Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2067/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Jiřího Zavázala v právní věci žalobce FANI TRADE s. r. o., se sídlem v Ostravě - Přívozu, Jirská 418/34, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25392514, zastoupeného JUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Českobratrská 2, villa Antonia, PSČ 702 00 proti žalovanému JUDr. P. F., advokátu, , jako insolvenčnímu správci dlužnice E. P., o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice E. P., vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. ledna 2012, č. j. -108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Rozsudkem ze dne 1. července 2011, č. j. -81, zamítl Krajský soud v Ostravě (dále jen „insolvenční soud“) žalobu, kterou se žalobce (FANI TRADE s. r. o.) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužnice E. P.) vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužnice (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. ledna 2012, č. j. -108, potvrdil rozsudek insolvenčního soudu (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “), jako nepřípustné.

Dovolatel dovoláním výslovně napadá oba výroky napadeného rozhodnutí. V rozsahu, v němž dovolání takto směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu i ve výroku o nákladech řízení a proti druhému výroku napadeného rozhodnutí o nákladech odvolací řízení, je Nejvyšší soud bez dalšího odmítl jako objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti té části prvního výroku napadeného rozhodnutí, kterou odvolací soud potvrdil rozsudek insolvenčního soudu v zamítavém výroku o věci samé, může být dovolání přípustné jen podle ustanovení (tedy tak, že dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam). Důvod připustit dovolání však Nejvyšší soud nemá, když dovolatel mu (oproti svému mínění) nepředkládá k řešení žádnou otázku, z níž by bylo možno usuzovat, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

Napadené rozhodnutí spočívá na výkladu ustanovení , (dále též jen „obč. zák.“), jak jej podal Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu (dále jen „velký senát“) ze dne 15. října 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2006“), konkrétně na závěru, že zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva.

Dovolání je polemikou s tímto závěrem.

V argumentech obsažených v dovolání pak Nejvyšší soud nevidí důvod ke změně rozhodovací praxe, kterou ustálil právě rozsudkem velkého senátu (R 45/2006). Poukaz dovolatele na jiný názor vyjádřený v rozhodnutí (jde o usnesení) Nejvyššího soudu ze dne 26. září 2005, sp. zn. , je v této souvislosti zjevně nepřípadný, jelikož pomíjí sjednocující roli rozhodnutí velkého senátu, plynoucí z ustanovení , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů a přehlíží skutečnost, že (jak se podává z důvodů R 45/2006), posledně označené rozhodnutí patřilo k těm, s nimiž se R 45/2006 výslovně vypořádalo.

Dovolatelův odkaz na důvodovou zprávu k , (jenž má nabýt účinnosti 1. ledna 2014) je pro posouzení přípustnosti dovolání právně bezcenný, když je zjevné, že budoucí právní úprava téhož institutu (v ) nemůže být důvodem ke změně výkladu podaného ke stávajícímu znění .

Napadené rozhodnutí je se závěry obsaženými v R 45/2006 v souladu, přičemž jde o závěry, z nichž rozhodovací praxe Nejvyššího soudu po přijetí R 45/2006 konstantně vychází.

Srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. listopadu 2008, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. června 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. července 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. října 2009, sp. zn. ; , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. listopadu 2009, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. prosince 2009, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. ledna 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. června 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. července 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. července 2010, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2010, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. ledna 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. ledna 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. dubna 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. června 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 11/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2011, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. prosince 2011, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 47/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. prosince 2011, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. ledna 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2012, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. února 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012, sp. zn. , usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. května 2012, sp. zn. a usnesení velkého senátu Nejvyššího soudu ze dne 16. května 2012, sp. zn. .

Výklad obsažený v R 45/2006 přitom neměl za odporující ústavnímu pořádku České republiky ani Ústavní soud. Srov. např. usnesení ze dne 3. prosince 2009, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. nebo usnesení ze dne 12. května 2010, sp. zn. , jímž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podanou proti rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. .

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a u žalovaného žádné prokazatelné náklady dovolacího řízení nebyly zjištěny.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 31. července 2012

JUDr. Zdeněk K r č m á ř

předseda senátu