Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

4 Nd 19/2008

U S N E S E N Í

O d ů v o d n ě n í :

Ve výše uvedené věci projednávané u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. (dříve ) vznesla JUDr. Š. W. jako vedlejší účastnice na straně žalované podáním ze dne 8. 1. 2008 námitku podjatosti ve vztahu k soudkyním Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmile Říhové a JUDr. Naděždě Žákové, s odůvodněním, že z přípisu Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 9. 2007, sp. zn. Si 8/2007 (č. l. 357 spisu), vyplývá, že obě jmenované soudkyně se osobně znají se žalobkyní JUDr. P., neboť jsou to bývalé kolegyně, které působily několik let na Městském soudu v Praze. Dále je dle názoru vedlejší účastnice JUDr. Š. W. dána důvodná obava, že rozhodující soudkyně JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Naděžda Žáková mohly být před rokem 1989 v KSČ. JUDr. Š. W. proto žádá o informaci, zda tomu tak bylo, event. v jakém období a funkci, protože se domnívá, že požadovaná informace má přímou souvislost s předmětem sporu na ochranu osobnosti a že členství jmenovaných soudkyň v KSČ by znamenalo jejich vyloučení z projednávání sporu pro poměr k věci. Podstatou příslušného sporu na ochranu osobnosti totiž bylo, zda žalobkyně JUDr. S. P. soudila před rokem 1989 politické procesy, ve kterých došlo k porušení tehdy platného zákona. V podrobnostech odkazuje vedlejší účastnice na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. IV. 23/05, kterým byl zrušen rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 9. 2004, sp. zn. , jako soudu odvolacího v projednávané věci, a to z důvodu, že jím bylo porušeno základní právo stěžovatelky, garantované d.

Vrchní soud v Praze předložil věc Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o námitce podjatosti soudkyň Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy Žákové se sdělením, že podle rozvrhu práce Vrchního soudu v Praze je k projednávání a rozhodnutí předmětné věci příslušný senát 1 Co, jehož členkami jsou JUDr. Zdenka Ferešová, JUDr. Ludmila Říhová, JUDr. Naděžda Žáková a Mgr. Dagmar Javůrková. Současně Vrchní soud v Praze připojil vyjádření JUDr. Zdenky Ferešové, JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy Žákové. Jmenované soudkyně se ve svých vyjádřeních shodují, že k účastníkům řízení, tedy ani k žalobkyni JUDr. S. P., nemají žádný vztah, na výsledku řízení nemají žádný zájem a s žalobkyní nebyly a nejsou v žádném osobním ani pracovním kontaktu.

Podle jsou soudci a přísedící vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. O tom, zda je soudce nebo přísedící vyloučen, rozhodne nadřízený soud v senátě ( věta první ). Tímto soudem je v posuzovaném případě Nejvyšší soud České republiky.

Nejvyšší soud České republiky k věci uvádí, že předpokladem skutečného uplatnění zásady rovnosti účastníků v řízení a zajištění záruk správného a spravedlivého rozhodnutí je, aby v řízení jednal a rozhodoval soudce nepodjatý, který není v žádném osobním vztahu k účastníkům a k jejich zástupcům a který není v žádném směru zainteresován na výsledku řízení. V souladu s tím zákon konstruuje jako důvody vyloučení soudce soudcův poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům.

Vyloučení soudce zákon zakládá na existenci určitého důvodu, vymezeného takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce. K tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti.

K vyloučení soudce tedy není sice třeba, aby byla prokázána jeho podjatost, na druhé straně to však neznamená, že k vyloučení postačí jakékoli subjektivní pochybnosti o nepodjatosti soudce. K takovým pochybnostem musí být dán objektivní důvod. A takový důvod je dán pouze tehdy, zjistí-li se dostatečně intenzivní poměr soudce k věci, k účastníkům či jejich zástupcům, jehož povaha reálně (z objektivního pohledu) zpochybňuje schopnost soudce nestranně a nezávisle ve věci rozhodnout.

Poměr k věci může vyplývat především z přímého právního zájmu soudce na projednávané věci. Tak je tomu v případě, kdy soudce sám by byl účastníkem řízení, ať na straně žalobce či na straně žalovaného, nebo v případě, že by mohl být rozhodnutím soudu přímo dotčen ve svých právech (např. kdyby jinak mohl být vedlejším účastníkem). Vyloučen je také soudce, který získal o věci poznatky jiným způsobem, než z dokazování při jednání (např. jako svědek vnímal skutečnosti, které jsou předmětem dokazování). Soudcův poměr k účastníkům nebo k jejich zástupcům pak může být založen především příbuzenským nebo jemu obdobným vztahem (srov. § 116 obč. zák.), jemuž na roveň může v konkrétním případě stát vztah přátelský či naopak nepřátelský. V úvahu by zde také přicházel vztah ekonomické závislosti, např. v souvislosti s vědeckou či jinou publikační činností soudce, apod. O žádný z uvedených případů se však v předmětné věci nejedná.

Jak vyplývá z vyjádření jmenovaných soudců, JUDr. Říhová byla soudkyní Městského soudu v Praze v letech 1978 až 1984, JUDr. Žáková v letech 1993 až 1995 a JUDr. Ferešová soudkyní Městského soudu v Praze nebyla vůbec. Žádná z uvedených soudkyň nepřišla dle jejich vyjádření se žalobkyní do osobního kontaktu.

Nejvyšší soud České republiky dále k věci poznamenává, že vedlejší účastnice na straně žalované JUDr. Š. W. vznesla v projednávané věci námitku podjatosti soudců Vrchního soudu v Praze, mj. i JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy Žákové, již podáním ze dne 18. 10. 2003 (č. l. 255 – 258 spisu), o které rozhodl Nejvyšší soud České republiky usnesením ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. (č. l. 262 – 264 spisu), tak, že soudci Vrchního soudu v Praze JUDr. Ferešová, JUDr. Říhová, JUDr. Žáková, Mgr. Javůrková, JUDr. Macek a Mgr. Kudějová nebyli vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené u Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. .

Po prostudování předmětného spisového materiálu Nejvyšší soud České republiky dospěl k totožnému závěru, který uvedl již v usnesení ze dne 22. 1. 2004, sp. zn. , neboť vedlejší účastnice neuvádí žádné nové konkrétní skutečnosti (srov. ), které by svědčily o tom, že by byl dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti jmenovaných soudkyň a není tedy důvod nevěřit jejich tvrzení, že takové vazby neexistují. Pokud se týká politické angažovanosti shora jmenovaných soudkyň, o této okolnosti bude pojednáno dále.

Poměr k účastníkům řízení může být dán příbuzenským nebo obdobným vztahem, popř. jiným vztahem k účastníkům řízení, který může být přátelský nebo naopak zjevně nepřátelský. Musí se ale jednat vždy o okolnosti, které zakládají důvodné pochybnosti, že určitý soudce nebude schopen ve věci nepodjatě rozhodnout. Vztahy mezi soudci nepřekračující běžný pracovně kolegiální rámec nemají samy o sobě povahu důvodů vyloučení podle ustanovení , jestliže by tyto důvody spočívaly pouze v tom, že se soudci navzájem znají, protože jsou pro výkon funkce zařazeni na stejném soudu. Skutečnost, že žalobkyně byla sama soudkyní a mohla tedy ve své praxi s některou z těchto soudkyň přijít do pracovního kontaktu, není tedy důvodem pro jejich vyloučení z projednávání a rozhodnutí věci. Pouhý běžný kolegiální vztah mezi soudci spočívající v tom, že se navzájem znají, že pracovali či pracují u téhož soudu nebo že přezkoumávají navzájem svá rozhodnutí nezakládá poměr předpokládaný ustanovením

V daném případě tedy nebyly shledány skutečnosti nasvědčující tomu, že by jmenovaní soudci byli nějakým způsobem ovlivněni vztahem k projednávané věci, případně k účastníkům řízení (jejich zástupcům).

Vedlejší účastnice dále požaduje sdělení informace o politické angažovanosti  soudkyň JUDr. Zdenky Ferešové, JUDr. Ludmily Říhové a JUDr. Naděždy Žákové před rokem 1989, která má údajně přímou souvislost s předmětem sporu na ochranu osobnosti, kde vedlejší účastnice odkazuje na nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. 23/05. K tomu Nejvyšší soud České republiky uvádí, že citovaný nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. IV. 23/05, se otázkou politické angažovanosti jmenovaných soudkyň nezabývá a i z hlediska rozhodování Nejvyššího soud České republiky o námitce podjatosti jmenovaných soudkyň je politická angažovanost soudců před rokem 1989 právně irelevantní. Nejvyšší soud České republiky poukazuje na skutečnost, že i z dnes účinného ustanovení , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů, které stanovuje předpoklady pro výkon funkce soudce a přísedícího, nevyplývá žádné omezení pro členy politické strany či hnutí. Členství v politické straně nelze samo o sobě považovat za důvod k vyloučení soudce z projednávání a rozhodnutí věci.

Rozhodnutí o vyloučení soudce podle představuje výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci ( d). Vzhledem k tomu, že soudce lze vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z důvodů, které mu brání věc projednat a rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě, a protože v předmětné věci nebyly shledány důvody k vyloučení jmenovaných soudců z projednávání a rozhodování věci ve smyslu ustanovení , rozhodl Nejvyšší soud České republiky podle tak, že soudkyně Vrchního soudu v Praze JUDr. Ludmila Říhová a JUDr. Naděžda Žáková nejsou vyloučeny z projednávání a rozhodování věci.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. února 2008

Předseda senátu:

JUDr. Jiří Pácal