Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 NSCR 42/2017

MSPH 90 INS XY

-133

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců Mgr. Milana Poláška a JUDr. Heleny Myškové v insolvenční věci dlužníka Door Financial a. s., se sídlem v Ústí nad Labem, Kořenského 905/4, PSČ 400 03, identifikační číslo osoby 29016126, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o insolvenčním návrhu věřitelů 1/ Alpensee s. r. o., se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 03538681, 2/Our House, s. r. o., se sídlem v Praze 1, Na Příkopě 1096/21, PSČ 110 00, identifikační číslo osoby 27394042, 3/ Ibericos s. r. o., se sídlem v Praze 7, V přístavu 1585/12, PSČ 170 00, identifikační číslo osoby 02437465, a 4/ P. N., narozeného XY, bytem XY, o návrhu druhého insolvenčního navrhovatele na vyloučení soudců Vrchního soudu v Praze, takto:

O d ů v o d n ě n í :

[1] Usnesením ze dne 19. září 2016, č. j. , (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 7.53 hodin) Městský soud v Praze (dále jen „insolvenční soud“):

1/ Zamítl insolvenční návrh, jímž se první insolvenční navrhovatel (tehdy jediný insolvenční navrhovatel) Alpensee s. r. o. domáhal zjištění úpadku dlužníka Door Financial a. s. (bod I. výroku).

2/ Zamítl návrh dlužníka, aby prvnímu insolvenčnímu navrhovateli bylo uloženo složit na účet insolvenčního soudu jistotu k zajištění náhrady škody, nebo jiné újmy způsobené dlužníkovi ve výši 3.570.000 Kč (bod II. výroku).

3/ Zamítl návrh dlužníka na nařízení předběžného opatření, jímž se ruší veškeré účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka do případného rozhodnutí o úpadku dlužníka (bod III. výroku)

4/ Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů (insolvenčního) řízení.

[2] Podáním datovaným 16. září 2016, došlým insolvenčnímu soudu (prostřednictvím datové schránky) 19. září 2016 v 15.37 hodin (zveřejněným v insolvenčním rejstříku téhož dne v 16.19 hodin, A-10) přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel druhý insolvenční navrhovatel (Our House, s. r. o.).

[3] Podáním datovaným 26. září 2016, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 27. září 2016 v 9.21 hodin (A-12), se první insolvenční navrhovatel odvolal proti usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu.

[4] Podáním datovaným 4. října 2016, zveřejněným v insolvenčním rejstříku 5. října 2016 v 16.02 hodin (A-15), se proti usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí insolvenčního návrhu odvolal druhý insolvenční navrhovatel.

[5] Dne 9. prosince 2016 předložil insolvenční soud věc k rozhodnutí o podaných odvoláních Vrchnímu soudu v Praze (A-27).

[6] Podáním datovaným 22. prosince 2016, došlým insolvenčnímu soudu (prostřednictvím datové schránky) téhož dne v 9.47 hodin (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 22. prosince 2016, v 12.33 hodin, A-32) přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel třetí insolvenční navrhovatel (Ibericos s. r. o.).

[7] Poté, co odvolací soud 4. ledna 2017 věc vrátil insolvenčnímu soudu „bez věcného vyřízení“ (A-37), a co insolvenční soud věc 2. února 2017 s odvoláními znovu předložil odvolacímu soudu (A-44), je věc vedena u odvolacího soudu pod senátní značkou 1 VSPH XY.

[8] Podáním datovaným 20. února 2017 (A-50) vznesl druhý insolvenční navrhovatel námitku podjatosti předsedy senátu Vrchního soudu v Praze JUDr. Františka Kučery (dále jen „F. K.“), který má podle rozvrhu práce odvolacího soudu rozhodovat o podaných odvoláních. Důvody, jež mají zakládat pochybnosti o nepodjatosti F. K., spatřuje druhý insolvenční navrhovatel v tom, že:

1/ Druhý insolvenční navrhovatel se dozvěděl, že F. K. chová k rozhodovací činnosti soudce D. H. (dále jen „D. H.“), jenž o věci rozhodl v prvním stupni, určité antipatie vycházející zejména z toho, že tento soudce dlouhodobě nemá odvádět profesionální práci. Tyto „profesní nesympatie“ mají mít původ ve skutečnosti, že D. H. není „insolvenční profesionál,“ na insolvenční úsek byl zařazen „proti své vůli,“ a ani insolvenčním soudcem vlastně být nechce, usiluje o přeřazení do jiné soudní specializace, s čímž se ostatně ani netají.

2/ Druhý insolvenční navrhovatel dohledal v insolvenčním rejstříku několik rozhodnutí vydaných D. H. nebo (s jeho vědomím) jeho asistentkou, které odvolací soud k odvolání zrušil. F. K. musí mít dobrý přehled o kvalitě rozhodnutí vydaných D. H.

3/ F. H. nadto byl dlouholetým předsedou evidenčního senátu Vrchního soudu v Praze a jako odborník na sjednocování judikatury má přehled o rozhodování insolvenčních soudců soudů nižších stupňů. F. K. je rovněž členem Republikové rady Soudcovské unie, proto se o „kvalitě“ rozhodování D. H. „mohl dozvědět“ i z jiných justičních zdrojů. Oba soudci v minulosti společně působili na Městském soudu v Praze, přičemž společné působení soudců v rámci jednoho soudu může založit důvod k pochybnostem o jejich nepodjatosti, neboť nelze „předem vyloučit možný vznik přátelských nebo naopak nepřátelských vztahů“.

4/ Zaujatost k problematické rozhodovací praxi D. H. může být podle druhého insolvenčního navrhovatele oprávněná, když z veřejných zdrojů je dohledatelný např. dřívější kontroverzní postup D. H. v kauze státní firmy „ČEPRO“, vytknutý D. H. Ústavním soudem.

[9] K výše uvedeným skutečnostem druhý insolvenční navrhovatel poukazuje na závěry obsažené v nálezu Ústavního soudu ze dne 27. května 2015, sp. zn. (jde o nález uveřejněný pod číslem 77/2015 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) a v „rozhodnutí“ (jde o rozsudek) Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999, sp. zn. .

[10] F. K. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 22. února 2017, A-52) uvedl, že účastníky řízení ani osoby oprávněné za ně jednat osobně nezná a na výsledku řízení zájem nemá. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, jež by vzbuzovaly pochybnosti o jeho nepodjatosti. Tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele o jeho vztahu k D. H. označil F. K. za spekulace, které nemají odraz v realitě.

[11] Podáním datovaným 8. března 2017 (A-59) doplnil druhý insolvenční navrhovatel námitku podjatosti F. K. maje za to, že pochybnosti o nestrannosti F. K. nebyly rozptýleny vyjádřením F. K. Vyjádření F. K., že tvrzení o jeho vztahu k D. H. jsou spekulace, které nemají odraz v realitě, pokládá druhý insolvenční navrhovatel za nedostatečné, dovolávaje se dále závěrů, jež k nestrannosti soudce formuloval Ústavní soud a Evropský soud pro lidská práva (dále jen „ESLP“), poukazuje především na nález Ústavního soudu ze dne 31. srpna 2004, sp. zn. (jde o nález uveřejněný pod číslem 121/2004 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu), a na rozsudek velkého senátu ESLP ve věci Morice proti Francii ze dne 23. dubna 2015, stížnost č. 29369/10.

[12] Druhý insolvenční navrhovatel míní, že strohé vyjádření F. K. nepostačuje k tomu, aby byl následně proveden pečlivý objektivní test nestrannosti, poukazuje dále na jím vyhotovené a připojené tabulky za období od 1. ledna 2016 do 15. ledna 2017, z nichž má vyplývat, že z 20 rozhodnutí vydaných soudním oddělením insolvenčního soudu č. 90 INS potvrdil odvolací soud jako věcně správná jen 2, u 5 rozhodnutí odvolání odmítl, 6 rozhodnutí k odvolání zrušil a 7 rozhodnutí k odvolání změnil. Z těchto rozhodnutí přezkoumal F. K. jako člen senátu 1 VSPH celkem 4, z nichž 2 zrušil a 2 změnil. K tomu dále druhý insolvenční navrhovatel provádí srovnání s výsledky odvolacích řízení proti rozhodnutím jiného soudního oddělení insolvenčního soudu (79 INS), akcentuje v závěru, že F. K. nepotvrdil jako věcně správné žádné rozhodnutí D. H.

[13] První insolvenční navrhovatel podáním datovaným 2. dubna 2017 (A-61) mimo jiné označil námitku podjatosti vznesenou druhým insolvenčním navrhovatelem za zjevně bezdůvodnou a namítal, že druhý insolvenční navrhovatel ve skutečnosti postupuje ve věci koordinovaně s dlužníkem.

[14] F. K. v doplnění vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (ze 17. srpna 2017, A-73) uvedl, že k D. H. nemá žádný vztah (ani přátelský, ani nepřátelský), setkává se s ním pouze u příležitostí, jež souvisí s tím, že jsou oba pracovníky justice (školení, semináře, společenské či sportovní akce), soukromě se nestýkají. Nechová k němu „profesní nesympatie“ ani „určité antipatie“, o nichž spekuluje druhý insolvenční navrhovatel. Jeho přehled o rozhodovací činnosti D. H. je v podstatě stejný jako v případě jiných kolegů, jejichž rozhodnutí jsou přezkoumávána odvolacími senáty Vrchního soudu v Praze v insolvenční agendě. Soudcem Městského soudu v Praze byl F. K. do poloviny roku 1996 a je přesvědčen, že D. H. v té době soudcem onoho soudu nebyl (přinejmenším nebyl soudcem civilního odvolacího úseku). I kdyby tomu ale bylo jinak, sama tato okolnost by nezakládala podjatost F. K. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, jejichž existence by mohla vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti ve vztahu k D. H.

[15] Podáním datovaným 17. srpna 2017 (A-76) vznesl druhý insolvenční navrhovatel námitku podjatosti dalších soudců senátu 1 VSPH Vrchního soudu v Praze, JUDr. Ladislava Derky (dále jen „L. D.“), JUDr. Jiřího Goldsteina (dále jen „J. G.“) a JUDr. Ivy Novotné (dále jen „I. N.“), maje za to, že důvody pochybovat o nepojatosti těchto soudců ve vztahu k D. H. dokládá statistika rozebraná výše v odstavci [12].

[16] L. D. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 29. srpna 2017, A-79) uvedl, že k D. H. nemá žádný vztah, zná jej pouze od vidění jako kolegu. Nestýkají se, nechová k němu sympatie ani antipatie. Nejsou mu známy žádné skutečnosti, které by mohly vzbuzovat pochybnosti o jeho nepodjatosti ve vztahu k uvedenému soudci a necítí se podjatý.

[17] J. G. a I. N. ve vyjádření k uplatněné námitce podjatosti (z 28. srpna 2017, A-79) shodně uvedli, že k insolvenční věci nemají žádný osobní poměr, účastníky ani jejich zástupce neznají a náhled odvolacího soudce na odbornou úroveň a rozhodování D. H. je pro posouzení námitky podjatosti zcela irelevantní vzhledem k dikci , (dále též jen „ “). Nejsou jim známy žádné skutečnosti, jejichž existence by mohla vzbuzovat pochybnosti o jejich nepodjatosti ve vztahu k D. H. a necítí se být podjatými.

[18] Podáním datovaným 26. září 2017, došlým insolvenčnímu soudu 6. října 2017 (zveřejněným v insolvenčním rejstříku 6. října 2017, v 11.02 hodin, A-85) přistoupil k insolvenčnímu řízení jako další insolvenční navrhovatel čtvrtý insolvenční navrhovatel (P. N.).

[19] Podle ustanovení jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti (odstavec 1). U soudu vyššího stupně jsou vyloučeni i soudci, kteří projednávali nebo rozhodovali věc u soudu nižšího stupně, a naopak. Totéž platí, jde-li o rozhodování o dovolání (odstavec 2). Z projednávání a rozhodnutí žaloby pro zmatečnost jsou vyloučeni také soudci, kteří žalobou napadené rozhodnutí vydali nebo věc projednávali (odstavec 3). Důvodem k vyloučení soudce (přísedícího) nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce (přísedícího) v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech (odstavec 4).

[20] Rozhodnutí o vyloučení soudce podle ustanovení představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d); soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen ze zákonných důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.

[21] Podle ustáleného výkladu podávaného soudní praxí (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. dubna 2012, sen. zn. , uveřejněné pod číslem 85/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) soudcův poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu bezpochyby v případě, kdy by soudce sám byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Poměrem k věci se také rozumí situace, kdy soudce získal o věci poznatky jiným způsobem než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování), a v důsledku toho je jeho pohled na dokazováním zjištěné skutkové okolnosti případu deformován jeho dalšími poznatky zjištěnými mimoprocesním způsobem. Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem, jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak zjevně nepřátelský.

[22] Ve světle takto vymezených kritérií pak Nejvyšší soud uzavírá, že žádné z tvrzení druhého insolvenčního navrhovatele popsaných shora nevypovídá (poměřováno ustanovením , 2 a 4 ) o jakémkoli „důvodu“ pochybovat o nepodjatosti označených soudců Vrchního soudu v Praze. „Důvod“ pochybovat o nepodjatosti soudce ve smyslu výše uvedeného je dán, je-li zde objektivní skutečnost (nikoli pouhá domněnka nebo pouhé difamující tvrzení), která, poměřeno „věcí“, „osobami účastníků“ nebo „osobami jejich zástupců“, vzbuzuje pochybnosti o nepodjatosti soudce. Srov. též nález Ústavního soudu ze dne 3. července 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 98/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, a důvody usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. července 2014, sen. zn. , uveřejněného pod číslem 20/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (dále jen „R 20/2015“).

[23] V posuzovaném případě nebyly zjištěny žádné okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že je tu důvod pochybovat o nepodjatosti označených soudců, kteří nemají (jak vyplývá z jejich vyjádření) k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům žádný z hlediska ustanovení významný vztah, který by mohl představovat důvod k jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci. Takový důvod se nepodává ani z tvrzeného vztahu označených soudců (zejména F. K.) k soudci insolvenčního soudu D. H. Usuzovat na takový vztah ze způsobu vyřizování odvolání proti rozhodnutím vydaným u insolvenčního soudu v rámci soudního oddělení č. 90 by vskutku bylo čirou spekulací, nadto jde (jak přiléhavě poukazují ve svých vyjádřeních J. G. a I. N.) o tvrzení nezpůsobilé v režimu U soudců L. D., J. G. a I. N. přitom druhý insolvenční navrhovatel jiná tvrzení neuplatňuje.

[24] Ve vztahu k námitkám snášeným vůči F. K. budiž dále dodáno, že v době po vydání výše označeného rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. května 1999 se rozhodovací praxe Nejvyššího soudu ustálila v závěru, že pouhé pracovní (kolegiální) vztahy nezakládají důvod pochybovat o nepodjatosti soudce, srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. července 2011, sp. zn. , nebo i důvody R 20/2015.

[25] To, co se F. K. „mohl dozvědět“ o profesionalitě rozhodování D. H., „důvod“ pochybovat o nepodjatosti F. K. rovněž nezakládá.

[26] Nejvyšší soud proto rozhodl, že ve výroku označení soudci Vrchního soudu v Praze nejsou vyloučeni z projednávání a rozhodování označené odvolací věci. Protože nebylo prováděno dokazování, rozhodl nadřízený soud (Nejvyšší soud) o námitce podjatosti, aniž nařizoval jednání ( věta druhá ).

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; druhému insolvenčnímu navrhovateli, dlužníku, insolvenčnímu správci, věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) a státnímu zastupitelství, které (případně) vstoupilo do insolvenčního řízení, se však doručuje i zvláštním způsobem.

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně 24. ledna 2018

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu