Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3117/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj), soudců JUDr. Vlasty Formánkové a JUDr. Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Richarda Kyselého, zastoupeného Mgr. Mojmírem Přívarou, advokátem se sídlem Kamenická 1, Plzeň, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -325 ze dne 16. 7. 2014, usnesení Městského soudu v Praze č. j. -287 ze dne 9. 1. 2014 a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. -264 ze dne 25. 7. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu jako nepřípustné. Pro případ, že by se Ústavní soud ztotožnil s názorem Nejvyššího soudu o nepřípustnosti dovolání, se domáhá zrušení shora uvedených usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 4 z důvodu promlčení částečně zastavil exekuci nařízenou pro částku ve výši 480 807 Kč, a to v částce ve výši 432 807 Kč (dlužné výživné). Předmětem exekuce zůstala poté již jen částka ve výši 48 000 Kč. Odvolací soud prvostupňové rozhodnutí o předmětu exekuce v tomto rozsahu potvrdil. Dovolací soud dovolání odmítl, neboť nesměřovalo proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění převyšujícím 50 000 Kč ( ).

Stěžovatel má za to, že pro odmítnutí dovolání nebyly dány důvody, neboť nejde o spor o peněžité plnění, ale o řízení k zastavení exekuce. Soudu prvého stupně a odvolacímu soudu vytýká, že se nezabývaly otázkou zániku dluhu jeho splněním.

Vzhledem k tomu, že obsah ústavní stížnosti, napadených rozhodnutí, jakož i průběh řízení před civilními soudy je stěžovateli i Ústavnímu soudu znám, není třeba jej podrobněji rekapitulovat.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatele i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh částečně zjevně neopodstatněný a částečně o návrh podaný po lhůtě stanovené zákonem.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud ověřil, že Nejvyšší soud v souladu s příslušnými ustanoveními posoudil přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, který shodně jako soud prvního stupně dospěl k závěru, že stěžovatel ohledně částky 48 000 Kč s přísl. neprokázal splnění svého dluhu. Ústavní soud konstatuje, že přijatým, řádně odůvodněným závěrům Nejvyššího soudu nelze z ústavního hlediska nic vytknout.

Pokud stěžovatel napadá rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, Ústavní soud shledal ústavní stížnost jako podanou po uplynutí dvouměsíční lhůty stanovené k jejímu podání v ustanovení .

Stěžovatel včasnost své ústavní stížnosti proti rozhodnutím nalézacího a odvolacího soudu dovozuje ze zachování lhůty odvíjející se od doručení usnesení Nejvyššího soudu, ačkoliv se v rozporu s kogentními normami procesního práva domáhal dovolání, které bylo ex lege zjevně nepřípustné. Důsledkem tohoto postupu stěžovatele je, že dvouměsíční lhůta k podání ústavní stížnosti počala plynout již ode dne doručení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2014, nikoli až od doručení usnesení dovolacího soudu. Z toho je zřejmé, že lhůta k podání ústavní stížnosti byla zachována pouze ve vztahu k rozhodnutí Nejvyššího soudu (srov. obdobně

sp. zn.

,

,

,

a další).

Za těchto okolností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než aby mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost směřující proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. -325 ze dne 16. 7. 2014 podle odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný a ve zbytku ústavní stížnost odmítl podle ustanovení citovaného zákona jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. listopadu 2014

JUDr. Vladimír Sládeček

předseda senátu Ústavního soudu