Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 3507/2012

U S N E S E N Í

PROFI CREDIT Czech, a.s.

,

se sídlem v Praze 1, Jindřišská 24/941, identifikační číslo osoby 618 60 069, proti povinné

M. M.

,

zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí č. 18, pro 51.675,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky v Jihlavě, ze dne 30. září 2011, č. j. - 53, takto:

Dovolání

se o d m í t á

.

Stručné odůvodnění :

Krajský soud shora označeným usnesením potvrdil usnesení ze dne 14. 2. 2011, č. j. - 43, jímž Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou zamítl návrh povinné na zastavení exekuce (nařízené usnesením téhož soudu ze dne 26. 8. 2010, č. j. - 15, podle vykonatelného rozhodčího nálezu Mgr. M. L. ze dne 10. 3. 2010, sp. zn. La 10869/09-19, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 51.675,- Kč se specifikovaným úrokem z prodlení, pro náklady předcházejícího řízení a pro náklady exekuce, jejímž provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Martin Tunkl, Exekutorský úřad Plzeň-město). Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že žádný z důvodů pro zastavení exekuce není dán, a k námitkám povinné, že okresní soud vycházel pouze z podání oprávněné, jejímž cílem je ji jako dlužníka co nejvíc poškodit, a že vymáhaná pohledávka je v rozporu se zákonem, případně se smlouvou (smluvní pokuta nebyla řádně vyčíslena, dohoda o uznání dluhu byla uzavřena pod nátlakem), konstatoval, že tyto námitky měla povinná uplatnit v nalézacím řízení, neboť jimi napadá věcnou správnost exekučního titulu; jeho obsahem je však exekuční soud vázán a je povinen z něj vycházet. Dále odvolací soud uvedl, že vedení inslovenčního řízení proti povinné brání toliko provádění exekuce a že není důvodem k jejímu zastavení.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podala povinná dovolání (doplněné prostřednictvím ustanoveného zástupce), jehož přípustnost dovozuje z , a důvodnost z , odst. 3 Namítá, že vymáhaný „nárok“ nemá oporu v zákoně, resp. v úvěrové smlouvě, a že jej považuje za nemorální až likvidační. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že ve smyslu nepředložila „žádná tvrzení“, a soudům obou stupňů vytýká, že „nesprávně právně vyhodnotily tu skutečnost, že povinná řádně a zcela oprávněně v tomto řízení uplatnila svůj zákonný nárok, resp. svoji obranu proti neoprávněně vedené exekuci proti její osobě, která se navíc jeví i v rozporu s dobrými mravy“. Dále uvedla, že se „zcela oprávněně cítí jako poškozená, když oprávněný proti ní z pozice síly zmanipulovaně a účelově zneužil svého postavení a domáhá se neprávem zaplacení neoprávněných nároků“. Má za to, že „soudy měly povinnost zkoumat, zda tento stav není výsledkem libovůle či dokonce zneužití práva vůči slabšímu, což se nestalo“, a že „její postavení nebylo právně chráněno a bylo nezákonně zneužito“. Dovozuje, že „posouzení existence tohoto nároku je odvislé od vyřešení této otázky“. Navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná v písemném vyjádření k dovolání uvedla, že námitky povinné nepředstavují žádný z důvodů pro (částečné) zastavení exekuce, a navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto, případně zamítnuto.

Dovolací soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz čl. II., bod 12., části první a čl. II., bod 7., části první ); po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání podle (jež bylo sice dnem 31. 12. 2012 zrušeno nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. , avšak podle nálezu téhož soudu ze dne 6. března 2012, sp. zn. , zůstává pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 i nadále použitelné), ve spojení s , odst. 2 a , není přípustné.

Dovolatelka žádné argumenty ve prospěch názoru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam, dovolacímu soudu nepřednesla, a ani hodnocením námitek obsažených v dovolání k závěru o splnění této podmínky dospět nelze. Nejvyšší soud již v mnoha rozhodnutích vysvětlil, že soud v exekučním řízení není oprávněn přezkoumávat věcnou správnost exekučních titulů (včetně postupu orgánu) vydaných v nalézacím řízení. Obsahem těchto rozhodnutí je vázán a je povinen z nich vycházet (srov. např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. dubna 1999, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 4/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Námitky, jimiž povinná zpochybňuje věcnou správnost exekučního titulu, jsou v exekučním řízení zcela bez právního významu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2009, sp. zn. ).

Pokud jde o námitky povinné ohledně rozporu exekuce s dobrými mravy, Nejvyšší soud již v řadě rozhodnutí zaujal a odůvodnil závěr, že podání návrhu na nařízení exekuce není výkonem práva ve smyslu § 3 odst. 1 obč. zák., nýbrž využitím možnosti poskytnuté oprávněnému procesním předpisem pro případ, že povinnost uložená exekučním titulem vydaným v nalézacím řízení nebyla splněna dobrovolně (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. března 2003, sp. zn. , nebo usnesení téhož soudu ze dne 5. března 2009, sp. zn. ).

Pro úplnost dovolací soud podotýká, že okolnosti podřaditelné pod dovolací důvod podle (jestliže tvrzené vady procesu získání skutkových zjištění nezahrnují podmínku existence právní otázky zásadního významu), a podle 241a odst. 3 přípustnost dovolání podle nezakládají (srov. a dále právní názor vyjádřený v usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp. zn. , publikovaném v časopise Soudní judikatura číslo 7, ročníku 2004, pod číslem 132, a v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp. zn. , uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 9, ročníku 2006, pod číslem 130).

Namístě je jen dodat, že v rozsudku ze dne 31. května 2011, sp. zn. , Nejvyšší soud zaujal a odůvodnil závěr, podle nějž „rozhodčí smlouvu ( , ve znění pozdějších předpisů) lze uzavřít i ohledně sporu o zaplacení směnky“ (právě o takový případ se v souzené věci totožného věřitele v řízení před rozhodcem jednalo).

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s a není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání povinné podle věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení bude rozhodnuto podle ustanovení hlavy VI.

Proti tomuto usnesení

není

přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. ledna 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu