Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 653/2013

U S N E S E N Í

České spořitelny, a.s.

,

se sídlem v Praze 4, Olbrachtova 1929/62, identifikační číslo osoby 452 44 782, adresa pro doručování: Olomouc, Tř. Svobody 19, proti povinným

1)

D. K.

, a

2)

S. K.

, oběma zastoupeným Mgr. Michalem Šebánkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Matoušova 515/12, pro 2.486.789,78 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. , o dovolání povinných proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2011, č. j. - 130, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. prosince 2011, č. j. - 130, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 22. srpna 2011, č. j. - 112,

se ruší

a věc

se vrací

obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 22. 8. 2011, č. j. - 112, jímž Obvodní soud pro Prahu 6 zamítl návrh povinných na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 21. 10. 2009, č. j. - 8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2011, č. j. - 76, podle rozhodčího nálezu sepsaného rozhodcem JUDr. Tomášem Vymazalem dne 8. 7. 2008 pod sp. zn. 5057/2008, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 2.486.789,78 Kč se 14,5 % p.a. úrokem z prodlení od 27. 5. 2008 do zaplacení, pro zaplacení poplatku za rozhodčí řízení ve výši 96.164,35 Kč, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 94.785,90 Kč, a pro náklady exekuce a náklady oprávněné, které budou v průběhu řízení stanoveny). Povinní návrh na zastavení exekuce podle odůvodnili tím, že rozhodčí doložka, uzavřená ve smlouvě o úvěru ze dne 14. 8. 2007, je neplatná, neboť v ní není stanoveno konkrétní jméno rozhodce (rozhodců), který (kteří) budou rozhodovat v případě sporu mezi stranami, proto rozhodce neměl pravomoc vydat rozhodčí nález, a že tedy předmětná věc nebyla vyjmuta z pravomoci obecných soudů. Protože se jedná o smlouvu spotřebitelskou, poukázali na úpravu obsaženou v a 56 obč. zák. a ve Směrnici Rady 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách a dále na konkrétní rozhodnutí Evropského soudního dvora. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že důvod k zastavení exekuce není dán, jelikož judikatura Nejvyššího soudu týkající se této problematiky dospěla k závěru, že pokud byla mezi účastníky uzavřena rozhodčí doložka, byť neplatně, pak je pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena a obrana žalovaných by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Podmínkou toho, aby majetkový spor byl vyňat z pravomoci soudů a mohl být rozhodnut v rozhodčím řízení, je existence rozhodčí smlouvy (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. ). Uzavřel, že netvrdili-li povinní, že mezi účastníky rozhodčí doložka uzavřena nebyla, nýbrž pouze zpochybňovali její platnost, je správný závěr soudu prvního stupně, že v takovém případě není v kompetenci exekučního soudu její platnost přezkoumávat; námitkami povinných se soud mohl zabývat jen v řízení o zrušení rozhodčího nálezu.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali povinní dovolání, jehož přípustnost dovozují z , odst. 3 , a podávají je z důvodu uvedeného v s tím, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, neboť je v něm řešena otázka, „zda i neplatná rozhodčí doložka je postavena na roveň neexistující rozhodčí smlouvě z hlediska otázky existence vykonatelného rozhodčího nálezu a možnosti přezkumu existence vykonatelného způsobilého exekučního titulu i v exekučním řízení, resp. v řízení o zastavení exekuce (popř. výkonu rozhodnutí); přitom je nepochybné, že i konstantní judikatura Nejvyššího soudu přezkum existence vykonatelného titulu v rámci exekučního řízení umožňuje, resp. ho exekučním soudům ukládá, a tato věc je soudy v dosavadní praxi rozhodována rozdílně“. Dovolatelé nesouhlasí s právními závěry odvolacího soudu, že není v kompetenci exekučního soudu přezkoumávat platnost rozhodčí doložky a že jejich námitkami se soud mohl zabývat výhradně v řízení o zrušení rozhodčího nálezu, a namítají, že odvolací soud, byť odkázal na judikaturu Nejvyššího soudu, žádná jeho konkrétní rozhodnutí necitoval. Jak ovšem vyplývá z ustálené judikatury (viz mutatis mutandis např. rozhodnutí sp. zn. a sp. zn. ), exekuční soud se sice nemůže v řízení o nařízení exekuce zabývat věcnou správností exekučního titulu, je však povinen zkoumat, zda titul přestavuje některé z rozhodnutí podle , tedy mj. zkoumá, zda exekuční titul vydal orgán (subjekt) v rámci své pravomoci, a pokud by tomu tak nebylo, nelze exekuci nařídit, protože neexistuje způsobilý titul. Jde přitom o takovou vadu podkladu pro výkon (exekuci), která má za následek, že jeho nucený výkon je nepřípustný. Podle dovolatelů se tudíž odvolací soud „zúžením posouzení způsobilosti titulu pouze na existenci rozhodčí smlouvy od této závazné judikatury odklonil“; žádný právní předpis ovšem přezkum platnosti rozhodčí doložky v řízení o zastavení exekuce nezakazuje, což vyplývá i z Dále poukazují na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. , z jehož právní věty vyplývá, že „soud je povinen zastavit výkon rozhodnutí (exekuci) vždy, existuje-li taková relevantní skutečnost, vzhledem ke které by provedení výkonu bylo nepřípustné…“. Z toho je zřejmé, že již nařízenou exekuci lze zastavit, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, z důvodu, že nebyla uzavřena žádná (tedy i neplatná) rozhodčí doložka. Neplatnost rozhodčí doložky, resp. i následná neplatnost způsobu jmenování rozhodce, je právě takovouto skutečností, pro kterou je namístě exekuci zastavit. Tentýž závěr vyplývá i z R 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jehož právní věta zní: „Není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal“. Podle povinných proto bylo povinností soudů obou stupňů v řízení o zastavení exekuce posoudit existenci rozhodčího nálezu i s ohledem na jimi namítanou neplatnost rozhodčí doložky; neobstojí proto jejich názor, že lze přezkoumávat pouze exekuční tituly, které byly vydány, ačkoliv rozhodčí smlouva neexistovala. Navrhli, aby dovolací soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II Přechodných ustanovení, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ) a po zjištění, že bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými, účastníky řízení, řádně zastoupenými advokátem, dospěl k závěru, že dovolání povinných je podle , odst. 2 ve spojení s (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. , avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. 3. 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné) přípustné, neboť má po právní stránce zásadní význam ve smyslu pro řešení otázek, zda exekučnímu soudu přísluší zkoumat platnost rozhodčí doložky, a zda v případě, že rozhodčí smlouva (doložka) mezi účastníky uzavřena byla, byť podle obč. zák. neplatně z důvodu, že rozhodčí nález vydal rozhodce, jehož výběr se neuskutečnil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena, přičemž obrana povinných může spočívat jen v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu. Po přezkoumání napadeného usnesení odvolacího soudu dospěl dovolací soud k závěru, že dovolání je důvodné.

Právní posouzení věci ve smyslu je nesprávné, jestliže odvolací soud věc posoudil podle právní normy (práva hmotného i procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval (z podřazení skutkového stavu hypotéze normy vyvodil nesprávné závěry o právech a povinnostech účastníků).

Podle odst. l písm. h) výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Podle exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Zamítavé rozhodnutí odvolacího soudu je (s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. ,

uveřejněné pod číslem 83/2011

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) založeno na závěru, že byla-li mezi účastníky uzavřena rozhodčí doložka, byť neplatně, je pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena, přičemž obrana povinných

může spočívat jen v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu z důvodu neplatnosti rozhodčí doložky; na základě tohoto závěru pak uzavřel, že důvod k zastavení exekuce není dán. S tímto závěrem se dovolací soud neztotožňuje, jelikož tento právní názor dovolacího soudu, z něhož odvolací soud při svém rozhodnutí vycházel, byl překonán závěry uvedenými v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 10. července 2013, sp. zn.

.

V tomto rozhodnutí Nejvyšší soud především vycházel z ustálené soudní praxe, podle níž soud při nařízení exekuce zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je exekuce navrhována v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného a zda vymáhané právo není prekludováno, že exekuční soud není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučního titulu, jelikož obsahem rozhodnutí (jiného titulu), jehož exekuce se navrhuje, je vázán a je povinen z něj vycházet [viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 25. října 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 62/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 16. prosince 2004, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 58/2005 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení ze dne 21. července 2008, sp. zn. , a ze dne 5. srpna 2008, sp. zn. (všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz)].

Dále v citovaném rozhodnutí poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu, která současně přijala a odůvodnila závěr, jejž zastává i odborná literatura (srov. JUDr. Vladimír Kurka, JUDr. Ljubomír Drápal, Výkon rozhodnutí v soudním řízení, Linde Praha a.s., Praha - Právnické a ekonomické nakladatelství a knihkupectví Bohumily Hořínkové a Jana Tuláčka, Praha 2004, str. 350, 351),

že nařízený výkon rozhodnutí (exekuci) zastaví soud i bez návrhu ( ) vždy, existuje-li taková relevantní okolnost, pro niž je provedení výkonu nepřípustné. Ani případná právní moc usnesení o nařízení výkonu nezhojí vady, bránící provedení výkonu rozhodnutí a existující již v době jeho vydání. Nařízenou exekuci tedy lze zastavit také tehdy, zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal (např. nebyla-li uzavřena rozhodčí smlouva)

. Dále uvedl, že Nejvyšší soud již také judikoval, že je-li exekučním titulem rozhodčí nález, lze vedle zvláštních důvodů zastavení exekuce ( , ve znění účinném do 31. 3. 2012) zastavit exekuci i z důvodů uvedených v Rovněž již také konstatoval, že není-li uzavřena rozhodčí smlouva, není vydaný rozhodčí nález způsobilým exekučním titulem bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl. Přitom též uzavřel, že aplikace (ve znění účinném do 31. 3. 2012) v řízení o zastavení již nařízené exekuce není na místě (srov. odůvodnění usnesení ze dne 31. srpna 2010, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 83/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení ze dne 30. října 2008, sp. zn. , usnesení ze dne 22. září 2005, sp. zn. , usnesení ze dne 27. července 2011, sp. zn. , v nichž Nejvyšší soud dále vyslovil právní názor, že

„jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně. V takovém případě by pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu založena byla; obrana žalovaného by spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu“.

).

Dále Nejvyšší soud v citovaném usnesení vycházel ze závěrů přijatých v rozhodnutích uveřejněných pod čísly 45/2010 a 121/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a taktéž v rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. srpna 2011, sp. zn. , podle nichž „neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 obč. zák. pro obcházení zákona“, a dále z nálezu Ústavního soudu ze dne 27. září 2012, sp. zn. , publikovaného v systému ASPI s touto právní větou:

„, o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení. Nevypořádá-li se soud s námitkami účastníka o nedostatku pravomoci rozhodce, postupuje v rozporu s d. Přitom platí, že není-li spor rozhodován rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek takového rozhodování“

. Odkázal

rovněž na

předchozí nález Ústavního soudu ze dne 3. dubna 2012, sp. zn. , jenž byl (kromě totožné první právní věty) uveřejněn v systému ASPI s právní větou:

„Právo na zákonného soudce zaručené d lze přiměřeně vztáhnout i na řízení rozhodčí. Ústavní soud zdůrazňuje požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce proto, že rozhodčí řízení představuje jakýsi „odklon“ od klasického soudního řízení, proti jehož výsledku existují pouze velmi omezené možnosti soudního přezkumu. Není-li tedy rozhodováno rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, nemůže být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování“

.

V usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 10. července 2013, sp. zn. , Nejvyšší soud uzavřel, že „na základě závěrů uvedených v citovaných nálezech Ústavního soudu (zejména sp. zn. a sp. zn. ), jimiž usměrnil judikaturu obecných soudů ve vztahu k dané problematice, lze přijmout závěr, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. rozhodce byl určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a nemůže-li být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování, pak tento

rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc.

Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně)

nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle zastavit

, když zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení [přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu - srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. července 2011, sp. zn. závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal]“.

Nejvyšší soud se proto citovaným usnesením odklonil od právního názoru [uvedeného v rozhodnutí ze dne 30. října 2008, sp. zn.

,

v usnesení ze dne 31. srpna 2010,

sp. zn. , uveřejněném pod číslem 83/2011

Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (a řadě dalších), a to, že „jiná situace by nastala v případě, že by rozhodčí smlouva uzavřena byla, byť neplatně, a že

v takovém případě by obrana žalovaného spočívala v podání žaloby na zrušení rozhodčího nálezu“

],

pro případ, kdy v řízení bylo zjištěno, že rozhodčí smlouva neobsahovala přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a jen odkazovala na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a kdy tudíž rozhodčí nález vydal rozhodce, jenž k tomu neměl podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc, jelikož jde právě o takovou relevantní okolnost, pro niž je provedení exekuce nepřípustné.

K problematice změny judikatury a jejího vlivu na již zahájená řízení je jen pro úplnost třeba odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. srpna 2011, sp. zn. , v němž uvedl: Skutečnost, že Nejvyšší soud může změnit dosavadní judikaturu a učinit tak s účinností pro již probíhající řízení vyplývá přímo ze zákona. Podle , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), platí: „Dospěl-li senát Nejvyššího soudu při svém rozhodování k právnímu názoru, který je odlišný od právního názoru již vyjádřeného v rozhodnutí Nejvyššího soudu, postoupí věc k rozhodnutí velkému senátu. Při postoupení věci svůj odlišný názor zdůvodní“. Toto ustanovení nelze vyložit jinak než tak, že je-li zachován předepsaný postup, je možno změnit judikaturu i s účinky pro projednávanou věc, která již byla pravomocně rozhodnuta podle překonávané judikatury. Podobně věc ostatně řeší i , o Ústavním soudu. Je tak zjevné, že zákon se změnou judikatury s účinky pro probíhající řízení počítá.

V posuzované věci povinní navrhli zastavení exekuce podle z důvodu, že rozhodčí doložka, uzavřená ve smlouvě o úvěru ze dne 14. 8. 2007, je neplatná, neboť „v ní není stanoveno konkrétní jméno rozhodce (rozhodců), který (kteří) budou rozhodovat v případě sporu mezi stranami“, z čehož dovozují, že rozhodce JUDr. Tomáš Vymazal neměl pravomoc vydat rozhodčí nález (ze dne 8. 7. 2008, sp. zn. 5057/2008) a že tedy majetkový spor mezi účastníky nebyl vyňat z pravomoci obecných soudů.

S ohledem na shora uvedené závěry Ústavního soudu a Nejvyššího soudu je zřejmé, že dovolání povinných je důvodné a že rozhodnutí odvolacího soudu není z hlediska dovolacího důvodu podle správné. Nejvyšší soud je proto podle , část věty za středníkem zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i jeho rozhodnutí a věc mu vrátil k dalšímu řízení (, věta druhá ), v němž se bude zabývat tvrzeními povinných uvedenými v návrhu na zastavení exekuce; bude tedy na něm, aby posoudil, zda uzavřená rozhodčí doložka ve smlouvě o úvěru je (ne)platná, zda rozhodce měl pravomoc majetkový spor mezi účastníky rozhodnout a zda je dán důvod k zastavení exekuce podle či nikoliv.

Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. září 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu