Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3672/12

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Michala Ježdíka, zastoupeného JUDr. Tomášem Máchou, advokátem se sídlem v Praze 2, Blanická 25, proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 27. 6. 2012, č. j. -67, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností napadeným rozsudkem okresní soud uložil stěžovateli (v řízení žalovanému) povinnost zaplatit žalobci Alianz pojišťovna, a. s., 3 300 Kč s příslušenstvím a na nákladech řízení 8 720 Kč, a to s odůvodněním, že žalovaný nezaplatil pojistné za dobu trvání pojistné smlouvy a v řízení neprokázal, že by řádně a včas pojistnou smlouvu vypověděl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že byl výše označeným rozhodnutím zasažen ve svém právu na spravedlivý proces dle základních práv a svobod (dále jen " "), neboť přestože jeho právní zástupce zaslal soudu včas žádost o odročení jednání z důvodu nemoci (25. 6. 2012), jež se mělo konat 26. 6. 2012, s touto skutečností se soud nikterak nevypořádal a neučinil tak ani v odůvodnění svého rozhodnutí. Tvrdí proto, že došlo k újmě na jeho právu, aby se prostřednictvím svého zástupce mohl k žalobě při jednání vyjádřit a dokazování doplnit.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že podle jejího písm. d) rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - dále jen " "].

Ve vztahu k povaze projednávané věci je především nezbytné zdůraznit, že vylučuje-li u bagatelních věcí (srov. ) přezkum rozhodnutí vydaných v první instanci, a toto není - v obecné rovině - v rozporu s , bylo by proti této logice připustit, aby jejich přezkum byl automaticky posunut do roviny soudnictví ústavního. Proto úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež ve skutečnosti nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že výkladem jednoduchého práva bylo zasaženo do ústavně garantovaných práv, předpokládá splnění vskutku rigorózně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (viz kupř. rozhodnutí ve věcech

sp. zn.

,

,

,

,

,

a další).

Tyto podmínky zásahu Ústavního soudu v dané věci splněny nejsou.

Aniž by se mohl uchýlit k hodnocení "podústavní" správnosti stížností konfrontovaných právních názorů, pokládá Ústavní soud za adekvátní se omezit na sdělení, že v napadeném adekvátně odůvodněném rozhodnutí kvalifikovaný exces či libovůli (viz výše) nespatřuje.

Lze již jen dodat, že podmínky, za nichž může soud jednat v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce) byly splněny již proto, že zástupce stěžovatele návrh na odročení jednání předložil soudu (dne 25. 6. 2012 v 16,44 hod) těsně před jednáním, jež se mělo konat dne 26. 6. 2012, a současně bez toho, že existenci "důležitého důvodu pro odročení" jakkoliv doložil.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatele jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle senát bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu