Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 67/2025-B-146

KSPA 60 INS 11947/2020 29 NSČR 67/2025-B-146

USNESENÍ

P. J.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. května 2025, č. j. , -128, se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1.

Usnesením ze dne 27. září 2024, č. j. -100, Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „insolvenční soud“) [mimo jiné]

zrušil oddlužení dlužníka (P. J.) [bod II. výroku].

2. Insolvenční soud – vycházeje zejména z , , a a 4 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění od 1. června 2019 – dospěl k následujícím závěrům:

3. Dlužník nehradil potřebné částky podstatnou dobu, po kterou trvaly účinky schváleného oddlužení, nevykonával přiměřenou výdělečnou činnost, nedostatečně se snažil obstarat si vlastní příjem a nevynakládal za tím účelem veškeré úsilí, které po něm lze spravedlivě požadovat (důvod pro zrušení oddlužení podle ).

4. V průběhu oddlužení byl dlužník pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody za spáchání úmyslného trestného činu majetkové povahy, kterým způsobil škodu skutky, jichž se dopustil po povolení a po schválení oddlužení; tak mu vznikl závazek delší než 30 dnů po splatnosti, čímž porušil povinnost podle (povinnost nepřijímat na sebe nové závazky, které by nemohl v době jejich splatnosti splnit), takže je dán důvod pro zrušení oddlužení podle a b/ . Jednání dlužníka rovněž představuje nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností dlužníka v oddlužení.

5. Dlužník nebyl dlouhodobě (více než tři měsíce) schopen hradit ani odměnu a hotové výdaje insolvenční správkyně (Mgr. Ing. Evy Hepperové) v důsledku vlastního zaviněného jednání; tím je dán důvod pro zrušení oddlužení i podle .

6. K odvolání dlužníka Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 27. května 2025, č. j. , -128, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě II. výroku tak, že oddlužení se ruší, neboť jím dlužník sledoval nepoctivý záměr.

7. Odvolací soud – vycházeje z a a 3 , ve znění účinném do 30. září 2024, a odkazuje na (označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – uzavřel, že je s insolvenčním soudem zajedno potud, že jsou splněny předpoklady pro zrušení schváleného oddlužení dlužníka; na rozdíl od insolvenčního soudu však je toho názoru, že primárním důvodem pro zrušení oddlužení je nepoctivý záměr dlužníka, který jednoznačně plyne ze zjištění popsaných v rozsudku trestního soudu (rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. listopadu 2022, č. j. -667, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. června 2023, č. j. -1141), podle nichž (shrnuto) dlužník v průběhu insolvenčního řízení spáchal 14 dílčími skutky přečin podvodu, přičemž 11 z nich se dopustil po schválení oddlužení.

8. Proti usnesení odvolacího soudu podal dlužník dovolání, jehož přípustnost vymezuje ve smyslu , (dále též jen „ “), argumentem, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, nebo při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od (označené) ustálené judikatury dovolacího soudu. Dovolatel namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci (dovolací důvod uvedený v ), a požaduje, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

9. Konkrétně dovolatel (podle obsahu) předestřel Nejvyššímu soudu k řešení otázku, zda odvolací soud mohl změnit k odvolání dlužníka rozhodnutí insolvenčního soudu tak, že dlužník sledoval oddlužením nepoctivý záměr, když insolvenční soud shledal v počínání dlužníka (pouze) nedbalý a lehkomyslný přístup k plnění povinností v oddlužení (respektive důvody pro zrušení oddlužení podle , b/ a c/ ), a zda změnou důvodu zrušení oddlužení neporušil odvolací soud zásadu zákazu reformationis in peius.

10. V mezích uplatněného dovolacího důvodu dovolatel argumentuje, že odvolací soud změnil usnesení insolvenčního soudu k neprospěch dovolatele na základě jím podaného odvolání; „vlastní procesní aktivita“ tak vedla ke zhoršení postavení dovolatele. Odvolací soud tím porušil zásadu zákazu změny k horšímu, která se obecně uplatňuje i v insolvenčním řízení [jak plyne z „rozhodnutí“ (správně rozsudku) Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sp. zn. , a na něj navazujícího „rozhodnutí“ (správně usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 20. prosince 2023, sp. zn. , jakož i z rozhodovací praxe Ústavního soudu]. Na řízení „předcházející rozhodnutí o zrušení oddlužení“ je možné aplikovat ustanovení týkající se sporného civilního řízení, neboť to není v rozporu se základními zásadami insolvenčního řízení ( ), a účastníci mají „kontradiktorní postavení“; z přiměřené aplikace pak plyne, že odvolací soud je vázán rozsahem odvolání, což s sebou nese i zákaz změny k horšímu.

11. Ke stejnému závěru je třeba podle dovolatele dospět i v případě aplikace , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Řízení o zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka je řízení návrhovým (bez návrhu lze zrušit oddlužení jen z důvodů uvedených v až c/ ), takže odvolací soud je podle z. ř. s. vázán rozsahem podaného odvolání. Dovolatel míní, že zákaz reformationis in peius se prosadí i v případě, že odvolací soud není vázán rozsahem odvolání, protože to vyplývá z povahy řízení. Insolvenční správce ani věřitelé nebrojili proti rozhodnutí insolvenčního soudu a nedomáhají se „vyslovení“ nepoctivého záměru dlužníka ve výroku. Odvolací soud tak účastníkům „autoritativně vnucuje rozhodnutí a takové nastavení poměrů, které nežádali“.

12. Insolvenční správkyně (ve vyjádření) obecně souhlasí s tím, že dlužník „nepředpokládá“ při podání odvolání proti usnesení o zrušení schváleného oddlužení, že jeho postavení odvolací soud zhorší.

13. Pro dovolací řízení je rozhodné aktuální znění .

14. Pro insolvenční řízení je rozhodný ve znění účinném do 30. září 2024 [srov. článek II, bod 1., části první , kterým se mění , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, , , ve znění pozdějších předpisů, , kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a , o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů], a to s výjimkou nastavenou pro , a v části první článku II bodu 2. a 3.

15. Dovolání je přípustné podle , když pro daný případ neplatí žádné z omezení přípustnosti dovolání vypočtených v a v posouzení dovoláním předestřené právní otázky jde v daných souvislostech o věc dovolacím soudem dosud neřešenou.

16. Skutkový stav věci, jak byl zjištěn soudy nižších stupňů, dovoláním nebyl (ani nemohl být) zpochybněn a Nejvyšší soud z něj při dalších úvahách vychází.

17. Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

18. Pro další úvahy Nejvyššího soudu jsou rozhodná následující ustanovení :

§ 418

(1) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže

a/ dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo

b/ v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo

c/ dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle § 395 odst. 1 písm. b/, jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, anebo

d/ to navrhne dlužník.

(…)

(3) Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr.

(…)

(7) Rozhodnutí podle odstavce 1 a 3 může insolvenční soud vydat, jen dokud nevezme na vědomí splnění oddlužení. Učiní tak po jednání, které insolvenční soud nařídí vždy, navrhl-li to insolvenční správce nebo věřitel nebo trvá-li na něm dlužník. Platí, že dlužník na jednání netrvá, jestliže se tak přes výzvu insolvenčního soudu nevyjádří do 10 dnů ode dne, kdy mu byla doručena. K tomuto jednání insolvenční soud předvolá dlužníka, insolvenčního správce, věřitelský výbor a věřitele, který zrušení oddlužení navrhl. Rozhodnutí podle odstavce 1 písm. a/ až c/ může insolvenční soud vydat i bez návrhu.

(…)

19. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v následujících závěrech:

20. Pro insolvenční řízení vedená podle ve znění účinném od 1. června 2019 platí, že zrušení schváleného oddlužení podle vyvolává zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný ; tento důvod zrušení oddlužení je zapotřebí vyjádřit též ve výroku usnesení o zrušení oddlužení. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 92/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 92/2023“), jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. .

21. Rozhodl-li insolvenční soud o zrušení schváleného oddlužení pro nepoctivý záměr dlužníka, aniž tento důvod vyjádřil procesně předepsaným způsobem ve výroku rozhodnutí, mohl odvolací soud, který se ztotožnil se závěrem o nepoctivém záměru dlužníka, takové pochybení napravit (a výrok rozhodnutí insolvenčního soudu v tomto směru doplnit), i když ve věci rozhodoval na základě odvolání dlužníka. K tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024, sen. zn. .

22. K odkazu dovolatele na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. Nejvyšší soud uvádí, že závěry rozsudku nejsou přenositelné do poměrů insolvenčního řízení upraveného . Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. června 2024, sp. zn. , rovněž vysvětlil (srov. odst. 40 odůvodnění), že názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nepředstavuje ustálenou judikaturu soudů, když s ním vyslovilo nesouhlas občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu a odmítlo jeho publikaci ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek.

23. K výše uvedenému srov. shodně argumentaci v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2025, sen. zn. .

24. Dovolání je přesto důvodné.

25. Projednávaná věc se odlišuje od věci řešené v usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. v tom, že insolvenční soud nedovodil nepoctivý záměr dovolatele; odvolací soud tak neposoudil důvody pro zrušení schváleného oddlužení shodně s insolvenčním soudem a nenapravoval „jen“ (v intencích R 92/2023) procesní pochybení insolvenčního soudu spočívající v nesprávném výroku o zrušení schváleného oddlužení, nýbrž učinil (samostatně) závěr o nepoctivém záměru dovolatele, k němuž insolvenční soud nedospěl.

26. Je-li dlužník jediným odvolatelem proti usnesení o zrušení schváleného oddlužení, pak zákaz změny k horšímu vyplývá z povahy odvoláním napadeného rozhodnutí a z odvolání samého. Není-li odvoláním napadené rozhodnutí o zrušení oddlužení rozhodnutím, jímž se oddlužení ruší pro nepoctivý záměr dlužníka, a je-li dlužník jediným odvolatelem, otázkou, zda zjištěné skutečnosti neodůvodňovaly zrušení pro nepoctivý záměr dlužníka, se odvolací soud již nemůže zabývat.

27. Jinak řečeno, rozhodne-li insolvenční soud o zrušení oddlužení dlužníka z důvodu uvedeného v a podá-li proti tomuto usnesení odvolání pouze dlužník, nemůže odvolací soud napadené usnesení insolvenčního soudu změnit tak, že zruší oddlužení dlužníka pro jeho nepoctivý záměr.

28. Právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, tedy není správné. Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání ( věta první ), napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení ( a 2 ).

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 29. 1. 2026

Mgr. Hynek Zoubek

předseda senátu