytové jednotky, se důvodně domáhá, aby žalovaný vyklidil bytovou jednotku, kterou mu neprávem – nájemní vztah byl platně ukončen výpovědí, o čemž bylo již pravomocně rozhodnuto – zadržuje, žalobě vyhověl, neboť ačkoliv byl žalovaný vyzván k vyklizení a předání bytové jednotky, neučinil tak. Procesní obranu žalovaného odmítl jako nedůvodnou; zejména k námitce, že„ je 45% podílníkem na celé bytové jednotce“ uvedl, že„ s ohledem na princip specializace věcných práv toto není možné, když vlastnické právo může vzniknout pouze na existující věci, věci individuálně určené a na věci jako celku“. Dále uvedl, že v řízení„ nebylo prokázáno“ jak to, že„ by došlo k rozdělení předmětné bytové jednotky na dvě samostatné bytové jednotky“, takto, že„ by realizací tzv. klientských změn mělo dojít k převodu vlastnického práva“. Argumentaci námitkou zneužití vlastnického práva neměl za přiléhavou, a to„ s ohledem na výše uvedené skutkové závěry, ze kterých nevyplývá porušení citovaných právních předpisů“ ( , , zrušený ke dni 1. 1. 2014, ve spojení s d (dále jen„ Listina“)), když„ žalobce postupoval v souladu s literou zákona“. Konečně k námitce týkající se odstoupení od budoucí kupní smlouvy (dalšími se pro jejich irelevantnost nezabýval) dodal, že jde o jednostranné právní jednání, které může z důvodu podstatného porušení smluvní povinnosti učinit jakákoliv smluvní strana.

2. Proti tomuto rozsudku podal odvolání žalovaný. Rozsudek soudu prvního stupně napadl zcela. Odvolací argumentaci staví zejména na námitce, že žalobce měl„ povinnost udělat kupní smlouvu a zapsat podíl na bytě do katastru nemovitostí“, neboť kupní cenu na část bytu zaplatil již v roce rok. V souvislosti s touto zásadní námitkou soudu prvního stupně dále vytýká jeho úvahu, kterou odůvodňuje neprovedení jím navržených dalších důkazů (specifikovaných v bodě 4 odůvodnění napadeného rozsudku). Dále poukazuje na to, že měl snahu dluh uhradit, čemuž se ovšem žalobce brání jak„ zastrašením“ rodinných příslušníků nebo dalších osob, tak nesouhlasem s rozdělením bytové jednotky na 2, a to vše za účelem„ sebrat mu byt a udělat z něj bezdomovce“. Navrhuje, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne.

3. Žalobce se ve vyjádření k odvolání jak se skutkovou, tak s právní stránkou napadeného rozsudku ztotožnil. Shrnul hlavní argumenty vedoucí k závěru o jeho věcné správnosti a dodal, že třetí osoby, které chtěly uhradit dluh žalovaného a vstoupit do práv a povinností nájemce, tak neučinily vzhledem k požadavkům žalovaného. Proto navrhuje, aby byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen.

4. Odvolací soud po zjištění, že odvolání bylo podáno osobou oprávněnou, je včasné a přípustné, přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně ( věta prvá, , 3 a 5 , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “)) zcela a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

5. Žalobce se podanou žalobou domáhal, aby žalovanému byla uložena povinnost vyklidit a žalobci předat výše označenou bytovou jednotku, jejímž je vlastníkem a kterou žalovaný užívá, aniž by mu k tomu svědčil právní důvod, neboť nájem bytu byl platně vypovězen. Dlouhodobý dluh je navyšován o další částky, které je žalobce nucen hradit ze svého. Odmítl, že by šlo o zneužití práva.

6. Žalovaný procesní obranu staví na argumentech – jde-li alespoň o ty z nich, které jsou nosné – uvedených v odvolání, a proto lze pro stručnost na ně odkázat (viz bod 2 odůvodnění).

7. Skutková zjištění soudu prvního stupně jsou správná, vyplývají z provedených důkazů a jsou náležitě reflektována závěrem o skutkovém stavu věci, tento obstojí i pro odvolací řízení a pro stručnost odůvodnění na něj lze odkázat (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. ; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu https://www.nsoud.cz, zatímco rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách Ústavního soudu https://nalus.usoud.cz) s výjimkou toho, že žalovaný„ neprokázal“ jednak lepší právo k bytové jednotce, jednak rozdělení bytové jednotky a převod vlastnických práv. Přestože soud použil tuto formulaci, nejedná se o situaci, kdy by rozhodoval na základě neunesení důkazního břemene. Zvolená formulace je nejen nadbytečná, nýbrž matoucí. Navíc přiléhavě nevystihuje procesní obranu (námitky) žalovaného (blíže viz body 12 až 16 napadeného rozsudku).

8. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

9. Podle § 1040 odst. 1 o. z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

10. Otázky, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu, může soud, s výjimkou případů uvedených v  , posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází ( ). Za rozhodnutí jiného orgánu je třeba podle konstantní judikatury považovat i rozhodnutí soudu. V případě, že jde o rozhodnutí soudu, je třeba vykládat v kontextu s  Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 9. 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. ). Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 4. 3. 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 24, pod C 1756, dovodil, že podle (nyní a 3 ). Závazný je výrok pravomocného rozsudku a nikoliv jeho odůvodnění, avšak v případě zamítavého výroku je jinak nutno posoudit výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Tím Nejvyšší soud navázal na závěry vyslovené již předtím v rozsudku ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněném pod č. 69/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, v němž dovodil, že i když je podle (nyní a 4 ) závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění, v případě zamítavého výroku je nutno z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně pravomocně rozhodnuta či nikoliv - posoudit rozsudečný výrok s odůvodněním rozhodnutí.

11. Byla-li pravomocným výrokem rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 12. 5. 2021, č. j. -168 (ve spojení s rozhodnutím odvolacího soudu), zamítnuta žaloba o určení neplatnosti výpovědi, pak předběžná otázka platnosti výpovědi, byť vyřešená v odůvodnění rozhodnutí, byla již nezměnitelně a závazně rozhodnuta (materiální účinky právní moci), a ve smyslu soud z tohoto rozhodnutí vychází.

12. Protože žalovaný užívá bytovou jednotku žalobce aniž by mu k tomu svědčil právní důvod, je pro závěr o poskytnutí ochrany vlastnického práva formou reivindikační žaloby podle § 1040 odst. 1 o. z. (k tomu, že tato ochrana je založena na stejných principech jako tomu bylo v případě úpravy vyplývající z § 126 odst. 1 obč. zák., a v tomto směru lze i nadále vycházet z dosavadní judikatury (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. , nebo usnesení ze dne 24. 0. 2015, sp. zn. )) dále významné posoudit, zda požadavek žalobce na vyklizení není uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně nepředstavuje zjevné zneužití práva (§ 2 odst. 3 a § 8 o. z.).

13. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatněn v rozporu s dobrými mravy, případně představuje zneužití práva má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. , uveřejněné pod č. 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, které je (byť přiměřeně) využitelné i v poměrech současné právní úpravy (k tomu, že judikaturu přijatou k výkladu rozporu výkonu práva s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle nynější právní úpravy obsažené v § 2 odst. 3 a § 8 o. z. srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. , ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. , a ze dne 13. 12. 2017, sp. zn. , nebo ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. )).

14. Ústavní soud pak v nálezu ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. , vyložil, že„ se nelze domáhat soudní ochrany vlastnického práva k věci, které žalobci svědčí jen proto, že porušil svou smluvní povinnost převést věc na žalovaného a takový protiprávní stav udržuje. V rovině ústavní nelze takovému formálnímu vlastnickému právu, existujícímu jen za současného porušování obecného přirozenoprávního principu pacta sunt servanda, poskytnout ochranu jako subjektivnímu veřejnému právu.“ Uvedl také,„ že ochranou vlastnictví (čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod) se rozumí především ochrana vlastnického práva buď již konstituovaného, a tedy již existujícího, nebo legitimní očekávání, a nikoli jen tvrzený majetkový nárok. Dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva článek 1 odst. 1 Dodatkového protokolu zasahuje nejenom existující majetek, ale také majetkové hodnoty včetně pohledávek, na jejichž základě může stěžovatel tvrdit, že má přinejmenším legitimní očekávání dosáhnout účinného užívání vlastnického práva.“ Je tedy třeba rozlišovat, zda jde (na základě posouzení všech skutečností) o dostatečně doložený předpoklad nabytí vlastnického práva (v takovém případě by bylo nutné žalobu na vyklizení nemovitosti„ pro tentokrát“ zamítnout), či o pouhé tvrzené nároky ze závazkového právního vztahu (které nepředstavují důvod pro zamítnutí žaloby), srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2018, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2016, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2018, sp. zn. .

15. V posuzované věci přitom nejenže nejde o dostatečně doložený předpoklad nabytí vlastnického práva, nýbrž nejde ani o pouhé tvrzené nároky ze závazkového právního vztahu. Od smlouvy o uzavření budoucí kupní smlouvy ze dne datum žalobce platně odstoupil dne datum. Také v případě otázky platného odstoupení od smlouvy o uzavření kupní smlouvy platí, že již byla nezměnitelně a závazně rozhodnuta, a to rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 21. 3. 2022, sp. zn. Odvolací soud taktéž z tohoto rozhodnutí vychází ( ) (blíže k tomu viz argumentaci rozvedenou pod bodem 10 odůvodnění).

16. Z uvedeného vyplývá, že nejde o„ formální“ vlastnické právo – jak uvádí nálezová judikatura –, existující jen za současného porušování principu pacta sunt servanda, a proto v tomto nelze spatřovat okolnost, pro kterou by bylo namístě odepřít žalobci ochranu výkonu jeho vlastnického práva, když další skutečnosti podřaditelné pod rozpor s dobrými mravy, potažmo zjevné zneužití práva tvrzeny nebyly.

17. Odvolací soud nemůže přisvědčit procesní obraně ani v námitce týkající se tzv. opomenutých důkazů. Ze závěrů ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu k této otázce plyne, že podle není povinností soudu provést všechny navržené důkazy, vysvětlí-li současně v souladu s  v odůvodnění rozhodnutí, proč se rozhodl některé z navrhovaných důkazů neprovést (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 2013, sp. zn. , a ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. , nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2016, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 116/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část civilní, nebo nález Ústavního soudu ze dne 13. 6. 2006, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 120/2006 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu). Ve své konstantní judikatuře Ústavní soud k posuzování tzv. opomenutých důkazů, tj. důkazů, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazů, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, uvádí, že typicky zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, nýbrž i jeho protiústavnost. Procesním právům účastníka odpovídá povinnost soudu o jím navržených důkazech rozhodnout, jakož i - pokud jim nevyhoví - ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl, resp. pro základ svých skutkových zjištění je nepřevzal (srov. například nález Ústavního soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. , či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. ).

18. Jak dále poukázal Nejvyšší soud např. v již zmíněném rozhodnutí sp. zn. , neakceptování důkazního návrhu účastníka řízení lze založit třemi důvody. Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností ověřeno nebo vyvráceno (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2010, sp. zn. ).

19. Soud prvního stupně opodstatněně neprovedl důkazy, a to jednak výslech svědků titul příjmení. příjmení, titul příjmení. příjmení a titul příjmení, jednak dalšíy, tj. notářský zápis NZ číslo, zápis ze zasedání shromáždění ze dne datum, stanovy SVJ ulice a číslo, domovní řád tohoto SVJ a pokyny SVJ k zajištění požární ochrany. Tvrzené okolnosti, jejichž pravdivost měla být prokázána jak výpovědí jmenovaných svědků (ohledně navrhovaného rozdělení bytové jednotky, ke klientské změně, potažmo k odkoupení bytové jednotky), tak jednotlivými listinami, nemají relevantní souvislost s předmětem řízení.

20. Stejně tak je pro úvahu o poskytnutí ochrany vlastnického práva formou reivindikační žaloby podle § 1040 odst. 1 o. z. irelevantní otázka vzniku (důvody) a existence dluhu na nájmu (a službách poskytovaných s užíváním bytu).

21. Protože soud prvního stupně nepochybil ani ve výroku o náhradě nákladů řízení, byl odvoláním napadený rozsudek soudu prvního stupně podle jako věcně správný potvrzen.

22. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn , , protože žalobce byl i v odvolacím řízení zcela úspěšný. Účelně vynaložené náklady se sestávají jednak z paušální náhrady, jednak z cestovného. Paušální náhrada, která náleží účastníku, který nebyl v řízení zastoupen podle a nedoložil výši hotových výdajů (svého pověřence) za 3 úkony podle , b) a c), ve svém souhrnu podle téhož právního předpisu činí 900 Kč. Cestovní výdaje za jízdu k jednání soudu na trase obec – obec a zpět v celkové vzdálenosti 64 km osobním motorovým vozidlem je účtována v redukované výši ceny jízdenky, tj. 122 Kč (2 x 61 Kč), a prokázaného výdaje 100 Kč za parkovné. Souhrnná výše účelně vynaložených nákladů odvolacího řízení činí 1.122 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je přípustné dovolání, jestliže rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Dovolání je možno podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení tohoto rozsudku k Nejvyššímu soudu České republiky v Brně prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku.