Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 610/2010

U S N E S E N Í

L. G.

A. G.

, zastoupenému Mgr. Josefem Blažkem, advokátem se sídlem v Bruntále, Žižkovo nám. 2, pro 346.312,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. , o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2009, č. j. -51, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. července 2009, č. j. -51, a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 3. prosince 2008, č. j. - 35,

se zrušují

a věc

se vrací

Okresnímu soudu v Bruntále k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

V záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolací soud potvrdil usnesení ze dne 3. 12. 2008, č. j. - 35, jímž Okresní soud v Bruntále zamítl návrh povinného na částečné zastavení exekuce pro část úroků z prodlení ve výši 318.211,50 Kč

za dobu od právní moci exekučního titulu, tj. od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005

, kdy zaplatil jistinu. Exekuce byla nařízena usnesením Okresní soud v Bruntále ze dne 30. 5. 2008, č. j. - 15, ve znění opravného usnesení ze dne 23. 6. 2008, č. j. - 18, podle vykonatelného rozsudku téhož soudu ze dne 5. 3. 1997, č. j. - 46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 15. 3. 1999, č. j. - 16, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 5. 1999, sp. zn. , a usnesení Okresního soudu v Bruntále ze dne 20. 1. 1999, č. j. - 12, k uspokojení pohledávky oprávněného představující úrok z prodlení ve výši 17 % ročně z částky 300.000,- Kč od 2. 2. 1996 do 25. 5. 2001, 17 % úrok ročně z částky 284.210,- Kč od 26. 5. 2001 do 26. 6. 2001 a 17 % úrok ročně z částky 283.740,-. Kč od 27. 6. 2001 do 6. 1. 2005 a pro náklady předchozích řízení ve výši 83.001,- Kč, a jejím provedením byl pověřen soudní exekutor Mgr. Čeněk Bělasta. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně, že návrh povinného na částečné zastavení exekuce podle , odůvodněný vznesenou námitkou promlčení práva na úroky z prodlení od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), není důvodný. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 8. února 2007, sp. zn. , shodně se soudem prvního stupně dovodil, že vzniká-li povinnost platit úroky z prodlení jednorázově v den, kdy se dlužník ocitl v prodlení se splněním závazku, a byly-li v daném případě úroky z prodlení přiznány rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 3. 1997, č. j. - 46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. (pravomocným dne 3. 8. 1998 a vykonatelným dne 7. 8. 1998), jímž žalovanému (povinnému) byla - mimo jiné - uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 300.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 2. 2. 1996 do zaplacení, pak „je nutno aplikovat větu první obč. zák. a právo na úroky z prodlení se promlčí ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno“. Úroky, jejichž splatnost nastala do právní moci rozhodnutí soudu (v daném případě povinnost platit úroky z prodlení nastala dne 2. 2. 1996) se promlčují v desetileté promlčecí době (viz Švestka, J., Spáčil, J. Škárová, M., Humlák, M., a kol. I. - 459, Komentář, 1. vydání, Praha, C.H.Beck, 2008, str. 564). Byl-li návrh na exekuci podán dne 9. 4. 2008 a vykonatelnost exekučního titulu nastala dnem 7. 8. 1998, pak desetiletá promlčecí „lhůta“ dosud neuplynula.

Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal povinný dovolání z důvodů uvedených v a b) „Vadu řízení“ spatřuje v tom, že soudy obou stupňů otázku promlčení úroků, ohledně nichž se zastavení exekuce domáhal, nesprávně posuzovaly podle obč. zák., ačkoliv promlčení úroků splatných po právní moci exekučního titulu, tj. od 3. 8. 1998 je nutno posoudit podle obč. zák. (pro úroky do právní moci exekučního titulu, tedy od 2. 2. 1996 do 3. 8. 1998 se zastavení exekuce nedomáhal). Poukazuje na odbornou literaturu, a to - Velký akademický komentář I., Linde, Praha 2008, str. 440, bod 7, v němž se uvádí, že „úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po uznání nebo po právní moci rozhodnutí, se promlčují po 3 letech. O počátku běhu promlčecí doby platí i v tomto případě, že se váže ke splatnosti jednotlivých dospělých splatných částek úroků a opětujících se plnění“. Soudy obou stupňů tak na danou věc aplikovaly nesprávné ustanovení zákona a v důsledku toho věc nesprávně právně posoudily. Navrhl, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Oprávněný se ve svém písemném vyjádření k dovolání ztotožnil s rozhodnutím odvolacího soudu a navrhl, aby dovolání bylo odmítnuto, resp. zamítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací ( ) dovolání projednal a rozhodl o něm podle ve znění účinném od 1. 7. 2009 (článek II, bod 12 části první ). Po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, oprávněnou osobou, účastníkem řízení, řádně zastoupeným advokátem, dospěl po přezkoumání věci podle k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam ve smyslu , daný tím, že otázku promlčení soudem pravomocně přiznaného práva na zaplacení úroků z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci podkladového rozhodnutí, vyřešil jinak, než jak byla řešena Nejvyšším soudem ČR a bývalým Nejvyšším soudem SR, a v důsledku toho nesprávně posoudil podmínky pro částečné zastavení exekuce podle ; dovolání je proto v tomto ohledu přípustné podle , odst. 2 ve spojení s a je i důvodné.

Nesprávné právní posouzení věci ve smyslu může spočívat v tom, že odvolací soud posoudil věc podle právní normy (nejen hmotného práva, ale i práva procesního), jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle odst. l písm. h) výkon rozhodnutí bude zastaven, jestliže výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod pro který rozhodnutí nelze vykonat.

Podle nařízený výkon rozhodnutí zastaví soud na návrh nebo i bez návrhu.

Podle exekučního řádu nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro exekuční řízení přiměřeně ustanovení .

Podle exekučního řádu, ve znění účinném do 30. 10. 2009, exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o zastavení výkonu rozhodnutí ( a 290 ).

V posuzované věci je exekučním titulem rozsudek Okresního soudu v Bruntále ze dne 5. 3. 1997, č. j. - 46, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 1998, sp. zn. , který nabyl právní moci dne

3. 8. 1998

a vykonatelným se stal dne 7. 8. 1998 a jímž žalovanému (povinnému) byla - mimo jiné - uložena povinnost zaplatit žalobci (oprávněnému) částku 300.000,- Kč se 17 % úrokem z prodlení od 2. 2. 1996 do zaplacení. Z odůvodnění těchto rozhodnutí se podává, že soud posoudil vztah mezi účastníky tohoto řízení jako občanskoprávní, neboť se jednalo o povinnost vydat bezdůvodné obohacení získané na základě absolutně neplatné kupní smlouvy.

Podle § 110 odst. 1 věta první obč. zák. bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle tohoto rozhodnutí plněno. Podle odstavce 3 tohoto ustanovení úroky a opětující se plnění se promlčují po třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání.

Domáhá-li se tedy povinný částečného zastavení exekuce ohledně 17 % úroku z prodlení z částek uvedených v usnesení o nařízení exekuce splatných od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), je třeba na danou věc aplikovat ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. a nikoliv § 110 odst. 1 obč. zák., jak dovolatel správně namítá.

Z ustanovení § 110 odst. 3 obč. zák. pak vyplývá, že v tříleté promlčecí době se nepromlčuje právo na úroky z prodlení a opětující se plnění, která byla přiznána pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu za dobu minulou, zatímco právo na úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí soudu nebo po jejich písemném uznání, se promlčují po třech letech. Z hlediska promlčení je proto třeba zvlášť posuzovat právo na úroky z prodlení (majících povahu opětujících se dávek - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2007, sp. zn. , ) do právní moci rozhodnutí soudu, jímž úroky byly přiznány, a zvlášť právo na úroky z prodlení, jejichž splatnost nastala po právní moci tohoto rozhodnutí (srov. též rozsudek bývalého Nejvyššího soudu SSR ze dne 10. 2. 1971, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 42, ročník 1971, jehož závěry jsou aplikovatelné i v současné době, a dále usnesení Nejvyššího soudu 19. listopadu 2009, sp. zn. ).

Vzhledem k tomu, že oprávněný podal návrh na nařízení exekuce dne 9. 4. 2008 a povinný vznesl námitku promlčení exekučním titulem přisouzeného 17 % úroku z prodlení z částek uvedených v usnesení o nařízení exekuce, splatných po právní moci rozhodnutí soudu, tj. po 3. 8. 1998 - za dobu od 4. 8. 1998 do 6. 1. 2005 (tj. do zaplacení jistiny), běžela tříletá promlčecí doba podle § 110 odst. 3 obč. zák. nejpozději od 6. 1. 2005 do 6. 1. 2008 a právo na plnění (zaplacení) úroků z prodlení splatných po právní moci rozhodnutí soudu se tudíž promlčelo.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu není správné, a dovolací důvod podle byl uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto usnesení odvolacího soudu zrušil ( věta za středníkem ). Vzhledem k tomu, že důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení ( věta druhá ).

Právní názor uvedený v tomto rozhodnutí je závazný ( a ); v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud znovu o nákladech řízení včetně nákladů dovolacího řízení ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. července 2011

JUDr. Olga Puškinová, v. r.

předsedkyně senátu