Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 5364/2014

33 Cdo 5364/2014

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce J. L., zastoupeného JUDr. Martou Černou, advokátkou se sídlem Praha 1, Senovážné náměstí 23, proti žalovanému J. Š., zastoupenému JUDr. Tomášem Kaplanem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Havlíčkova 404/2, o 1.005.271,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soud v Praze ze dne 10. 6. 2014, č. j. -177, takto:

I. Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 6. 2014, č. j. -177, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 9. 2013, č. j. -102, ve výrocích, jimiž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.005.271,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % od 26. 4. 2011 do zaplacení a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení mezi těmito účastníky a o náhradě nákladů řízení státu; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně, jenž po zhodnocení provedených důkazů dospěl k právnímu závěru, že účastníky uzavřená smlouva o úschově je absolutně neplatným právním úkonem ve smyslu , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „obč. zák.“ (viz ), pro neurčitost podmínek výplaty depozita (předmětu úschovy), kterou se nepodařilo odstranit ani za pomoci výkladu podle obč. zák. Schovatelka JUDr. Z. V. - rovněž původně žalovaná - proto není ve sporu pasivně věcně legitimovaná a povinnost žalovaného - kupujícího (složitele) z kupní smlouvy zaplatit kupní cenu žalobci - prodávajícímu (oprávněnému) nebyla částečně splněna složením peněz do úschovy ( a obč. zák.).

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost dovozuje z , , ve znění účinném do 31. 12. 2013 - dále jen „ “ (srov. čl. II bod 1, 7 , čl. II bod 2 ).

Podle platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

Podle 241a odst. 1 lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

V posuzované věci žalovaný k vymezení přípustnosti dovolání uvádí, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a také některé právní otázky je třeba, aby dovolací soud řešil, neb doposud nebyly řešeny či byly řešeny jinak“. Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/2014, přijal a odůvodnil právní názor, že pokud má být dovolání přípustné podle proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že „dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. též rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 3. 2014, sen. zn. , nebo ze dne 19. 2. 2015, sen. zn. ). Údaj o tom, od které „ustálené rozhodovací praxe“ řešící právní otázku neplatnosti právního úkonu (zde smlouvy o úschově) pro neurčitost ve smyslu , jakož i právní otázku započitatelnosti pohledávky žalovaného na pohledávku žalobce v souvislosti s institutem společného jmění manželů, se odvolací soud odchýlil, nebo od kterých svých rozhodnutí by se měl při řešení těchto otázek dovolací soud odchýlit, se však z obsahu dovolání nepodává. Odkaz na rozhodnutí dovolacího soudu ze dne 26. 11. 2003, sp. zn. , ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. , a ze dne 31. 10. 2011, sp. zn. , je nepřípadný, neboť zmiňovaná rozhodnutí jsou skutkově odlišná a nejednalo se v nich o případ, kdy smlouva o úschově byla pro neurčitost neplatná. Současně z obsahu dovolání ( ) nelze vysledovat, kterou konkrétní právní otázku, na jejímž řešení závisí rozhodnutí odvolacího soudu, považuje žalovaný za dosud dovolacím soudem nevyřešenou. Lze uzavřít, že žalovaný nedostál své povinnosti v dovolání vymezit, které z hledisek uvedených v považuje za splněné.

Mimo rámec uvedeného se sluší uvést, že žalovaný ani neuplatnil jediný v úvahu přicházející dovolací důvod podle V dovolání sice zpochybňuje správnost právních závěrů odvolacího soudu, že smlouva o úschově uzavřená dne 12. 4. 2011 je pro neurčitost podmínek výplaty depozita absolutně neplatným právním úkonem a že jeho závazek z kupní smlouvy zaplatit kupní cenu nezanikl splněním, avšak činí tak procesně neregulérním způsobem. Dovolací soud ustáleně judikuje, že zjišťuje-li soud obsah smlouvy, tj. činí-li z obsahu smlouvy zjištění o tom, co bylo jejími účastníky ujednáno, a to i pomocí výkladu projevu vůle ve smyslu obč. zák., dospívá ke skutkovým zjištěním. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde až tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 73/2000, dále jeho rozsudek ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. , uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 3/2002 pod č. 46, a např. rozhodnutí ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. , ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. , ze dne 25. 3. 2004, sp. zn. , ze dne 6. 1. 2005, sp. zn. , a ze dne 17. 12. 2013, sp. zn. , jež obstálo i v ústavní rovině; Ústavní soud proti němu podanou ústavní stížnost odmítl usnesením ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. ). Výtky žalovaného primárně míří proti skutkovým zjištěním, na nichž odvolací soud založil právní posouzení věci (ostatně srov. jeho argumentaci, že odvolací soud na základě nesprávného a neúplně zjištěného skutkového stavu věci dospěl k nesprávným právním závěrům). Odvolacímu soudu totiž vytýká, že nesprávným výkladem obsahu ujednání v článcích III. a IV. smlouvy o úschově dospěl k nesprávnému závěru, že jednotlivá ujednání o podmínkách výplaty depozita si vzájemně odporují a jsou proto neurčitá, a že výkladem obsahu kupní smlouvy ze dne 21. 4. 2011 nezjistil, že účastníci si v ní sjednali jako místo plnění kupní ceny depozitní účet JUDr. Z. V. Vlastním výkladem oproti odvolacímu soudu dovozuje, že ujednání obsažená v článcích smlouvy o úschově si vzájemně neodporují, jsou jednoznačná a tudíž určitá, a že kupní smlouva obsahuje dohodu účastníků, že místem plnění kupní ceny je depozitní účet advokátky. Předestírá-li odlišné skutkové závěry týkající se obsahu konkrétních ustanovení smlouvy o úschově a smlouvy kupní, jež následně právně hodnotí jinak než odvolací soud (tj. vyvozuje z nich právní závěr, že smlouva o úschově je platným právním úkonem podle obč. zák. a že jeho závazek z kupní smlouvy zaplatit žalobci kupní cenu zanikl částečně složením peněz na účet advokátky ve smyslu obč. zák.), nezpochybňuje právní posouzení věci, ale skutková zjištění, jež byla pro právní posouzení věci odvolacím soudem významná. Pomíjí, že uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v není zpochybnění právního posouzení věci založeného na odlišném skutkovém zjištění, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud. Skutkový základ sporu nelze úspěšně zpochybnit a nesprávná skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz a contrario).

Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší soud dovolání odmítl ( věta první ).

Výrok o náhradě nákladů řízení nemusí být odůvodněn ( věta druhá ).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné usnesení, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 18. června 2015

JUDr. Blanka M o u d r á

předsedkyně senátu