Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 203/14

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Drahoslavy Jelínkové, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem, se sídlem Komořanská 63, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. -109, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. -66, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2013, č. j. -46, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. -109, bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze

(dále také "odvolací soud") ze dne 12. 4. 2013, č. j. -66, pro nepřípustnost. Uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále také "soud prvního stupně") ze dne 4. 3. 2013,

č. j. -46, o zamítnutí stěžovatelčina návrhu na zastavení exekuce.

Podstata ústavní stížnosti se soustředila na argumenty proti správnosti závěrů dovozených soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Dovolacímu řízení vytýká pouze průtahy. Dovolání bylo z její strany podáno dne 11. 7. 2013, nicméně spis byl soudem prvního stupně Nejvyššímu soudu postoupen dne 27. 9. 2013. K rozhodnutí Nejvyššího soudu pak stěžovatelka uvádí, že odmítnutí dovolání bylo nedůvodné, avšak žádné konkrétní výtky neuvádí.

Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná [ , ve znění pozdějších předpisů], zčásti opožděná [ ].

Napadá-li stěžovatelka výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo její dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, pak Ústavní soud konstatuje, že právě v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud v odůvodnění zcela dostatečným způsobem rozvedl, na základě kterých ustanovení dospěl k závěru svého usnesení. Konkrétně uvedl, že rozhodl podle ustanovení ve spojení s , neboť dovolání napadalo usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000,- Kč. Ústavní soud tedy v postupu Nejvyššího soudu neshledal žádné nedostatky, a to ani takové, které by svědčily o přepjatém formalismu při rozhodování. Stejně tak nelze uznat ani argument stěžovatelky týkající se průtahů v řízení.

Co se týče návrhu na zrušení usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně, je v této části opožděný. Podle ustanovení lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto posledním prostředkem v souzené věci bylo odvolání. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku bylo stěžovatelce doručeno dne 16. 5. 2013. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula ke dni

16. 7. 2013.

Ústavní soud proto dle a dle , ve znění pozdějších předpisů, podanou ústavní stížnost zčásti odmítl jako opožděnou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2014

Kateřina Šimáčková, v.r.

předsedkyně senátu