Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 3778/2012

U S N E S E N Í

K. D.

O. S.

, bytem v P. 5, O. h. 2159/16, zastoupenému JUDr. Jaroslavem Buriánkem, advokátem se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2159/16, o zdržení se zásahu do práv nájemce, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. března 2012, č. j. -219, takto:

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalobce

je povinen

zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.800,- Kč k rukám JUDr. Jaroslava Buriánka, advokáta se sídlem v Praze 5, Ovčí hájek 2159/16, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 24. listopadu 2010, č. j. -179, zamítl žalobu na uložení povinnosti žalovanému zdržet se tam specifikovaných zásahů do výkonu práva nájemce vykonávaného žalobcem na základě

„nájemní smlouvy uzavřené mezi žalobcem jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem dne 1. září 1992

/správně 1. května 1992/

“

(dále jen „nájemní smlouva“), včetně dodatků č. 1 – 4, a na ni navazující smlouvy o nájmu a správcovství ze dne 1. září 1994, jejímž předmětem byly

„nebytové prostory v 1., 2. a 4. patře domu č. 391, na pozemku parcel. č. 485, v k. ú. S. M., obec Praha, okres Hlavní město Praha, vedené Katastrálním úřadem pro Hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha“

(dále jen „nebytové prostory“).

K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále též jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 14. března 2012, č. j. -219, citovaný rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 14. března 2012, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobce (dovolatele) proti tomuto rozhodnutí projednal a o něm rozhodl podle , , ve znění před novelou provedenou (dále jen „ “).

Dovolání proti citovanému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. , avšak pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je nadále použitelným ustanovením /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. ).

Je-li přípustnost dovolání podle spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle ; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle se nepřihlíží (srov. věta za středníkem ). Právě takový (tj. nepřípustný dovolací důvod podle ) dovolatel v dovolání – s přihlédnutím k jeho obsahu ( ) – uplatnil dovolacími námitkami směřujícími především proti skutkovým zjištěním rozhodným pro posouzení otázky jeho aktivní věcné legitimace. Za skutkovou je zapotřebí pokládat i otázku, k čemu směřovala vůle účastníků projevená v nájemní smlouvě, tj. otázku, jejíž řešení bylo rovněž dovolatelem zpochybněno. V této souvislosti totiž nelze opomenout, že právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudků z 31. ledna 2001, sp. zn. , z 19. července 2001, sp. zn. , a z 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení z 31. října 2002, sp. zn. , z 5. prosince 2002, sp. zn. , z 25. září 2003, sp. zn. , z 25. března 2004, sp. zn. , z 27. května 2004, sp. zn. , a ze 7. října 2004, sp. zn. ).

Napadené rozhodnutí – stejně jako rozhodnutí soudu prvního stupně – je založeno na právním názoru, že žalobce nemůže být aktivně věcně legitimován v řízení o zdržení se zásahů do výkonu nájemního práva k nebytovým prostorám, neboť pro jejich užívání nemá žádný právní titul a není tudíž jejich nájemcem. Přitom oba soudy vyšly z právního názoru (přijatého v přecházejících řízeních mezi týmiž účastníky, byť v jednom z nich v opačném procesním postavení), že nájemní smlouva a na ni navazující smlouva o nájmu a správcovství ze dne 1. září 1994 jsou – z tam specifikovaných příčin – absolutně neplatné podle , , ve znění účinném v době uzavření těchto smluv (viz částečný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. dubna 2009, č. j. -73, jímž byla žalovanému /v projednávané věci žalobci/ uložena povinnost vyklidit a vyklizené žalobci /v projednávané věci žalovanému/ odevzdat nebytové prostory, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2010, č. j. -108, a dále rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2009, č. j. -137, jímž byla zamítnuta žaloba na určení, že žalobce je nájemcem nebytových prostor, ve spojení s potvrzujícím rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2010, č. j. -194).

Z uvedeného především vyplývá, že odvolací soud se otázkou žalobcova nájemního práva k nebytovým prostorám sám nezabýval a ani zabývat nemohl (a to proto, že ohledně této otázky vyšel z názoru přijatého v částečném /vyhovujícím/ rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 28. dubna 2009, č. j. -73, potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. října 2010, č. j. -108, a v zamítavém rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 30. dubna 2009, č. j. -137, potvrzeném rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 24. března 2010, č. j. -194). Za této situace se touto otázkou, k níž dovolatel směřoval většinu svých dovolacích námitek, nemohl zabývat ani dovolací soud.

Otázky, o nichž přísluší rozhodovat jinému orgánu, může totiž soud, s výjimkou případů uvedených v , posoudit sám. Bylo-li však o takové otázce vydáno příslušným orgánem rozhodnutí, soud z něho vychází ( ). Za rozhodnutí jiného orgánu je třeba podle konstantní judikatury považovat i rozhodnutí soudu. V případě, že jde o rozhodnutí soudu, je třeba ustanovení vykládat v kontextu s ustanovením Podle nestanoví-li zákon jinak, je výrok pravomocného rozsudku závazný jen pro účastníky řízení. Podle v rozsahu, v jakém je výrok pravomocného rozsudku závazný pro účastníky řízení a popřípadě jiné osoby, je závazný též pro všechny orgány (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. září 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. října 2008, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. února 2010, sp. zn. ). Nejvyšší soud pak v usnesení ze dne 4. března 2003, sp. zn. , uveřejněném v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, svazek 24, pod C 1756, dovodil, že podle (nyní a 4 ) je závazný výrok pravomocného rozsudku a nikoliv jeho odůvodnění, avšak v případě zamítavého výroku je jinak nutno posoudit výrok v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí. Tím Nejvyšší soud navázal na závěry vyslovené již předtím v rozsudku ze dne 27. října 1999, sp. zn. , uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2000, pod č. 69, v němž dovodil, že i když je podle (nyní a 4 ) závazný výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění, v případě zamítavého výroku je nutno z hlediska závěru, zda předběžná otázka ve sporu mezi účastníky byla již závazně pravomocně rozhodnuta či nikoliv – posoudit rozsudečný výrok s odůvodněním rozhodnutí.

Jestliže tedy odvolací soud dovodil, že žalobce není v dané věci aktivně věcně legitimován (neboť s ohledem na právní názor o absolutní neplatnosti nájemní smlouvy /přijatý ve shora citovaných rozhodnutích/ není nájemcem nebytových prostor), neodchýlil se od výše uvedené judikatury; jeho rozhodnutí je naopak výrazem ustálené soudní praxe.

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení , a proto je podle věty první a jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle věty první, , a a zavázal dovolatele, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení vzniklých žalovanému v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 2.500,- Kč ( , ve spojení s , ve spojení s a , ve znění po novele provedené ) a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. , a 3 , ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).V Brně dne 14. března 2013JUDr. Miroslav F e r á kpředseda senátu