Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 91/2023-B-69

KSPH 65 INS 11065/201929 NSČR 91/2023-B-69

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Gemmela a soudců Mgr. Milana Poláška a Mgr. Hynka Zoubka v insolvenční věci dlužníků M. J., a L. J., vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. , o zrušení schváleného oddlužení, o dovolání dlužníků, zastoupených Mgr. Adamem Buchtou, advokátem, se sídlem v Praze, Blanická 1008/28, PSČ 120 00, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 26. července 2023, č. j. , -61, takto:

Dovolání se zamítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“) usnesením ze dne 31. března 2023, č. j. -47, zrušil schválené oddlužení dlužníků (M. J. a L. J.) plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty (výrok I.), zastavil jejich insolvenční řízení (výrok II.), rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce (štancl - insolvence v. o. s.) [výroky III. a IV.] a zprostil insolvenčního správce funkce (výrok V.).

Insolvenční soud vyšel z toho, že:

1) Dlužníci podali u insolvenčního soudu dne 28. června 2019 insolvenční návrh spojený s návrhem na povolení oddlužení.

2) Usnesením ze dne 26. července 2019, č. j. -10, insolvenční soud (mimo jiné) rozhodl o úpadku dlužníků, povolil dlužníkům oddlužení a ustanovil insolvenčního správce; usnesením ze dne 19. února 2020, č. j. -13, (mimo jiné) schválil oddlužení dlužníků plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty.

3) Oddlužení mělo být plněno srážkami ze mzdy dlužníka a částkou 10.000,- Kč měsíčně ze smlouvy o důchodu. Dlužník naposledy doložil pouze dohodu o provedení práce (u společnosti DEVOTO SE), kde již nepracuje; dlužnice byla evidována na Úřadu práce a z jejího příjmu nebylo možné provádět srážky pro jeho nízkou výši. Předpokládaná míra uspokojení pohledávek nezajištěných věřitelů byla 7 %.

4) Dlužníci plnili splátkový kalendář už od počátku nepravidelně, prostředky ze smlouvy o důchodu v některých měsících nebyly placeny vůbec a rovněž z příjmů dlužníků bylo plnění zasíláno sporadicky. Příjmy majetkové podstaty představovaly spíše ojedinělé jednorázové splátky vyšší hodnoty.

5) Dlužník se v průběhu insolvenčního řízení věnoval umělecké činnosti, prodal minimálně 26 obrazů za „cca 200.000,- Kč“, přičemž prostředky si ponechal pro vlastní potřebu; insolvenční soud ani insolvenčního správce o tomto svém příjmu neinformoval.

Na tomto základě insolvenční soud ‒ cituje ustanovení , , 3 až 5 a 7 , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ) – dospěl k následujícím závěrům:

a) Dlužníci neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení a návrhem na povolení oddlužení sledují nepoctivý záměr.

b) Dlužníci porušili povinnosti určené ustanovení , e) a h) , tj. povinnost vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost, nezatajovat žádný ze svých příjmů a vynaložit veškeré úsilí k plnému uspokojení pohledávek věřitelů.

Proto insolvenční soud zrušil schválené oddlužení dlužníků [ a odst. 3 ].

Současně neshledal důvody pro to, aby spolu se zrušením oddlužení rozhodl o způsobu řešení úpadku dlužníků konkursem, když jejich majetek je pro uspokojení věřitelů zjevně nepostačující, a dlužníci nepožádali o řešení svého úpadku konkursem; proto zastavil insolvenční řízení, rozhodl o odměně a náhradě hotových výdajů insolvenčního správce a zprostil ho funkce.

Vrchní soud v Praze k odvolání dlužníků usnesením ze dne 26. července 2023, č. j. , -61, změnil usnesení insolvenčního soudu v bodě I. výroku tak, že se schválené oddlužení dlužníků ruší pro nepoctivý záměr.

Cituje ustanovení , , a , 3 až 5 a 7 a vycházeje dále (i) z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. dubna 2013, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 86/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, se odvolací soud ztotožnil se závěry insolvenčního soudu.

Přitom shrnul, že dlužníci insolvenčnímu soudu nepředkládali řádně a pravidelně přehledy svých příjmů, dlužník zatajoval své příjmy, nepoužíval je k uspokojení svých věřitelů a „rozkrýval je neúplně a s letitým zpožděním“. Nezaslal insolvenčnímu správci příjem z prodeje obrazů (v rozsahu, v němž byl povinován) a zjevně nevyložil veškeré úsilí, které po něm bylo lze spravedlivě požadovat, k plnění uspokojení pohledávek věřitelů. Neplní tak povinnosti podle schváleného oddlužení [ písm, c), d), e) a h) ]. Porušení povinností dlužníků dosahuje takové intenzity, že lze důvodně předpokládat, že oddlužením sledují nepoctivý záměr. Vyplynul-li ve schváleném oddlužení dlužníků (manželů) najevo nepoctivý záměr jednoho z nich, je na místě zrušit jejich oddlužení pro nepoctivý záměr s účinkem pro oba manžele, včetně účinku určeného . V případném dalším řízení lze ve vztahu k tomu z manželů, který nezavdal důvod pro zrušení oddlužení pro nepoctivý záměr, „uvažovat“ o aplikaci .

Proto odvolací soud uzavřel, že insolvenční soud po právu zrušil oddlužení dlužníků z důvodů určených ustanovením a odst. 3 .

Vzhledem k tomu, že insolvenční soud rozhodl nesprávně potud, že závěr o nepoctivém záměru dlužníků nepromítl do výroku svého rozhodnutí, ač tak měl učinit s ohledem na zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný ustanovením [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, sen. zn. (jde o usnesení následně uveřejněné pod číslem 92/2023 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek ‒ dále jen „R 92/2023“)], odvolací soud toto pochybení napravil způsobem uvedeným ve výroku jeho rozhodnutí.

Proti usnesení odvolacího soudu podali dlužníci dovolání, které mají za přípustné podle ustanovení , (dále jen „ “), a to k řešení právní otázky (podle jejich názoru) v rozhodování dovolacího soudu nezodpovězené (popřípadě řešené dovolacím soudem rozdílně), konkrétně otázky (ne)možnosti odvolacího soudu rozhodnout v neprospěch odvolatelů (dlužníků) v rozporu se zákazem reformace in peius.

Dovolatelé zdůrazňují, že odvolací soud na základě jejich odvolání „zpřísnil“ výrok usnesení insolvenčního soudu o dodatek „pro nepoctivý záměr“, čímž změnil jejich postavení k horšímu; to odporuje závěrům rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2023, č. j. -460.

Jakkoli je insolvenční řízení svým charakterem řízením specifickým ‒ pokračují dovolatelé ‒ je nezbytné nahlížet na jejich práva „výlučně prizmatem zásady dispoziční“; bylo-li odvolací řízení zahájeno „k jejich návrhu“, nemohl odvolací soud změnit usnesení insolvenčního soudu v jejich neprospěch.

Jinak řečeno, nevyjádřil-li insolvenční soud závěr o nepoctivém záměru dlužníků ve výroku usnesení (tj. v „samotném autoritativním rozhodnutí o právech a povinnostech dlužníků“), nýbrž jen v jeho odůvodnění, potom odvolací soud (tím, že změnil usnesení insolvenčního soudu v tom smyslu, že se schválené oddlužení dlužníků ruší pro nepoctivý záměr) „zhoršil“ jejich postavení oproti stavu před podáním odvolání.

Proto požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí odvolacího soudu změnil tak, že potvrdí usnesení insolvenčního soudu, popřípadě, aby je zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.

Dovolání je přípustné podle ustanovení k řešení právní otázky dovolateli otevřené, Nejvyšším soudem dosud meritorně nezodpovězené.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle ustanovení odvolací soud projedná věc v mezích, ve kterých se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí. Tímto rozsahem není vázán a) v případech, kdy na rozhodnutí o napadeném výroku je závislý výrok, který odvoláním nebyl dotčen, b) v případech, kde jde o taková společná práva nebo povinnosti, že se rozhodnutí musí vztahovat na všechny účastníky, kteří vystupují na jedné straně, a kde platí úkony jednoho z nich i pro ostatní ( ), třebaže odvolání podal jen některý z účastníků, c) jestliže z právního předpisu vyplývá určitý způsob vypořádání vztahu mezi účastníky.

Podle ustanovení odvolací soud změní rozsudek nebo usnesení, jímž bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže nejsou splněny podmínky pro jejich potvrzení ( ) nebo zrušení ( ) a jestliže a) soud prvního stupně rozhodl nesprávně, ačkoliv správně zjistil skutkový stav; b) po doplnění nebo zopakování dokazovaní je skutkový stav věci zjištěn tak, že je možné o věci rozhodnout.

Podle ustanovení , nestanoví-li tento zákon jinak nebo není-li takový postup v rozporu se zásadami, na kterých spočívá insolvenční řízení, použijí se pro insolvenční řízení a pro incidenční spory přiměřeně ustanovení týkající se sporného řízení, a není-li to možné, ustanovení zákona o zvláštních řízeních soudních; ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí nebo exekuce se však použijí přiměřeně jen tehdy, jestliže na ně tento zákon odkazuje.

Podle ustanovení insolvenční soud rozhoduje v insolvenčním řízení usnesením (odstavec 1). Nestanoví-li tento zákon jinak, v záhlaví písemného vyhotovení usnesení vydaného v insolvenčním řízení se uvede označení insolvenčního soudu, jména a příjmení soudců, označení dlužníka a jeho zástupce, označení osoby, o jejímž podání se rozhoduje, a jejího zástupce a označení věci. Je-li to možné, uvede se v označení dlužníka též jeho datum narození nebo jeho identifikační číslo osoby (dále jen „identifikační číslo“) [odstavec 2].

Podle ustanovení insolvenční soud zamítne návrh na povolení oddlužení také tehdy, jestliže v posledních 5 letech před podáním insolvenčního návrhu byl návrh dlužníka na povolení oddlužení pravomocně zamítnut z důvodu, že je jím sledován nepoctivý záměr, nebo jestliže z téhož důvodu nebylo oddlužení schváleno nebo bylo schválené oddlužení zrušeno.

Podle ustanovení insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, jestliže a) dlužník neplní podstatné povinnosti podle schváleného způsobu oddlužení, nebo b) v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužníku po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší 30 dnů po lhůtě splatnosti, nebo c) dlužník není v důsledku okolností, které zavinil, po dobu delší než 3 měsíce schopen splácet v plné výši ani pohledávky podle , jestliže vznikly po rozhodnutí o úpadku, anebo d) to navrhne dlužník (odstavec 1). Insolvenční soud schválené oddlužení zruší a současně rozhodne o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem také tehdy, vyjdou-li po schválení oddlužení najevo okolnosti, na jejichž základě lze důvodně předpokládat, že oddlužením je sledován nepoctivý záměr (odstavec 3). Insolvenční soud nerozhodne spolu se zrušením oddlužení o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, zjistí-li, že majetek dlužníka, aniž se přihlíží k věcem, právům a jiným majetkovým hodnotám vyloučeným z majetkové podstaty, je pro uspokojení věřitelů zcela nepostačující, ledaže a) návrh na povolení oddlužení byl podán společně s insolvenčním návrhem, b) dlužník požádal, aby byl způsobem řešení jeho úpadku konkurs, a c) zaplatil zálohu na náklady insolvenčního řízení, stanovil-li mu soud povinnost k její úhradě podle a 3 (odstavec 4). Jestliže insolvenční soud nerozhodne o způsobu dlužníkova úpadku konkursem podle odstavce 4, insolvenční řízení zastaví; současně rozhodne o odměně insolvenčního správce a jeho nákladech a zprostí insolvenčního správce jeho funkce. Nebyla-li osobě podle dosud vyplacena odměna za sepis a podání návrhu na povolení oddlužení anebo také insolvenčního návrhu podle , insolvenční soud současně uloží dlužníkovi povinnost ji uhradit, byla-li uplatněna podle (odstavec 5).

Vzhledem k datu zahájení insolvenčního řízení a vydání rozhodnutí o úpadku dlužníků jsou pro právní posouzení věci rozhodná výše citovaná ustanovení ve znění účinném od 1. června 2019.

Nejvyšší soud v prvé řadě připomíná, že jeho judikatura je ustálena v následujících závěrech:

1) Účel je vymezen zejména předmětem úpravy, jímž je řešení úpadku a hrozícího úpadku dlužníka soudním řízením některým ze stanovených způsobů tak, aby došlo k uspořádání majetkových vztahů k osobám dotčeným dlužníkovým úpadkem nebo hrozícím úpadkem a k co nejvyššímu a zásadně poměrnému uspokojení dlužníkových věřitelů [ ] a oddlužení dlužníka [ ]. Při posouzení účelu je dále nutné respektovat zásady vyjádřené v ustanovení . Srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2013, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 76/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. K účelu insolvenčního řízení srov. dále i důvody nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2010, sp. zn. , ve věci návrhu na zrušení některých ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů, uveřejněného pod číslem 241/2010 Sb. (srov. zejména odstavec 52. nálezu).

2) Jelikož pro insolvenční řízení vedená podle ve znění účinném od 1. června 2019 platí, že zrušení schváleného oddlužení (společného oddlužení manželů) podle ustanovení vyvolává zvláštní hmotněprávní účinek předjímaný ustanovením , je zapotřebí vyjádřit tento důvod zrušení oddlužení též ve výroku usnesení o zrušení oddlužení (společného oddlužení manželů).

Srov. např. R 92/2023, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2024, sen. zn. .

3) Následkem nesplnění povinnosti insolvenčního soudu vyjádřit tento důvod zamítnutí oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení (nepoctivý záměr dlužníka) ve výroku takového rozhodnutí, pak logicky (v intencích závěrů R 92/2023) nemůže být nic jiného než to, že v dalším (novém) insolvenčním řízení vedeném na majetek téhož dlužníka, v němž insolvenční soud bude rozhodovat o návrhu dlužníka na povolení oddlužení, bude vyloučeno zamítnout návrh na povolení oddlužení z důvodu uvedeného v ustanovení .

Požadavek, aby hmotněprávní účinek, který vyvolává (viz ) zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení proto, že lze důvodně předpokládat, že dlužník sleduje návrhem na povolení oddlužení nepoctivý záměr, byl vyjádřen výrokem soudního rozhodnutí, zjevně směřoval k posílení ústavního principu právní jistoty (promítnutého v článku 1 odst. 1 y), přičemž do budoucna tak mělo být zajištěno, že insolvenční soud neuplatní vůči dlužníku sankci podle ustanovení , nebude-li takový výrok obsažen v usnesení, jímž insolvenční soud v předchozím insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka návrh na povolení oddlužení zamítl nebo oddlužení neschválil anebo již schválené oddlužení zrušil. Problematičnost jiného postupu (v těch případech, kdy insolvenční soud souběžně s tímto důvodem pro své rozhodnutí „zkombinuje“ i jiné důvody pro zamítnutí návrhu na povolení oddlužení, neschválení oddlužení nebo zrušení oddlužení) dobře ilustruje R 92/2023 (srov. argumentaci v odstavci 53. jeho odůvodnění).

Vyloučení postupu podle ustanovení nezbavuje insolvenční soud možnosti (a povinnosti) zabývat se důvody, pro které insolvenční soud v předchozím insolvenčním řízení návrh na povolení oddlužení zamítl nebo oddlužení neschválil anebo již schválené oddlužení zrušil, samostatně, v rámci zkoumání předpokladů pro povolení oddlužení v režimu .

Srov. např. opět důvody usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. .

Shora citované závěry se plně prosadí i v poměrech projednávané věci (insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníků podle ve znění účinném od 1. června 2019).

Zbývá tak posoudit, zda a jaké důsledky nastaly tím, že: a) insolvenční soud v rozporu s výše uvedeným, ač dospěl k závěru o nepoctivém úmyslu dlužníka (M. J.), nepromítl tento důvod do výroku usnesení, jímž zrušil schválené oddlužení dlužníků, a b) odvolací soud, který rozhodoval o odvolání dlužníků proti usnesení insolvenčního soudu, uvedené pochybení insolvenčního soudu napravil.

V tomto směru Nejvyšší soud zdůrazňuje, že:

a) Insolvenční soud dospěl k závěru, podle něhož dlužníci sledovali oddlužením (návrhem na povolení oddlužení) nepoctivý záměr; tento důvod zrušení schváleného oddlužení neuvedl ve výroku usnesení.

b) Dlužníci podali proti usnesení insolvenčního soudu odvolání (viz B-48), přičemž nesouhlasili s jeho závěry o existenci (jakýchkoli) důvodů pro zrušení schváleného oddlužení; požadovali, aby je odvolací soud zrušil a pokračoval v insolvenčním řízení.

c) Odvolací soud se ztotožnil s důvody, pro které insolvenční soud zrušil schválené oddlužení dlužníků; výrok usnesení insolvenčního soudu změnil (jen) tak, že se schválené oddlužení ruší pro nepoctivý záměr.

d) Dovolatelé (dlužníci) v dovolání (pouze) namítali, že odvolací soud změnil výrok usnesení insolvenčního soudu v jejich neprospěch v rozporu se zákazem reformace in peius; právní závěr o důvodu zrušení schváleného oddlužení (nepoctivý záměr) nijak nezpochybnili.

Nejvyšší soud připouští, že v případě, kdy by dlužníci nepodali odvolání proti usnesení insolvenčního soudu (popřípadě vzali odvolání zpět dříve, než ve věci rozhodl odvolací soud), by bylo jejich (právní) postavení ‒ posuzováno z hlediska důvodů, pro které by mohl být jejich budoucí návrh na povolení oddlužení zamítnut ‒ „lepší“, než v případě, kdy odvolací soud (k jejich odvolání, v němž nesouhlasili se zrušením schváleného oddlužení jako takovým) změnil (doplnil) výrok usnesení insolvenčního soudu tak, že se schválené oddlužení ruší pro nepoctivý záměr.

Za podstatné však považuje, že insolvenční soud (byť poměřováno až závěry R 92/2023, které bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku v insolvenční věci tamních dlužníků vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. dne 6. února 2023, tj. krátce před rozhodnutím insolvenčního soudu) materiálně posoudil důvody pro zrušení schváleného oddlužení dlužníků shodně se soudem odvolacím; pochybil (jen) tím, že (zjištěnou) nepoctivost dlužníků nepromítnul do výroku usnesení. Odvolací soud, který vyhodnotil závěry insolvenčního soudu jako správné, dovolateli zpochybňovanou změnou (doplněním o nepoctivý záměr) výroku insolvenčního soudu ono pochybení (jen) napravil (v souladu s R 92/2023 vyjádřil procesně předepsaným způsobem ve výroku rozhodnutí). Přitom jiný způsob rozhodnutí o odvolání dlužníků zjevně nepřicházel v úvahu; zrušení usnesení a vrácení věci insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení by odporovalo ustanovení ; potvrzením usnesení insolvenčního soudu ( ) by odvolací soud v rozporu se závěry shora citované judikatury neodstranil vadu rozhodnutí, jíž si byl vědom.

V daných souvislostech má Nejvyšší soud za neopodstatněnou (vzhledem k účelu a povaze insolvenčního řízení) též argumentaci dovolatelů založenou na „zásadě dispoziční“. Z ustanovení totiž zjevně plyne, že insolvenční soud zruší schválené oddlužení při splnění tam určených předpokladů, tj. bez ohledu na skutečnost, zda takový postup (případně) navrhne některý z účastníků insolvenčního řízení či insolvenční správce; okolnost, že odvolací soud ve věci rozhodoval na základě odvolání dlužníků, na povaze rozhodnutí soudů obou stupňů o zrušení schváleného oddlužení (a jim předcházejícího řízení) nic nemění.

Konečně Nejvyšší soud dodává, že za stavu, kdy dovolatelé nemohli mít pochybnosti o tom, že důvodem pro zrušení jejich schváleného oddlužení byl právě nepoctivý záměr, jim nic nebránilo, aby dovoláním proti usnesení odvolacího soudu brojili (i) proti tomuto (ve výroku napadeného usnesení obsaženému) závěru; to však neučinili.

Jelikož právní posouzení věci, na němž rozhodnutí odvolacího soudu spočívá a které bylo dovoláním zpochybněno, je správné, Nejvyšší soud (při absenci vad řízení, k jejichž existenci u přípustného dovolání přihlíží z úřední povinnosti ‒ ) dovolání zamítl jako nedůvodné [ ].

Poučení: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; osobám, o nichž tak stanoví , se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. 3. 2024

JUDr. Petr Gemmel

předseda senátu