Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 1923/2013

20 Cdo 1923/2013

U S N E S E N Í

L. G.

A. G.

, zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, pro 346.294,90 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. září 2012, č. j. - 106, takto:

Dovolání

se odmítá

.

Odůvodnění:

Okresní soud v Bruntále usnesením ze dne 11. 10. 2011, č. j. - 82, exekuci nařízenou usnesením téhož soudu ze dne 30. 5. 2008, č. j. - 15, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 6. 2008, č. j. - 18, podle , odst. 4 částečně zastavil co do částky 318.072,01 Kč (výrok I.), návrh povinného na částečné zastavení exekuce ze dne 20. 9. 2008 co do částky 139,49 Kč zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení o částečném zastavení exekuce (výrok III.). Rozhodl tak poté, co jeho předchozí usnesení ze dne 3. 12. 2008, č. j. - 35, a potvrzující usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2009, č. j. - 51, byla zrušena usnesením Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, č. j. - 69, se závazným právním názorem, že z obč. zák. vyplývá, že v tříleté promlčecí době se nepromlčuje právo na úroky z prodlení a opětující se plnění, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu za dobu minulou, zatímco právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu nebo po jejich písemném uznání, se promlčují po třech letech, a že z hlediska promlčení je tedy třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení (mající povahu opětujících se dávek) splatné do právní moci rozhodnutí soudu, jímž byly úroky přiznány, a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci tohoto rozhodnutí. Dále dovolací soud v tomto rozhodnutí uvedl, že podal-li oprávněný návrh na nařízení exekuce dne 9. 4. 2008 a vznesl-li povinný námitku promlčení exekučním titulem přisouzeného 17 % úroku z prodlení z částek uvedených v usnesení o nařízení exekuce, splatných po právní moci rozhodnutí soudu, tj. po 3. 8. 1998 - za dobu od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), běžela tříletá promlčecí doba podle obč. zák. nejpozději od 6. 1. 2005 do 6. 1. 2008 a právo na plnění (zaplacení) úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu se tak promlčelo. Okresní soud na věc aplikoval obč. zák., vyložil, že vzhledem k tomu, že povinný zaplatil jistinu dne 6. 1. 2005, mohl být v prodlení pouze do tohoto dne, a proto oprávněnému by náležel úrok z prodlení pouze splatný do 6. 1. 2005, neboť tento den nejpozději začala běžet promlčecí doba, která skončila 6. 1. 2008; vzhledem k tomu, že návrh na nařízení exekuce byl podán později, je právo na plnění úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu promlčeno.

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud usnesení soudu prvního stupně v odvoláním napadených výrocích I. a III. potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení ve vztahu mezi účastníky a o náhradě nákladů soudního exekutora. Uvedl, že jelikož oprávněný (v odůvodnění omylem uvedeno povinný) v odvolacím řízení žádným konkrétním tvrzením nezpochybnil závěry okresního soudu obsažené v odůvodnění jeho rozhodnutí, jež mají oporu v obsahu spisu, pak mu v dané procesní situaci nepřísluší odchýlit se od skutkových a právních závěrů, které tento soud - vázán závazným právním názorem Nejvyššího soudu - učinil. Uzavřel, že závěr soudu prvního stupně, že vymáhané úroky z prodlení jsou promlčeny, je správný a v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího soudu, vysloveným v jeho usnesení ze dne 28. 7. 2011.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu (a to výslovně i proti výroku o nákladech řízení) podal oprávněný obsáhlé dovolání, jehož přípustnost dovozuje z [poučení odvolacího soudu o přípustnosti dovolání dle považuje za chybné], a podává je z důvodu podle Za zásadní po právní stránce považuje otázku, zda se promlčení pravomocně přiznaných úroků z prodlení řídí obč. zák. či obč. zák., která je rozhodována rozdílně i Nejvyšším soudem. Senát 20 Cdo totiž ve svých rozhodnutích zastává právní názor, že na úroky z prodlení dopadá obč. zák. (zřejmě myšleno odstavec třetí) a že se tak promlčují uplynutím 3 let počítaných každým dnem tak, jak úroky z prodlení postupně narůstají. Naproti tomu senát 21 Cdo má opačný právní názor, spočívající v tom, že povinnost hradit úroky z prodlení nevzniká samostatně za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se zaplacením dluhu, takže právo se promlčuje jako celek, a to uplynutím desetileté promlčecí doby podle obč. zák. Proto dovolatel žádá, aby tato věc byla předložena k zaujetí závazného stanoviska Občanskoprávnímu kolegiu Nejvyššího soudu, přičemž sám má za to, že v dané věci měl být aplikován obč. zák. Za chybný považuje i názor Nejvyššího soudu, jímž byly zavázány soudy obou stupňů, že promlčecí doba běží za každý den prodlení samostatně a že v dané věci běžela nejpozději od 6. 1. 2005 do 6. 1. 2008. Namítá, že povinnost platit úroky z prodlení nevzniká samostatně za každý den trvání prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, a v tomto ohledu odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. , z nějž dle jeho názoru jednoznačně vyplývá, že úroky z prodlení pravomocně přiznané soudním rozhodnutím se nestávají splatnými někdy v budoucnu, ale jednorázově, tj. v den nabytí právní moci rozhodnutí. Soudy obou stupňů tak rozhodly zcela chybně a v rozporu s tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu, neboť vychází z toho, že úroky z prodlení se stávají splatnými až v budoucnu tak, jak postupně z důvodu trvajícího prodlení dlužníka každým dnem dospívají, a že od každého dne běží samostatná tříletá promlčecí doba. Dovolatel je naopak přesvědčen o tom, že obč. zák. dopadá na opětující se dávky, jejichž splatnost nastane až v budoucnu, tj. typicky např. výživné, nájemné, plnění určené ve splátkách, úroky z půjček, úroky z vkladů apod., nikoliv však na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastává jednorázově, a pouze jejich faktická výše je závislá na dlužníkovi a na tom, po jak dlouhou dobu bude v prodlení se zaplacením dlužné částky. Navrhl, aby dovolací soud „rozsudek“ odvolacího soudu i usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení „s právním názorem, že návrh povinného na částečné zastavení exekuce co do částky 318.072,01 Kč je nedůvodný, neboť k promlčení nároku na zaplacení úroků z prodlení za dobu od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 nedošlo, protože se na běh promlčecí doby vztahuje 10 letá lhůta ve smyslu ustanovení obč. zák.“.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 (viz článek II, bod 12. části první a článek II, bod 7. části první ) a po přezkoumání věci dospěl k závěru, že dovolání proti výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé není podle , odst. 2 ve spojení s přípustné. Podle nelze přípustnost dovolání v dané věci posuzovat proto, že v souzené věci nebylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším usnesení proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil (z toho vyplývá, že poučení obsažené v usnesení odvolacího soudu je v souladu se zákonem).

Dovolatelem vymezená právní otázka, jež by měla činit rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadně významným ve smyslu , tj. zda se promlčení pravomocně přiznaných úroků z prodlení řídí obč. zák. či obč. zák., není způsobilá přípustnost dovolání v dané věci založit. Rozhodnutí odvolacího soudu je totiž v řešení této otázky zcela v souladu s právním názorem vyjádřeným ve zrušujícím usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2011, sp. zn. , i se závěry uvedenými v rozsudku tohoto soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. , v usnesení ze dne 2. září 2011, sp. zn. , a v usnesení ze dne 19. listopadu 2009, sp. zn. , jakož i v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. . V něm Nejvyšší soud ve shodě s citovanými rozhodnutími dovodil, že z obč. zák., které nečiní rozdíl mezi úroky smluvními a úroky z prodlení, neboť úroky z prodlení jsou svou povahou opětující se dávkou ve smyslu , vyplývá, že právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu nebo byla písemně uznána, se promlčuje po třech letech, a že z hlediska promlčení je proto třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení splatné do právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky byly přiznány, a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci tohoto rozhodnutí; zatímco první se promlčují podle obč. zák., pro druhé platí tříletá promlčecí doba běžící od právní moci rozhodnutí. Pouze v otázce běhu promlčecí doby podle , věty za středníkem obč. zák. se Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí odchýlil od právního názoru uvedeného v jeho usnesení ze dne 19. listopadu 2009, sp. zn. , a naopak se ztotožnil se závěrem, jejž dovolací soud zaujal v usnesení ze dne 2. září 2011, sp. zn. , a to, že je-li vznesena námitka promlčení práva na úroky z prodlení splatné po právní moci rozhodnutí, běží tříletá promlčecí doba podle , věty za středníkem obč. zák. od právní moci exekučního titulu a že v takovém případě se právo na plnění úroků z prodlení promlčí „jako celek, tedy do zaplacení“. Od tohoto závěru nemá dovolací soud důvod se odchýlit ani v posuzované věci. K námitkám dovolatele je možno pouze pro úplnost dodat, že právní názor zaujatý Nejvyšším soudem v rozsudku ze dne 8. února 2007, sp. zn. , , na nějž poukázal, podle kterého povinnost platit úroky z prodlení se splněním dluhu (závazku) nevzniká samostatně (nově) za každý den prodlení, ale jednorázově v den, kterým se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, zformuloval Nejvyšší soud v rámci

nalézacího řízení týkajícího se obchodněprávního vztahu

a nikoliv v řízení vykonávacím (exekučním), byť takto obecně vyjádřený názor o promlčení práva na vymožení úroků z prodlení považoval Nejvyšší soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , za plně aplikovatelný (při výkladu § 110 odst. 3, věty za středníkem obč. zák.) i na řízení vykonávací (exekuční). Všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou k dispozici na webových stránkách

www.nsoud.cz

.

Uvedená skutečnost, že po vydání zrušujícího usnesení Nejvyššího soudu v této věci ze dne 28. července 2011, sp. zn. , se dovolací soud v usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. května 2013, sp. zn. , odchýlil od právního názoru na otázku běhu tříleté promlčecí doby podle § 110 odst. 3, věty za středníkem obč. zák. uvedeného v jeho usnesení ze dne 19. listopadu 2009, sp. zn. , ovšem nemá pro posuzovanou věc žádný význam, neboť vzhledem k tomu, že exekuční titul v této věci nabyl právní moci dne 3. 8. 1998, běžela tříletá promlčecí doba podle § 110 odst. 3, věty za středníkem obč. zák. od 4. 8. 1998 do 4. 8. 2001, a ke dni podání návrhu na nařízení exekuce dne 9. 4. 2008 tak bylo právo na plnění (zaplacení) úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu promlčeno. Z toho vyplývá, že důvod k částečnému zastavení exekuce v uvedeném rozsahu podle , odst. 4 je dán, jak soudy obou stupňů uzavřely.

Z uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu nemá ve výroku ve věci samé po právní stránce zásadní význam ve smyslu , a dovolání proti němu podle , odst. 2 ve spojení s ve znění účinném od 1. 7. 2009 do 31. 12. 2012 není tudíž přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání oprávněného proti tomuto výroku podle věty první a odmítl.

Dovolání proti výroku o nákladech odvolacího řízení není taktéž přípustné. Podle , a je tak tomu proto, že usnesení o nákladech řízení v jejich taxativních výčtech uvedeno není. Přípustnost dovolání nelze dovodit ani z , neboť usnesení o nákladech řízení není rozhodnutím ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. března 2005, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 5, ročníku 2005, pod číslem 70, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Nejvyšší soud ČR proto dovolání oprávněného směřující proti tomuto výroku podle věty první a odmítl.

O případných nákladech dovolacího řízení rozhodne soudní exekutor ( ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 25. července 2013

JUDr. Olga Puškinová

předsedkyně senátu