Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSČR 81/2018-A-185

-185

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Door Financial a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Kořenského 905/4, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 29016126, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Alpensee s. r. o., se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 03538681, 2/Our House, s. r. o., se sídlem v Praze 1, V jámě 699/1, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27394042, 3/ Ibericos s. r. o., se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 02437465, a 4/ P. N., narozeného XY, bytem XY, o návrhu dlužníka na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

Odůvodnění:

[1] Podáním datovaným 17. dubna 2018 (A-156) vznesl dlužník námitku podjatosti JUDr. Davida Hovorky (dále jen „D. H.“), soudce Městského soudu v Praze (dále též jen „insolvenční soud“), který vede insolvenční řízení na majetek dlužníka.

[2] Insolvenční soud předložil věc 24. dubna 2018 k rozhodnutí o námitce podjatosti svému nadřízenému soudu (Vrchnímu soudu v Praze) [A-167], u kterého je věc vedena pod senátní značkou 1 VSPH XY (A-171).

[3] Podáním datovaným 27. dubna 2018 (A-174) dlužník jednak doplnil námitku podjatosti D. H., jednak vznesl námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze JUDr. Jiřího Karety (dále jen „J. K.“), JUDr. Františka Kučery (dále jen „F. K.“) a JUDr. Radky Šimkové (dále jen „R. Š.“), kteří mají podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze rozhodnout o námitce podjatosti D. H.

[4] Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti označených soudců, spatřuje dlužník:

1/ Ohledně J. K. v tom, že druhý insolvenční navrhovatel namítl podjatost J. K. již 21. února 2018 a Nejvyšší soud o této námitce dosud nerozhodl, takže (ač nemá žádné poznatky o možném poměru k věci nebo o kolegiálním vztahu J. K. a D. H.), žádá o projednání námitky podjatosti J. K. „pouze z důvodu procesní jistoty“.

2/ Ohledně F. K. v tom, že:

- Usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. , 1 VSPH 2306/XY, zrušil Vrchní soud v Praze usnesení ze dne 19. září 2016, č. j. , jímž insolvenční soud zamítl insolvenční návrh, a věc vrátil insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení.

- Usnesením ze dne 6. března 2018, č. j. , 1 VSPH XY, rozhodl Vrchní soud v Praze, že předmětná insolvenční věc se nepřikazuje k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Ústí nad Labem.

Na prvním rozhodnutí se F. K. spolupodílel jako předseda, a na druhém jako člen předmětného senátu Vrchního soudu v Praze, přičemž šlo o dvě významná rozhodnutí v neprospěch dlužníka. Dlužník cituje , (dále též jen „“), s poukazem na závěry obsažené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněném pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 85/2012“) [které je (stejně jako další rozhodnutí Nejvyššího soudu zmíněná níže) dostupné i na webových stránkách Nejvyššího soudu], však dovozuje, že v důsledku své účasti na rozhodování v oněch dvou věcech může být F. K. dobře obeznámen s průběhem insolvenčního řízení a mohl tak o věci nabýt mimoprocesní poznatky.

3/ Ohledně R. Š. v tom, že jde o soudkyni trvale přidělenou k Městskému soudu v Praze, tedy ke stejnému soudu jako D. H. Dlužník uvádí, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, nicméně R. Š. a D. H. mohou vzhledem ke společnému působení u insolvenčního soudu pojit dlouhodobě příznivé pracovní vztahy přesahující běžný kolegiální rámec. Pokud se R. Š. vrátí po ukončení stáže u Vrchního soudu v Praze zpět na insolvenční soud, bude opět v každodenním pracovním kontaktu s D. H.

[5] Označení soudci ve vyjádřeních k uplatněné námitce podjatosti (2. května 2018 J. K. a F. K. a 3. května 2018 R. Š. [A-179]) shodně uvedli, že účastníky řízení ani jejich zástupce (osobně) neznají, na výsledku řízení zájem nemají a nejsou jim známy žádné skutečnosti, jež by mohly vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti. Poznatky o řízení získané mimo rozhodovací činnost nemají.

[6] R. Š. ve vyjádření dále doplnila, že D. H. zná pouze jako kolegu a při pracovní činnosti s ním nepřicházela do kontaktu, neboť do nástupu na stáž u Vrchního soudu v Praze působila jako členka občanskoprávního odvolacího senátu na pracovišti Městského soudu v Praze ve Spálené ulici, kdežto D. H. vykonával funkci soudce (pokud je jí známo) na obchodním úseku Městského soudu v Praze, jehož pracoviště se nachází ve Slezské ulici.

[7] Podle ustanovení jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci (d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[9] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. R 85/2012) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[10] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení dlužníka popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).

[11] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný, z hlediska ustanovení významný, vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci.

[12] Ve vztahu k J. K. dlužník žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je důvod pochybovat o nepodjatosti J. K., ani netvrdí.

[13] Ve vztahu k F. K. jsou dlužníkem tvrzené okolnosti vzorovým příkladem těch, které zákon (v ) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce výslovně vylučuje. Nejde-li o důvod vyloučení podle , je rozhodováním soudce v jiných věcech ( ) i (spolu)rozhodování soudce vrchního soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu, anebo odvolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo odvoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.

[14] Ve vztahu k R. Š. lze jen přitakat úsudku dlužníka, že rozhodovací praxe Nejvyššího soudu je ustálena v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. , nebo i důvody R 20/2015), přičemž v řízení nevyšla najevo žádná objektivní skutečnost, která by (poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“) vzbuzovala pochybnosti o nepodjatosti R. Š. (srov. opět R 20/2015).

[15] Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

[16] Závěrem Nejvyšší soud dodává, že při rozhodování nepřehlédl podání datované 18. května 2018 (A-183), jímž dlužník vznesl námitku podjatosti soudců Nejvyššího soudu JUDr. Zdeňka Krčmáře, JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Milana Poláška, kteří měli podle rozvrhu práce Nejvyššího soudu rozhodnout o námitce podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze J. K., F. K. a R. Š. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti označených soudců Nejvyššího soudu, spatřuje dlužník v tom, že usnesením ze dne 24. ledna 2018, č. j. , 29 NSČR 42/2017-A-133, rozhodli na základě námitky podjatosti vznesené druhým insolvenčním navrhovatelem, že (mimo jiné) soudce Vrchního soudu v Praze F. K. není vyloučen z projednávání a rozhodnutí věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. , . Odtud dovozuje (opět s poukazem na závěry obsažené v R 85/2012), že v důsledku své účasti na rozhodování ve věci sen. zn. mohli označení soudci Nejvyššího soudu o věci nabýt mimoprocesní poznatky. Podání dlužníka je sice adresováno k věci vedené u Nejvyššího soudu pod sen. zn. , jeho obsah nicméně jednoznačně dokládá, že takto je namítána podjatost soudců Nejvyššího soudu, kteří měli rozhodovat o vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze J. K., F. K. a R. Š.z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. , 1 VSPH XY (což je věc řešená u Nejvyššího soudu pod sen. zn. ).

[17] Jak ovšem Nejvyšší soud ozřejmil v reakci na obdobnou námitku dlužníka vůči F. K. (srov. odstavec [4] bod 2/ výše) již v odstavci [13] tohoto usnesení, dlužníkem tvrzené okolnosti jsou vzorovým příkladem těch, které zákon (v ) coby možný důvod pochybnosti o nepodjatosti soudce výslovně vylučuje. Nejde-li o důvod vyloučení podle , je rozhodováním soudce v jiných věcech ( ) i (spolu)rozhodování soudce Nejvyššího soudu coby nadřízeného soudu, nebo nejblíže společně nadřízeného soudu anebo dovolacího soudu o návrzích (na přikázání věci, na vyloučení soudce) nebo dovoláních v rámci téže (insolvenční) věci. Poznatky získané soudcem při rozhodování v těchto jiných věcech nejsou poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem.

[18] Námitka podjatosti odůvodněná pouze těmi okolnostmi, které jako nezpůsobilé být důvodem k vyloučení soudce označuje přímo zákon (v ), není řádnou námitkou podjatosti, a je-li takto (přesto) vznesena, lze ji již proto hodnotit jako obstrukční postup (jako procesní obstrukci), který s přihlédnutím k (přiměřeně aplikovatelnému též v insolvenčním řízení) nepožívá právní ochrany (srov. v daných souvislostech obdobně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2008, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 2/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. října 2011, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Důvod předložit věc k rozhodnutí o „námitce podjatosti“ označených soudců Nejvyššího soudu jinému senátu Nejvyššího soudu ( věta druhá ) tedy tříčlenný senát Nejvyššího soudu rozhodující v této věci neměl.

P o u č e n í: Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. května 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu