Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2070/2006

U S N E S E N Í

I.  Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Poté, co Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 4. 1995, č. j. -34, zrušil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 4. 1994, č. j. -18, jímž byla žaloba na zaplacení částky 1.089.078,- Kč s příslušenstvím zamítnuta, a věc mu vrátil k dalšímu řízení, uložil Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 13. 6. 1995, č. j. -37, žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 20.640,- Kč s příslušenstvím, ohledně částky 1.068.438,20 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 23. 1. 1996, č. j. -53,  rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku změnil tak, že žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci částku 1.068.438,20 Kč s příslušenstvím, a rozhodl o náhradě nákladů řízení. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 3. 3. 1998, č. j.   -79, rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Následně odvolací soud rozsudkem ze dne 21. 10. 1998, č. j. -103, rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku potvrdil, změnil jej ohledně nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Posledně uvedené rozhodnutí bylo nálezem Ústavního soudu ze dne 27. 9. 2005, sp. zn. , zrušeno a Městský soud v Praze poté rozsudkem ze dne 14. 2. 2006, č. j. -153, znovu potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ze dne 13. 6. 1995, č. j. -37, v zamítavém  výroku ohledně částky 1.068.438,20 Kč a ve výroku o nákladech řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení , podle jeho názoru odvolací soud otázku zásadního právního významu vyřešil v rozporu s hmotným právem. Navrhuje, aby dovolací soud rozhodnutí soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Podle ustanovení bodu 17. hlavy I části dvanácté , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (1. 1. 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle ve znění účinném do 31. 12. 2000 - dále jen „ “).

Vzhledem k tomu, že odvolací soud správně postupoval v řízení podle , ve znění účinném do 31. 12. 2000 (přezkoumávané rozhodnutí soudu prvního stupně bylo vydáno dne 13. 6. 1995, tedy před uvedeným datem), postupoval podle tohoto předpisu i Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ), a po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení oprávněnou osobou - účastníkem řízení, dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž tento mimořádný opravný prostředek není přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští ( ).

Podle ustanovení je dovolání přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže trpí vadami uvedenými v tomto ustanovení pod písm. a) až g).

Dovolání je dále přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé [ ] nebo jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [ ].

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku nebo usnesení odvolacího soudu ve věci samé, jímž bylo rozhodnutí soudu prvního stupně potvrzeno, jestliže odvolací soud ve výroku rozhodnutí vyslovil, že dovolání je přípustné, protože jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu. Přípustnost dovolání může odvolací soud vyslovit i bez návrhu. Podle nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku nebo před vyhlášením (vydáním) usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam.

V dané věci žalobce napadá dovoláním rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen ve výroku o zamítnutí žaloby ohledně částky 1.068.438,20,- Kč s příslušenstvím; byť mu předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu, není splněna podmínka přípustnosti podle , neboť soud prvního stupně nerozhodl ve věci samé v napadené části jinak než v dřívějším rozsudku (měnící rozsudek odvolacího soudu ze dne 23. 1. 1996 byl zrušen rozhodnutím dovolacího soudu a pro posouzení přípustnosti dovolání je bez významu). Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné ani podle ustanovení , neboť odvolací soud přípustnost dovolání ve výroku tohoto rozsudku ( ) nevyslovil. Z obsahu spisu sice vyplývá, že dovolatel při jednání odvolacího soudu dne 23. 1. 1996 žádal připuštění dovolání pro případ, že rozhodnutí soudu prvního stupně bude potvrzeno, následným rozhodnutím dovolacího soudu však byl tento návrh (z hlediska jeho důsledků podle ) konzumován, a poté již nemůže mít další procesní účinky, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nebylo rozhodnutím potvrzujícím, ale měnícím (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 1. 2002, sp. zn. , publikované v Souboru civilních rozhodnutí Nejvyššího soudu, sv. 13, pod C 971). Protože následně již žalobce návrh na vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení nepodal, je i bez ohledu na to, jaké důvody ho následně k podání dovolání vedly, nedostatek návrhu na připuštění dovolání překážkou přípustnosti dovolání podle

Z hlediska ustanovení a není tedy v této věci dovolání proti rozsudku odvolacího soudu přípustné. Přípustnost dovolání by mohla být založena toliko z důvodů taxativně uvedených v ustanovení , neboť dovolání je přípustné proti rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže v řízení došlo k vadám v tomto ustanovení uvedeným. Dovolatel netvrdí a ani z obsahu spisu nevyplývá, že by rozsudek odvolacího soudu trpěl některou z vad uvedených v ustanovení

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobce odmítl podle věty první, a , aniž se mohl zabývat věcí z hlediska námitek uplatněných v dovolání.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle , a , neboť žalobce neměl v dovolacím řízení úspěch a žalovanému v této fázi řízení řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. září 2006

JUDr. Petr Vojtek, v. r.

předseda senátu