Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

20 Cdo 2278/2018

20 Cdo 2278/2018-118

USNESENÍ

Artissica s. r. o.

I. V.

, narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Pavlem Vintrem, advokátem se sídlem v Liberci – Starém Městě, Masarykova 621/19, pro 10.239.290,23 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. , o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 22. 2. 2018, č. j. -89, t a k t o :

Dovolání

se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Okresní soud v Liberci usnesením ze dne 20. 10. 2017, č. j. -40, zastavil exekuci nařízenou svým usnesením ze dne 6. 12. 2006 na spisu a současně rozhodl o náhradě nákladů řízení a nákladů exekuce. Uzavřel, že je dán důvod pro zastavení exekuce podle , neboť již lze učinit spolehlivý úsudek o nemajetnosti povinné.

Krajský soud v záhlaví uvedeným usnesením změnil usnesení okresního soudu tak, že návrh povinné na zastavení exekuce zamítl. Zjistil, že exekuce je vedena již 11 let, soudní exekutor však dosud neukončil šetření o majetku povinné. Pokud se nepodařilo soudnímu exekutorovi při šetření na místě samém sepsat věci k prodeji, musí postupovat podle , e. ř. a oprávněného vyzvat k označení místa, kde jsou věci povinné, které mohou být prodány. Při šetření na adrese trvalého pobytu povinné bylo zjištěno, že se zde nachází pouze zahradní domek a povinná se tu fakticky nezdržuje. Exekutor poté neučinil žádná další šetření za účelem zjištění jejího faktického bydliště.

Povinná v dovolání namítá, že usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázek hmotného nebo procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a které mají být dovolacím soudem posouzeny jinak. Předně nesouhlasí se závěrem, že soudní exekutor neučinil všechny úkony potřebné k prokázání nemajetnosti povinné. Má za to, že exekuční řízení mělo být zastaveno, protože za deset let bylo vymoženo jen 607,98 Kč a je zjevné, že výtěžek nepostačí ani ke krytí nákladů. Usnesení odvolacího soudu má za rozporné s rozhodnutím Nejvyššího soudu vydaným pod sp. zn. , formálně dále probíhajícím exekučním řízením je dotčena právní jistota účastníků, byť vymáhaná pohledávka je evidentně nedobytná. Vůči povinné jsou vedena ještě další dvě exekuční řízení u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. a pro vymožení celkové částky přesahující 19 milionů korun a příslušenství, za 12 let v rámci nich nebylo nic vymoženo, exekutor při pravidelné lustraci žádný majetek povinné neobjevil, srážky ze mzdy nemohou být realizovány, pokračování exekuce je bezúčelné a jen by navyšovalo náklady, nemajetnost povinné není jen přechodnou záležitostí a lze ji považovat za nespornou. Postup odvolacího soudu, který nevrátil věc první instanci a přímo sám změnil rozhodnutí okresního soudu bez jakýchkoli důkazů (a aniž se vypořádal se všemi námitkami), je procesně neakceptovatelný. Další úkony směřující ke zjištění majetku pouze povedou ke zvýšení nákladů, byť oprávněný tvrdí, že existuje jakási neurčitá, vágní a ničím neodůvodněná možnost, že bude nějaký majetek objeven či získán. Navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení odvolacího soudu a potvrdil usnesení okresního soudu.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle , , ve znění účinném od 30. 9. 2017 (srov. část první čl. II bod 2 ), dále jen „ “.

Dovolání není přípustné.

Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak ( ).

Podle přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud.

Podle dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Dovolání nelze podat z důvodu vad podle , a b) a .

V projednávané věci odvolací soud založil závěr o tom, že důvod k zastavení exekuce pro nemajetnost povinné (nyní) dán není, na zjištění, že exekutor dosud neukončil šetření o majetku povinné a neučinil zjištění ohledně jejího faktického bydliště (na adrese XY se nachází toliko zahradní domek). Soud též připomněl, že pokud se nepodaří při šetření na místě samém sepsat věci k prodeji, je třeba postupovat podle , e. ř. a oprávněného vyzvat k označení místa, kde jsou věci povinné, které mohou být prodány. Ze zprávy soudního exekutora ze dne 11. 10. 2017, založené na spisu, vyplývá, že dosud bylo vymoženo jen 607,98 Kč, ve věci byl vydán příkaz srážkami ze mzdy a při místním šetření nebyl zjištěn žádný postižitelný majetek povinné. Soudní exekutor dále uvedl, že s návrhem na zastavení nesouhlasí, neboť povinná je v produktivním věku a lze očekávat, že do budoucna bude mít příjem. Proto exekutor avizoval též provedení nových lustrací majetku.

Jestliže povinná uvádí, že soudní exekutor učinil již všechny úkony potřebné k prokázání nemajetnosti povinné, jde o skutkové tvrzení, které je v rozporu se zjištěními odvolacího soudu. Zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, však není uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ve smyslu

Jde-li o judikaturu Nejvyššího soudu, s níž je právní závěr odvolacího soudu podle povinné v rozporu (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2012, sp. zn. ), dovolací soud tento názor nesdílí, neboť předmětné rozhodnutí nijak neodporuje závěru (na němž odvolací soud v projednávané věci založil své rozhodnutí) o tom, že k zastavení exekuce podle ust. má dojít až poté, kdy po provedení všech úkonů směřujících ke zjištění majetku povinné není zjištěn žádný majetek, popřípadě je-li jeho hodnota ke krytí nákladů exekuce nepostačující, takže jeho realizace by vedla jen ke zvýšení nákladů, jež by nemohly být z výtěžku kryty (předmětné rozhodnutí se vyjadřuje k délce dosud neskončeného exekučního řízení z hlediska vzniku nemajetkové újmy případně nároku na náhradu škody v důsledku nesprávného úředního postupu).

Z ustálené judikatorní činnosti Nejvyššího soudu (viz např. usnesení ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. či usnesení ze dne 27. 3. 2018, sp. zn. ) se podává, že nevyčerpal-li soudní exekutor dosud všechny možnosti způsobu provedení exekuce a nemá dosud ukončenou lustraci majetku povinného, lze pro futuro očekávat upřesnění aktuálních i budoucích majetkových poměrů povinného, popř. poskytnutí dalších podkladů a informací ze strany exekutora. Teprve v případě, že by ani v budoucnu nebylo možno po provedené lustraci majetku očekávat vymožení alespoň části pohledávky oprávněného, bude namístě stav nedobytnosti pohledávky promítnout do zastavení exekuce. Ani námitku bezúspěšného vymáhání po delší dobu nelze mít za efektivně relevantní, neboť je pro budoucno otevřena možnost změny majetkových poměrů dovolatele.

Obdobně Nejvyšší soud již konstatoval, že rozhodne-li soud o návrhu na zastavení exekuce podle , aniž si od soudního exekutora vyžádá zprávu o majetku povinného a jeho stanovisko k návrhu, je jeho právní posouzení neúplné a tudíž i nesprávné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. , usnesení ze dne 27. 10. 2010, sp. zn. , usnesení ze dne 26. 3. 2008, sp. zn. , či usnesení ze dne 17. 6. 2015, sp. zn. ). Stejný závěr platí i v situaci, pokud takto vyžádaná zpráva soudního exekutora neposkytuje dostatečný ucelený přehled o majetkové situaci povinného. Jinými slovy, zpráva exekutora o majetkových poměrech povinného musí vyhovovat – z hlediska jejího obsahu – základním materiálním náležitostem, na základě kterých lze teprve, s ohledem na kautely řádného a spravedlivého řízení, vyvodit adekvátní závěr o důvodnosti zastavení prováděné exekuce. Tak je tomu zejména v případě, kdy sám exekutor soudu sdělí, že doposud nevyčerpal veškeré možné úkony vedoucí k vymožení vymáhané pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. ).

Rovněž nutno připomenout, že rozhodnými prameny pro posouzení nemajetnosti povinné jsou především podklady o majetkových poměrech a úkonech provedených v rámci konkrétního exekučního řízení. Poukaz povinné na množství dřívějších neúspěšných exekucí je sám o sobě bez významu (viz též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. ).

Obecně formulovanou výtkou nesprávného postupu odvolacího soudu, resp. nedostatků v odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu dovolatelka neuplatnila způsobilý dovolací důvod ve smyslu

Protože odvolací soud při posouzení důvodnosti návrhu povinné na zastavení exekuce respektoval závěry ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a ani není důvod, aby dovolacím soudem vyřešená právní otázka byla posouzena jinak (srov. ), Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl ( ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu ( a násl. ).

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 13. 11. 2018

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D. předsedkyně senátu