Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 666/2019

33 Cdo 666/2019-168

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce A. F., bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Švárou, advokátem se sídlem v Praze 5, Duškova 164/45, proti žalovaným 1)A. Z., bytem XY, 2)M. Z., bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Samuelem Havlíkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 977/24, a 3)M. Z., bytem XY, zastoupenému Městskou částí Praha 10, o nahrazení projevu vůle, in eventum o určení žalovaných jako právních nástupců J. S. s povinností poskytnout žalobci součinnost nutnou k tomu, aby se stal vlastníkem bytové jednotky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 8. 2018, č.j. -132, t a k t o:

I. Dovolání se odmítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovaným 3/ nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í

Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. 2. 2018, č.j. -85, zamítl žalobu o nahrazení prohlášení vůle žalovaných uzavřít smlouvu, jíž žalobci darují

„bytovou jednotku č. XY umístěnou ve 2. patře budovy č.p. XY, rod. dům (zapsaného na LV č. XY), nacházející se na pozemku parc. č. XY, zastavěná plocha a nádvoří, o výměře 158

m² (zapsaném na LV č.

XY), zapsané na LV č. XY, spolu s podílem jednotky na společných částech domu a pozemku ve výši 8822/28639, a dále s podílem na pozemcích parc. č. XY, zahrada o výměře 338 m

², a parc. č.

XY, zastavěná plocha a nádvoří o výměře 37 m² ve výši 8822/28639, a dále podkrovní prostoru (půda) nacházející se ve zvýšeném 2. patře budovy č.p. XY, o výměře 26,56 m², to vše v k. ú. XY, obec XY, zapsané u Katastrálního úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY“

(dále jen „bytová jednotka“),

in eventum

o určení, že se žalovaní stávají právními nástupci J. S. s povinností poskytnout žalobci součinnost nutnou k tomu, aby se mohl stát vlastníkem bytové jednotky; žalovaným 1/ a 2/ přiznal na náhradě nákladů řízení 105.999 Kč.

Rozsudkem ze dne 22. 8. 2018, č.j. -132, Městský soud v Praze rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil, ve výroku o nákladech řízení před soudem prvního stupně změnil jen co do výše (72.403,98 Kč) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud – s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2003, sp. zn. – uzavřel, že žalovaní jako dědici J. S. jsou vázáni projevem jeho vůle, jinak řečeno, vstoupili do práv a povinností zůstavitele, které tu byly v den jeho smrti; nejsou proto povinni uzavřít s žalobcem „novou darovací smlouvu.“ Závazek J. S. z darovací smlouvy – bezplatně přenechat žalobci bytovou jednotku ( , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz /, dále jen „obč. zák.“) – ke dni smrti zůstavitele neexistoval. Darovací smlouva je (absolutně) neplatným právním úkonem z důvodu neurčitosti ( obč. zák.). Spoluvlastnický podíl vlastníka jednotky na společných částech domu a zastavěného pozemku je totiž nedílnou součástí bytové jednotky, nemůže být samostatným předmětem právních vztahů stejně jako jednotka bez tohoto spoluvlastnického podílu ( , kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony /zákon o vlastnictví bytů/, ve znění pozdějších předpisů). Vůle dárce převést s bytovou jednotkou i spoluvlastnický podíl z obsahu právního úkonu (darovací smlouvy) nevyplývá a nelze ji dovodit ani výkladem podle obč. zák., neboť taková interpretace by znamenala nepřípustné doplnění toho, co smlouva neobsahovala.

Dovolání, kterým rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce, není přípustné.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2 , čl. II bod 2 , dále jen „ “).

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b/ a .

Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. ).

Odvolací soud vyšel – zejména – ze zjištění, že smlouvou z 26. 5. 2012 J. S. jako vlastník „podkrovního bytu XY a půdy v domě na adrese XY, zapsaného v Katastrálním úřadu pro XY, Katastrální pracoviště XY,“ sestávajícího z „kuchyně, ložnice, obývacího pokoje, předsíně, koupelny s WC a spíže o celkové výměře 61,66 m² a půdy o výměře 26,56 m²,“ daroval žalobci „tento podkrovní byt s příslušenstvím, čímž se rozumí půda.“ J. S. 6. 3. 2014 zemřel a v řízení o pozůstalosti vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. byla bytová jednotka rovnými díly rozdělena mezi závětní dědice (žalované).

Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že zjišťuje-li soud z obsahu smlouvy, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák., co bylo jejími účastníky ujednáno, tj. jakou vůli podle jazykového vyjádření projevili, dospívá ke skutkovým zjištěním (srov. rozsudky ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 27/2008, ze dne 29. 8. 2007, sp. zn. , ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. , ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. , ze dne 30. 8. 2016, sp. zn. , a usnesení ze dne 19. 4. 2010, sp. zn. , a ze dne 18. 6. 2015, sp. zn. ). Oproti odvolacímu soudu, který neshledal vůli J. S. bezplatně přenechat žalobci s bytovou jednotkou i spoluvlastnické podíly na společných částech domu, prosazuje dovolatel opačný výklad úmyslu dárce, na jehož základě dovozuje nesprávnost právního posouzení darovací smlouvy jako právního úkonu neurčitého, tedy neplatného podle obč. zák. Taková výhrada je typickým případem neregulérního uplatnění dovolacího důvodu podle , věty první,

Nad rámec výše uvedeného je třeba zdůraznit, že napadené rozhodnutí je v souladu i se závěry rozsudku ze dne 20. 9. 2016, sp. zn. . Nejvyšší soud dovodil, že bez výkladu předmětu darovací smlouvy podle § 35 odst. 2 obč. zák. nelze bez dalšího usuzovat na absenci vůle převést bytovou jednotku bez spoluvlastnického podílu na společných částech domu, který ve smlouvě nebyl číselně specifikován. V projednávaném případě odvolací soud skutkové zjištění učinil po té, co právní úkon vyjádřený slovy vyložil.

Dovolání v části směřující proti nákladovým výrokům napadeného rozhodnutí není objektivně přípustné ( ).

Nejvyšší soud dovolání odmítl ( ).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou žalovaní podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 18. 9. 2019

JUDr. Pavel Krbek předseda senátu