Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1606/2003

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud ve Vsetíně (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 15. února 1999, čj. -68, vyslovil, že „žalovaný je povinen uzavřít kupní smlouvu, kterou převede do vlastnictví žalobce nemovitosti v H. zapsané na LV č. 1427 vedené pro obec a katastrální území H. u Katastrálního úřadu V., a to dům čp. 286 na p. č. 374 s pozemky p. č. 374 zastavěná plocha - ochrana přírody - památka, p. č. 995 - zastavěná plocha a p. č. 344/1 ostatní plocha - ostatní veřejná zeleň - ochrana přírody - památka s tanečním parketem, pódiem, kioskem, udírnou, kuželkárnou a oplocením, oproti zaplacení částky 400.000,- Kč, jako zbytku ze sjednané kupní ceny 500.000,- Kč“. Dále rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně vyšel z toho, že žalobce jako kupující uzavřel s právním předchůdcem žalovaných, zemřelým M. Z. 11. 3. 1992 kupní smlouvu, týkající se předmětných nemovitostí. Tato kupní smlouva sice byla registrována státním notářstvím, ale až poté, co prodávající zemřel. Soud prvního stupně měl zato, že v důsledku vázanosti žalovaného jako dědice po prodávajícím má kupující právo na uzavření nové kupní smlouvy s žalovaným.

Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací připustil změnu žaloby a poté změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení. Žalobce v průběhu odvolacího řízení změnil žalobu a požadoval, aby žalovanému bylo uloženo s ním uzavřít kupní smlouvu tohoto znění: „1) J. U., jako prodávající a 2) J. D., jako kupující, uzavírají takto kupní smlouvu: I. Prodávající je podle usnesení Městského soudu v Brně, č. j. -271, vlastníkem nemovitostí v obci a k. ú. H., zapsaných na LV č. 1427 vedeném v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu ve V., a to objektu občanské vybavenosti č. p. 286 postaveném na parc. č. st. 374 – zastavěná plocha v obci a v k. ú. H. s pozemky parc. č. st.374 – zastavěná plocha – ochrana přírody – památka, parc. č. st. 995 – zastavěná plocha a parc. č. 3414/1 – ostatní plocha – ostatní veřejná zeleň – ochrana přírody – památka. II. Prodávající prodává kupujícímu nemovitosti uvedené v článku I. spolu se všemi součástmi a příslušenstvím – tanečním parketem, pódiem, kioskem, udírnou, kuželkárnou, venkovními úpravami, oplocením, brankami, vodoměrnou šachtou, vodovodní přípojkou, kanalizační přípojkou, jímkou s kašnou za dohodnutou kupní cenu ve výši 500.000,- Kč, přičemž kupující tyto nemovitosti za takto sjednanou kupní cenu se všemi součástmi a příslušenstvím kupuje. III. Kupující zaplatil před podpisem této kupní smlouvy právnímu předchůdci prodávajícího částku 160.000,- Kč. Zbylou část kupní ceny ve výši 340.000,- Kč je povinen kupující zaplatit prodávajícímu do tří dnů ode dne zápisu vlastnického práva dle této kupní smlouvy u Katastrálního úřadu ve V. IV. Katastrální úřad ve V. nechť provede vklad vlastnického práva dle této smlouvy do katastru nemovitostí vedeném pro obec a k. ú. H. na příslušném listu vlastnictví“. Odvolací soud konstatoval, že žalobě nelze vyhovět, protože nemá oporu v hmotném právu. Smlouvou z 11. 3. 1992 byl založen závazkový vztah. Dědic, který vstoupil do práv a povinností zemřelého, byl oprávněn a povinen vyžadovat a plnit ta práva a povinnosti, ke kterým se zavázal jeho právní předchůdce. Bylo tedy možno vynucovat jen plnění z této původní smlouvy a právnímu nástupci zemřelého nelze ukládat, aby učinil projev vůle směřující k uzavření smlouvy nové. Žalovaný byl povinen plnit toliko závazek z již uzavřené smlouvy, v podstatě strpět zápis vlastnického práva žalobce v příslušném katastru nemovitostí oproti úhradě nedoplatku kupní ceny.

Proti rozsudku odvolacího soudu podává žalobce dovolání a namítá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Uvádí, že se odvolací soud ztotožnil se soudem prvního stupně ve skutkových zjištěních, ale nepřihlédl ke změnám, které nastaly po vyhlášení rozsudku a které žalobce tvrdil. Vycházel tak ze skutečnosti, že předchůdce žalovaného s žalobcem uzavřeli 11. 3. 1992 kupní smlouvu ohledně předmětných nemovitostí a z kupní ceny 500.000,- Kč žalobce uhradil 160.000,- Kč. Návrh na registraci smlouvy byl podán ale až poté, kdy předchůdce žalovaného zemřel. Proto byly nemovitosti zahrnuty do dědictví a zdědil je žalovaný. V usnesení o tom, pouze ale v jeho odůvodnění a nikoliv v jeho výroku, bylo konstatováno, že dědic je vázán kupní smlouvou a je povinen nemovitosti na nabyvatele převést. Oproti soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že není možné domáhat se po žalovaném uzavření nové kupní smlouvy, ale je možno vynucovat plnění z původně uzavřené smlouvy, když je žalovaný povinen plnit závazky z uzavřené kupní smlouvy, tedy strpět zápis vlastnického práva žalobce, resp. učinit úkon, podle kterého by příslušný katastrální úřad zapsal žalobce jako vlastníka nemovitostí oproti úhradě nedoplatku kupní ceny. Závěr odvolacího soudu nepokládá dovolatel za správný, neboť byl učiněn bez přihlédnutí k příslušným obecně závazným předpisům. Kupní smlouva uzavřená s právním předchůdcem žalovaného, ve spojení s jakýmkoliv doplňujícím právním úkonem žalovaného, nemůže být podkladem pro zápis vlastnického práva v katastru nemovitostí. Poukazuje v tomto směru na zamítavé rozhodnutí Katastrálního úřadu ve V. z 6. 12. 1996, č. j. 110/V 11-1510/1996, a na rozsudek Krajského soudu v Ostravě z 6. 6. 1997, sp. zn. . Uzavírá, že není možné žalovat tak, aby byl žalovaný povinen strpět zápis vkladu vlastnického práva podle uzavřené kupní smlouvy. Takový rozsudek by nebyl vykonatelný. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaný se k dovolání nevyjádřil.

Nejvyšší soud v řízení o dovolání postupoval podle procesních předpisů platných k 31. 12. 2000 (část dvanáctá, hlava první, bod 17. , tedy podle ve znění před novelou, provedenou tímto zákonem),, a po zjištění, že dovolání je přípustné podle , že je uplatněn dovolací důvod upravený v a že jsou splněny i další náležitosti dovolání a podmínky dovolacího řízení (zejména , ), napadené rozhodnutí přezkoumal a zjistil, že dovolání není důvodné.

V dané věci jde o posouzení účinků smlouvy o převodu nemovitostí, uzavřené v době, kdy platné právo vyžadovalo k její účinnosti registraci státním notářstvím ( č. , ve znění pozdějších předpisů -ObčZ - ve znění před novelou č. , která nabyla účinnosti k 1. 1. 1993), zejména o řešení otázky, zda v případě, že účastník takové smlouvy zemře, je jeho dědic povinen uzavřít s druhým účastníkem novou kupní smlouvu.

Předmětná smlouva byla uzavřena dne 11. 3. 1992, podle obsahu připojeného spisu Státního notářství ve V. I R I 221/92 její účastníci podali dne 19. 3. 1992 návrh na registraci smlouvy a ta byla také 19. 5. 1992 registrována. Mezitím 21. 3. 1992 prodávající zemřel. Postupem účastníků i státního notářství v případě, že jeden z účastníků uzavřené smlouvy v průběhu řízení o registraci smlouvy, anebo i před zahájením tohoto řízení zemřel, se publikovaná judikatura již mnohokrát zabývala. Lze poukázat například na rozhodnutí publikovaná pod č. 78/1968 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 26. 11. 1993, sp. zn. , publikovaný v Právních rozhledech č. 3/1994, a na rozbor publikovaný pod č. 22/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; právní názory tam vyslovené lze přiměřeně použít i pro pozdější právní úpravy.

Smrtí dlužníka povinnost nezanikne, ledaže jejím obsahem bylo plnění, které mělo být provedeno osobně dlužníkem (§ 579 odst. 1 ObčZ). Smrtí věřitele právo zanikne, bylo-li plnění omezeno jen na jeho osobu; zanikne i právo na bolestné a na náhradu za ztížení společenského uplatnění(§ 579 odst. 2 ObčZ). Z uvedeného ustanovení vyplývá, že zemřel-li účastník smlouvy o převodu nemovitosti, jsou smlouvou vázáni jeho dědicové, kteří vstupují do práv a povinností zemřelého účastníka smlouvy, které tu byly v okamžiku jeho smrti. K těmto právům nepatří právo žádat uzavření nové kupní smlouvy; je třeba postupovat podle původní smlouvy, která je nadále závazná pouze s tou změnou, že došlo k právnímu nástupnictví na straně zemřelého účastníka. Zemřel-li účastník smlouvy o převodu nemovitostí před její registrací státním notářstvím státní notářství pokračovalo v řízení s dědici zemřelého účastníka, a to podle výsledku řízení o projednání dědictví. Pokud ovšem státní notářství smlouvu registrovalo, aniž se o smrti účastníka dozvědělo, nebylo rozhodnutí o registraci nicotné.

Z uvedeného vyplývá, že dědic zemřelého účastníka smlouvy o převodu nemovitostí je vázán smlouvou uzavřenou zůstavitelem a není povinen uzavírat novou smlouvu o převodu stejné nemovitosti na druhého účastníka smlouvy. Proto je rozhodnutí odvolacího soudu, kterým byl návrh na uzavření takové smlouvy zamítnut, správné. Dovolací soud pak není oprávněn vyjadřovat se k úvahám dovolatele o dalším možném postupu účastníků, neboť by šlo o poskytování právní pomoci, které je úkolem advokacie.

Z uvedeného je zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu je správné. Dovolací důvod upravený v tedy v posuzované věci není dán. Vady řízení uvedené v a b) , k nimž dovolací soud přihlíží i bez návrhu, nebyly dovolatelem tvrzeny ani dovolacím soudem zjištěny. Proto nezbylo, než dovolání zamítnout ( odst. l , věta před středníkem).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení vychází ze skutečnosti, že dovolatel nebyl úspěšný a žalovanému náklady dovolacího řízení, na jejichž úhradu by měl právo ( , , ), nevznikly.

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 27. srpna 2003

JUDr. Jiří Spáčil, CSc., v. r.

předseda senátu