Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 573/25

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Hulmáka, soudce zpravodaje Jana Svatoně a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Karla Maleckého, zastoupeného Mgr. Karlem Kuběnou, advokátem, sídlem Rozdělovská 2020/49, Praha 6 - Břevnov, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. listopadu 2024 č. j. -256, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a obchodní společnosti Česká podnikatelská pojišťovna, a. s., Vienna Insurance Group, sídlem Pobřežní 665/23, Praha 8 - Karlín, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle písm. d) y (dále jen " ") a a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného soudního rozhodnutí, přičemž tvrdí, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené a 2 d (dále jen " ") a a y, rovnost účastníků řízení zaručená y a y, jakož i právo vyjádřit se k věci a být slyšen zaručené y.

2. Z vyžádaného spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") sp. zn. se podává, že rozsudkem ze dne 24. 6. 2024 č. j. -229 obvodní soud zamítl žalobu, kterou se vedlejší účastnice na stěžovateli domáhala zaplacení částky 43 824 Kč s příslušenstvím (z titulu regresního nároku), a vedlejší účastnici uložil zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení ve výši 63 236 Kč a České republice náklady státu - znalečné ve výši 1 856 Kč. Na základě provedeného dokazování dospěl obvodní soud k závěru, že stěžovatel jako řidič motocyklu značky JAWA a řidička poškozeného vozidla značky Škoda zavinili stejnou měrou dopravní nehodu, načež s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2022 sp. zn. konstatoval, že nelze moderovat (krátit) náhradu plnění, které vedlejší účastnice plnila za stěžovatele, a že naopak přiznání plné náhrady vedlejší účastnici by nebylo spravedlivé, měla-li na nehodě zásadní podíl i řidička poškozeného vozidla.

3. K odvolání vedlejší účastnice Městský soud v Praze (dále jen "městský soud") napadeným rozsudkem změnil rozsudek obvodního soudu ve věci samé tak, že žalovaný je povinen zaplatit vedlejší účastnici částku 35 060 Kč s příslušenstvím, jinak ho potvrdil a dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit vedlejší účastnici náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 42 603 Kč a že vedlejší účastnice je povinna zaplatit státu na náhradu nákladů řízení ve výši 371 Kč a stěžovatel ve výši 1 485 Kč. Uvedený soud dospěl k závěru, že stěžovatelův podíl na dopravní nehodě je vyšší než řidičky vozidla značky Škoda, postupem podle , , (dále jen " ") ho určil jako 80 % a uzavřel, že pojišťovna plnila po právu ve výši 35 060 Kč, a že v této částce je její regresní nárok důvodný. Současně označil odkaz obvodního soudu na již zmíněný judikát Nejvyššího soudu za nepřípadný s odůvodněním, že v posuzované věci o moderační právo nejde.

II.

Stěžovatelova argumentace

4. Stěžovatel uvádí, že obvodní soud vyzval vedlejší účastnici, aby prokázala své tvrzení o obsahu alkoholu v jeho krvi, a že tak vedlejší účastnice neučinila, na což poukázal v odvolacím řízení. Jednání u městského soudu podle stěžovatele neproběhlo korektně a spravedlivě, netrvalo ani půl hodiny, uvedený soud nejprve akceptoval doplnění odvolacích důvodů vedlejší účastnicí, aniž by se zabýval tím, že je před jednáním neměl k dispozici, navíc ani doplnění odvolacích důvodů neprojednal a v podstatě se jimi nezabýval. Poté doplnil dokazování tím, že ocitoval jeden či dva odstavce znaleckého posudku, neposkytl však jakékoliv hodnocení, a ani nevyjádřil svůj právní názor.

5. V návaznosti stěžovatel namítá, že změnil-li městský soud názor v odborně-technické otázce, zvláště nebylo-li možné podat proti jeho rozhodnutí dovolání, měl rozsudek obvodního soudu zrušit a vrátit mu věc se svým názorem k novému projednání, neboť jen tak by byla zachována pluralita mezi účastníky a možnost obrátit se s přezkumem na odvolací orgán. Uvedeným postupem byl připraven o možnost argumentace proti názoru městského soudu a došlo k porušení zákazu překvapivých rozhodnutí. Stěžovatel dále vytýká městskému soudu, že když chtěl u jednání zopakovat své argumenty, nebylo mu to umožněno. Pochybit měl i tím, že se dostatečně nezabýval jeho argumentací či ji zcela pominul (konkrétně stěžovatel jen uvádí, že mělo jít o judikaturu Nejvyššího soudu, podle které musí žalobce prokázat nejen obsah alkoholu v krvi řidiče, ale i jeho hodnotu a zejména ovlivnění).

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny procesní předpoklady řízení. Dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s až 31 . Ústavní stížnost je přípustná ( téhož zákona a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva, respektive proti napadenému rozhodnutí žádný takový prostředek neměl k dispozici (viz ale sub 14).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti ( y), který stojí mimo soustavu obecných soudů ( y). Vzhledem k tomu jej nelze, vykonává-li svoji pravomoc tak, že podle písm. d) y rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí, považovat za další, "superrevizní" instanci v systému obecné justice, oprávněnou vlastním rozhodováním (nepřímo) nahrazovat rozhodování soudů. Úkolem Ústavního soudu je "toliko" přezkoumat ústavnost soudních rozhodnutí, jakož i řízení, které jejich vydání předcházelo. Nutno proto vycházet z pravidla, že vedení řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad podústavního práva a jeho aplikace na jednotlivý případ je v zásadě věcí soudů, a o zásahu Ústavního soudu do jejich rozhodovací činnosti lze uvažovat za situace, kdy je jejich rozhodování stiženo vadami, které mají za následek porušení ústavnosti (tzv. kvalifikované vady); o jaké vady jde, lze zjistit z judikatury Ústavního soudu.

8. V prvé řadě nelze pominout, že stěžovatel měl být napadeným soudním rozhodnutím zkrácen o částku 35 060 Kč s příslušenstvím, a že tudíž podává ústavní stížnost v tzv. bagatelní věci [srov. , ]. Ústavní soud přitom ustáleně judikuje, že spor o bagatelní částku zakládá (bez dalšího) důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ takové (mimořádné) okolnosti, které jej naopak z hlediska ústavnosti významným činí [viz např. nález ze dne 10. 4. 2014

sp. zn.

(N 55/73 SbNU 89)]; je pak především na stěžovateli, aby v ústavní stížnosti vysvětlil (a případně doložil), proč věc přes svou bagatelnost vyvolává v jeho právní sféře ústavněprávně relevantní újmu (viz např. usnesení ze dne 21. 5. 2014

sp. zn.

).

9. Stěžovatel neuvádí, že by napadeným rozhodnutím byl z nějakého důvodu zásadním způsobem dotčen na své majetkové pozici (tzv. kvantitativní hledisko), a ani že by v posuzované věci bylo třeba vyřešit nějakou ústavněprávní otázku, která by svým významem v jistém smyslu přesahovala věc samotnou (tzv. kvalitativní hledisko). Ústavní soud připustil, že i v tzv. bagatelních věcech může dojít k porušení ústavnosti, dosahuje-li pochybení orgánu veřejné moci značné intenzity, jako je tomu zejména v případě extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení podstatné (viz usnesení ze dne 24. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 9. 1. 2013

sp. zn.

, ze dne 12. 12. 2012

sp. zn.

a další)]; jde o případy, kdy byly účastníku řízení odepřeny přístupy k soudu či možnost v řízení jednat [viz např. nález ze dne 21. 1. 2013

sp. zn.

(N 16/68 SbNU 223)], nebo když je rozhodnutí vydané v takovém řízení nepřezkoumatelné [viz např. usnesení ze dne 25. 8. 2004

sp. zn.

(U 43/34 SbNU 421)].

10. Stěžovatel namítá, že postupem městského soudu mu bylo upřeno právo na přezkum v odvolacím řízení (či že proti napadenému soudnímu rozhodnutí nemohl argumentovat). Ústavní soud připomíná, že právo na přezkum rozhodnutí civilních soudů ústavním pořádkem či mezinárodní úmluvou o lidských právech a základních svobodách zaručeno není, a to na rozdíl od rozhodnutí o vině a trestu (viz Dodatkového protokolu č. 7 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod), přičemž procesní postup spočívající ve změně rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem není ani v rozporu se "stanoveným postupem" ve smyslu y (viz ).

11. Namítá-li stěžovatel, že mu nebylo v soudním řízení (konkrétně ve stadiu řízení odvolacího) umožněno navrhovat důkazy či skutkově a právně argumentovat (i kvůli tomu, že městský soud vydal tzv. překvapivé rozhodnutí), Ústavní soud připomíná, že v odvolání z 30. 7. 2024 vedlejší účastnice namítla nesprávné stanovení stěžovatelova podílu na vzniku škody, k čemuž předestřela svou argumentaci. Stěžovateli bylo toto odvolání zasláno k vyjádření. Na tuto argumentaci stěžovatel zareagoval ve vyjádření z 27. 8. 2024. Stěžovateli muselo být tudíž zřejmé, že posouzení této otázky obvodním soudem bude předmětem přezkumu v odvolacím řízení a že může být městským soudem posouzena jinak. Své právo argumentovat tak stěžovatel mohl v odvolacím řízení realizovat, což také činil prostřednictvím svého písemného vyjádření i ústně na jednání dne 13. 11. 2024. Z ústavní stížnosti navíc ani neplyne, jaký konkrétní důkazní návrh by v odvolacím řízení vznesl či jaký argument by uplatnil, ale v důsledku údajně vadného postupu městského soudu mu to nebylo umožněno.

12. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že na tomto jednání také městský soud znovu provedl důkazy relevantní pro posouzení podílu stěžovatele na dopravní nehodě (tj. znaleckým posudkem a trestním spisem, respektive protokolem o lékařském vyšetření) a na jejich základě dospěl k závěru, že jeho podíl byl vyšší než podíl řidičky vozidla značky Škoda. V odůvodnění svého rozsudku se také vypořádal s námitkou, že vedlejší účastnice mu alkohol (a jeho množství) v krvi neprokázala. Namítá-li stěžovatel, že městský soud na jednání akceptoval doplnění odvolacích důvodů vedlejší účastnicí, s nímž on neměl dostatek času se seznámit, není zcela zřejmé, jak by mohl být dotčen na svých procesních právech (a to na rozdíl od vedlejší účastnice), jestliže se tímto doplněním uvedený soud nezabýval, jak stěžovatel sám v ústavní stížnosti uvádí.

13. Měl-li stěžovatel za to, že mu postupem městského soudu na zmíněném jednání byla odňata možnost jednat před soudem, mohl (a měl) podat žalobu pro zmatečnost ( ). Námitky v tomto ohledu vznesené považuje Ústavní soud za nepřípustné ( ).

14. Protože nic nenasvědčuje tomu, že by městský soud vybočil ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení podstatné, Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. března 2025

Milan Hulmák v. r.

předseda senátu