Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 224/2008

U S N E S E N Í

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud odmítl podle , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů (dále jen „ “), odvolání povinné proti usnesení Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 1. 3. 2007, č. j. -10, kterým soud nařídil exekuci podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu Krajského soudu v Praze ze dne 6. 10. 2006, č. j. -15, k uspokojení pohledávky oprávněného ve výši 300 000,- Kč s příslušenstvím a provedením exekuce pověřil JUDr. J. Š., soudního exekutora. Odvolací soud uzavřel, že exekuční titul je formálně i materiálně vykonatelný; argumentace, že žalovaný J. M. byl pověřen podat proti němu opravný prostředek i jménem povinné V. Š. (a neučinil tak) je zde nerozhodná. Bez významu jsou i námitky zaplacení vymáhané pohledávky, uplatněné ve fázi nařízení exekuce (lze se jimi zabývat při rozhodování o zastavení exekuce), námitky směřující do věcné správnosti exekučního titulu nebo námitky rozporu s dobrými mravy.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadla povinná dovoláním a prostřednictvím důvodu uvedeného v , , ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen „ “), namítá, že v době vydání exekučního titulu dluh již dávno neexistoval, neboť zanikl splněním dne 24. 4. 2004 ze strany druhého solidárního dlužníka J. M. a oprávněný se jeho zaplacení mohl domáhat jen na základě toho, že i po obdržení platby si ponechal směnku. J. M. při podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu byl přesvědčen, že námitky podává nejen za sebe, ale i za povinnou. Má za to, že nařízením exekuce zaniklé pohledávky byl porušen , neboť návrh na nařízení exekuce lze podat jen, nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá exekuční titul, přičemž ten v projednávané věci ukládal zaplatit, co již dávno bylo uhrazeno. Proto se měl odvolací soud zabývat i „aktivní legitimací oprávněného k podání návrhu“, závislou dle dovolatelky nejen na existenci vykonatelného titulu, ale především na existenci samotné pohledávky. Soud měl zjišťovat, zda z důvodu splnění uložené povinnosti vykonatelnost titulu nezanikla, případně nikdy nevznikla nebo vzniknout neměla. Namítá také, že právní úkony, které jsou v rozporu s hmotným právem a dobrými mravy, nemohou požívat právní ochrany; právo nelze aplikovat v rozporu s jeho účelem. Navrhla, aby dovolací soud poté, co vykonatelnost napadeného rozhodnutí odloží, je zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně požaduje po oprávněném náhradu nákladů dovolacího řízení.

Oprávněný ve svém vyjádření k dovolání popřel, že by jakákoli platba na předmětný směnečný dluh byla uhrazena. V tvrzení povinné spatřuje pouze snahu o nahrazení nepodaného opravného prostředku proti směnečnému platebnímu rozkazu. Navrhl odmítnutí návrhu povinné na odklad vykonatelnosti.

Dovolání není přípustné.

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští. Jde-li o usnesení odvolacího soudu, upravují přípustnost dovolání ustanovení až

Usnesení, kterým odvolací soud odmítl podle , věty druhé, odvolání proti usnesení, jímž soud prvního stupně nařídil exekuci, neboť neobsahovalo skutečnosti rozhodné pro nařízení exekuce, je rozhodnutím ve věci samé; z hlediska materiálního jde o potvrzení usnesení, jímž soud prvního stupně rozhodl o návrhu na nařízení exekuce. Ve smyslu ustanovení , jež podle platí obdobně, a podle něhož je přípustnost dovolání nutno v předmětné věci posuzovat vedle ustanovení a , je dovolání proti potvrzujícímu usnesení odvolacího soudu, jemuž nepředcházelo kasační rozhodnutí, přípustné jen, dospěje-li dovolací soud k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; ten je dán zejména tehdy, řeší-li rozhodnutí odvolacího soudu právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li ji v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; dovolání lze tudíž odůvodnit jen ustanovením (nesprávným právním posouzením věci). Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatelka zpochybnila – je dovolací soud uvedeným důvodem včetně jeho obsahového vymezení vázán ( , věta první, ).

Povinná argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze.

Tvrdí-li dovolatelka, že vymáhaná pohledávka zanikla splněním druhého solidárního dlužníka ještě před vydáním směnečného platebního rozkazu, namítá tím v podstatě věcnou nesprávnost exekučního titulu (o níž je přesvědčena, že zapříčiňuje jeho nevykonatelnost), dále nedostatek aktivní legitimace oprávněného k podání návrhu na nařízení exekuce,  protiprávnost nařízení exekuce a rovněž rozpor s dobrými mravy.

Jak Nejvyšší soud zdůraznil již v mnoha svých rozhodnutích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2002, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 62/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 1999, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2000, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 12. 2004, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 58/2005), je výrazem ustálené soudní praxe, že exekuční soud není oprávněn věcnou správnost rozhodnutí (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení přezkoumávat, obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet. Jinými slovy námitka, jejímž obsahem je kritika správnosti podkladového titulu, je při nařízení exekuce bez významu. Při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce soud pouze zkoumá, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni a zda právo není prekludováno. Při rozhodování o návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí se soud nezabývá tím, zda a kdy povinnost uložená povinné rozhodnutím (jiným titulem) byla splněna, v tomto směru vychází z tvrzení oprávněného. Případné splnění dluhu nemá vliv ani na posouzení otázky aktivní legitimace oprávněného.

Nedůvodná je i námitka, že druhý solidární dlužník J. M. měl podat proti exekučnímu titulu v nalézacím řízení opravný prostředek i jejím jménem, ale neučinil tak z důvodu neznalosti procesních předpisů, neboť pro zpochybnění vykonatelnosti exekučního titulu je podstatné, zda byl povinnou opravný prostředek skutečně podán (v nalézacím řízení také Krajský soud v Praze jako soud odvolací, který v odůvodnění svého rozsudku ze dne 11. 7. 2008, č. j. -89, konstatoval, že směnečný platební rozkaz vůči povinné je již v právní moci, protože tato v zákonné lhůtě námitky nepodala, a z obsahu písemného podání druhého spoludlužníka, které soud projednával, je zřejmé, že bylo učiněno výhradně jím).

Otázkou rozporu nařízení exekuce (výkonu rozhodnutí) s dobrými mravy se Nejvyšší soud rovněž zabýval v řadě svých rozhodnutí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2002, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura 4/2003 pod č. 67) a učinil závěr, že rozpor s dobrými mravy, jenž je institutem hmotněprávním ( , , v platném znění), nelze úspěšně namítat ve vztahu k usnesení o nařízení exekuce, jež je institutem procesněprávním, a bylo vydáno v důsledku využití možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem ( ) pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem nebyla splněna dobrovolně, přičemž se exekuční soud, jak bylo uvedeno výše, již nemůže zabývat věcnou správností exekučního titulu.

K návrhu na odklad vykonatelnosti dovolací soud poznamenává, že užití institutu odkladu vykonatelnosti je v řízení o dovolání proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o návrhu na nařízení exekuce ( , ) z povahy věci vyloučeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 6. 2006, sp. zn. ).

Napadené rozhodnutí je tudíž v souladu se standardní judikaturou; podmínky pro vyslovení přípustnosti dovolání ve smyslu splněny nejsou, a proto Nejvyšší soud dovolání, aniž nařídil jednání ( , věta první, ), odmítl ( , věta první, ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (hlava VI. ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. dubna 2009

JUDr. Miroslava  Jirmanová, v. r.

předsedkyně senátu