Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

33 Cdo 3050/2008

U S N E S E N Í

J. N.

J. R.

, zastoupené JUDr. Romanem Andělem, advokátem se sídlem v Praze 1, Washingtonova 25, o 2.800.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Semilech pod sp. zn. , o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2008, č.j. -226, takto :

I. Dovolání

se odmítá

.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr. Pavla Rejmana, advokáta.

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil rozsudek ze dne 2. 4. 2007, č.j. -172, kterým Okresní soud v Semilech uložil žalované zaplatit – společně a nerozdílně s V. R. – žalobci 2.800.000,- Kč s 17 % úroky z prodlení od 1. 1. 1998 do zaplacení a na nákladech řízení 47.225,25 Kč; rozsudek změnil jen ve výroku o soudním poplatku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud uzavřel, že žalobce smlouvou z 6. 5. 1993 prodal žalované a V. R. ve smlouvě specifikované nemovitosti za 26.000.000,- Kč. Žalovaná dluh ve výši 2.800.000,- Kč písemně uznala a zavázala se jej splatit do 31. 12. 1994. Dodatkem z 14. 3. 1994 se V. R. dohodl s žalobcem, že část kupní ceny ve výši 2.800.000,- Kč zaplatí do 31. 12. 1997, což se nestalo; byla-li žaloba podána 13. 9. 2004, není žalobcovo právo promlčeno. Práva třetích osob, tedy ani žalobce, nemohou být dotčena dohodou o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, kterou žalovaná a V. R. uzavřeli 15. 6. 1995.

V dovolání, jímž napadla rozhodnutí odvolacího soudu, žalovaná namítá nedostatek věcné legitimace žalobce proto, že kupní smlouvu z 6. 5. 1993 (včetně jejich dodatků) jako prodávající uzavřela „firma NENOSTR-universal, obchodní a výrobní organizace se sídlem Jana Zajíce 24, Ústí nad Labem, IČO : 12040801.“ Neurčitost ve vymezení prodávajícího způsobuje neplatnost kupní smlouvy. I kdyby tomu tak nebylo, žalobce postoupil vymáhanou pohledávku společnosti GALA-CREDIT a. s. a žalované to oznámil dopisem z 20. 4. 2000. Dovolatelce nesvědčí věcná legitimace ve sporu proto, že žalobce souhlasil s převzetím dluhu V. R. a tento svůj souhlas připojil ke smlouvě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví z 15. 6. 1995. Za nesprávný pokládá i vyřešení otázky promlčení. datovaná dnem 15. 9. 1994 předložená žalobcem jen ve fotokopii není co do pravosti věrohodná a navíc jednostranný právní úkon uznání závazku je neplatný pro neurčitost, neboť není patrné, komu je adresován (chybí označení věřitele), a dluh je vymezen pouze odkazem na nedoplatek kupní ceny z prodeje nemovitosti, u které je uvedeno číslo popisné 80, ačkoli nemovitost má pouze evidenční číslo 1070. Navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil – po zrušení i jeho rozhodnutí – soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalobce se ve vyjádření ztotožnil se skutkovými i právními závěry odvolacího soudu a navrhl, aby dovolací soud dovolání zamítl.

Nejvyšší soud věc projednal podle , , ve znění účinném do 30. 6. 2009 (čl. II, bod 12. , dále též jen

„ “).

Podle ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Je-li napadeným rozhodnutím – jako v projednávaném případě – rozsudek odvolacího soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je dovolání přípustné za podmínek vymezených v nebo c/ Protože použití ustanovení je vyloučeno (rozhodnutí soudu prvního stupně nepředcházelo dřívější, odvolacím soudem zrušené, rozhodnutí téhož soudu), zbývá přípustnost dovolání vyvozovat již jen z ustanovení , které ji spojuje se závěrem dovolacího soudu, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. O takový případ jde zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem ( ).

Z toho, že přípustnost dovolání je ve smyslu ustanovení spjata se závěrem o zásadním významu rozhodnutí po stránce právní, vyplývá, že dovolací přezkum se otevírá toliko pro posouzení otázek právních, navíc otázek zásadního významu; způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je tedy důvod podle ustanovení (nesprávné právní posouzení věci). Výjimečně může být v dané souvislosti relevantní i dovolací důvod podle (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), a to v případě, že otázka, zda je či není takové vady, vychází ze střetu odlišných právních názorů na výklad procesněprávního předpisu. Při přezkumu napadeného rozhodnutí – a tedy i v rámci posouzení zásadního významu právních otázek, jejichž řešení odvolacím soudem dovolatel zpochybnil – je dovolací soud uplatněnými dovolacími důvody, pokud jsou způsobilé, včetně jejich obsahového vymezení, vázán ( , věta první, ).

V rámci dovolacího přezkumu, jehož přípustnost nemůže být založena jinak, než ustanovením , nelze uplatňovat výhrady proti skutkovým zjištěním způsobem, který předjímá dovolací důvod podle , tj. námitkami, jejichž obsahem je tvrzení, že skutkové zjištění, ze kterého napadené rozhodnutí vychází, nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování, a které jsou způsobilé zpochybnit logiku úsudku soudu o tom, co bylo dokazováním zjištěno, eventuálně námitkami, z nichž plyne, že soud z logicky bezchybných dílčích úsudků (zjištění) učinil nesprávné (logicky vadné) skutkové závěry. Uvedené platí i v případě, kdy právní závěr odvolacího soudu je prostřednictvím důvodu podle zpochybněn způsobem procesně neregulérním, tedy tak, že jiné právní závěry dovolatel buduje na vlastních skutkových tvrzeních, odlišných od zjištění, k nimž v souladu s procesními pravidly dospěl odvolací soud. Stručně řečeno, výhrady proti skutkovým zjištěním – uplatněným regulérně či nikoliv – nemohou být relevantním hlediskem pro hodnocení, zda je rozhodnutí zásadního právního významu.

Skutkové zjištění, které odvolací soud převzal z řízení před soudem prvního stupně a které – jak vyplývá z výkladu podaného výše – je vyloučeno z přezkumu, je následující.

Kupní smlouvou z 6. 5. 1993 prodal žalobce – označený jako „NENOSTR-universal, obchodní a výrobní organizace se sídlem Jana Zajíce 24, Ústí nad Labem, IČO 12040801“ – ve smlouvě specifikované nemovitosti v katastrálním území R. (penzion Agros) za sjednanou cenu 26.000.000,- Kč (splatnou do třiceti dnů od podpisu smlouvy) žalované a V. R. Rozhodnutím Katastrálního úřadu v Jablonci nad Nisou, č.j. 20410 VI-1221/93, bylo s účinky vkladu k 10. 5. 1993 vlastnické právo kupujících vloženo do katastru nemovitostí. Podle výpisu z registru ekonomických subjektů z 26. 3. 2007 žalobce – fyzická osoba podnikající podle živnostenského zákona jako osoba nezapsaná v obchodním rejstříku – podnikal pod obchodní firmou „Josef Netsch, NENOSTR-UNIVERSAL,“ IČ 12040801, s místem podnikání v Ústí nad Labem - Severní terasa, Jana Zajíce 2878/24. Dodatkem ke kupní smlouvě z 14. 3. 1994 se V. R. zavázal uhradit žalobci část kupní ceny 2.800.000,- Kč poté, co splatí úvěr poskytnutý Komerční bankou a. s. na základě smlouvy o úvěru z 15. 3. 1994 (dluh z úvěru měl být splacen do 31. 12. 1997). Dluh ve výši 2.800.000,- Kč z titulu nedoplatku kupní ceny z prodeje nemovitostí (penzionu Agros v R.) žalovaná 15. 9. 1994 uznala s tím, že „bude uhrazen nejpozději do 31. 12. 1994.“ Manželství žalované a V. R. bylo pravomocně rozvedeno 31. 3. 1995 a 15. 6. 1995 uzavřeli bývalí manželé dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Na jejím základě se V. R. stal výlučným vlastníkem nemovitostí (penzionu Agros) a zavázal se uhradit dluhy související „s vlastnictvím a provozováním“ penzionu, včetně směnečného dluhu 250.000,- Kč žalobci. Na ě obsahující dohodu o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví žalobce 26. 9. 1996 potvrdil, že závazek ze směnky v rozsahu 220.000,- Kč byl uhrazen.

Kupní smlouvu z 6. 5. 1993 měl odvolací soud za platný právní úkon ve smyslu a násl. , ve znění účinném do 31. 7. 1998 (dále jen „obč. zák.“). Byl-li prodávající ve smlouvě označen i dodatkem svého obchodního názvu a lze-li ho identifikovat (zejména s ohledem na identifikační číslo) nezaměnitelně a určitě jako fyzickou osobu (podnikatele), není to na újmu určitosti právního úkonu ( obč. zák.). Dodatek z 14. 3. 1994 odvolací soud posoudil jako platnou změnu kupní smlouvy co do splatnosti části kupní ceny ve výši 2.800.000,- Kč, která zavazuje oba dlužníky ( , , 2 obč. zák.). Protože úhrada části kupní ceny byla vázána na budoucí splatnost jiného závazku (úvěru), jde o odkládací podmínku ( , 2 obč. zák.), jejíž splnění V. R., kterému byla podmínka na prospěch, záměrně zmařil (nesplatil úvěr do 31. 12. 1997); dodatek se tak stal nepodmíněným ( obč. zák.) a splatnost nastala dnem následujícím po termínu splatnosti úvěru. O platnosti uznávacího prohlášení žalované ve vztahu k části kupní ceny ve výši 2.800.000,- Kč neměl odvolací soud pochybnost. To, jak se žalovaná a V. R. dohodli na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví a jak sjednali, kdo z nich kterému věřiteli zaplatí ten či onen dluh, nemá podle odvolacího soudu na práva třetích osob (věřitelů) vliv. Prohlášení (potvrzení) žalobce o tom, že byl uhrazen směnečný dluh, je pouhou kvitancí; navíc se nevztahuje na jiné jeho pohledávky za bývalými manžely, takže nejde o výslovný souhlas věřitele s převzetím dluhu podle obč. zák. V této souvislosti odvolací soud dodal, že u závazků solidárních se uvedené ustanovení nemůže uplatnit.

Namítá-li dovolatelka nesprávné právní posouzení jednostranného právního úkonu žalobce, který byl připojen k dohodě o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, resp. prosazuje-li názor, že jde o souhlas věřitele s převzetím dluhu podle § 531 odst. 1 obč. zák. (namísto solidárních dlužníků nastupuje jeden z nich), je její kritika budována na jiném skutkovém základu, než z jakého vycházel odvolací soud (že žalobce potvrdil na vyhotovení dohody převzetí peněžité částky 220.000,- Kč). Je tomu tak proto, že skutkovým závěrem je zjištění obsahu smlouvy (toho, co bylo jejími účastníky ujednáno), popřípadě obsahu jednostranného právního úkonu, a to i pomocí výkladu projevů vůle ve smyslu § 35 odst. 2 obč. zák. O aplikaci práva na zjištěný skutkový stav (tedy o právní posouzení) jde teprve tehdy, dovozuje-li z právního úkonu konkrétní práva a povinnosti účastníků právního vztahu. Protože uvedená výhrada je typickým případem neregulérního uplatnění dovolacího důvodu podle , ponechal ji dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání z hlediska bez povšimnutí. Tím rovněž odpadá nutnost zhodnotit, zda dovolatelkou výslovně formulovaná otázka vztahu solidárních dlužníků a podmínek převzetí dluhu jedním z nich je zásadního právního významu; pro řešení konkrétního sporu není takové posouzení určující (odvolací soud rozhodnutí na něm nepostavil).

Odvolací soud se ztotožnil se soudem prvního stupně v tom, že z 15. 9. 1994 je se zřetelem k ostatním důkazům a k tomu, co vyplývá ze spisu, kopií pravé y obsahující jednostranné prohlášení vůle (uznání dluhu), tj. takové, která byla vystavena (sepsána a podepsána) žalovanou. Námitka dovolatelky proti tomuto závěru je tudíž podřaditelná dovolacímu důvodu vymezenému v , který k založení přípustnosti podle nemůže vést.

Ze spisu vyplývá, že teprve v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně žalovaná tvrdila, že žalobce postoupil vymáhanou pohledávku společnosti GALA-CREDIT a. s.,

a předložila písemné oznámení o postoupení pohledávky z 20. 4. 2000. Protože nejde o žádný z případů taxativně vyjmenovaných v ustanovení a 2 , odvolací soud se správně tímto tvrzením (odvolacím důvodem podle ) nezabýval. Námitka nedostatku aktivní věcné legitimace žalobce (postupitele) není tudíž relevantní ani v dovolacím řízení.

Zbývá posoudit, zda otázky, které dovolatelka v rámci důvodu podle nabídla k přezkumu, splňují znaky uvedené v

Není žádného podkladu pro úsudek, že odvolací soud při posuzování (právních) otázek předestřených v dovolání uplatnil právní názory nestandardní, resp. odporující tomu, co dovodil ve svých rozhodnutích Nejvyšší soud. Uvede-li obchodní společnost nebo jiný podnikatel v písemném právním úkonu svou obchodní firmu nepřesně nebo neúplně, nelze z toho důvodně dovozovat, že by právní úkon učinil někdo jiný, tj. od něj odlišná osoba (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. , uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 7-8/2002 pod č. 55). Vada v označení osoby, která je účastníkem smlouvy, nezpůsobuje sama o sobě její neplatnost ve smyslu § 37 odst. 1 obč. zák., pokud lze z celého obsahu právního úkonu jeho výkladem, popřípadě i objasněním okolností, za nichž byl učiněn, zjistit, kdo byl účastníkem smlouvy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 4. 1997, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2003, sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2009, sp. zn.

).

O náležitostech jednostranného právního úkonu, jímž dlužník uznává právo (§ 110 odst. 1, věta druhá, obč. zák.) nebo dluh (§ 558 obč. zák.), se vyslovil Nejvyšší soud zejména v rozsudcích ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. , a ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. . Z nich – mimo jiné – vyplývá, že uznávací prohlášení musí obsahovat takové údaje, ze kterých (případně za pomoci výkladu podle § 35 odst. 2 obč. zák.) důvod dluhu nepochybně vyplývá. Není povinností dlužníka uznat svůj závazek vůči věřiteli.

Z toho, co je uvedeno shora, je zřejmé, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí, proti němuž zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští; Nejvyšší soud je proto odmítl ( , věta první, ).

O nákladech dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle , , a ; žalované, jejíž dovolání bylo odmítnuto, uložil zaplatit žalobci náklady, které mu vznikly v souvislosti s podáním vyjádření prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny ve výši 10.000,- Kč ( , 3, ,

, , v platném znění), z paušální částky náhrady hotových výdajů 300,- Kč ( , 3 v platném znění) s připočtením 2.060,- Kč odpovídající dani z přidané hodnoty ( , ).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobce podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně dne 19. dubna 2010

JUDr. Pavel Krbek, v. r.

předseda senátu