Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

32 Cdo 2123/2011

32 Cdo 2123/2011

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci žalobkyně TZT Cargo s. r. o.,se sídlem v Doksanech 15, PSČ 411 82, identifikační číslo osoby 27314367, zastoupené Mgr. Petrem Galiou, advokátem, se sídlem v Litoměřicích, Sovova 709/5, proti žalované INTERSPEDICO s. r. o., se sídlem v Praze, Starém městě, Ovocný trh 572/11, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 26378639, o zaplacení částky 1.130,50 EUR s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn.16 C 301/2009, o dovolání žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. února 2011, č. j. -37, takto:

se zrušují

a věc

se

vrací

Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení ze dne 15. října 2010, č. j. -23, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 zastavil podle ustanovení (dále též jen „ “) řízení v předmětné věci, neboť k námitce žalované uplatněné při jejím prvním úkonu ve věci zjistil, že mezi účastníky byla uzavřena rozhodčí smlouva, podle níž má být věc projednána v řízení před rozhodcem.

Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že provedla-li žalobkyně pro žalovanou přepravu zboží na základě objednávky, v níž bylo mimo jiné uvedeno, že případné spory mezi stranami budou rozhodovány v rozhodčím řízení podle právního řádu ČR a jednacího řádu pro rozhodčí řízení Č. A. R., a to jediným rozhodcem, který bude jmenován ze seznamu rozhodců vedených při Č. A. R. správcem tohoto seznamu, došlo k uzavření smlouvy o přepravě, a to včetně smluvních podmínek, mezi kterými byla sjednána též rozhodčí doložka. Tuto rozhodčí doložku shodně se soudem prvního stupně - s poukazem na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. posoudil jako platnou. Uvedl, že ve vyhledávači ARES lze při zadání subjektu označeného jako Č. A. R. vyhledat obchodní společnost Č. A. R. – asociace rozhodců s. r. o., a vyjádřil mínění, že závěry usnesení Vrchního soudu v Praze uveřejněného pod číslem 45/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále též jen „R 45/2010“) na věc nedopadají, neboť toto rozhodnutí řešilo problematiku ochrany spotřebitele a situaci, kdy výběr rozhodce ze seznamu rozhodců vedeného právnickou osobou byl umožněn žalující straně. Uvedenému rozhodnutí vytkl, že se nevypořádalo s předchozí judikaturou Nejvyššího soudu, a přiklonil se k odlišným stanoviskům dvou soudců Nejvyššího soudu, podle nichž nelze spatřovat obcházení zákona o rozhodčím řízení v tom, že obchodní společnost, plnící pro rozhodce ad hoc funkci jakéhosi servisního subjektu, vede seznam rozhodců, který je veřejně přístupný a z něhož mohou účastníci v rámci uzavíraných rozhodčích doložek buď přímo určovat rozhodce ad hoc nebo se dohodnout na proceduře, podle které bude rozhodce určen účastníkem či jiným sjednaným způsobem, např. jiným subjektem.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, odkazujíc co do jeho přípustnosti na ustanovení a co do důvodů na ustanovení

Dovolatelka především zpochybnila závěr odvolacího soudu o tom, že došlo k uzavření rozhodčí doložky. Argumentovala, že na základě faxové objednávky žalované byla uzavřena ústní smlouva o přepravě, jejíž součástí rozhodčí doložka být nemohla. Dále namítla, že rozhodčí doložka v tom znění, jak byla uvedena na objednávce, by beztak nebyla sjednána platně. Poukázala na skutečnost, že „soukromá“ společnost Č. A. R. není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, z čehož na základě argumentace převzaté z R 45/2010 dovodila, že takovouto rozhodčí doložkou je obcházen zákon v ustanovení § 13 zákona o rozhodčím řízení.

Dovolatelka navrhla, aby napadené rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně byla zrušena a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

Po zjištění, že dovolání bylo podáno ve lhůtě stanovené v oprávněnou osobou (účastníkem řízení), zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno ( , 4 ), Nejvyšší soud dovodil, že dovolání v této věci - oproti chybnému poučení odvolacího soudu – přípustné je podle ustanovení (srov. závěry usnesení Nejvyššího soudu uveřejněného pod číslem 37/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání je též důvodné.

Podle ustanovení , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, rozhodčí smlouva má zpravidla určit počet i osoby rozhodců anebo stanovit způsob, jak počet i osoby rozhodců mají být určeny (odstavec 1, věta první). Nemá-li rozhodčí smlouva ustanovení podle odstavce 1, jmenuje každá ze stran jednoho rozhodce a tito rozhodci volí předsedajícího rozhodce (odstavec 2).

Podle ustanovení stálé rozhodčí soudy mohou být zřízeny pouze na základě zákona (odstavec 1) a mohou vydávat své statuty a řády, které musí být uveřejněny v Obchodním věstníku; tyto statuty a řády mohou určit způsob jmenování rozhodců, jejich počet, a mohou výběr rozhodců vázat na seznam vedený u stálého rozhodčího soudu. Statuty a řády mohou též určit způsob řízení a rozhodování i jiné otázky související s činností stálého rozhodčího soudu a rozhodců včetně pravidel o nákladech řízení a odměňování rozhodců (odstavec 2).

Rozhodovací praxe soudů v otázce, zda si mohou strany platně dohodnout, že spory vzniklé z jejich smlouvy budou rozhodovány rozhodcem vybraným (ať již žalující stranou či třetí osobou) ze seznamu rozhodců vedeného subjektem, jenž není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, a že rozhodčí řízení bude probíhat podle pravidel vydaných tímto subjektem, byla nejednotná. Sjednocena byla až usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. května 2001, sp. zn. , in www.nsoud.cz, jímž byl přijat a odůvodněn závěr, že neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce ad hoc, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na ,,rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle ustanovení pro rozpor se zákonem.

Právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí odvolacího soudu, vychází z opačného právního názoru než je ten, jenž byl shledán správným Nejvyšším soudem, závěr odvolacího soudu o platnosti posuzované rozhodčí doložky tudíž nemůže obstát a dovolací důvod stanovený v je naplněn. Za tohoto stavu by bylo nadbytečné a tudíž procesně nehospodárné podrobit dovolacímu přezkumu též závěr o tom, že rozhodčí doložka byla sjednána.

Dlužno dodat, že usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2007, sp. zn. , na něž soudy nižších stupňů odkazují, není založeno na řešení shora označené problematiky.

Protože napadené rozhodnutí odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné, Nejvyšší soud je, aniž nařizoval jednání ( věta první ), podle ustanovení části věty za středníkem zrušil, včetně závislého výroku o nákladech řízení [ ]. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, Nejvyšší soud podle ustanovení věty druhé zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Právní názor dovolacího soudu je pro soudy nižších stupňů závazný ( část první věty za středníkem ve spojení s ).

O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci ( věta druhá ).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 10. srpna 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu