Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3307/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v exekuční věci oprávněného statutárního města Ostrava, Městský obvod Ostrava-Jih, se sídlem v Ostravě - Hrabůvce, Horní 3/791, zastoupeného Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Štefánikova 840/9, proti povinnému Ing. A. B., M. L., za účasti manželky povinného J. B., tamtéž, zastoupené povinným, pro částku 1.200.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. března 2014, č. j. -288, takto:

K odvolání oprávněného Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 28. 3. 2014, č. j. -288, potvrdil v odvoláním napadené části usnesení Okresního soudu v Opavě (soud prvního stupně) ze dne 13. 6. 2013, č. j. -171, jímž soud prvního stupně zastavil exekuci ohledně částky 964.172,60 Kč a rozhodl o nákladech řízení účastníků a soudního exekutora „spojených s částečným zastavením exekuce“; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně s odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uzavřel, že uplyne-li od právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky z prodlení byly přiznány, doba tří let, promlčí se právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí, jako celek ( , , ve znění pozdějších předpisů - dále jen „obč. zák.“). Zároveň dovodil, že závěry tohoto rozhodnutí lze na danou věc aplikovat, neboť podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, Nejvyšší soud může změnit dosavadní judikaturu a učinit tak s účinností pro již probíhající řízení (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ). Námitku promlčení vznesenou povinným nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy podle obč. zák., neboť s ohledem na okolnosti dané věci (závazkový vztah mezi účastníky vznikl v roce 1993, exekuční titul nabyl právní moci 31. 5. 2002) mohl oprávněný při pečlivějším přístupu promlčení práva předejít.

Dovolání oprávněného proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud podle ustanovení věty první , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2. , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „“), odmítl, neboť závěr odvolacího soudu o promlčení úroků z prodlení přiznaných rozhodnutím soudu, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí, jako celku v tříleté promlčecí době, je v souladu s ustálenou judikaturou, od níž není důvod se odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 70/2013 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2013, sp. zn. ), stejně jako závěr o možnosti aplikovat nový právní názor zaujatý v důsledku relevantní změny judikatury ve všech již probíhajících řízeních (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2013, sp. zn. ) i závěr o tom, že povinným vznesená námitka promlčení není v rozporu s dobrými mravy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 60/2012 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2013, sp. zn. , nebo odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 7/2014 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. , o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 9. února 2015

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu