Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 217/2019

29 Nd 217/2019-10170

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Milana Poláška a soudců JUDr. Zdeňka Krčmáře a JUDr. Heleny Myškové ve věci péče o nezletilé AAAAA (pseudonym), narozenou XY a BBBBB (pseudonym), narozeného XY, oba bytem XY, zastoupených kolizním opatrovníkem Městskou částí Praha 8, se sídlem v Praze 8, Zenklova 1/35, PSČ 180 00, dětí matky J. R., narozené XY, bytem XY a otce T. R., narozeného XY, trvale bytem XY, za účasti navrhovatele města Kralupy nad Vltavou, se sídlem v Kralupech nad Vltavou, Palackého nám. 1, PSČ 278 01, identifikační číslo osoby 00236977, o návrhu otce na vyloučení soudců Městského soudu v Praze, vedeném u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , o návrhu otce na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

Odůvodnění:

Ve věci péče soudu o nezletilé (AAAAA (pseudonym) a BBBBB (pseudonym) vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. vydal označený soud tři usnesení, a to dne 5. listopadu 2018, č. j. -9555 ( , ), dne 15. listopadu 2018, č. j. -9582 ( ), a dne 21. ledna 2019, č. j. -9761 ( , ). Všechna tato usnesení napadl otec nezletilých (T. R.) odvoláními, o nichž má rozhodnout Městský soud v Praze; věci jsou vedeny pod sp. zn. , a . Otec poté vznesl námitku vyloučení soudců odvolacího soudu – senátu 28 Co (A. B., I. H. a V. S.). Řízení o námitce podjatosti projednává Vrchní soud v Praze pod sp. zn. .

Otec v průběhu řízení u Vrchního soudu v Praze podáním ze dne 16. dubna 2019 (č. l. 10 108 – shodné s č. l. 10 105), doplněným podáními ze dne 9. května 2019 (č. l. 10 130) a ze dne 11. května 2019 (č. l. 10 137) namítl podjatost soudců senátu 2 Cmo Vrchního soudu v Praze (JUDr. Petra Baierla, JUDr. Ivy Horákové, JUDr. Jitky Malé a JUDr. Ivany Wolfové).

Konkrétně uvádí, že došlo k porušení jeho základního ústavního práva na zákonného soudce a že věc projednávají a rozhodují ze zákona vyloučení soudci (k tomu odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. září 2009, sp. zn. , které je – stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu). Jako hlavní důvod pro vyloučení soudců otec namítá „zjevně nepřátelský vztah“ všech soudců senátu 2 Cmo, kteří podle něj „ignorují chybějící spisový přehled, provedení objektivního přezkumu a testu porušení práva na zákonného soudce a vyloučeného soudce a návrh na určení (zákonné) lhůty k odnětí a přikázání věci, k předložení věci k rozhodnutí Nejvyššímu soudu“. Tento „zjevně nepřátelský vztah“ soudců senátu 2 Cmo, potažmo i celého Vrchního soudu v Praze, pak dovozuje z toho, že podle otce má vůči němu zjevně nepřátelský vztah předseda Vrchního soudu v Praze J. B. Zmíněný senát pak podle otce „neunáší důkazní břemeno“ (poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 15. června 2016, sp. zn. , který je – stejně jako další rozhodnutí Ústavního soudu zmíněná níže – veřejnosti dostupný na webových stránkách Ústavního soudu). Vrchnímu soudu v Praze vytýká též nepřezkoumatelnost rozvrhu práce a nesprávné přiřazování věcí jednotlivým senátům. Konečně uvádí, že soudci musí o nestrannosti uvažovat i v objektivní rovině (poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. ), a cituje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. srpna 2008, sp. zn. , a s obecným poukazem na rozsudek druhé sekce Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chmelíř proti České republice, ze dne 7. června 2005, stížnost č. 64935/01, namítá podjatost senátu 2 Cmo proto, že vůči Vrchnímu soudu v Praze, J. B. i České republice podal žalobu na ochranu osobnosti, jež má být vedena pod sp. zn. u Obvodního soudu pro Prahu 2.

Soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti uvedli, že k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům nemají žádný vztah a nejsou jim známy žádné skutečnosti, pro které by tu měl být důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

Nejvyšší soud předesílá, že podání ze dne 16. června 2019 (spolu s připojenými přílohami), jímž otec namítá nesprávné obsazení senátu Nejvyššího soudu č. 29, není svým obsahem námitkou podjatosti [ , (dále jen „ “)] a proto nebylo toto podání předloženo k vyřízení jinému senátu Nejvyššího soudu ( věta druhá ). K tomu budiž dodáno, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2012“), vysvětlil, že námitka spočívající v tvrzení, že soud je nesprávně obsazen, není způsobilá založit důvod pochybovat o nepodjatosti soudců senátu, jemuž byla věc přidělena k vyřízení (přímo pro účely rozhodování o námitce podjatosti srov. i usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 10, ročník 2012, pod číslem 142). O tom, že takto odůvodněná námitka nevede (nemůže vést) k vyloučení soudce podle a násl. , přitom otec ví (musí vědět) již z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2019, sen. zn. , vydaného v insolvenčním řízení otce jako dlužníka (ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 9. července 2019, sp. zn. ).

Podle , o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“), podle tohoto zákona projednávají a rozhodují soudy právní věci stanovené v tomto zákoně (odstavec 1). Obecná část tohoto zákona se použije také na řízení podle části první hlavy třetí zákona o soudnictví ve věcech mládeže a řízení podle zákona upravujícího veřejné rejstříky právnických a fyzických osob, nestanoví-li tyto zákony jinak (odstavec 2). Nestanoví-li tento zákon jinak, použije se (odstavec 3). Nevyplývá-li z povahy jednotlivých ustanovení něco jiného, použijí se ustanovení tohoto zákona vedle (odstavec 4).

Podle § 2 písm. t/ z. ř. s. tento zákon upravuje řízení ve věcech péče soudu o nezletilé.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

Podle o tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě. O vyloučení soudců Nejvyššího soudu rozhodne jiný senát téhož soudu (odstavec 1). Opožděně podanou námitku ( ) soud uvedený v odstavci 1 odmítne (odstavec 2). Dokazování k prokázání důvodu vyloučení soudce (přísedícího) provede soud uvedený v odstavci 1 buď sám, nebo prostřednictvím dožádaného soudu. Neprovádí-li se dokazování, není třeba k rozhodnutí podle odstavců 1 a 2 nařizovat jednání (odstavec 3).

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. opět R 85/2012) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský. V úvahu přichází také vztah ekonomické závislosti.

Samotné rozhodování soudce v jiných věcech ovšem důvodem k jeho vyloučení být zásadně nemůže ( ); rozhodování sporů či jiných právních věcí je totiž podstatou soudcovské činnosti a důvodem jeho ústavně garantované nezávislosti. Jestliže by právní závěry soudce měly zakládat objektivní pochybnost o jeho nepodjatosti, dovedeno ad absurdum by to znamenalo, že jednou vyslovený závěr by jej diskvalifikoval z rozhodování všech dalších obdobných případů, což je výklad nepřijatelný. Pro závěr o vyloučení soudce může být relevantní pouze jeho poměr k předmětu řízení v konkrétní věci, popř. k jeho účastníkům nebo zástupcům. Důvod pochybovat o nepodjatosti soudce je tak dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. května 2018, sen. zn. , a též judikaturu v něm citovanou, např. nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. ).

Namítal-li otec, že označení soudci Vrchního soudu v Praze mají být vyloučeni pro svůj poměr k věci proto, že podal proti České republice jednající prostřednictvím Vrchního soudu v Praze k Obvodnímu soudu pro Prahu 2 žalobu na ochranu osobnosti, pak dlužno dodat, že závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. , jehož se otec dovolává, byly překonány usnesením velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. listopadu 2009, sp. zn. , uveřejněným pod číslem 65/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle jehož závěrů soudci soudu, jenž vystupuje za stát v občanském soudním řízení jako jeho organizační složka, nejsou bez dalšího (jen proto, že u takového soudu působí) vyloučeni z projednávání a rozhodnutí příslušné věci. Tím méně mohou být pak vyloučeni jen proto, že je v jiném občanském soudním řízení veden spor se státem, za nějž vystupuje soud, u kterého tito soudci působí.

Obdobně nelze přisvědčit námitce otce, poukazuje-li na vztah mezi dotčenými soudci a předsedou Vrchního soudu v Praze. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu a Ústavního soudu vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle , jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu, v témže oddělení či senátě [srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. května 2001, sp. zn. , ze dne 7. února 2008, sp. zn. , ze dne 14. února 2008, sp. zn. , ze dne 15. dubna 2008, sp. zn. , ze dne 26. července 2011, sp. zn. , ze dne 29. prosince 2011, sp. zn. , ze dne 14. listopadu 2013, sp. zn. (ústavní stížnost proti němu odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 5. června 2014, sp. zn. ), ze dne 30. září 2014, sp. zn. , či ze dne 23. července 2019, sp. zn. ].

Stejně nedůvodná je i výtka ohledně rozvrhu práce a přidělování věcí jednotlivým senátům Vrchního soudu v Praze (k tomu viz znovu R 85/2012 či usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. ).

Odhlédne-li Nejvyšší soud od obecné povahy těchto námitek, nejsou na projednávanou věc aplikovatelné otcem poukazované závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. a rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Chmelíř proti České republice, neboť se týkají zcela jiných skutkových okolností.

V posuzovaném případě tak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z obecných tvrzení otce popsaných výše nevypovídá (poměřováno , 2 a 4 ) o jakémkoli důvodu pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. Nebyly totiž zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům – jak vyplývá z jejich vyjádření – žádný z hlediska významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci.

Nejvyšší soud proto rozhodl, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Petr Baierl, JUDr. Iva Horáková, JUDr. Jitka Malá a JUDr. Ivana Wolfová nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. ( věta první ).

Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl Nejvyšší soud o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 8. 2019

Mgr. Milan Polášek

předseda senátu