Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

26 Cdo 1881/2003

U S N E S E N Í

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Hradci Králové jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. března 2003, č. j. -102, potvrdil rozsudek ze dne 14. června 2001, č. j. -67, jímž Okresní soud v Pardubicích (soud prvního stupně) uložil žalovaným povinnost vyklidit a vyklizený žalobci předat do tří měsíců od právní moci rozsudku „byt č. 2, sestávající ze 4 pokojů, kuchyně a příslušenství v I. podlaží domu čp. 1625 v P.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), a rozhodl o nákladech řízení účastníků. Současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že dne 20. září 1994 byla mezi žalovanými jako nabyvateli a R. K. jako převádějícím uzavřena ohledně předmětného bytu dohoda o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu, že dne 2. listopadu 1994 byla s žalovanými uzavřena smlouva o nájmu předmětného bytu, že dne 8. ledna 1999 uzavřeli žalovaní jako převádějící a V. V. jako nabyvatel dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu (dále jen „dohoda ze dne 8. ledna 1999“), že dne 20. června 1999 byla mezi V. V. a žalovaným uzavřena smlouva o podnájmu předmětného bytu na dobu od 1. července 1999 do 31. prosince 1999, že na základě dohody ze dne 7. prosince 1999 převedl V. V. členská práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu na žalobce (dále jen „dohoda ze dne 7. prosince 1999“) a že dne 10. ledna 2000 uzavřelo bytové družstvo s žalobcem smlouvu o nájmu předmětného bytu. Dále rovněž zjistily, že podle „zvláštního ujednání ke smlouvě o převodu členských práv bytu a směnky“ ze dne 8. ledna 1999 měla být převodem zajištěna půjčka ve výši 700.000,- Kč ze dne 8. ledna 1999, že tato půjčka byla zajištěna rovněž směnkou vlastní ze dne 8. ledna 1999 na částku 700.000,- Kč, která byla splatná k 1. květnu 1999, a že „po vrácení půjčky měl být předán předmětný družstevní byt, resp. užívací právo k němu, zpět“. Vzaly také za zjištěno, že dne 16. května 2000 uzavřel žalobce jako převádějící a žalovaní jako nabyvatelé ohledně předmětného bytu dohodu o převodu členských práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu a že dne 15. února 2001 žalobce od uvedené dohody účinně odstoupil. Z uvedených skutkových zjištění učinily soudy obou stupňů skutkový závěr, že žalovaní měli v úmyslu převést členská práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu na V. V. Na tomto skutkovém základě dovodily, že dohoda ze dne 8. ledna 1999 byla uzavřena platně a že na tomto závěru nic nemění ani to, že tato dohoda měla zajišťovat půjčku ve výši 700.000,- Kč. Dále rovněž dovodily, že na základě platné dohody ze dne 7. prosince 1999 převedl V. V. členská práva a povinnosti spojené s členstvím v bytovém družstvu na žalobce, který je podle smlouvy o nájmu ze dne 10. ledna 2000 nájemcem předmětného bytu. Poté uzavřely, že za této situace užívají žalovaní předmětný byt bez právního důvodu, a proto žalobě na jeho vyklizení – s odkazem na ustanovení , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“) – vyhověly. Vzhledem k tomu, že žalovaní mají nezletilé dítě, stanovily jim pro splnění vyklizovací povinnosti lhůtu tří měsíců od právní moci rozsudku ( věta za středníkem , , ve znění pozdějších předpisů – dále jen „ “).

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní dovolání. Uplatněné dovolací námitky podřadili dovolacímu důvodu podle V dovolání popsali skutkový stav věci, který byl podle jejich názoru provedenými důkazy prokázán, uvedli, co tudíž měly soudy z těchto důkazů zjistit, a namítli, že „odvolací soud nesprávně vyhodnotil skutková zjištění soudu I. stupně a na základě tohoto hodnocení dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci. … Soudy obou stupňů vyšly z formálního hodnocení důkazů. … měly být důkazy soudu předložené, a to jak listinné tak svědecké, vyhodnoceny jako důkazy o nesvobodě jednání žalovaných“. Dále uvedli, že „jejich úkon při převodu členských práv a povinností (tj. dohoda ze dne 8. ledna 1999) nebyl právním. V případě 1. žalovaného se jednalo o úkon, který zajišťoval závazek ze směnky na částku 700.000,- Kč, kde směnečným věřitelem byl V. V. …měl být jeho úkon vyhodnocen jako zdánlivý – absolutně neplatný … Při uzavírání smlouvy (tj. dohody ze dne 8. ledna 1999) neměl ani jeden z žalovaných v úmyslu pozbýt členských práv v bytovém družstvu a tím odvozeného práva nájmu k výše specifikovanému bytu“. Podle žalovaných bylo provedenými důkazy prokázáno, že „2. žalovaná byla dne 8.1.1999 postavena tzv. před hotovou věc. … Pod tlakem okolností odmítala smlouvu uzavřít. Teprve poté, co po telefonátu s právním zástupcem JUDr. J. bylo uzavřeno zvláštní ujednání ke smlouvě o převodu členských práv a povinností, podlehla a smlouvu uzavřela. Takový úkon nemůže být vyhodnocen jako svobodný a vážný“. Navrhli, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací ( ) především shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými – účastníky řízení ( ), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatelů ( a 4 ).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti dovolání, neboť toliko z podnětu dovolání, které je přípustné, může být přezkoumána správnost napadeného rozhodnutí z hlediska uplatněných (způsobilých) dovolacích důvodů.

Podle dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními a c/ Zbývá dodat, že vady podle a ani vady uvedené v , a b/ a přípustnost dovolání nezakládají a lze je přezkoumat pouze v případě přípustného dovolání ( ).

Podle není dovolání v dané věci přípustné proto, že napadeným rozsudkem odvolací soud potvrdil v pořadí první rozsudek soudu prvního stupně.

Podle je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle , jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění ( ).

Právním posouzením je činnost soudu, při níž aplikuje konkrétní právní normu na zjištěný skutkový stav, tedy z učiněných skutkových zjištění dovozuje, jaká mají účastníci podle příslušného právního předpisu práva a povinnosti. Zjišťuje-li soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. října 1999, sp. zn. , uveřejněného pod č. 73 v sešitě č. 10 z roku 2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále např. rozsudku ze dne 31. ledna 2001, sp. zn. , rozsudku ze dne 31. října 2001, sp. zn. , uveřejněného pod č. 46 v sešitě č. 3 z roku 2002 časopisu Soudní judikatura, a usnesení ze dne 25. září 2003, sp. zn. , ze dne 25. března 2004, sp. zn. , a ze dne 27. května 2004, sp. zn. 473/2003). Otázka, k čemu směřovala v daném případě vůle účastníků dohody, je proto otázkou skutkovou.

Zpochybňují-li tedy dovolatelé závěr odvolacího soudu o platnosti dohody ze dne 8. ledna 1999 poukazem na to, co bylo obsahem vůle účastníků dohody a jak měla být jejich vůle interpretována, napadají správnost skutkového (nikoliv právního) závěru odvolacího soudu.

Z toho pro projednávanou věc vyplývá, že výtka nesprávného právního posouzení věci je založena na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění. Ve skutečnosti tedy dovolatelé brojí proti skutkovým zjištěním učiněným oběma soudy, resp. proti způsobu hodnocení důkazů, z nichž soudy obou stupňů svá skutková zjištění čerpaly. Dovolatelé však přehlíží, že skutkový základ sporu se v dovolacím řízení nemůže měnit; lze jej sice napadnout (námitkou, že rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování), avšak pouze tehdy, je-li dovolání již jinak – podle a b/ (nebo při obdobném užití těchto ustanovení ve smyslu a ) – přípustné ( ). Je-li přípustnost dovolání teprve zvažována (podle ), nemůže být námitka směřující proti skutkovému stavu věci pro posouzení přípustnosti dovolání právně relevantní.

Lze uzavřít, že pokud dovolatelé ve skutečnosti zpochybňují správnost (úplnost) skutkových zjištění soudu prvního stupně, z nichž vycházel i soud odvolací, a z okolností uváděných v dovolání dovozují nesprávnost závěru o platnosti dohody ze dne 8. ledna 1999, nemohou tyto námitky založit přípustnost dovolání podle

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani podle , a proto je podle a odmítl (pro nepřípustnost).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , , a a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. října 2004

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu