Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 1259/2013

29 Cdo 1259/2013

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Cilečka a soudců JUDr. Petra Šuka a Mgr. Ing. Davida Bokra v právní věci navrhovatele M. S., zastoupenéhoJUDr. Alfrédem Šrámkem, advokátem, se sídlem v Ostravě, Českobratrská 1403/2, PSČ 702 00, za účasti 1) L. G., zastoupené JUDr. Ritou Kubicovou, advokátkou, se sídlem v Ostravě, Ruská 87/11, PSČ 703 00, 2) Bytového družstva Fifejdy, se sídlem v Ostravě, Ahepjukova 2812/5, PSČ 702 00, identifikační číslo osoby 25889800, a 3) M. H., zastoupeného JUDr. Martinem Skybou, advokátem, se sídlem v Ostravě, Preslova 361/9, PSČ 702 00, o určení členství v družstvu, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. , o dovolání navrhovatele proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. prosince 2012, č. j. -144, takto:

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Olomouci k odvolání navrhovatele potvrdil usnesení ze dne 24. dubna 2012, č. j. -101, kterým Krajský soud v Ostravě zamítl návrh na určení, že navrhovatel je členem Bytového družstva Fifejdy (dále jen „družstvo“) [první výrok], a rozhodl o nákladech odvolacího řízení [druhý až čtvrtý výrok].

Proti usnesení odvolacího soudu (do všech jeho výroků) podal navrhovatel dovolání, jež Nejvyšší soud podle , , (dále jen „ “), odmítl jako nepřípustné.

V rozsahu, ve kterém dovolání směřuje proti té části prvního výroku usnesení odvolacího soudu, kterou byly potvrzeny výroky II. až IV. usnesení soudu prvního stupně o nákladech řízení, a proti druhému až čtvrtému výroku usnesení odvolacího soudu o nákladech odvolacího řízení, je dovolání objektivně nepřípustné (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku usnesení odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle [o situaci předvídanou v nejde], tedy tak, že dovolací soud – jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) – dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud však rozhodnutí odvolacího soudu zásadně právně významným neshledal.

Závěr odvolacího soudu, podle něhož byl zajišťovací převod členských práv a povinností sjednaný „komplexem smluv“ uzavřených dne 5. června 2008 mezi navrhovatelem a L. G. sjednán neplatně – jednak pro neurčitost smlouvy o smlouvě budoucí ze dne 5. června 2008 (v níž absentovalo ujednání o podmínkách, za nichž měla být uzavřena budoucí smlouva), jednak proto, že byl sjednán jako převod fiduciární – a navrhovatel tudíž členská práva a povinnosti v družstvu nenabyl, je plně v souladu se závěry rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia (dále jen „velký senát“) Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“), a z něj vycházející judikaturou Nejvyššího soudu (za mnohá rozhodnutí srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. července 2012, sp. zn. , obsahující výčet řady dalších rozhodnutí Nejvyššího soudu, jež přitakávají R 45/2009, a odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu odmítající ústavní stížnost v obdobných věcech, nebo důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. ledna 2014, sp. zn. ; obě rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná – stejně jako ostatní rozhodnutí přijatá Nejvyšším soudem po 1. lednu 2001 – na jeho webových stránkách).

Namítá-li dovolatel v této souvislosti, že odvolací soud měl uzavřené smlouvy posuzovat jako smlouvy inominátní, nikoli typové, nečiní tím napadené rozhodnutí zásadně právně významným, neboť přehlíží, že v usnesení velkého senátu ze dne 19. října 2011, sp. zn. (uveřejněném pod číslem 31/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; dále jen „R 31/2012“), v němž se vyjádřil k náležitostem dohody o převodu práv a povinností spojených s členstvím v družstvu, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil i závěr, podle něhož dohoda o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu není v obchodním zákoníku jako smluvní typ upravena, a jde tedy právě o smlouvu nepojmenovanou (inominátní) ve smyslu , obchodního zákoníku (dále jen „obch. zák.“), z čehož vychází i výše uvedená (odvolacím soudem citovaná) judikatura. Ostatně zcela zjevný závěr, že určitost a srozumitelnost je podmínkou platnosti nejen smlouvy typové, ale i inominátní (srov. obch. zák.), se podává třeba i z dovolatelem citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. prosince 2009, sp. zn. .

Při posuzování náležitostí uzavřených smluv o převodu členských práv a povinností v družstvu přitom soudy správně vycházely z aktuální judikatury Nejvyššího soudu, nikoli z judikatury existující v době jejich uzavření, jež byla právě R 31/2012 překonána.

Spočívá-li rozhodnutí, jímž odvolací soud potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, na posouzení více právních otázek, z nichž každé samo o sobě vede k zamítnutí či naopak k vyhovění návrhu, není dovolání ve smyslu přípustné, jestliže řešení některé z těchto otázek nebylo dovoláním zpochybněno, nebo jestliže ohledně některé z těchto otázek není splněna podmínka zásadního právního významu napadeného rozhodnutí ve věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 1999, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 27/2001, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2005, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2002, sp. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročník 2002, pod číslem 54).

Jelikož závěr o neplatnosti sjednání zajišťovacího převodu členských práv a povinností obstojí jako samostatný důvod zamítnutí návrhu, nečiní dovolání přípustným ani posouzení správnosti závěru odvolacího soudu, podle něhož navrhovatel členská práva a povinnosti v družstvu nenabyl i z toho důvodu, že je L. G převedla již 5. září 2007 na M. H., a proto je později nemohla převést podruhé.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

Výrok o nákladech řízení se opírá o , a , když dovolání navrhovatele bylo odmítnuto, ostatním účastníkům řízení však podle obsahu spisu v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Rozhodné znění pro dovolací řízení (do 31. prosince 2012) se podává z bodu 7., článku II., , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 30. září 2014

JUDr. Filip C i l e č e k

předseda senátu