Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 814/2012

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Jiřího Zavázala a JUDr. Petra Gemmela v právní věci žalobce R. V., zastoupeného Mgr. Karlem Neubertem, advokátem, se sídlem v Třebíči, Oldřichova 1, PSČ 674 01, proti žalovanému Mgr. J. Š., advokátu, jako správci konkursní podstaty úpadkyně ARA s. r. o., identifikační číslo osoby 46966145, zastoupenému Mgr. Markem Indrou, advokátem, se sídlem v Brně, Čechyňská 16, PSČ 602 00, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2011, č. j. -162, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Rozsudkem ze dne 11. srpna 2010, č. j. -92, zamítl Krajský soud v Brně žalobu, kterou se žalobce (R. V.) domáhal vůči žalovanému (správci konkursní podstaty úpadkyně ARA s. r. o.) vyloučení označených nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně (bod I. výroku) a rozhodl o nákladech řízení (bod II. výroku).

K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci v záhlaví označeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně (první výrok) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (druhý výrok).

Odvolací soud přitakal soudu prvního stupně v závěru, podle něhož je „Smlouva o zajištění závazku převodem práva s uznáním dluhu“ uzavřená dne 24. listopadu 2004 mezi žalobcem (jako věřitelem a nabyvatelem vlastnického práva) a pozdější úpadkyní (jako dlužníkem a převodcem vlastnického práva) [dále jen „smlouva o zajišťovacím převodu práva“], z níž žalobce odvozuje vlastnické právo k předmětným nemovitostem, vylučující jejich zařazení do soupisu majetku konkursní podstaty úpadkyně, absolutně neplatná podle ustanovení , (dále jen „obč. zák.“), když neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí. Potud odvolací soud odkázal rovněž na výklad podaný v rozsudku velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. , uveřejněném pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 45/2009“), který je - stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže - veřejnosti dostupný i na webových stránkách Nejvyššího soudu.

Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále jen „ “), jako nepřípustné.

, o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), byl s účinností od 1. ledna 2008 zrušen zákon o konkursu a vyrovnání ( . a ), s přihlédnutím k se však pro konkursní a vyrovnací řízení zahájená před účinností tohoto zákona (a tudíž i pro spory vedené na jejich základě) použijí dosavadní právní předpisy (tedy vedle zákona o konkursu a vyrovnání, ve znění účinném do 31. prosince 2007, i , ve znění účinném do 31. prosince 2007). Srov. k tomu též důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2010, sp. zn. , uveřejněného pod číslem 41/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé může být přípustné pouze podle ustanovení , tedy tak, že dovolací soud - jsa přitom vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně jejich obsahového vymezení ( ) - dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Dovolatel však Nejvyššímu soudu žádnou otázku, z níž by bylo možné usuzovat na zásadní právní význam napadeného rozhodnutí, k řešení nepředkládá.

Žalobce v dovolání nezpochybňuje správnost právního posouzení věci soudy nižších stupňů založeného na závěru, podle kterého smlouva o zajišťovacím převodu práva je absolutně neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák., neboť neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí. Potud je ostatně napadené rozhodnutí v souladu s judikaturou, na kterou se výslovně odvolává (srov. závěry formulované Nejvyšším soudem v R 45/2009).

Podstata dovolací argumentace tkví v kritice postupu soudů nižších stupňů, které -podle dovolatele v rozporu se zásadou zákazu retroaktivity - ve věci rozhodovaly s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, která vznikla až poté, co byla smlouva o zajišťovacím převodu práva uzavřena a nemůže se proto na ni vztahovat.

Otázkou tzv. „zpětného působení“ judikatury Nejvyššího soudu se však dovolací soud ve své rozhodovací činnosti již také zabýval. Tak např. v usnesení ze dne 25. září 2008, sp. zn. nebo v usnesení ze dne 12. března 2008, sp. zn. , vysvětlil, že judikatura soudů vyšších stupňů slouží právě ke sjednocení výkladu těch ustanovení zákonů, jež jsou právní praxí vykládána rozdílně (jež si část právní praxe vykládá chybně). Je samozřejmé, že taková judikatura vzniká s určitým časovým odstupem a závěr, že dovolatel má být chráněn, protože patřil k těm, kteří si před vydáním rozhodnutí sjednocujícího soudní praxi vykládali zákon chybně, vyznívá absurdně.

Důvod připustit dovolání podle proto Nejvyšší soud neměl a podle jiných ustanovení nemůže být dovolání přípustné.

K posouzení přípustnosti dovolání dle Nejvyšší soud přistoupil s vědomím faktu, že Ústavní soud nálezem pléna ze dne 21. února 2012, sp. zn. , zrušil ustanovení až uplynutím 31. prosince 2012.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalobce bylo odmítnuto a žalovanému podle obsahu spisu v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 28. března 2012

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu