Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 82/2023-A-27

KSBR 58 INS 4555/202329 NSČR 82/2023-A-27

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníka P. Š., vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o způsobu řešení úpadku dlužníka, o dovolání dlužníka, zastoupeného Mgr. Luďkem Voigtem, MBA, advokátem, se sídlem ve Svinařově, Hlavní 241, PSČ 273 05, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. července 2023, č. j. , -16, takto:

O d ů v o d n ě n í:I. Dosavadní průběh řízení

1. Usnesením ze dne 21. dubna 2023, č. j. -6, rozhodl Krajský soud v Brně (dále jen „insolvenční soud“) o insolvenčním návrhu dlužníka (P. Š.) spojeném s návrhem na povolení oddlužení tak, že (mimo jiné):

[1] Zjistil úpadek dlužníka (bod I. výroku).

[2] Insolvenční správcem dlužníka ustanovil Mgr. Martina Kopčila (bod II. výroku).

[3] Zamítl návrh dlužníka na povolení oddlužení (bod III. výroku).

[4] Zastavil insolvenční řízení (bod IV. výroku).

2. Insolvenční soud – vycházeje z ustanovení a a 2 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl ve vztahu k bodům III. a IV. výroku k následujícím závěrům:

3. V předchozím insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka usnesením ze dne 23. listopadu 2022, č. j. -13. Podle odůvodnění onoho rozhodnutí je dána důvodná pochybnost, že dlužník sledoval insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr. Jsou tak splněny podmínky pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle , přičemž z tvrzení dlužníka neplynou důvody hodné zvláštního zřetele, pro něž by insolvenční soud neměl zamítnout návrh na povolení oddlužení z výše popsaného důvodu.

4. Zastavení insolvenčního řízení je ve smyslu ustanovení odůvodněno tím, že majetek dlužníka je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, a dlužník v návrhu na povolení oddlužení nepožádal, aby způsobem řešení jeho úpadku byl konkurs.

5. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 27. července 2023, č. j. , -16, potvrdil usnesení insolvenčního soudu v bodech III. a IV. výroku.

6. Odvolací soud – vycházeje z ustanovení , 4 a 6 a a z ustanovení a , (dále též jen „ “), a ze závěrů obsažených v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sen. zn. [jde o usnesení uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 92/2023“), které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu] – dospěl po přezkoumání dotčených výroků napadeného usnesení k následujícím závěrům:

7. S odvolatelem lze souhlasit v tom, že Nejvyšší soud v R 92/2023 uzavřel, že v insolvenčním řízení vedeném podle ve znění účinném od 1. června 2019 (což je i případ předchozího insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka) musí být důvod zamítnutí návrhu na povolení oddlužení proto, že jím je sledován nepoctivý záměr ( ) vyjádřen (vzhledem k zvláštnímu hmotněprávnímu účinku takového zamítnutí vyjádřenému v ) ve výroku rozhodnutí (nikoli pouze v jeho odůvodnění).

8. Je však nutno přihlédnout k tomu, že do vydání R 92/2023 tak soudní praxe nečinila proto, že „žádné zákonné ustanovení ( , a jiného právního předpisu) tuto povinnost (uvádět údaj o nepoctivém záměru dlužníka) insolvenčnímu soudu nestanoví“; srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2022, sen. zn. [jde o usnesení uveřejněné pod číslem rozh. obč. (dále jen „R 52/2023“)], nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října „2019“ (správně 2022), sen. zn. .

9. Podle judikatury Nejvyššího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2013, sp. zn. nebo usnesení ze dne 14. března 2013, sp. zn. , a v nich citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. března 2003 sp. zn. ), při vydání zamítavého rozhodnutí je co do úsudku, zda předběžná otázka byla ve sporu mezi účastníky již závazně pravomocně rozhodnuta, nutno posoudit rozsudečný výrok s odůvodněním rozhodnutí. K tomu odvolací soud doplňuje, že rozhodnutí o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, o neschválení oddlužení a o zrušení schváleného oddlužení jsou rozhodnutími „ve věci samé“ (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.), takže onen závěr platí i pro tato rozhodnutí ( ).

10. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že bylo-li v předchozím insolvenčním řízení dlužníka pravomocně (k 15. prosinci 2022) rozhodnuto o neschválení oddlužení dlužníka pro jeho nepoctivý záměr (byť „vyjádřený“ toliko v odůvodnění onoho rozhodnutí), při rozhodnutí o novém návrhu dlužníka na povolení oddlužení byl insolvenční soud vázán tímto výrokem „s jeho odůvodněním“. Insolvenční soud proto správně rozhodl podle „ “ (správně ).

11. Správný je i závěr insolvenčního soudu, že nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné k tomu, aby se (ve smyslu ) neuplatnil postup podle ustanovení „ “ (správně ) a že je nutno zastavit insolvenční řízení, neboť majetek dlužníka je pro uspokojení jeho věřitelů zcela nepostačující ( ).

II. Dovolání a vyjádření k němu

12. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu ustanovení argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, konkrétně otázky:

Vyvolává usnesení o neschválení oddlužení dlužníka podle , vydané insolvenčním soudem v předchozím insolvenčním řízení vedeném podle ve znění účinném od 1. června 2019, v jehož výroku není vyjádřen důvod neschválení oddlužení spočívající v nepoctivém záměru sledovaném dlužníkovým návrhem na povolení oddlužení, v novém insolvenčním řízení vedeném vůči stejnému dlužníkovi zvláštní hmotněprávní účinek zakotvený v ustanovení ve znění účinném od 1. června 2019?

13. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod dle ), a požaduje, aby Nejvyšší soud zrušil (v rozsahu, v němž se týkají bodu III. a IV. výroku usnesení insolvenčního soudu) rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

14. V mezích uplatněného dovolacího důvodu argumentuje dovolatel k položené otázce následovně:

15. S přihlédnutím k závěrům obsaženým v R 92/2023 má dovolatel za to, že (ač to z R 92/2023 neplyne výslovně) pochybení (nesprávný postup) insolvenčního soudu spočívající v tom, že nevyjádří (neuvede) důvod neschválení oddlužení spočívající v nepoctivém záměru dlužníka ve výroku usnesení o neschválení oddlužení, nýbrž jen v důvodech takového usnesení, nevyvolává hmotněprávní účinek vyjádřený v .

16. Insolvenční soud nadto v usnesení o neschválení oddlužení ze dne 23. listopadu 2022 argumentačně nesprávně hovoří o „důvodné pochybnosti“, že dlužník sledoval nepoctivý záměr „insolvenčním návrhem spojeným s návrhem na povolení oddlužení“, ačkoli slovní spojení „důvodná pochybnost“ neodpovídá významu slov „důvodný předpoklad“ obsažených v a ačkoli označené ustanovení odkazuje na „návrh na povolení oddlužení“ a nikoli na „insolvenční návrh“.

III. Přípustnost dovolání

17. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

18. Nejvyšší soud se nejprve zabýval přípustností podaného dovolání.

19. Dovolání v dané věci může být přípustné jen podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení jeho přípustnosti vypočtených v

20. Dovolatel výslovně napadá usnesení odvolacího soudu dovoláním „v plném rozsahu“, tedy i v té jeho části, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. dubna 2023 v bodě IV. výroku o zastavení insolvenčního řízení.

21. Ve vztahu k výroku o zastavení insolvenčního řízení (a k jeho potvrzení odvolacím soudem) však dovolatel způsobem odpovídajícím požadavku ustanovení nevymezil důvod přípustnosti dovolání (výše označená otázka se tohoto výroku zjevně netýká); potud dovolatel také v dovolání žádným způsobem neargumentoval. K vymezení přípustnosti dovolání srov. především usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb. [stanovisko je (stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Ústavního soudu].

22. Ostatně, opravný prostředek směřující proti rozhodnutí insolvenčního soudu o zastavení insolvenčního řízení (po neschválení oddlužení) může uspět jen tehdy, jsou-li jeho prostřednictvím zpochybněny předpoklady pro vydání rozhodnutí o zastavení insolvenčního řízení. Takový opravný prostředek však nemůže uspět, spočívá-li na argumentech, jejichž prostřednictvím jsou zpochybněny (jen) předpoklady pro vydání rozhodnutí o neschválení oddlužení.

23. Výrok o zastavení insolvenčního řízení (podle ) má povahu výroku závislého na výroku o neschválení oddlužení. V režimu ustanovení je tedy důvod jej automaticky odklidit (zrušit), jestliže Nejvyšší soud shledá dovolání přípustným a důvodným v rozsahu, v němž odvolací soud napadeným usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu ve výroku o neschválení oddlužení. To však nic nemění na skutečnosti, že směřuje-li dovolání i proti tomuto výroku, nemůže být přípustné, jestliže neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o zastavení insolvenčního řízení. Srov. k tomu obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč., jakož i (k přípustnosti dovolání) důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč.

24. Nejvyšší soud tedy v dotčeném rozsahu důvod připustit dovolání neměl [jak pro nevymezení přípustnosti dovolání (podle ), tak proto, že neobsahuje žádné důvody, pro které by nemohl samostatně obstát výrok o zastavení insolvenčního řízení (podle a 2 )].

25. Oproti tomu v rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil usnesení insolvenčního soudu ze dne 21. dubna 2023 v bodě III. výroku o neschválení oddlužení, je přípustné podle , když v posouzení dovoláním otevřené právní otázky jde o věc dovolacím soudem beze zbytku neřešenou.

IV. Důvodnost dovolání

26. Nejvyšší soud se – v hranicích právních otázek vymezených dovoláním – zabýval tím, zda je dán dovolací důvod uplatněný dovolatelem, tedy správností právního posouzení věci odvolacím soudem.

27. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

28. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází. Pro právní posouzení věci jsou rozhodná následující skutková zjištění (z nichž vyšly oba soudy):

29. V předchozím insolvenčním řízení zahájeném 24. listopadu 2020 insolvenčním návrhem dlužníka spojeným s návrhem na povolení oddlužení z téhož dne, insolvenční soud usnesením ze dne 18. ledna 2021, č. j. -7 (mimo jiné), zjistil úpadek dlužníka a povolil mu oddlužení. Usnesením ze dne 23. listopadu 2022 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku dne 25. listopadu 2022) insolvenční soud (mimo jiné):

[1] Neschválil oddlužení dlužníka (bod III. výroku).

[2] Zastavil insolvenční řízení (bod IV. výroku).

30. Usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. listopadu 2022 nabylo právní moci dne 15. prosince 2022, přičemž výrok usnesení o neschválení oddlužení neobsahuje důvod neschválení. V důvodech onoho usnesení pak insolvenční soud uzavřel, že:

„V hodnocení jednání dlužníka – zvýhodnění některých věřitelů, respektive věřitele – tak soud došel k závěru, že je zde dána důvodná pochybnost, že dlužník svým podaným insolvenčním návrhem, spojeným s návrhem na povolení oddlužení, sledoval nepoctivý záměr (…).“

31. Insolvenční návrh v této věci, spojený s návrhem na povolení oddlužení, podal dlužník 22. března 2023 (A-1).

32. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení (ve znění, jež nedoznalo změn od 1. června 2019):

§ 395

(1) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení, jestliže se zřetelem ke všem okolnostem lze důvodně předpokládat,

a/ že jím je sledován nepoctivý záměr, nebo

(…)

(4) Insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno.

(…)

(6) Postup podle odstavců 3 až 6 se nepoužije, jsou-li pro to důvody zvláštního zřetele hodné, zejména zavázal-li se dlužník z ospravedlnitelného důvodu nebo existuje-li výrazný nepoměr mezi výší dluhu a poskytnutého plnění.

(…)

§ 405

(1) Insolvenční soud oddlužení neschválí, jestliže v průběhu insolvenčního řízení vyšly najevo skutečnosti, které by jinak odůvodňovaly odmítnutí nebo zamítnutí návrhu na povolení oddlužení.

(…)

33. Ve výše ustaveném skutkovém a právním rámci činí Nejvyšší soud k dovoláním otevřeným právním otázkám následující závěry:

34. V R 92/2023 Nejvyšší soud vysvětlil, že pro insolvenční řízení vedená podle ve znění účinném od 1. června 2019 platí, že jelikož zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů) podle vyvolává zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný ustanovením , je zapotřebí vyjádřit tento důvod zrušení oddlužení též ve výroku usnesení o zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů); srov. odstavce 45. až 49. odůvodnění R 92/2023. Jakkoli se R 92/2023 zabývalo zrušením (schváleného) oddlužení podle , z odstavce 48. jeho odůvodnění je zřejmé, že předmětný závěr se uplatní ve všech případech, pro něž přichází v úvahu použití .

35. Jinak řečeno, insolvenční soud, který zamítne návrh na povolení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr ( ), nebo který neschválí oddlužení, proto, že po povolení oddlužení vyšly najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr ( ve spojení s ), anebo který zruší schválené oddlužení proto, že po schválení oddlužení vyšly najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, vyjádří (je povinen vyjádřit) tento důvod zamítnutí oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení ve výroku takového rozhodnutí. Následkem nesplnění povinnosti insolvenčního soudu vyjádřit tento důvod zamítnutí oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení ve výroku takového rozhodnutí, pak logicky (v intencích závěrů R 92/2023) nemůže být nic jiného než to, že v dalším (novém) insolvenčním řízení vedeném na majetek téhož dlužníka, v němž insolvenční soud bude rozhodovat o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, bude vyloučeno zamítnout návrh na povolení oddlužení z důvodu uvedeného v .

36. Tyto závěry pro rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná po přijetí R 92/2023 nezpochybňuje ani odvolací soud. Pro výsledek řízení však měl odvolací soud za podstatné, že předchozí praxe soudů byla jiná (dovolávaje se v této souvislosti též závěrů R 52/2023), z čehož dovodil (poměřováno výsledkem odvolacího řízení), že rozhodnutí insolvenčního soudu vydaná před přijetím R 92/2023 mohou být podkladem pro rozhodnutí podle , i když důvod zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení spočívající v tom, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, nebyl obsažen ve výroku takového rozhodnutí.

37. Judikatura Nejvyššího soudu slouží ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem a může se vyvíjet i bez změny litery zákona; srov. shodně např. odstavec 24. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 24. září 2021, sen. zn. , uveřejněného pod číslem rozh. obč. Poukaz na to, že soudy nižších stupňů si vykládaly příslušnou insolvenční úpravu (ve shodě s dosavadní praxí opírající se o výklad ve znění účinném do 31. května 2019) tak, že zkoumaný důvod zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení nemusí být obsažen ve výroku takového rozhodnutí, sám o sobě nepodporuje úsudek, že šlo o „ustálenou“ judikaturu, kterou Nejvyšší soud „změnil“ až prostřednictvím R 92/2023. Jakkoli se tento závěr nepodává ani z usnesení insolvenčního soudu ze dne 23. listopadu 2022, ani z odvolacím soudem označeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 21. října 2022 a jakkoli Nejvyšší soud již důvodech R 92/2023 (srov. odstavec 50. jeho odůvodnění) ozřejmil nízkou míru judikatorní významnosti té pasáže R 52/2023, podle které žádné ustanovení , , ani jiného právního předpisu nestanoví povinnost insolvenčního soudu uvádět údaj o důvodech neschválení oddlužení (o nepoctivém záměru dlužníku) ve výrokové části rozhodnutí (srov. tamní odstavec 36. odůvodnění), vzhledem k době vydání R 52/2023 (30. června 2022) není vyloučeno, že insolvenční soud (v usnesení ze dne 23. listopadu 2022) a Vrchní soud v Olomouci (v usnesení ze dne 21. října 2022) mohly z onoho závěru vyjít (že jejich rozhodnutí ovlivnil).

38. Při výkladu časových účinků vývoje judikatury se konstantně dovozuje, že coby východisko platí v českém právním řádu tzv. incidentní retrospektivita nových právních názorů, tedy jejich aplikace na všechna probíhající řízení, jakož i případy budoucí s tím, že výjimečné nepoužití později se prosadivších názorů v dříve zahájených kauzách může být odůvodněno pouze specifiky konkrétních situací, jež zakládají intenzivnější zájem na ochraně legitimních očekávání a důvěry adresátů právních norem ve stabilitu právního řádu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. prosince 2013, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 216/2013 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, odstavec 24. a násl. odůvodnění nálezu, nález Ústavního soudu ze dne 8. prosince 2015, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 208/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, odstavec 20 a násl. odůvodnění nálezu, a v literatuře pak např. Kühn, Z.: Prospektivní a retrospektivní působení judikatorních změn, in: Právní rozhledy číslo 6, ročníku 2011, str. 191 a násl. Tyto závěry se ustáleně prosazují v horizontálních právních vztazích, jistým omezením (ve prospěch „slabší“ strany při pro ni příznivém posunu judikatury) však podléhají ve vztazích vertikálních (v těch, v nichž stát uplatňuje své mocenské postavení vůči osobám fyzickým a právnickým).

39. Úprava obsažená v obsahuje sankci uplatňovanou soudem automaticky tam, kde pro její vyloučení nejsou dány důvody zvláštního zřetele hodné ( ). Požadavek, aby hmotněprávní účinek, který vyvolává (vzhledem k ) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, byl vyjádřen výrokem soudního rozhodnutí, zjevně směřoval k posílení ústavního principu právní jistoty (promítnutého v článku 1 odst. 1 y), přičemž do budoucna tak mělo být zajištěno, že insolvenční soud neuplatní vůči dlužníku sankci podle , nebude-li takový výrok obsažen v usnesení, jímž insolvenční soud v předchozím insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka návrh na povolení oddlužení zamítl nebo oddlužení neschválil anebo již schválené oddlužení zrušil. Problematičnost jiného postupu (v těch případech, kdy insolvenční soud souběžně s tímto důvodem pro své rozhodnutí „zkombinuje“ i jiné důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení) dobře ilustruje R 92/2023 (srov. argumentaci v odstavci 53. odůvodnění R 92/2023).

40. Nejvyšší soud tedy pokládá za nezbytné zohlednit v návaznosti na řešení otázky retrospektivního působení popsaných judikatorních změn jednak účel ochrany dlužníka nastavený v R 92/2023, dále pak to, že před 30. červnem 2022 (kdy bylo vydáno R 52/2023) nelze hovořit o „ustálené judikatuře“, kterou by Nejvyšší soud „měnil“ závěry obsaženými v R 92/2023 (srov. odstavec 37. odůvodnění shora), jakož i to, že k „posunu“ judikatury Nejvyššího soudu (má-li za ni být pokládán odstavec 50. odůvodnění R 52/2023) ve prospěch závěrů R 92/2023 došlo po necelých 7 měsících (26. ledna 2023). Na tomto základě Nejvyšší soud dospívá k závěru, že požadavek, aby hmotněprávní účinek, který vyvolává (vzhledem k ) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, byl vyjádřen výrokem soudního rozhodnutí, se uplatní pro všechna insolvenční řízení vedená na majetek dlužníka podle ve znění účinném od 1. června 2019, bez zřetele k tomu, zda šlo o rozhodnutí vydaná před přijetím R 92/2023 (před 26. lednem 2023), včetně těch, která mohla být v době od 30. června 2022 ovlivněna závěrem formulovaným v odstavci 36. odůvodnění R 52/2023. Rozhodnutí insolvenčního soudu, která takový výrok neobsahují, nejsou způsobilým podkladem (důvodem) pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle . K nemožnosti použít jako způsobilý podklad (důvod) pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení podle jakékoli rozhodnutí insolvenčního soudu vydané v insolvenčním řízení vedeném podle ve znění účinném do 31. května 2019 (bez ohledu na podobu jeho výroku), srov. R 52/2023.

40. Nejvyšší soud dodává, že vyloučení postupu podle nezbavuje insolvenční soud možnosti (a povinnosti) zabývat se důvody, pro které insolvenční soud v předchozím insolvenčním řízení návrh na povolení oddlužení zamítl nebo oddlužení neschválil anebo již schválené oddlužení zrušil, samostatně, v rámci zkoumání předpokladů pro povolení oddlužení v režimu .

41. Právní posouzení věci odvolacím soudem tedy správné není. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil, a to i v té části, která se týká závislého výroku o zastavení insolvenčního řízení ( ). Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí insolvenčního soudu, zrušil Nejvyšší soud v dotčeném rozsahu (tedy v bodě III. výroku o zamítnutí návrhu na povolení oddlužení a v bodě IV. výroku o zastavení insolvenční řízení) i toto rozhodnutí a vrátil věc insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

42. V rozsahu, v němž směřovalo i proti té části napadeného rozhodnutí, která se týká závislého výroku o zastavení insolvenčního řízení, Nejvyšší soud dovolání neodmítl (z příčin popsaných v odstavcích 20. až 24. odůvodnění shora) jen proto, že šlo o závislý výrok, jenž musel být zrušen při zrušení napadeného rozhodnutí v části týkající se výroku o neschválení oddlužení ( )

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 31. ledna 2024

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu