Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1786/08

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem ve věci ústavní stížnosti Ing. Z. M., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2006 č. j. -153 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 č. j. -189, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti žádá stěžovatel, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů, neboť podle jeho názoru porušují a 3 a základních práv a svobod (dále jen „ “).

Stěžovatel výslovně vychází z toho, že v případě existence „obecného zájmu“ lze ústavní stížnost podat ještě ve lhůtě jednoho roku od okamžiku, kdy napadené rozhodnutí nabude právní moci. Domnívá se, že tato podmínka je v jeho věci splněna, jelikož obecným zájmem musí být respektování ústavně zaručených práv soudy všech stupňů, náležitý přístup soudů k účastníkům řízení, jakož i právní jistota, založená správnou aplikací hmotného práva.

Stěžovatel v pořadí první ústavní stížností napadl rozsudek Městského soudu ze dne ze dne 14. 2. 2006 č. j. -153 a Ústavní soud o ní rozhodl usnesením ze dne 2. 1. 2007

sp. zn.

tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl ( ).

Dne 6. 6. 2007 ve věci

sp. zn.

rozhodl Ústavní soud o druhé stěžovatelově ústavní stížnosti, směřující již i proti (odmítavému) usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. , a odmítl ji jako opožděně podanou ( ).

Další ústavní stížnost proti týmž rozhodnutím obecných soudů odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 17. 9. 2007

sp. zn.

rovněž z důvodu její opožděnosti.

Čtvrtá ústavní stížnost, obsahově shodná, byla opět jako opožděná Ústavním soudem odmítnuta, a to usnesením ze dne 6. 5. 2008

sp. zn.

. Ustavní soud zde popsal postup stěžovatele, spočívající v opětovně předkládaných ústavních stížnostech, a shrnul i rozhodné právní argumenty, jež k nim byly uplatněny. Vysvětlení podal i ve vztahu k těm námitkám, jež stěžovatel zopakoval znovu v ústavní stížnosti nyní posuzované, a zvláštní pozornost věnoval stěžovatelem dovolávanému ustanovení , aby dovodil, že se stěžovatel v jeho výkladu mýlí.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “)].

Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Byly-li již předchozí ústavní stížnosti odmítnuty pro opožděnost, nelze – již logicky –při aplikaci rozhodného ustanovení , jakož i stěžovatelem dovolávaného ustanovení , dospět k závěru odlišnému.

Lze jen stěžovateli připomenout, že v usnesení ze dne 2. 1. 2007

sp. zn.

se Ústavní soud zabýval námitkami, jež vznesl v řízení před obecnými soudy a které sleduje i dalšími podanými ústavními stížnostmi, a dospěl k závěru, že z hledisek ústavněprávních neobstojí. Není proto případná představa, že byl stěžovateli odepřen přístup k ústavněprávnímu přezkumu vůbec.

Pakliže jedním z podání v dané věci (ze dne 10. 9. 2008) stěžovatel naznačil, že posuzovanou ústavní stížnost míní směřovat i proti předchozím rozhodnutím Ústavního soudu, stojí za zaznamenání, že zde by musela být posouzena jako nepřípustná ve smyslu , neboť proti rozhodnutí Ústavního soudu zásadně (srov. a násl. ) není přípustný opravný prostředek (srov. kupříkladu usnesení ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

a dalších).

Tím je opětovné odmítnutí ústavní stížnosti podle odůvodněno.

Co do vad stěžovatelova návrhu (jmenovitě nedostatku zastoupení advokátem) platí, že je nelze mít za odstraněné ani v prodloužené lhůtě, resp. ani podáním ze dne 10. 9. 2008; Ústavní soud posléze na jejich odstranění netrval, jelikož i v případě, že by bylo výzvě Ústavního soudu posléze vyhověno, nemohlo by to objektivně ničeho změnit na meritorní neprojednatelnosti ústavní stížnosti, jež byla výše doložena.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. září 2008

Vladimír Kůrka

soudce zpravodaj